Měření světla Autor: Mgr. Libor Sovadina Škola: Základní škola Fryšták, okres Zlín, příspěvková organizace Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.38/ Název projektu: Modernizace výuky na ZŠ Slušovice, Fryšták, Kašava a Velehrad Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. FY_085_Světelné jevy_ Měření světla

Anotace:  Digitální učební materiál je určen pro opakování, upevňování a rozšiřování učiva  Materiál rozvíjí poznatky získané v hodinách fyziky  Je určen pro předmět Fyzika a ročník 9.

Světlo popisujeme následujícími veličinami jas (nebo teplota) osvětlení (jednotka SI: lux) světelný tok (jednotka SI: lumen) svítivost (jednotka SI: kandela) barva (nebo frekvence)

Jas Jas je jedna z fotometrických veličin, definovaná jako měrná veličina svítivosti. Označuje se L a udává se v cd/m 2 (kandelách na m²) Jednotkami, které se pro měření jasu užívaly či užívají, jsou: stilb (sb) - candela na centimetr čtvereční (CGS) nit (nt) - candela na metr čtvereční (SI) apostilb, blondel lambert candela na čtvereční stopu candela na čtvereční palec Svíčka = anglicky candel

Světelný tok Světelný tok vyjadřuje množství světelné energie, kterou přenese záření nebo zdroj vyzáří za časovou jednotku s přihlédnutím k citlivosti průměrného lidského oka na různé vlnové délky světla. Světelný tok je tedy fotometrická veličina charakterizující světelný výkon záření či jeho zdroje. Symbol veličiny: Ф Jednotka SI: lumen, značka jednotky: lm

Svítivost Svítivost udává prostorovou hustotu světelného toku zdroje v různých směrech. Svítivost lze určit pouze pro bodový zdroj, tj. pro zdroj, jehož rozměry jsou zanedbatelné v porovnání se vzdáleností zdroje od kontrolního bodu. Symbol veličiny: I (velké i) Základní jednotka: kandela, značka jednotky: cd Pozn.: Ve starší literatuře je taky možné se setkat s jednotkou svíčka, resp. Desetinná svíčka (např. u majáků). „Kandelábr“

Barva světla Barva je vjem, který je vytvářen viditelným světlem dopadajícím na sítnici lidského oka. Barevné vidění lidského oka zprostředkují receptory zvané čípky trojího druhu – citlivé na tři základní barvy: červenou, zelenou a modrou (Existují i živočichové se čtyřmi nebo jen dvěma typy čípků v sítnici.).

Barvy světla v závislosti na vlnové délce a frekvenci BarvaRozsah vlnových délekRozsah frekvencí červená ~ 625–800 nm~ 480–375 THz oranžová ~ 590–625 nm~ 510–480 THz žlutá ~ 565–590 nm~ 530–510 THz zelená ~ 520–565 nm~ 580–530 THz tyrkysová (azurová) ~ 500–520 nm~ 600–580 THz modrá ~ 430–500 nm~ 700–600 THz Fialová (purpurová, nachová) ~ 400–430 nm~ 750–700 THz

Barvy těles a objektů Barva objektu záleží na jeho fyzikálních vlastnostech a na vnímání pozorovatele. Z hlediska fyzikálního můžeme říci, že povrch má barvu světla, které odráží nebo vyzařuje. V případě odrazu závisí na složení spektra dopadajícího světla a na tom které složky spektra tohoto světla povrch odráží a které pohlcuje a s jakou intenzitou. Stejně tak záleží na úhlu pozorování objektu Pokud tedy chceme dosáhnout (obarvit) povrch tělesa provádíme úpravu povrchu tak, aby těleso odráželo požadovanou barvu.

Aditivní míchání barev Aditivní míchání barev je takový způsob míchání barev, kdy se jednotlivé složky barev sčítají a vytváří světlo větší intenzity. Výsledná intenzita se rovná součtu intenzit jednotlivých složek. Pracuje se se třemi základními barvami: červená, zelená a modrá.

Použité zdroje:   Soubor:Candle-calendar.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001, [cit ]. Dostupné z:  Soubor:Sadové sloupy VO.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001, [cit ]. Dostupné z:  Soubor:AdditiveColorMixiing.svg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001, [cit ]. Dostupné z: