SOUSTAVA KOSTERNÍ Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Soustava kosterní Tvoří pevnou oporu těla, je pasivním hybným aparátem a na některých místech těla tvoří ochranná pouzdra pro jiné orgány. POVRCH KOSTI kryje na kloubních plochách chrupavka, ostatní povrch kosti kryje vazivová blána okostice. Okostice je bohatě protkána nervy a cévami, které vnikají do kosti a větví se do Haversových kanálků a zajišťují výživu a inervaci kostní tkáně. Vnitřní vrstva okostice obsahuje kostitvorné buňky, jejichž činností se vytváří kostní hmota a kost roste do tloušťky.

Vnitřní stavba kosti Základní hmota je uspořádána do lamel, které vytvářejí soustředné ploténky kolem cévních kanálků. V dutinkách mezi lamelami jsou kostní buňky. Střední část kosti tvoří kost hutná. K oběma koncům přechází kost hutná v hustou trámčinu – kost houbovitou. Dlouhé kosti jsou ve střední části duté. Dutiny a trámčiny jsou vyplněny kostní dření, což je krvetvorná tkáň, tvoří se v ní červené a bílé krvinky. Má červenou barvu, v dospělém věku dřeň v dutinách žloutne, ztrácí krvetvornou schopnost a usazuje se v ní tuk. Krvetvornou schopnost si uchovává dřeň v plochách a krátkých kostech.

Vývoj a růst kostí Většina kostí vzniká z chrupavky a jen kosti lební klenby jsou z vaziva. Přeměna těchto pojivových tkání se nazývá kostnatění (osifikace). Osifikace začíná tím, že do chrupavčitého základu vniknou cévy a podél nich kostitvorné buňky (osteoblasty). Vytvoří se jádro kostní tkáně (osifikační centrum), ze kterého osifikace postupuje k okrajům. U dlouhých kostí se střední část označuje jako diafýza, konce jako epifýzy. Mezi diafýzou a epifýzou jsou růstové epifyzární chrupavky. Růstové chrupavky okolo 2O. roku věku kostnatějí a růst kostí do délky se zastavuje.

Spojení kostí Spojení kostí rozlišujeme: pevné: uskutečněné jinou pojivovou tkání, nebo mohou kosti druhotně srůst dotykem: pohyblivé spojení kloubní. Kloub je spojení dvou nebo více kostí dotykem na styčných plochách. Ze styčných ploch je jedna vypouklá (kloubní hlavice) a jedna vydutá (kloubní jamka). Po obvodu styčných ploch jsou kosti spojeny vazivovým kloubním pouzdrem. Na vnitřní straně má kloubní pouzdro synoviální vrstvu, produkující kloubní maz. Kloubní maz má několik funkcí: zmenšuje tření na styčných plochách obsahuje živné látky pro chrupavky styčných ploch zajišťuje pevné přilnutí kloubních ploch k sobě

Druhy kloubů Klouby jednoduché – stýkají se dvě kosti Klouby složené – stýkají se více než dvě kosti nebo jsou mezi ně vsunuty pohyblivé chrupavčité destičky, které vyrovnávají nesrovnalosti v zakřiveních styčných plochách a zároveň umožňují současné provádění dvou různých pohybů v kloubu Podle tvaru zakřivení styčných ploch se rozlišují různé druhy kloubů: Klouby kulovité – jejich hlavice i jamky jsou úseky kulové plochy; pohyb v těchto kloubech je možný všemi směry (kloub ramenní) Klouby válcové – jejich hlavice a jamky jsou úseky válce; pohyb je možný jen ve směru natažení a ohnutí; klouzání ke stranám zabraňují postranní vazy kloubního pouzdra (články prstů) Klouby kladkové – jsou odvozeny od kloubů válcových; na vypouklé styčné ploše je vytvořena rýha a na druhé styčné ploše jí odpovídající hrana (styčné plochy mezi kostí pažní a loketní) Klouby elipsoidní,sedlové a tuhé – mají styčné plochy téměř rovné a jen velmi krátké kloubní pouzdro; pohyblivost v kloubu je malá

Kostra člověka se rozděluje na tři části: kostra trupu, kostra hlavy a kostra končetin. KOSTRA TRUPU Tvoří ji obratle sestavené v páteř, žebra a hrudní koš. Páteř tvoří pevný, ale ohebný a pohyblivý celek. Skládá se ze 7 obratlů krčních, 12 hrudních, 5 bederních, z kosti křížové, vzniklé srůstem 5 obratlů a z kosti kostrční, vzniklé srůstem 4 - 5 obratlů. OBRATLE KRČNÍ – mají nízká těla a příčných výběžcích otvor - první krční obratel – nosič nemá tělo, je tvořen dvěma oblouky, na jejichž horní straně jsou dvě kloubní jamky; na nich kloubně spočívá lebka; toto kloubní spojení umožňuje kývavé pohyby hlavy - druhý obratel – čepovec má na horním okraji těla čep, opírající se o přední oblouk nosiče; umožňuje otáčivé pohyby hlavy OBRATLE HRUDNÍ – mají výběžky trnové ostré, šikmo dolů skloněné; na příčných výběžcích mají jamky pro skloubení s žebry OBRATLE BEDERNÍ – mají velni objemná a vysoká těla, výběžky trnové mají přibližně tvar čtyřhranných destiček KOST KŘÍŽOVÁ – připojuje se bočně tuhými klouby ke kostem kyčelním; vpředu i vzadu má 4 páry otvorů, kterými vystupují nervy

Při pohledu ze strany je páteř typicky zakřivena Při pohledu ze strany je páteř typicky zakřivena. Střídají se prohnutí dopředu – lordosy (krční a bederní) s prohnutím dozadu - kyfosou (hrudní a křížovou). Vychýlení páteře do strany se označuje jako bočitost (skoliosa) páteře. ŽEBRA – obloukovité kosti, jejichž zadní konce se připojují kloubně dvakrát k obratlům: k tělu obratle a k příčnému výběžku. Přední konce prvních 7 párů žeber se připojují svými chrupavkami k hrudní kosti, tzv. žebra pravá, další 3 páry se připojují svými chrupavkami na chrupavky žeber předcházejících, tzv. žebra nepravá, a 2 páry jsou žebra volná, končící svými chrupavkami ve svalové stěně břišní. HRUDNÍ KOST – skládá se z rukojeti, k níž se kloubně připojují kosti klíční, z podlouhlého těla a mečovitého výběžku. Žebra, kost hrudní a hrudní obratle tvoří kostěný podklad hrudníku. Hrudník uzavírá dutinu hrudní, chránící především plíce a srdce.

KOSTRA HLAVY Dělí se na mozkovou a obličejovou část. MOZKOVÁ ČÁST – mozková část lebky má spodinu lební, kterou tvoří kost týlní, kost klínová, dvojice kostí spánkových a kost čichová. Klenbu lební tvoří kost čelní a dvě kosti temenní. OBLIČEJOVÁ ČÁST – obličejová část lebky zahrnuje 2 kosti nosní, 2 kosti slzní, 2 kosti lícní, 2 kosti patrové, kost radličnou a dolní čelist. JAZYLKA – kost tvaru rozevřeného písmena U, zavěšená vazy na bodcovité výběžky kosti spánkové. Na jazylce visí hrtan.

KOSTRA KONČETIN KOSTRA HORNÍ KONČETINY – připojena prostřednictvím pletence lopatkového ke kostře trupu. - Pletenec je tvořen lopatkou a kostí klíční. - Kost pažní má na horním konci hlavici, která zapadá do jamky lopatky. Její dolní konec je rozšířen ve dva výběžky. Hlavičku pro kost vřetenní a kladku pro kost loketní. - Kost loketní má na horním konci výběžek loketní a na dolním konci hlavičku. - Kost vřetenní má na horním konci hlavičku a na dolním konci jamku pro kůstky zápěstní. - Ruku tvoří 8 kůstek zápěstních, 5 kůstek záprstních, končících hlavičkami, k nimž se přiřazují články prstů, na palci dva, na ostatních prstech tři.

KOSTRA DOLNÍ KONČETINY – připojuje se ke kostře trupu pletencem pánevním, tvořeným 2 kostmi pánevními. - Pánevní kost se skládá ze 3 kostí: z kosti kyčelní, kosti stydké a kosti sedací. Obě kosti lemují ucpaný otvor. Vpředu spojuje kosti stydké chrupavčitá spona stydká. Kosti pánevní spolu s kostí křížovou tvoří pánev. Tvar pánve se u mužů a žen liší. U žen je nižší a širší. - Kost stehenní má ve svém horním konci kulovitou hlavici, dolní konec se rozšiřuje ve dva kloubní hrboly. Ty jsou vpředu spojeny mělkým prohbím, v němž klouže čéška. - Kost holenní navazuje na kost stehenní v kolenním kloubu. Nepoměr v zakřivení styčných ploch obou kostí vyrovnávají vsunuté destičky (menisky) z vazivové chrupavky. - Kost lýtková je tenká, horní konec je připojen kloubně k holenní kosti, dolní konec je připojen vazy a tvoří vnější kotník. - Kostra nohy se skládá z kostí zánártních, z 5 kostí nártních a z článků prstů. Kostra nohy je klouby a vazy spojena v pružný a pevný celek. Na vnitřní straně tvoří klenbu.

Použitá literatura a zdroje JELÍNEK, J.; ZICHÁČEK, V.: Gymnázium pro střední školy gymnazijního typu. Olomouc: FIN PUBLISHING, 1996. ISBN 80–86002–01-2. Str. 1: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Skelett-Mensch-drawing.jpg#file Str. 3: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Illu_compact_spongy_bone.jpg Str. 7: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Gray204.gif Str. 9: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Gray188.png