10. téma: Rozpočtová a fiskální politika – vybrané problémy

10. 1 Rozpočtová politika 10.2 Fiskální politika 10.2.1 Změna vládních výdajů 10.2.2 Změna daní 10.2.3 Vestavěné stabilizátory 10.2.4 Expanzivní a restriktivní fiskální politika 10.3 Státní pokladna

10.1 Rozpočtová politika: cíl - vytvořit veřejné příjmy k financování veřejných výdajů Vlastnosti efektivního rozpočtování reálnost úplnost vyrovnanost publicita

10.2 Fiskální politika – je součástí hospodářské politiky, slouží k ovlivňování agregátní poptávky a agregátní nabídky s cílem vyvolat žádoucí a potlačit nežádoucí účinky na celkovou produkci (HDP), zaměstnanost a ceny (inflaci) a tím čelit nízkému tempu růstu HDP, eventuelně poklesu HDP, vysoké nezaměstnanosti a vysoké inflace Jiná definice: užití příjmů (stanovení úrovní zdanění) a výdajů veřejných rozpočtů k pokusům ovlivnit makroekonomickou výkonnost (např. Samuelson … vyd. ´91, str. 83)

Fiskální politika je keynesiánská - 40. až 60. léta neokeynesiánská - 70. léta a dále Předpoklady fiskální politiky: makroekonomickou situaci je nutné státně korigovat - trh to neudělá existují vhodné nástroje nejlepším z nich je fiskální politika vláda jej umí správně používat K tomu Keynes: prioritu má optimální využití kapacit a zaměstnanost, hlavní je poptávková strana hospodářské politiky

10.2.1 Změna vládních výdajů AD = C + I + G + NX kde: AD … agregátní poptávka C … spotřeba I … hrubé soukromé investice G … vládní výdaje na statky NX … čistý vývoz = X - I

P AD1 AD2 P AS AS AD2 AD1 Y Y AD2 AD1 P AS Y

10.2.2 Změna daní Snížení daní zvyšuje disponibilní důchod obyvatel, což povede k jejich větší spotřebě a bude posouvat křivku agregátní poptávky doprava nahoru STRANA NABÍDKY: Snížení daní ale rovněž může stimulovat podnikatelskou aktivitu, může vést k tomu, že jednotliví vlastníci výrobních faktorů budou tyto faktory více nabízet, a to z důvodu, že si díky snížení daní více vydělají. Snížení daní může vést k posunu křivky agregátní nabídky (za předpokladu jejího rostoucího tvaru) doprava dolů.

10.2.3 Vestavěné stabilizátory Vestavěné stabilizátory jsou nástroje fiskální politiky, které automaticky fungují při změně HDP a zmírňují jeho kolísání. Smyslem vestavěných stabilizátorů je zajistit, aby disponibilní důchod kolísal míně než HDP. Nejčastější příklady vestavěných stabilizátorů: progresivní zdanění transferové platby

FISKÁLNÍ OPATŘENÍ: diskreční opatření; žádají zvláštní zásahy (intervence) vlády, mají jednorázový charakter a časová zpoždění (změny v daňových sazbách, zavedení nových daní, změny ve struktuře anebo v objemu veřejných výdajů, apod.) automatické (vestavěné) stabilizátory; působí po svém schválení a zabudování do systému automaticky, dlouhodobě a hlavně proticyklicky (systém sociálních dávek, podpory v nezaměstnanosti, progresivní důchodové zdanění apod.).

10.2.4 Expanzivní a restriktivní fiskální politika

Fiskální expanze působení vlády ke zvýšení agregátní poptávky přímo - zvýšením G nepřímo - zvýšením C, vyvolané snížením daní Opak je fiskální restrikce Rozpočtovým důsledkem fiskální expanze je obvykle rozpočtový deficit - to je cena za fiskální stabilizaci

MULTIPLIKÁTORY Vytvářejí se sestavením rovnic: Agregátní poptávka AD = C + I + G + NX Spotřeba C = Ca + MPC*YD = Ca + c*YD kde: Ca … konstanta - autonomní spotřeba MPC … mezní sklon ke spotřebě (marginal propensity to consume) (v učebnici je použit symbol c)

DISPONIBILNÍ DŮCHOD: YD = Y – TA – GBS + TR kde: Y .... hrubý produkt TA .. daně TA = TAa + t*Y TAa ... autonomní daň t*Y ... indukovaná daň, vypočtená sazbou t jako podíl důchodu Y TR ... transfery GBS ... hrubé úspory firem (opotřebení kapitálu)

INVESTICE I v rovnici pro AD jsou na produktu nezávislá veličina – označí se Ia ČISTÝ EXPORT NX: NX = X – M = export – import X rovněž nezávisí na produktu M = Ma + m*Y kde: Ma ... autonomní import m .... mezní sklon k importu

Rovnováha Y = AD: Y = C + I + G + NX = Ca + c*YD + Ia + G + X - Ma - m*Y Po dosazení za YD dostaneme: Y = c*Y - c*t*Y – m*Y + Ca – c*TAa + c*TR - c*GBS + Ia + G + X – Ma Ca – c*TAa + c*TR - c*GBS + Ia + G + X – Ma = A ... to jsou autonomní výdaje Y = c*Y - c*t*Y – m*Y + A

Y - c*Y + c*t*Y + m*Y = A Y*(1 – c + c*t + m) = A Y = A* Zlomek v rovnici se označuje jako výdajový multiplikátor. Udává velikost změny produktu Y při změně nezávislých výdajů A (nejčastěji člen G)

G Y = 1 – c*(1 – t) + m

Multiplikátor vyrovnaného rozpočtu S autonomní daní  G =  TAa Potom

Multiplikátor vyrovnaného rozpočtu 2 S důchodovou daní  G =  TA1 Potom

HODNOCENÍ FISKÁLNÍ POLITIKY Složitý a rozporný stav v makroekonomické teorii Nástroje hodnocení: Model AS - AD Model IS - LM Směry: Klasická ekonomie Státní zásahy nejsou nutné, stabilitu zajistí sám trh Monetaristé Monetární politika je výhodnější nástroj, expanz.fiskální politika vede spíše k inflaci

Neoklasická (neokonzervativní) ekonomie racionální očekávání - státní zásahy vedou ekonomické subjekty ke změnám chování, které ruší účinnost státních zásahů teorie strany nabídky - zpochybňuje zásahy na straně poptávky Další - vládní selhání - zneužívání fiskální politiky ve prospěch skupinových zájmů

10.3 Státní pokladna Doporučení WB, IMF, OECD – zavedení nástroje zvaného Státní pokladna. Cílem dobře fungující Státní pokladny je ve své podstatě řízení a kontrola veřejných financí, účinnost a průkaznost tvorby a realizace rozpočtu, efektivní řízení toků hotovosti, financování státního dluhu, ale také zajištění ochrany údajů v jejich systémech.