NATO Organizace severoatlantické smlouvy North Atlantic Treaty Organization

Historie vzniku a vývoje NATO Poválečná situace Priority „Západu“ demobilizace snížení početních stavů armád ekonomická přestavba Priority SSSR zachování ozbrojených sil v plném rozsahu expanzionistická politika vnucování nedemokratických forem vlády ideologické cíle KSSS Dramatické události 1947-1949 přímé ohrožení suverenity Norska, Řecka, Turecka převrat v Československu nezákonná blokáda Berlína Vznik Aliance V období 1945 až 1949, stojíce tváří v tvář naléhavým potřebám ekonomické přestavby, sledovaly západoevropské státy a jejich severoameričtí spojenci s obavami na expanzionistickou politiku a metody SSSR. Potom, co se vlády západních zemí zhostily svých poválečných závazků snížit početní stavy a demobilizovat své vojenské síly, byly stále více znepokojovány, protože bylo evidentní, že vedení Sovětského svazu usiluje o zachování své ozbrojené moci v plném rozsahu. Kromě toho, s přihlédnutím k deklarovaným ideologickým cílům Komunistické strany Sovětského svazu, bylo jasné, že výzvy k respektování Charty Spojených národů a mezinárodních dohod dosažených na konci války nebudou zárukou národní suverenity a nezávislosti demokratických států čelících hrozbě zahraniční agrese nebo vnitřního rozvratu. Vnucování nedemokratických forem vlády spojené s potlačováním aktivní opozice a základních lidských i občanských práv a svobod v mnoha státech střední a východní Evropy i jinde ve světě, zvyšovalo tyto obavy. Série dramatických politických událostí, které nastaly v období 1947 až 1949, vynesla tyto otázky do popředí zájmů. Šlo o přímé ohrožení suverenity Norska, Řecka, Turecka a dalších západoevropských zemí, únorový převrat v roce 1948 v Československu a nezákonnou blokádou Berlína, která začala v dubnu téhož roku. Podpis Bruselské dohody v březnu 1948 potvrdil odhodlání pěti západoevropských zemí - Belgie, Francie, Lucemburska, Nizozemska a Spojeného království - vytvořit společný obranný systém a posílit vzájemné vazby způsobem, který jim umožní v budoucnu odolávat ideologickým, politickým a vojenským hrozbám vůči jejich bezpečnosti. Pak následovala jednání se Spojenými státy a Kanadou o vytvoření jednotné Severoatlantické, založené na zárukách bezpečnosti a vzájemných závazcích mezi Evropou a Severní Amerikou. Signatáři Bruselské dohody přizvali k účasti i Dánsko, Island, Itálii, Norsko a Portugalsko. Tato jednání vyvrcholila podpisem Washingtonské smlouvy v dubnu 1949, která znamenala počátek systému kolektivní bezpečnosti, založené na partnerství těchto dvanácti států. V roce 1952 se k Smlouvě připojilo Řecko a Turecko. Spolková republika Německo do Aliance vstoupila v roce 1955 a v roce 1982 se členem NATO stalo též Španělsko. Základem Severoatlantické aliance se tedy stala smlouva mezi členskými státy, které do tohoto svazku vstoupily svobodně na základě rozhodnutí po veřejné diskusi a příslušném parlamentním postupu. Smlouva potvrzuje jejich individuální práva, jakož i jejich mezinárodní povinnosti vyplývající z Charty Spojených národů. Zavazuje členské státy sdílet rizika i odpovědnost, avšak i výhody plynoucí z kolektivní bezpečnosti, a každého z nich jednotlivě zavazuje neuzavírat žádný jiný mezinárodní závazek, jenž by mohl být v rozporu se Smlouvou. Jak odolat ? Potřeba vybudovat Společný obranný systém HROZBY ideologické + politické + vojenské

Příprava BRUSELSKÁ SMLOUVA „PĚTI“ Severoatlantická smlouva „Západní unie“ 17.3.1948 B F L NL VB Jednání s USA a Kanadou Přizvání dalších pěti států Evropy Podpis Bruselské dohody v březnu 1948 potvrdil odhodlání pěti západoevropských zemí - Belgie, Francie, Lucemburska, Nizozemska a Spojeného království - vytvořit společný obranný systém a posílit vzájemné vazby způsobem, který jim umožní v budoucnu odolávat ideologickým, politickým a vojenským hrozbám vůči jejich bezpečnosti. Byla tak vytvořena „Západní unie“ – předchůdce pozdějšího NATO. Pak následovala jednání se Spojenými státy a Kanadou o vytvoření jednotné Severoatlantické, založené na zárukách bezpečnosti a vzájemných závazcích mezi Evropou a Severní Amerikou. Signatáři Bruselské dohody přizvali k účasti i Dánsko, Island, Itálii, Norsko a Portugalsko. Tato jednání vyvrcholila podpisem Washingtonské smlouvy v dubnu 1949, která znamenala počátek systému kolektivní bezpečnosti, založené na partnerství těchto dvanácti států. + Vanderbergova rezoluce Senátu USA Severoatlantická smlouva 4.4.1949 Washington D.C., 4.4.1949)

Základní charakteristika NATO Cíl je bezpečnost členů Seskupení nezávislých a suverénních států Společné sdílení rizik i odpovědnosti Využití systému kolektivní bezpečnosti Závazek neuzavírat žádný jiný mezinárodní svazek, jenž by mohl být v rozporu se Smlouvou NATO je otevřenou organizací NATO disponuje silami, včetně vojenských NATO spolupracuje s nečlenskými státy a mezinárodními organizacemi Základem Severoatlantické aliance se tedy stala smlouva mezi členskými státy, které do tohoto svazku vstoupily svobodně na základě rozhodnutí po veřejné diskusi a příslušném parlamentním postupu. Smlouva potvrzuje jejich individuální práva, jakož i jejich mezinárodní povinnosti vyplývající z Charty Spojených národů. Zavazuje členské státy sdílet rizika i odpovědnost, avšak i výhody plynoucí z kolektivní bezpečnosti, a každého z nich jednotlivě zavazuje neuzavírat žádný jiný mezinárodní závazek, jenž by mohl být v rozporu se Smlouvou. NATO je seskupení nezávislých států nikoli nadnárodní organizace. Rozhodnutí jsou přijímána za všeobecného souhlasu všech členských zemí Aliance vytvořená v rámci článku 51 Charty Spojených národů, který potvrzuje neodmyslitelné právo na individuální nebo kolektivní obranu, je společenstvím svobodných států, které sjednocuje jejich odhodlání chránit svoji bezpečnost prostřednictvím vzájemných záruk a stabilních vztahů s jinými státy Jde o vládní organizaci, ve které si její členové - státy zachovávají plnou suverenitu a nezávislost. Organizace poskytuje fórum, na kterém účastníci společně konzultují jakékoli problémy, které si zvolí k projednávání a kde přijímají rozhodnutí k politickým a vojenským otázkám, dotýkajícím se jejich bezpečnosti. Dává k dispozici struktury potřebné pro usnadnění konzultací a spolupráce mezi nimi, v politické, vojenské, ekonomické a také vědecké oblasti i v dalších nevojenských oblastech Cílem Severoatlantické Aliance již od jejího založení je zajistit bezpečnost všem svým členům Základním účelem NATO je tedy ochrana svobody a bezpečnosti všech jejích členů, zajišťovaná politickými a vojenskými prostředky, v souladu s principy Charty Spojených národů. Aliance, založená na společných hodnotách demokracie, lidských práv a zákonitostí, pracuje od okamžiku svého založení ve prospěch nastolení spravedlivého a trvalého mírového uspořádání v Evropě Podle existujícího bezpečnostního prostředí se způsoby dosažení cíle přizpůsobují potřebám Dnes, po skončení jak „studené války“ tak rozdělené Evropy, je Aliance připravena spolupracovat na zajištění bezpečnosti v celé Evropě Aliance také změnila svoje politické a vojenské složení tak, aby je bylo možné využít při řešení krizových i mírových úkolů ve spolupráci se státy, které nejsou členy NATO, ale také s dalšími mezinárodními organizacemi

Severoatlantická smlouva (Washington D.C., 4.4.1949) Strany této smlouvy mají snahu žít v míru se všemi národy, hájit svobodu, společné dědictví a kulturu svých národů , spojit úsilí o kolektivní obranu Smlouva obsahuje celkem 14 článků Řešení sporů mírovými prostředky Udržovat a rozvíjet svoji individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku Stabilita, blahobyt, hospodářská spolupráce Společné konzultace při ohrožení územní celistvosti, politické nezávislosti nebo bezpečnosti kterékoli smluvní strany 5. Ozbrojený útok proti jedné nebo více členům v Evropě nebo v Severní Americe bude považován za útok proti všem ( pomoc spojenců, včetně použití ozbrojené síly)‏ ………. 10, Možnost přistoupení jiných evropských států 13. Odstoupení od smlouvy Strany této smlouvy znovu potvrzují svoji víru v cíle a zásady Charty OSN a svoji touhu žít v míru se všemi národy a všemi vládami. Jsou odhodlány hájit svobodu, společné dědictví a kulturu svých národů, založenou na zásadách demokracie, svobody jednotlivce a právního řádu. Jejich snahou je podporovat stabilitu a blahobyt národů v severoatlantickém prostoru. Jsou rozhodnuty spojit své úsilí o kolektivní obranu a zachování míru a bezpečnosti. Proto se dohodly na této Severoatlantické smlouvě; Několik poznámek k vybraným článkům smlouvy;

Rozšiřování NATO 1949-2004 2009 Albánie, Chorvatsko Albánie Chorvatsko Severoatlantická Aliance (NATO) je otevřenou organizací V roce 1952 se k Smlouvě připojilo Řecko a Turecko. Spolková republika Německo do Aliance vstoupila v roce 1955 a v roce 1982 se členem NATO stalo též Španělsko Francie v roce 1966 vystoupila z vojenských struktur (prezident de Gaulle tento úmysl sdělil již v březnu 1966) Vstup Česka, Maďarska a Polska v březnu 1999 rozšířil počet členských zemí na 19 V roce 2004 konečně vstoupily do NATO Bulharsko, Pobaltské státy, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko Předpokládá se v dalších letech vstup Chorvatska, Albánie a Makedonie.

Varšavská smlouva Členské země: SSSR, Polsko, Československo, Maďarsko, NDR, Bulharsko, Rumunsko, Albánie Vznik v roce 1955 na základě Smlouvy o přátelství spolupráci a vzájemné pomoci Ukončení činnosti v roce 1991 Č

NATO – Varšavská smlouva

NATO Základní údaje Počet obyvatel……. 8093 896 209 Rozloha…………......24 574 539 km2 Počet vojáků………..4 077 029 Výdaje na obranu (Evropské země)….1,67%HDP Výdaje na obranu (USA, Kanada)…….3,76%HDP

Velitelství pro operace Velitelství pro transformaci

Závěr Otázkám lidských práv, bezpečnosti a spolupráce ve světě i v Evropě se věnuje řada organizací. Jednotlivé organizace vznikaly v různé době, v různých historických a politických podmínkách. Všechny organizace se vyvíjejí v souladu s vývojem a jejich činnost se postupně sbližuje, někdy překrývá. OSN i další organizace potřebují reformy, které by více odrážely problémy současného světa, aby byly schopny je řešit. Přes všechny problémy je jejich existence a činnost nezbytná

Armáda České republiky a její zahraniční mise

Armáda České republiky je hlavní složkou ozbrojených sil České republiky Hlavním velitelem ozbrojených sil České republiky je prezident republiky. Hlavním posláním ozbrojených sil České republiky je co nejefektivnější a nejlepší zabezpečení obrany území České republiky s využitím zásad kolektivní obrany dle článku 5 Washingtonské úmluvy. Armáda České republiky je zapojena do integrované vojenské struktury NATO, do systému obranného, operačního a civilního nouzového plánování, do procedurálních a organizačních aspektů jaderných konzultací a do společných cvičení a operací.

Zahraniční mise: Vstupem do Severoatlantické aliance převzala Česká republika také závazek spolupůsobit v zahraničních misích pod vlajkou NATO a od přijetí ČR do Evropské unie se Armáda České republiky účastní jejích zahraničních misí. Díky zkušenostem z předcházejících let, kdy jsme se zapojili do Programu Partnerství pro mír (PfP) a vedli si úspěšně především v zemích bývalé Jugoslávie, zvládá naše republika velmi dobře nasazení českých vojáků i v jiných částech světa. Armáda České republiky se účastní i humanitárních misí mezinárodního společenství. Nemalou roli sehrávají naši pozorovatelé pod vlajkou OSN a OBSE.

Operace NATO v Afghánistánu Mise ISAF Lógar mandát mise je vymezen rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1386 z roku 2001, která síly ISAF zmocnila pomáhat afghánským orgánům při zajišťování bezpečnosti, rozšíření působení sil ISAF na celé území Afghánistánu schválila RB OSN rezolucí č. 1510 v roce 2003, kontingent AČR je vysílán na základě usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR č. 1285 ze dne 16. června 2009 a usnesení Senátu Parlametu ČR č. 208 ze dne 17. června 2009. Aktuální počet českých občanů v PRT Lógar: 288 vojáků 5. kontingentu AČR, 12 civilních expertů.

Aktuální mise AČR Vojenská mise v Afghánistánu Mise ISAF Lógar V afghánské provincii Lógar zahájil činnost provinční rekonstrukční tým (PRT) České republiky dne 19. března 2008, od 23. února 2010 v ní pokračuje již 5. kontingent AČR a civilní experti. s cílem posílit účast ČR v úsilí mezinárodního společenství při zajištění stability, bezpečnosti a rekonstrukci Afghánistánu. PRT Lógar se skládá z vojenské a civilní části, společným projektem Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva obrany ČR. vedením vlastního PRT v provincii Lógar ČR zefektivnila nasazení sil a prostředků v Afghánistánu a významnou měrou posílila civilní složku týmu, který je zaměřen na realizaci rekonstrukčních projektů propojení vojenských a civilních aktivit je nezbytným předpokladem úspěchu snah o stabilizaci jakékoli země, která se nachází v postkonfliktní fázi.

Co dělá PRT: Pro rozvoj Afghánistánu existují tři hlavní priority: zajištění bezpečnosti snižování chudoby podpora vzdělanosti a zlepšování zdravotní péče. Tyto priority naplňují projekty v oblastech podpory bezpečnosti, obnovy školského systému, vodních zdrojů,, zdravotnictví, zemědělství, ženských práv a nezávislých médií. PRT pracuje v souladu se základními afghánskými rozvojovými a politickými dokumenty Hlavním cílem aktivit PRT je podpora centrální a provinční vlády při zajišťování potřeb obyvatelstva a bezpečného prostředí skrze rekonstrukci provincie a spolupráci s afghánskými bezpečnostními složkami

Mi-24

Aktuální mise AČR: Operace NATO v Afghánistánu chemický odřad, Mise ISAF Kábul výcvikový tým OMLT, chemický odřad, meteorologická skupina, Od 10.12.2008 působí na mezinárodním letišti Kábul International Airport (KAIA) kontingent AČR ve složení: skupina řízení letového provozu, logistická skupina National Support Element (NSE), zdravotnická skupina. vrtulníková jednotka Mise ISAF HELI UNIT Paktika

Aktuální mise AČR: Operace NATO "Joint Enterprise" Kosovo Mise KFOR Mnohonárodní mírová operace NATO na území Kosova byla zahájena 12. 7, 1999 pod názvem JOINT GUARDIAN, od dubna 2005 operace nese název JOINT ENTERPRISE. Mise mírových sil KFOR se uskutečňuje v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244 ze dne 10. června 1999. Tuto rezoluci potvrdil i summit NATO ve Vilniusu, který se konal ve dnech 7. - 8. února 2008.                        P

AČR se mírové zahraniční operace NATO v Kosovu účastní od roku 1999. kontingent je vyslán na základě usnesení vlády ČR č. 100 ze dne 19. ledna 2009, usnesení Poslanecké sněmovny ČR č. 985 ze dne 4. února 2009 a usnesení Senátu ČR č. 99 ze dne 28. ledna 2009. kontingent je dislokován na základně Šajkovac v severovýchodní části Kosova. příslušníci AČR působí i v řídících a odborných funkcích na hlavním velitelství KFOR v Prištině, na velitelství Mnohonárodního bojového uskupení Střed v mnohonárodní jednotce Vojenské policie.