ŠkolaStřední průmyslová škola Zlín Název projektu, reg. č.Inovace výuky prostřednictvím ICT v SPŠ Zlín, CZ.1.07/1.5.00/ Vzdělávací oblastSpolečenskovědní vzdělání Vzdělávací oborNauka o společnosti Tematický okruhFilozofie TémaFilozofie Tematická oblastFilozofie NázevFilozofie doby helénské AutorPaedDr. Ivan Konečný Vytvořeno, pro obor, ročníkSrpen 2012,STR, STA, ELE, LYE, LYT 4.ročník AnotaceDoba helénismu a její význačné filozofické školy až po raný středověk Přínos/cílové kompetenceZískání orientace mezi školami doby helénské a novoplatonismu VY_32_INOVACE_52_18
Epocha HELÉNISMU - začala nástupem Makedonie kolem roku 338 př.n.l. a uzavřela se 30 př.n.l. - Bitva u Aktia - k Římu přiřazen ptolemaiovský Egypt. Řecká kultura: se stala základem všeobecné vzdělanosti, vzdělanost se přenáší do ALEXANDRIE (hlavní město Egypta). 148 př.n.l. : Řecko se stalo provincií Říma - řecké městské státy ztrácejí samostatnost !!! Filozofie helénského období: se zaměřovala především na vnitřní svět ČLOVĚKA - JEDINCE, na individuum, které si uvědomuje SAMO SEBE! - smyslem je Světoobčan ( Ne- příslušník nějakého městského státu). // HLEDAT SOUNÁLEŽITOST S KOSMICKÝM ŘÁDEM // - zmíněná orientace je charakteristická v rozmanitých obměnách pro všechny myšlenkové proudy zmíněného období. Období helénské
Název školy pochází od zdobeného sloupoví (stoá poikilé). Základní hodnotou života je lidská CTNOST. Představitelé: Zenón z Kitia (asi př.n.l.) - zakladatel Chrýsippos ( př.n.l.) - písemně zpracoval a systematizoval stoicismus Panaitia ( př.n.l.) – nejvýznačnější ze starší generace stoiků, rozpracoval otázky praktické mravouky a pojetí CTNOSTI ! ( UNIVERZÁLNÍ VĚDĚNÍ – všestranný učenec ) Stoicismus
Mladší představitelé Stoicismu L.A. Seneca (4 př.n.l po Kr.) (vychovatel NERA) Epiktétos ( po Kr.) (otrok) Marcus Aurélius ( po Kr.) (římský císař) Základem všeho-vesmíru, přírody i lidského života je BŮH, který jako Duch ( pneuma ) vše prostupuje! Život dělí na věci: 1.Věci v naší moci 2.Věci, co nejsou v naší moci
Marcus Aurélius
Zakladatel: Epikúros ( př.n.l.) př.n.l. zakládá v Aténách fil. školu " Zahrada Epikurova „ - rozvíjí řecký atomismus v době Helénské - aby mohl pohyb existovat je nutnost prázdného prostoru - atomy mají stejnou rychlost a mohou se odchylovat nahodile od své dráhy Teorie poznání: a) svět je POZNATELNÝ b) jedině poznatelný - SMYSLY - nedoceňuje myšlení - vlastní etika: Subjekt. pojetí mravnosti Epikureismus
Římský Epikureismus Představitelem je : Titus Lucretius Carus (99-55 př.n.l. ) Dílo: " O podstatě světa " (De rerum natura - báseň ) nejúplnější a nejsystematičtější výklad Epikurejských filozofických názorů a v podstatě celého starořeckého atomismu Epikureismus - nacházíme také u římských básníků: Vergilia a Ovidia
Představitelé: Pyrrhón z Eliady ( př.n.l.) Karneadés ( př.n.l.) Ainesidémos (konec 1.stol. př.n.l.) SKEPSE je pochybnost o tom, co se člověku předkládá! - Skepticismus se výrazněji neodlišuje od STOICISMUS a EPIKUREISMU. - Pravou blaženost spatřuje: Skepticismus v klidné a vyrovnané mysli – ATARAXIA. Hlavní odlišnost: Radikální pochybnost o poznatelnosti světa a pravdy a možnosti uskutečnit Stoický mravní ideál v praxi.
Rozkvět a posléze postupující úpadek říše římské přinesl s sebou důležité momenty: a) tendence k "světskému" myšlení b) pokusy sblížit filozofii a náboženství - časově zařadit ( od přelomu letopočtu až po 4. stol.n.l. ) - Platónovo učení po jeho smrti rozvíjela tzv. Akademie /až po 529/. Střední platonismus: Plútarchos z Chairóneie ( po Kr. ) Núménios z Apameie ( 2.stol. po Kr. ) Filón Alexandrijský /asi 15 př.Kr.- 50 po Kr./ - Platón byl podle něj ovlivněn Mojžíšem - metodou filozofie je NAZÍRÁNÍ= KONTEMPLACE (řec.Theoriá), vhled do skutečnosti. - Filón také rozvedl alegorický - obrazný výklad BIBLE - čímž ovlivnil výrazně křesťanské myslitele i logiku té doby Vyústění antické filozofie
Za zakladatele je považován Ammónios Sakkás ( po Kr. ) - žádné spisy, ale okouzli svou naukou! Plótínos / po Kr./ - celou nauku uspořádal. Jeho spisy zveřejnil PORFYRIOS pod názvem "Enneady" (Devítky), napsal také jeho životopis. Nauka: - je založena na úvahách o JEDNOM - z něhož vyzařují ( emanují ) další skutečnosti ( Jedno = počátek, dobro, Bůh, jednoduchost ) Veličiny z Jednoho: 1) duch ( Nús ) - svět platonových idejí 2) světová duše její součástí jsou duše lidí 3) hmota je nejnižší emanací Novoplatonismus
- V člověku existuje hluboké napětí mezi: hmotnou rovinou a rovinou duše. - Duše člověka (vypadla z vyšší roviny) se touží navrátit k Jedinému. - Návrat předpokládá očistu ( KATARSIS ), práci na sobě, ctnosti a životní nazírání. - Kontemplace = vhled do skutečnosti = Virus. - Je to poznání, ve kterém kromě rozumu – důležitou roli sehrává TOUHA a LÁSKA. (příklad: je to poznání zamilovaného - vidí svou dívku jinak než lékař) Dvě cesty poznání: 1) od vesmíru a přírody ke zdroji oné krásy 2) ponorem do hlubin NITRA /meditace/- zrcadlení základního bytí Vysvětlení :
Název pochází od slova Gnózis = poznání. Lidé vstupovali do společenství, která slibovala vykoupení skrze hluboké poznání božského základu, jenž je v každém člověku. Celé hnutí bylo nepřátelské vůči světu, tělesnosti ! To vše mělo být umrtveno, aby člověk dosáhl osvobození poznání! Je to syntéza židovství a křesťanství na přelomu letopočtu. Posloužilo pro rozvoj křesťanských filozofických východisek. HNUTÍ: " Gnóze "
Pokus se odpovědět: Objasni pojem GNÓZE. Vyjmenuj tři veličiny z jednoho. Jak se jmenuje 3. dominantní filozofická škola řecké antiky? Kdo je autorem díla „O podstatě světa?“ Do jaké školy by jsi zařadil filozofa Pyrrhóna z Eliady ?
Zdroje a prameny Anzenbacher, A.: Úvod do filozofie. Praha 1990 Blecha, I.: Filosofie, Nakladatelství Olomouc 1998 Fürst, M.: Filozofie, Fortuna, Praha 1994 Jaspers, K,: Úvod do filozofie, Praha 1991 Kratochvíl, Z.: Mýtus, filozofie, věda. Praha 1993 Liessmann, K.-Zenaty, G.: O myšlení – Úvod do filosofie, Votobia, Olomouc 1994 Michálek, J.: Co je to filozofie, Oikúmené, Praha 1992 Osborne, R.: Filozofie, Portál, Praha 2006 Popkin, R.-Stroll, A.: Filozofie pro každého, Nakladatelství Ivo Železný, Praha 2005 Petříček, M. Jr.: Úvod do (současné) filosofie. Praha 1992 Störig, H.J. Malé dějiny filozofie, Zvon, Praha 1996 Weischedel, W.: Zadní schodiště do filozofie, Votobia, Praha