KLÍČOVÉ ÚDAJE Země původu: Peru Doba vzniku: starověk Původní využití: společník Využití dnes: společník Průměrná délka života: 11 – 12 let Další jména: Moonflower Dog, Perro Flora, Peruvian Inca Orchid Hmotnost: 12 – 23 kg Výška: do 50 – 65 cm Vhodný k dětem?ANO Vhodný do městské zástavby?ANO Daří se mu v chladném podnebí?NE Vyžaduje značnou péči o zevnějšek?NE Spokojený může-li žít a spát venku?NE Snáší se dobře s ostatními psi?ANO Pár chytrých otázek:

Štíhlý, s lehkými kostmi, půvabný: toto plemeno ztělesňuje lidské okouzlení nad vším neobvyklým nebo zvláštním. Jsou-li mezi psi naháči, jde o genetickou mutaci: bez ochrany a izolace, kterou srst poskytuje, jsou mnohem náchylnější k chorobám. Staří Inkové zachránili toto klidné a inteligentní plemeno před vymřením, a ačkoliv se stalo poměrně vzácným, jeho šlechtění v Peru pokračovalo až do tohoto století, kdy byli psi přivezeni do severní Ameriky a Evropy. U peruánského naháče se často vyskytují problémy se zuby, očima a pokožkou, proto je potřeba věnovat mu veterinární péči. V jeho domově - Peru - je k vidění jen velmi málo. Teprve před několika desítkami let byl dovezen do Spojených státu, kde se začalo s rozšiřováním chovu. Jméno Orchidejový pes Inků získal od keřů orchidejí, pod kterými Inkové tyto psy chránili před slunečním svitem. Na procházky chodili pouze při měsíčním světle. Jsou to podivuhodní, okouzlující psi. Jejich dlouhé tlapky někdy používají téměř jako člověk ruce. Klepou s nimi na dveře, pokládají je lidem, které milují, okolo krku jako paže. Štěňata této rasy se rodí většinou růžová a teprve později se dobarvují. Mají také velkou podobnost s kojenci - cucají si tlapky a zvuky, které přitom vydávají jsou od dětských k nerozeznání. Když je člověk vezme do náruče, mazlí se hlavou a jeho rameny a spokojenost dávají najevo tóny, které jsou naprosto odlišné od zvukových projevů jiných plemen. Peruánci jsou veselí psi, kteří málo štěkají a v žádném případě nepatří do kotce. Své rodině jsou bezmezně oddáni. Pohybují se téměř bez námahy. Když se unaví, zbarvuje se jejich světlá kůže do růžova. U lidí téměř nikdy nevyvolávají žádné alergie. POPIS: Nezřídka jsou pokládáni za ne příliš krásné, protože jim prakticky chybí osrstění. Objevili se pravděpodobně v době, kdy začal chov chrtů. Při šlechtění dochází ke křížení s osrstěnými psy. Plemeno bylo po mnoho století chováno v Peru a již staří Inkové si naháčů vážili jako dobrých průvodců na cestách. Uznáno FCI. Pro alergiky, nesnášející psí chlupy, je peruánský naháč výborný přítel a společník.