Člověk a společnost

člověk je od nepaměti součástí společnosti člověk/osobnost je souhrnem psychických vlastností jedince, které jsou biologicky předurčeny, ale během života jsou ovlivňovány sociálním prostředím (skupinami)

vliv přírody na společnost vztah vzájemného propojení, ovlivnění zásah společ./člověka do přírody se později projeví v přírodě a naopak příroda je věčným, nevyhnutelným předpokladem vzniku, fungování a rozvoje společ.

přírodní faktory biologické (rozdíly mezi lidmi) demografické (hustota obyv.) geografické (klima, suroviny,…)

co je to společnost? síť mezilidských vztahů, které se ustavují vzájemnou komunikací pozice každého čl. v této síti je popsatelná pomocí jeho vztahů k okolí je skupina lidí, kteří o sobě vědí, mají shodný zájem a někdy spolu komunikují

vývoj společnosti lovci a sběrači –nejstarší typ společenství - kmeny, tlupy, jednoduchý, primitivní způsob života nemajetní – neexistovaly žádné sociální rozdíly rozhodování – nejstarší muži, rada starších

2) zemědělci a pastevci velké společnosti mají majetek – existují majetkové rozdíly (i sociální)

3) neprůmyslové civilizace = tradiční státy nejstarší civilizace/státy světa Mezopotámie, Egypt,… obrovské sociální a majetkové rozdíly =otrokářská společ. vyspělé

4) průmyslové státy (18. stol.) důsledek prům. revoluce kapitalistická společ. (dělnictvo, kapitalisté) vznik velkoměst společ. má složitou strukturu

pol. 20. stol. změna postoje k přírodě – člověk se ji snaží chránit (dosud se člověk o přírodu nestaral)

Socializace = postupná přeměna jedince z bytosti biologické na bytost sociální - během socializace dochází k postupnému začleňování jedince do společ. v níž žije, tzn. že si jedinec uvědomuje své místo v rámci společ.

výsledkem je začlenění do společnosti, člověk se stává tzv výsledkem je začlenění do společnosti, člověk se stává tzv. společensky zralý

během socializace si osvojujeme hodnoty a normy vzorce chování způsoby komunikace kritéria posuzování okolního světa (co se nám (ne)líbí)

probíhá v neustálé interakci s jinými lidmi jedinec reaguje na podněty přicházející z okolního světa společnost koriguje naše chování

pole sociálních interakcí se během života rozšiřuje, nejprve vztah matka x dítě, jedinec x rodina, jedinec x vrstevník,… vzniká vztahová síť – sdílíme konkrétní kulturu nezbytným předpokladem je řeč sociální interakce probíhají daným postupem, který se člověk musí osvojit

hlavní vliv mají tzv. významní druzí druzí lidé nám pomáhají nahlížet na naše vlastní chování a uvědomovat si sebe sama druzí lidé = socializační činitelé (rodina, vrstevníci, škola, masmédia)

proces socializ. není nikdy ukončen během života se však mění úloha člověka – v dětství a mládí jsme objektem (jsme ovlivňováni), v dospělosti subjektem (my ovlivňujeme) tzv. primární a sekundární socializace

resocializace vyrovnání se s novou neočekávanou skutečností v krátkém čase je třeba si osvojit řadu nových věcí kdy došlo k výraznému narušení vztahu jedince ke společ. chápáno jako převýchova (spojeno s propuštěnými vězni na svobodu)

fáze socializace enkulturace (přijmu normy,…) internalizace (zvnitřnění)-vezmu změny za své přijetí sociální role

socializace je především součástí naší psychiky, proto se jí zabývá sociální psychologie

negativní projevy socializace konformní jednání – jednání, které vůbec nevybočuje z daných společ. norem - jedinec si tyto normy příliš zvnitřnil a není schopen samostatného jednání - typičtější pro osoby z chudších poměrů

b) deviantní – je důsledkem špatné socializace - jedinec nebyl schopen přijmout normy

sociální kontrola = konfrontace skutečného jednání čl. se sdílenými společ. normami a hodnotami je spojena se systémem sankcí dvojí druh: a) vnější kontrola – druzí lidé b) vnitřní - sebekontrola

slouží k udržování společ. řádu a k chování společ. v prostoru a čase tradičně je silnější na venkově

v případě, že jedinec svým chováním vybočí z očekávaného chování následují sankce negativní – tresty (od verbálního napomenutí až trest smrti) pozitivní – jsou oceněním za dodržování (od verbální formy po vyznamenání, řád,..)

Podoby socializace záměrné působení: výchova v rodině, škola, využívá sankce nezáměrné: televize, knihy

Způsoby sociálního učení asociace(podmiňování): člověk se učí jednat na základě zkušeností posilování: je založeno na odměnách a trestech observace (pozorování): stačí, když jednání vidíme u někoho jiného napodobování: hlavní forma učení u méně vyspělých kultur, u dětí, (mimika, gesta,…)

člověk a kultura kultura= vše, co není přírodního původu soubor hodnot, norem a vzorců chování sdílených určitou společností, které se předávají z generace na generaci hodnoty = to, čeho si společ. cení normy = společ. pravidla vzorce chování = doporučené návody, jak se chovat v určitých situacích

osvojování si kultury = enkulturace (součást socializace)

kultura je tvořena prvky jazyk – prostředek komunikace, myšlení vědění a znalosti – vědecké, osobní povahy materiální statky – hmotné předměty typické pro společ. hodnoty a normy – říkají, co je/není důležité/přípustné

prvky kultury se neustále přeměňují, protože je čl. bytost kulturní

proměny kultury změny jsou: a) vnitřní – nositelé samotné kultury b) vnější – kontakty s jinými kulturami

setkají-li se 2 kultury může dojít k: asimilaci – jedna kultura pohltí druhou difúze – vzájemné ovlivňování, prvky jedné kultury pronikají do druhé integrace – začleňování prvků cizí kultury do kultury vlastní kultura jako celek je nepřenosná na jiné

na proměně kultury se podílejí tzv na proměně kultury se podílejí tzv. subkultury = skupiny, které mají postoj k jednotlivým prvkům kultury než má většina (nejčastěji hodnoty a normy) např. skinheads, anarchisté velký protiklad skupiny vůči kultuře = kontrakultura (např. neonacisté)

sociologie a kultura materiální kultura – lidské výtvory, tzv. „druhá příroda“ (stavby, technologie,…) duchovní kultura – vědění, myšlenky, představy, zvyky (sochy) normativní kultura – hodnoty a normy prostřednictvím náboženství a práva

funkce kultury poznávací, výchovná a vzdělávací socializační adaptační akumulační (hromadění znalostí) rekreační a terapeutická