ŘEČ TĚLA Seminární práce z předmětu Matematika a byznys Zpracovala: Zuzana Majdišová, A09B0099P Email: majdisz@students.zcu.cz

Úvod – řeč těla Jedná se o neverbální komunikaci. Ovlivňuje náš úspěch či neúspěch v osobním či profesním životě. Důležitá při prvních setkáních, kdy chceme vyvolat co nejlepší první dojem, což trvá cca první 4 minuty. Tvoří 65% lidské komunikace. Hlavní oblast komunikace je obličej. Naše pocity jsou vyjádřeny držením našeho těla, postavením rukou a nohou, mimikou obličeje a očí. Nejrozvinutější je gestikulace v dětství, s přibývajícím věkem jí ubývá. Stejně to platí i dle žebříčku rozmístění moci. Čím vyšší má člověk postavení, tím méně využívá gestikulaci.

Řeč těla ženy x těla muže Při komunikaci stojí blíž k sobě. Více využívají úsměv. Udržují delší oční kontakt při hovoru. Mají větší smysl pro detaily. Vydrží sledovat projev, který je nezajímá. Muži Déle sledují své posluchače. Méně mezi sebou volí hmatový kontakt. Rádi se předvádějí před osobou, která je zaujme.

Gesta a jejich signalizace Gesto Signalizace Kousání nehtů Strach, neklid Zvednuté obočí Mírné rozladění Přímý pohled Výhružka Kousnutí do palce Koketní výzva Zkřížené kotníky Zdvořilá ležérnost Hlazení brady Přemýšlení Zkřížení rukou Obranná pozice Mnutí nosu či čela Lež Překřížené nohy Rozpačitost, nejistota, křečovitost Sklopený zrak a hlava Bojácnost, neodvážnost, stydlivost Ruce sepnuté za hlavou Sebevědomí

Lhaní Sebevědomí Gesta - obrázky

Složky neverbální komunikace Gestika – výrazové pohyby rukou, které doplňují nebo do jisté míry i nahrazují mluvený projev (posunky), součást kineziky Haptika – kontakt hmatem, sdělení je tlumočené bezprostředním tělesným kontaktem s druhým člověkem (např. podání ruky, poplácání po ramenou či zádech či nabídnutí rámě). Kinezika – zabývá se pohyby těla Mimika – vyjadřování výrazem tváře, způsobené stahy obličejových svalů, vyjadřuje emoce - štěstí, neštěstí, překvapení, očekávání Paralingvistika – zkoumá zvukovou stránku neverbální komunikace, která je používána k pozměnění jejího sdělení či zprostředkovaní emocí, jedná se o hlasitost řeči, tón, rychlost sdělování, frázování Posturologie – postoje těla a jeho pohyby a držení Proxemika – postoj při komunikaci, vzdalování se a přibližování, zacházení s prostorem kolem sebe

Úsměv Vyjadřuje nejen štěstí, ale i obavy, stesk, nejistotu nebo skrývanou agresi. V různých částech světa může být chápán úsměv odlišně. Například v některých zemích je neusmívající se člověk považován za někoho kdo se zlobí, ale v jiných zemích může být naopak usmívající se člověk považován za někoho kdo se posmívá. Úsměv může tedy být výrazem přátelství, radosti, ale i posměchu a pochybností. Celkem existuje asi 19 typů úsměvů, přičemž každý vyjadřuje trochu odlišnou směs emocí. V běžném životě se zpravidla setkáváme v podstatě s 5 typy přátelského úsměvu. Čím vyšší je intenzita, tím silnější sdělení je předáváno.

Typy úsměvů Prostý, nepříliš intenzivní úsměv Prostý intenzivní úsměv Představuje nejistotu, plachost a nedostatek sebedůvěry. Pokud chceme působit spolehlivým dojmem, raději se tomuto typu úsměvu vyhněme. Naopak nám může pomoci, pokud potřebujeme komunikovat s někým, kdo prozrazuje určitou plachost. Prostý intenzivní úsměv Vyjadřuje důvěru a srdečnost. Používá se při setkání s lidmi, s kterými jsme v přátelském vztahu (nikoli blízkém). Mohou jimi být kolegové či noví obchodní partneři. Pokud bychom v této situaci použili intenzivnější úsměv, mohl by ho náš protějšek považovat za jistou míru sarkasmu. Horní úsměv – intenzivnější než prostý Ukazujeme při něm horní řadu zubů, dolní zuby zůstávají ukryty, protože obnažením dolních zubů je to signalizován útok a hněv. Tento typ úsměvu používejme vždy, kdy chceme vytvořit silnější, důvěrnější dojem, než můžeme vyjádřit úsměvem prostým. Vhodná doba pro použití tohoto úsměvu je až při druhém či třetím setkání. Pokud je použit dříve, může signalizovat faleš a neupřímnost. Horní úsměv, při kterém otevřeme ústa ještě šíře Dochází k zúžení očí, vyjadřuje potěšení, ale může také znamenat pochybnosti nebo pobavený úžas. Tento typ úsměvu je nejčastěji předstírán, a proto je dobré jeho použití pečlivě zvážit, aby nepůsobilo falešně. Měl by být vyhrazen pro blízké přátele nebo dlouhodobé obchodní partnery. Široký úsměv Odkrývá horní i dolní zuby, oči jsou mírně zúžené. Vyjadřuje největší radost, potěšení nebo štěstí. Vyšší stupeň je už jen smích. Používá se, když žertujeme s přáteli nebo s kolegy. Je nevhodný jako forma pozdravu či uvítání.

Etiketa podávání ruky Správný stisk ruky vytváří první dojem, jímž působíme na druhé. Vždy podáváme pravou ruku a to i v případě, že jsme leváci. K protějšku přistoupíme levou nohou dopředu. Při podávání ruky stojíme. Než podáme ruku, podíváme se protějšku do očí a příjemně se usmějeme. Než si s někým potřeseme rukama, ujistíme se, že máme suché a čisté ruce. Nepodáváme ruku v sádře nebo v rukavici (výjimka u žen, mají-li rukavice až k lokti). Při podání ruky pozdravíme a vyjádříme radost ze setkání. Musíme mít pevný stisk. Slabý či příliš pevný stisk zanechává špatný dojem. Záleží i na délce stisku. Doporučenou délkou je cca 5 sekund. Ruku uchopíme palcem proti palci. Správné podání neprobíhá jen přes dlaň nebo prsty. Levá ruky by měla být viditelná a otevřená. Podání ruky nabízí osoba společensky významnější (starší mladšímu, žena muži, nadřízený podřízenému apod.) Podání ruky vypovídá i o našem postoji k druhému: Pokud ruku podáváme seshora (dlaň směřuje k zemi), pak se cítíme nadřazení vůči druhému. Pokud ruku podáváme zespoda (dlaň směřuje vzhůru), pak se cítíme podřazení. A pokud ruku podáváme dlaní kolmo k zemi, pak se cítíme být s druhým rovnocenní.

Správně Špatně Podávání ruky

Osobní pásma Při každém setkání bychom měli dodržovat určitou vzdálenost, ve které od určité osoby stojíme. Ta se liší dle vztahu, který máme s osobou navázán. Celkem prostor kolem nás rozdělujeme na 4 zóny. Vzdálenosti, do kterých zóny sahají, se u jednotlivých lidí liší. Například lidé z venkova jsou zvyklí na větší prostor než lidé z města. Vzdálenosti se také zvětšují s rostoucím věkem. Vzdálenosti dosahu zón se také liší dle národnosti. Například Japonci, kteří jsou zvyklí žít na menším prostoru, je mají kratší než my. Pokud někdo chce na člověka působit velkým tlakem, může zneužít jeho osobní zóny a začít se k člověku přibližovat na krátkou vzdálenost. V takovém případě se lze vyprostit tím, že uděláme úkrok stranou (ne dozadu, dali bychom najevo podřízenost). Osobní zónu je povoleno porušit, pokud podáváme ruku nebo pokud chceme člověku vyjádřit přátelské či povzbudivé projevy pomocí neverbálních signálů.

Zóny Intimní (cca 15 – 45 cm) Osobní (cca 45 – 120 cm) Určena pouze pro osoby, se kterými jsme v nejužším vztahu (partneři, děti, členové rodiny). Výjimkou, kdy ji lze narušit je krátký dotyk při pochvale nebo jiném, pozitivně myšleném gestu. Vpádem do tohoto intimního prostoru jinak vyvoláme spíše ostražitost. Tento krok proto používáme pouze, chceme-li někoho vyvézt z míry a získat nad ním převahu. Osobní (cca 45 – 120 cm) Určena pro komunikaci s přáteli, rozhovor a jednání s blízkými kolegy. Společenská (cca 1,2 m – 3,6 m) Je již vyhrazena pro setkání s cizími lidmi a neosobní jednání. Z této vzdálenosti bychom v nikom neměli vzbudit pocit ohrožení. Je proto vhodné ji volit u příležitosti diskusí, pohovorů a na poradách. Veřejná (cca 3,6 m a více) Zvyšuje prestiž a autoritu těch, kteří si jí dokážou udržet. S takovouto vzdáleností se setkáváme například na přednáškách či konferencích neosobního charakteru nebo při letmém setkání s cizími lidmi.

Správná technika veřejného projevu Pružným krokem dojít k pódiu – přenášení váhy trochu dopředu, plynulé kroky, nohy se pohybují od kyčlí dolů. Položit a uspořádat si papíry na řečnický pult, pokud potřebujeme hlídat čas přednesu, položit si na něj i hodinky. Navázat oční kontakt s publikem (budí dojem zkušeného řečníka). Pomalu začít mluvit, stále udržovat oční kontakt. V případě, že se potřebujeme podívat do textu, pouze sklopit oči. Po konci projevu odejít, ale chovat se stále stejně, lidé nás sledují dokud si nesedneme. POZOR: Referát nikdy nečteme!!!

Postoj při projevu - obrázek

Pracovní pohovor Personalisté a personální manažeři, jsou vyškoleni na vnímání řeči těla, a tak nás snáze odhadnou. Při pohovoru nevnímají jen co říkáme, ale i jak to říkáme. Úspěch u pohovoru z 85% ovlivní dojem, jakým jsme na personalistu zapůsobili. Zaměstnavatelům většinou utkví v paměti kandidáti s největším charismatem. Personalista si o nás první dojem vytvoří během prvních 3 sekund. Měli bychom se snažit působit sebevědomě. Hodně o nás vypovídá i pohyb rukou. Měli bychom je během pohovoru nechat uvolněně ležet na opěrkách židle nebo na klíně. Než půjdeme na pohovor, můžeme si doma zkusit natrénovat své gesta a mimiku před zrcadlem či před ostatními členy rodiny. Ale při pohovoru se tím nenecháme příliš svázat, musíme mít dostatek prostoru pro soustředění se na to, co říkáme.

Pracovní pohovor – rady jak udělat dobrý dojem Při podávání ruky, se snažit mít pevný stisk (nepodávat ruku jak „leklá“ ryba) Při pohovoru sedět vzpřímeně a zároveň pohodlně. Nehrbit se a nesedět na okraji. Dívat se personalistovi do očí, neuhýbat pohledem, ale zase to s délkou pohledu nepřehánět, mohlo by to působit nepříjemně či vyzývavě. Dávat pozor na své nohy a ruce. Typický projev nervozity je hra s prsty, kopání do stolu, žmoulání oblečení atd. Nikdy nekřížit ruce. Naznačuje to zaujímání obranné pozice. Mnutí nosu či očních víček prozrazuje lháře. Skloněná hlava značí bojácnost a uhýbavost, podrbání ve vlasech nejistotu. Příliš to nepřehánět s gestikulací. Dobrý dojem vzbudí upřímný úsměv, ale nesmí se předstírat.

Sezení u pracovního pohovoru Správně Špatně Sezení u pracovního pohovoru