Nařízení Brusel II Nařízení Rady č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000

Historické souvislosti Volný pohyb osob vedl ke zvýšení počtu mezinárodních manželství, nutnost vzájemného uznávání a výkonu rozhodnutí se zvýšila nejen v manželských věcech, ale také v záležitostech týkajících se péče o děti. Bruselská úmluva nereguluje manželské věci ---> vzájemná jednání členských států-----> návrh úmluvy – tzv. Bruselská úmluva II

Historické souvislosti Mezitím– Amsterodamská smlouva– komunitarizace justiční spolupráce v soukromoprávních věcech– nebyla již potřeba ratifikovat mezinárodní úmluvu ----> připravený text Bruselské úmluvy II byl transformován do nařízení Rady č. 1347/2000 o příslušnosti soudů a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů – tzv. nařízení Brusel II.

Historické souvislosti Nařízení Brusel II z roku 2000– 46 článků – nezabývalo se všemi problémy, které vyvstaly– v roce 2002 Komise připravila návrh nového nařízení zabývajícího se danou oblastí (zejména za účelem rozšíření věcné působnosti nařízení) ------> návrh bly v listopadu 2003 přijat– Nařízení Rady č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000 – tzv. nařízení Brusel IIa nebo IIbis (dále jen jako nařízení Brusel II)

Nařízení Brusel II – obecná charakteristika 72 článků ( o 26 více než předcházející právní úprava) ) Rozděleny do sedmi kapitol: Oblast působnosti a definice Příslušnost Uznání a výkon rozhodnutí Spolupráce mezi ústředními orgány ve věcech rodičovské zodpovědnosti Vztah k jiným nástrojům Přechodná ustanovení Závěrečná ustanovení

Oblast působnosti Článek 1 nařízení - Toto nařízení se bez ohledu na druh soudu vztahuje na občanskoprávní věci týkající se a) rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné; b) přiznání, výkonu, převedení a úplného nebo částečného odnětí rodičovské zodpovědnosti.

Oblast působnosti Nařízení obsahuje řadu definic objasňujících důležité pojmy – článek 2 nařízení (např. soudce, soud, členský stát, rodičovská zodpovědnosti, právo péče o dítě apod.) Věci rodičovské zodpovědnosti jsou dále více objasněny v čl. 1 odst. 2.

Oblast působnosti Rozvod, rozluka nebo prohlášení manželství za neplatné; Je aplikovatelné také na řízení o tom, zda tu manželství je či není, Není aplikovatelné na registrované partnerství nebo jiné formy právem regulovaného svazku osob stejného pohlaví, Týká se pouze otázek osobního stavu, nikoli majetkových

Oblast působnosti Věci uvedené rodičovské odpovědnosti se mohou zejména týkat a) práva péče o dítě a práva na styk s dítětem; b) poručnictví, opatrovnictví a podobných institutů; c) určení osoby, orgánu nebo jiného subjektu odpovědných za dítě či jeho jmění nebo pověřených zastupováním dítěte či napomáháním dítěti a stanovení jejich úkolů, d) umístění dítěte do pěstounské rodiny nebo ústavní péče; e) opatření k ochraně dítěte spojených se správou, zachováním a nakládáním se jměním dítěte.

Oblast působnosti Negativní vymezení (čl. 1 odst. 3): a) určení nebo popření rodičovství; b) rozhodnutí o osvojení, předadopční opatření nebo na neplatnost či zrušení osvojení; c) příjmení a jména dítěte; d) dosažení zletilosti; e) vyživovací povinnosti; f) správy jmění nebo dědictví; g) opatření přijatá v důsledku trestných činů spáchaných dětmi.

Oblast působnosti Oblast působnosti pro uznání a výkon rozhodnutí: Rozhodnutí ve vecěch, jež spadají do oblast působnosti nařízení. Je rovněž aplikovatelné na veřejné listiny a dohody vykonatelné v členském státu původu.

Oblast působnosti Místní: na všechny členské státy s výjimkou Dánska Časová – vstoupil v platnost 1.8.2004, účinnost od 1.3.2005