Slavné psychologické experimenty .

David ROSENHAN (1929-2012) Být zdravý na nezdravém místě On Being Sane in Insane Places, Science, 1973 Antipsychiatrické hnutí (T.Szasz: The Myth of Mental Illness), konec války ve Vietnamu Kompetence psychiatrů x jejich reálné schopnosti odlišit psychickou nemoc a zdraví Vnímání světa - podle toho jakýma očima se na svět díváme (zaplavenost vlastní subjektivitou) profesor práva a psychiatrie na Stanford University

Design studie Osm přátel – dobrovolníků – 3 ženy, 5 mužů (tři psychologové, psychiatr, pediatr, student, malíř, žena v domácnosti) – včetně D.R. Jeden měsíc (říjen 1972) Každý na jiné psychiatrické klinice (široké spektrum úrovně klinik) Při vstupním vyšetření: Falešné jméno a zaměstnání Auditorní halucinace – místy špatně srozumitelný hlas, který jim říká „Žuch“, „Prázdný“ a „Dutý“ (Thud, Empty, Hollow) Bez dalších referovaných příznaků, vše ostatní podle pravdy Po přijetí – neprodleně sdělit, že hlas zmizel a že se cítí zcela dobře

Průběh experimentu Příprava: Jasné instrukce, jak referovat obtíže Omezení hygieny (dojem zanedbanosti), nácvik jak nepolykat léky Průběh Obavy pokusných osob z medikace, ze znásilnění Šokováni způsobem péče o pacienty – „neviditelní“ Násilnické chování personálu Zdraví pokusných osob rozpoznáni často spolupacienty, nikoliv zdravotníky Psychoterapie

Průběh experimentu Diagnóza při přijetí (7x schizofrenie a 1x bipolární afektivní porucha) Diagnóza při propuštění: onemocnění v remisi (sch nebo BAP) Délka hospitalizace 7 – 52 dní; průměrně 19 dní Význam „nálepky“ - reálné informace hodnoceny prizmatem předpokládané diagnózy

Kritika Mohutná reakce – obrana biologické psychiatrie Robert Spitzer (Journal of Abnormal Psychology, 1975) Metodologie i výzkumná východiska Špatná ověřitelnost Jedna klinika vyzvala Rosenhana, aby poslal v následujících měsících neurčený počet pseudopacientů, zda je odhalí, DR přijal Po třech měsících klinika určila 41 osob jako pseudopacienty , DR však dosud ani jednoho neposlal

Závěry Diskuze o věrohodnosti a vědeckosti psychiatrických diagnóz a psychiatrie samotné Impulz ke změně  DSM Otázka společenského vlivu na vymezení duševních poruch Kvalita psychiatrické lůžkové péče  později obdobné experimenty (Slater. 80.léta – bez hospitalizace, přívětivý přístup, antipsychotika, příp. AD, nejčastěji dgn. psychotická deprese)

Souvislosti Rozenthal, Jacobson (1966) – Efekt očekávání Fiktivní test – změření studijních předpokladů dětí – výstup pro pedagogy : test predikuje studijní pokroky po roce - žáci, označení jako nadaní - zlepšení ve školních výsledcích, překvapivě v IQ testech Nálepkování Sebenaplňující předpověď - sociální přesvědčení, které ovlivňuje skutečnost tak, že se stává pravdivým (k přístupu k sobě samému, hodnocení druhých, očekávání událostí) Golemův efekt,  Pygmalion efekt

http://www. youtube. com/watch http://www.youtube.com/watch?v=j6bmZ8cVB4o&list=PLmW7IhjRqssy_M7PvsdM9n5WVott9vvDb&index=3

Elisabeth LOFTUSOVÁ (nar. 1944) Falešné vzpomínky Profesorka Washington University (rozličné university) Kognitivní psychologie, psychologie paměti Angažmá ve forenzní psychologii Řada oceňovaných experimentů i řada čestných doktorátů Množství nenávistných reakcí (nutnost osobní ochranky), také kontroverzní přijetí odbornou veřejností Problematika zneužívaných dětí

Původní experimenty Velké množství experimentálních prací – nepřesnost vzpomínek Ovlivnitelnost sugescí Vliv otázky Oranžová na semaforu Muž s plnovousem Rychlost auta, rozbité sklo

Jak jsem se ztratil… Design experimentu Vytvořit experimentální vzpomínku, která by připomínala trauma a při tom netraumatizovala 24 osob – každý sešitek s vylíčením tří skutečných dětských zážitků (podle výpovědí jejich příbuzných) a fiktivní příběh o ztracení v nákupním centru – vymyšlená část (vytvořená za podpory dalších členů rodiny) – vždy jen jeden odstavec Pokusná osoba – vejde do laboratoře – přečte si zápisky ze sešitu – pak má doplnit o své vlastní vzpomínky- pokud si na událost nevzpomíná napsat „nevzpomínám si na to“ Pokusné osoby opakovaně s časovým odstupem vypráví příběhy „ze svého dětství“

Výsledky 25% pokusných osob si vybavilo vzpomínku na to, jak se ztratily v obchodním centru Detaily, které si pokusné osoby vymyslely a věřily jim jako autentické vzpomínce Nárůst detailů s časovým odstupem (po dvou dnech, po týdnu, po několika týdnech) – konfabulace Hebké ručníky, poblikávající žárovky, druh hudby, starší proplešatělý pán v modrém flanelovém obleku s brýlemi…

Problematika svědectví Zpochybnění některých výpovědí o zneužívání v dětství Vliv kontextu včetně některých druhů psychoterapie Zpochybnění konceptu potlačení Mnoho let potlačená vzpomínka, která se náhle vynořila s mnoha barvitými detaily Kontroverze: děláte z obětí lháře Případ Paula Ingrama Iniciativa pro ochranu rodičů nařčených ze zneužívání, ale i v jiných případech sporných svědectví

http://www.ted.com/talks/elizabeth_loftus_the_fiction_of_memory

J.DARLEY(nar.1938) B.LATANÉ(nar.1937) Efekt přihlížejícího Sociální psychologové Efekt přihlížejícího -  čím více lidí je přítomno u situace, která je nebezpečná či ohrožující, tím spíše nezasáhnou a nepomohou. Předpokládá se, že důvodem je úvaha, že jistě jsou tu druzí, kteří se postarají nebo pomohou. Darley, J. M. & Latané, B., 1968, Journal of Personality and Social Psychology.

Případ Catherine Genoveseové 13.3.1964 v Queens zavražděna 28 letá žena brzo ráno cestou domů Napadena, pobodána, volala o pomoc, rozsvítila se okna, volání, ať tu holku nechá, útočník utekl - po chvíli zjistil, že pobodané nikdo nepřišel na pomoc, vrátil se, aby dílo dokončil, znovu vyrušen světly v oknech, znovu utekl - napotřetí dílo dokonal 38 lidí sledovalo vraždu a nikdo ženě nepomohl Silná reakce veřejnosti, žádali dokonce zveřejnění svědků či nejlépe jejich odsouzení Odborná diskuse, proč lidé nepomohli

Design experimentu Avizováno jako výzkum na přivykání studentů životu na kolejích V prázdné místnosti – dvě min. líčit do mikrofonu svůj studentský život V dalších místnostech pásky s nahrávkami jiných studentů – pokusná osoba se domnívala, že jsou tam živé osoby Pokusná osoba měla vyslechnout ostatní, jak hovoří o svém studentském životě a když na ni přijde řada hovořit dvě minuty sama (pokud není na řadě, není její mikrofon zapnutý) První nahrávka – student líčil potíže s epilepsií a stres, který prožívá Následovala nahrávka jiného studenta, pak hovořila pokusná osoba, následovaly nahrávky dalších studentů Pak „epileptický záchvat“ prvního studenta – přerývaný hovor, vrcholící voláním o pomoc (šest minut)

Průběh experimentu 31% probandů se pokusilo pomoci Různě velké „skupiny“ – dá se říci, že čím v menší skupině se proband domníval, že se nachází, tím větší byla pravděpodobnost, že pomůže Pokud se probandi domnívali, že jsou ve skupině se „studentem s epileptickým záchvatem“ sami – 85% z nich zavolalo pomoc do tří minut Probandi, kteří nereagovali na volání o pomoc, byli velmi tenzní, vyděšení, komentovali skutečnost, nebyli však schopni se rozhodnout zda zasáhnout

Kouř v místnosti druhý experiment Co když se sami – obklopeni druhými – ocitneme v nebezpečné situaci? Jednoznačnost ohrožení Skupinová koheze Difúze odpovědnosti Pokusná osoba má vyplnit dotazník o životě na koleji, sedí v místnosti, kam začne pode dveřmi pronikat viditelně kouř. Je-li v místnosti sama, téměř okamžitě odchází pro pomoc. Je-li v místnosti s dalšími studenty neprojevujícími obavy (informovaní spolupracovníci na experimentu) pro pomoc neodejde. Wertherův efekt

Procesy, kterým projde osoba, která pomůže: 1. všimnout si, že se něco děje 2. pochopit, že je pomoc potřebná 3. převzít osobní odpovědnost 4. rozhodnout se, co je třeba udělat 5. jednat

http://www.youtube.com/watch?v=BdpdUbW8vbw

S. Milgram (1933 –1984) Poslušnost k autoritě Universita Yale – inzerát v novinách výzkum učení (odměna 4 USD) Proband viděl, jak je druhá pokusná osoba odvedena a přivázána do křesla Místnost s mikrofonem a reproduktorem, deska s tlačítky označenými 15V až 450V. (popisky: lehký šok, těžká rána… poslední tlačítka křížek) Vliv bolesti na učení - za chybné odpovědi, má dát žákovi el. šok Šoky budou bolet, ale nebudou nebezpečné Proband slyšel, jak žák při 75V naříká, při 120V křičel, že to bolí … při 180V sténal „nemohu tu bolest vydržet“, výkřiky stále zoufalejší. Při 300V zvolání, že už nebude odpovídat, pak už jen ticho. V místnosti s probandem byl vedoucí pokusu, který jej povzbuzoval: „Prosím pokračujte“, „Je nezbytné, abyste pokračoval“ atp.

Všichni účastníci pokračovali až do 300 V a 63 % z nich došlo až ke konci stupnice, a to přesto, že se zdráhali a vyjadřovali obavy, že by žák mohl  zemřít. prokázal, že nelidské a kruté zacházení s druhou osobou nemusí být podmíněno sadismem, ale pouhou poslušností mnoho „učitelů“ prohlásilo, že jejich „žák“ si za své utrpení může sám: sám se přihlásil do experimentu, navíc neuměl svůj úkol Po skončení experimentu – probandi informováni o reálném průběhu. Kritizováno za neetičnost výzkumu (klamání účastníků, silný  stres pro účastníky, možný vliv na sebeúctu probandů) Po roce - dotazník - většina: rádi, že se zúčastnili (osobní přínos) S.Milgram, Obedience to Authority, 1974.

http://www.youtube.com/watch?v=xOYLCy5PVgM

L.Festinger (1919-1989) Kognitivní disonance Kognitivní disonance - lidé častěji změní své názory a postoje, než by změnili své chování. Řešení situace rozporných postojů - (většinou) rozhoduje jejich současné chování (raději potlačí názor). Sekta vedená Dorothy Martinovou, která věřila, že přijímá zprávy od mimozemšťanů, kteří ji varovali před koncem světa. Festinger (a jeho žáci) se stali členy sekty, aby ji mohli důkladně prozkoumat. Martinová určila datum konce světa, když se apokalypsa nekonala,, oznámila, že svět zachránily proudy světla, které vycházely z členů sekty. Víra členů sekty nebyla nijak narušena, byla naopak posílena  Experimentálně teorii ověřoval L.Festinger: Theory of Cognitive Dissonance, 1957

http://www.youtube.com/watch?v=korGK0yGIDo

P.Zimbardo Stanfordský vězeňský experiment Stanford University 1971 24 dobrovolníků – psychicky i fyzicky zdraví a vyrovnaní jedinci, náhodně rozděleni do skupin na vězně a dozorce (12+12) Všichni za účast placeni, vědomi si, že se jedná o experiment Pravidla (dle věznice v Palo Alto) Vězeň musí být zticha v době jídla, po zhasnutí světel, v době odpočinku a mimo prostory vězení Vězeň musí oslovovat dozorce Mr. Correctional Officer, vězni musí být oslovováni čísly Jakékoliv pochybení může být potrestáno, dozorci mohou jakkoliv ovládat vězně kromě fyzického násilí Dozorci: 15 USD denně, zrcadlové brýle, dřevěné obušky Vězni: bez spodního prádla, řetěz kolem kotníků

.

po 6 dnech experiment ukončen – nečekaná krutost dozorců, vězeňská vzpoura, psychická zhroucení změna chování především dozorců, šokující pro účastníky experimentu i pro experimentátory zdravý člověk, je-li vystaven extrémním podmínkám, se může radikálně změnit své chování a to ve velmi krátké době(tlak okolností) Kritika Nízká reprezentativnost (příliš malý počet studentů) Exp. odebírá člověku zodpovědnost za jeho jednání Riziko dlouhodobého poškození účastníků experimentu Vědomí experimentu x reálná situace (vyhlazovacích tábory) V chování dozorců velké rozdíly (podíl osobnostních faktorů)

http://www.youtube.com/watch?v=VYv3J12pARM