Výběr adekvátních vyučovacích metod při získávání nových znalostí žáků v rámci ekonomického vzdělávání ©prof. Ing. Ondřej Asztalos,CSc

Výběr adekvátních vyučovacích metod při získávání nových znalostí žáků v rámci ekonomického vzdělávání 1.Vyučovací metoda jako didaktický jev 2.Klasifikace vyučovacích metod 3.Výběr metod mluvené monologické komunikace v ekonomickém vzdělávání 4.Výběr metod mluvené dialogické komunikace v ekonomickém vzdělávání 5.Výběr metod psané komunikace v ekonomickém vzdělávání 6.Metody založené na pozorovací činnosti žáků v ekonomickém vzdělávání

1) Vyučovací metoda jako didaktický jev  Didaktická cesta, vedoucí k cíli, jimž jsou zpravidla znalosti žáků (znalost podstaty a funkcí účtu, dovést účet otevřít a provést v něm účetní zápis, návyk bezděčné kontroly účetních zápisů)  Vztah vyučovací metody a vyučovacího cíle (různé cesty vedou ke stejnému nebo k různým cílům – vysvětlování učitelem vede k pochopení podstaty ekonomického jevu, rozhovor se žáky vede k posilování aktivity žáků v poznávání ekonomických jevů, slovní sdělování poznatků vede k dobré verbální formulace ekonomického poznatku, práce s učebnicí předmětu Ekonomika vede žáky k samostatnému studiu….)  Faktory ovlivňující volbu vyučovací metody (vyučovací metoda závisí na charakteru ekonomického poznatku, množství poznatků, které si má žák osvojit, čas, určený k tomuto osvojování, schopnosti žáků a jejich intelektuální vyspělost a přiměřenost obtížnosti čiva …)

2) Klasifikace vyučovacích metod  podle fází vyučovacího procesu (motivační metody povzbuzující zájem a aktivitu žáků, expoziční metody, pomocí nichž učitel žákům sděluje nové poznatky, fixační metody, jimiž si žáci upevňují své znalosti, a metody a kontroly, pomocí nichž si žáci ověřují pochopení poznatků a učitelé hodnotí výsledky jejich studijního úsilí)  podle stupně aktivity žáků a jejich účasti na vyučování (metody aktivizující, vedoucí žáky k poznávání a k samostatné práci, metody pasivní, které odsuzují žáky k malé aktivitě až k nečinnosti)  podle gnoseologického hlediska (induktivní vyučovací metody umožňující odvozovat poznatky z reálně existujících ekonomických jevů a procesů, deduktivní vyučovací metody využívající intelektuální a rozumové báze poznávání a využívání slova k formulování poznatků v podobě pojmů aj., vyvozování nových ekonomických pojmů z pojmů žáky již osvojených)

 podle forem výuky (metody individuální práce žáka řešícího samostatný úkol nebo vyžadujícího zvláštní vysvětlení učitelem žáky nepochopené látky, skupinové vyučovací metody, které vedou ke kolektivnímu řešení úkolů více žáky, hromadné vyučovací metody zaměřené na sdělování nových ekonomických poznatků kolektivu žáků ve třídě)  podle nástrojů a prostředků použitých ve vyučování (vyučovací metody slovní používající slovo mluvené a psané - výklad učitele o podstatě ekonomického podnikání, metoda samostatného studia žákem o této problematice podle učenice Ekonomiky, vyučování s použitím počítače – vyplňování formuláře daňového přiznání)  podle komunikace žáků s učitelem (monologická metoda zvolená učitelem při využití modifikované formy přednášky o burzách, dialogický rozhovor učitele se žáky při hodnocení reformy veřejných financí)  bezkriteriální hledisko (užívající různá hlediska: vyučovací metody gnoseologické, programované, komunikativní, analogické, experimentální aj.)  adekvátní vyučovací metody v ekonomickém vzdělávání (charakter obsahu ekonomického vzdělání vyžaduje adekvátní vyučovací metody – převažují metody užívající slovo, menší zastoupení mají metody práce v terénu a v laboratořích)

3) Výběr metod mluvené monologické komunikace v ekonomickém vzdělávání  předčítání (definice ekonomického pojmu v odborné literatuře, citace z Obchodního zákoníku, formulace názoru ekonomického teoretika či praktika, zajímavá pasáž z ekonomického textu)  popis (slovní popisování jednotlivých stránek ekonomického jevu či objektu a zdůrazňování jevových forem – jednotlivé náležitosti faktury, účetního výkazu, diagramu či statistické tabulky)  vyprávění (líčení ekonomické události a situace, ekonomického děje, zdůrazňování jejich jednotlivých stránek)  vysvětlování (vede k pochopení podstaty ekonomického jevu a procesu a ekonomického pojmu žákem, rozvíjí myšlenkové procesy, žáci pomoci výkladu učitelem pronikají do hloubky poznávané ekonomické skutečnosti, objasňujeme jednotlivé stránky, podstatné vlastnosti a znaky ekonomických jevů a procesů)

 instrukce a předvádění (předávání pokynů k práci v účetnictví, k manipulaci s počítačem, předvádění funkce moderního komunikačního prostředku aj.)  přednáška (na střední škole výjimečně, na vyšší odborné škole častěji, ke stimulaci, motivaci a k informaci žáků fundovaným sevřeným a logickým ústním projevem učitele v zajímavé ekonomické tématice, s výchovným účinkem k vedení žáků k dalšímu a k celoživotnímu vzdělávání)

4) Výběr metod mluvené dialogické komunikace v ekonomickém vzdělávání  výukový rozhovor heuristický (jednodušší a samozřejmější ekonomické poznatky vyvozuje učitel spolu se žáky, postup rozhovoru je systematický a sevřený nebo volně probíhající, rozhovor aktivizuje žáky v objevování nových pohledů na ekonomickou realitu, probíhá podle pevných zásad formulování otázek a hodnocení odpovědí na ně)  výukový rozhovor katechetický (nové ekonomické poznatky si žáci osvojují kladením otázek a vyžadováním přesných odpovědí na ně, žáci však vycházejí z dosud získaných znalostí a stanovených odpovědí, vyžadují se stručné formulace odpovědí, někdy jen slovy ano nebo ne.  rozhovor u kulatého stolu (při ujasňování řešení ekonomického problému a situace, postupu práce a plnění ekonomických úkolů, učitel však ustupuje do pozadí, je rovnocenným členem diskutujícího kroužku)

 jednoduchá diskuse (učitel nevyjadřuje své názory v průběhu diskuse k ekonomické situaci, diskusi jen moderuje, mnohdy vzniká spontánně jako reakce žáků na momentální ekonomickou událost, která vyplynula z výuky vedené jinými metodami)  panelová diskuse (žáci se vžijí do situace, kdy každý z nich zastupuje jinou stranu diskuse, vystupují jako ekonomové, právníci, ekologové, zástupci odborů aj. s různou pozicí – zastupují výkonné pracovníky nebo manažery)  přednes referátu a diskuse k němu (žák po seznámení se s ekonomickou situací v praxi zpracuje referát, který přednese, a který je předmětem diskuse ve třídě nebo v jiné formě organizační skupiny žáků, v diskusi vystupuje též učitel)

5) Výběr metod psané komunikace v ekonomickém vzdělávání  význam písemné komunikace v ekonomickém vzdělávání (slovo psané a čtené a didaktické materiály vytvořené na tomto základě přispívají k získávání znalostí žáků z ekonomické teorie a z hospodářské praxe, mohou mít různou formu a použití)  práce s učebnicí a s učebním textem (zprostředkovávají nové poznatky žákům, poskytují didaktický názorný a cvičební materiál k fixaci a ke kontrole znalostí, obsahují pokyny k řízení studia a k orientaci zahrnutého obsahu v učebnici, učebnice ekonomických předmětů rychle zastarávají)  práce s odborným a denním tiskem (oživuje vyučování, žáci získávají aktuální ekonomické informace, fakta a hodnocení ekonomických situací, pracují s nimi, vyjadřují je v podmínkách školy v různé formě – nástěnky apod.)

 poznámkové zápisy (podchycují hlavní poznatky a práci žáků během vyučování, aktualizují učebnice ekonomických předmětů, žáci se z nich připravují k maturitě, žákům pomáhají se v praxi rychleji adaptovat)  pracovní sešity (učební materiál k jednomu použití, který žákům slouží k řešení úkolů a úloh v návaznosti na učebnici ekonomického předmětu, dílčí úkoly dotvářejí svým aktivním působením slovním, početním či grafickým, doprovázejí programované texty, které se použitím neznehodnotí)  zápisy na tabuli (v ekonomických předmětech slouží tabule k pracovním úkonům – k účtování, k řešení početních úloh, ke grafickému vyjadřování; podchycuje hlavní ekonomické pojmy a jejich strukturu a umožňuje projekci názornin; slouží učiteli k výkladu, žákům k upevňování, popř. k písemnému zkoušení)  zápis promítnutý zpětným projektorem (nahrazuje zápis na tabuli, umožňuje však větší kontakt se žáky, je rychlejší a dynamičtější)  počítačová výuka (individuální postup žáka zpředmětněný ve výukovém programu, výukový proces je efektivní, produktivní a kvalitní, žáci ve výuce ekonomických předmětů pracují se vstupními a výstupními informacemi, mohou být textové, numerické nebo grafické)

6) Metody založené na pozorovací činnosti žáků v ekonomickém vzdělávání  význam pozorovací činnosti žáků (vytváří představy žáků o ekonomické realitě nebo zprostředkovaně pomocí názoru, žáci se kontaktují s ekonomickými jevy a procesy smyslovými vjemy, poznávání žáků se však soustřeďuje na formální a povrchové stránky ekonomických skutečností, pozorovací činnost žáků je východiskem pro formulování zobecněných závěrů, pravidel a pouček, je základem pro abstraktní myšlení a pro rozumovou výchovu)  pozorování ekonomické reality (uskutečňuje se v přirozeném prostředí – exkurze, výstavy, odborné podnikové praxe, žáci pozorují ekonomické děje – přechod zboží a osob přes hranice země, události – promítnutí zvýšení DPH do cen zboží a služeb, činnosti – prodej zboží, předměty – formulář daňového přiznání)

 pozorování žáků názorem (zprostředkovaný kontakt žáků s ekonomickými skutečnostmi pomocí vyobrazení, filmu, videozáznamů, modelů, schémat, grafů aj. Rychlý a efektivní kontakt žáků s ekonomickou realitou, přitom je vždy zjednodušený; někdy je to však jediným způsobem pozorování ekonomické reality – průběh obchodu na newyorské burze, organizace činnosti přístavu v Hamburku zachycena videozáznamy a filmy)