Strojírenství Strojírenská technologie Metody zkoušení materiálů bez porušení (ST 87) Vladimír Pata

Metody zkoušení materiálů bez porušení Zkoušení materiálu, polotovatů i hotových výrobků, při které nedochází při kontrole k jejich porušení či destrukci, se nazývají metodami „zkoušek bez porušení, nebo metodami nedestruktivními “. Těchto metod je v praxi využívána celá řada a mnohé se vzájemně doplňují. To z toho důvodu, že i dnes neexistuje jedinná univerzální zlouška, která by odhalila veškeré vady, vyskytující se na výrobku, polotovaru, nebo materiálu. V České republice též existuje společnost ČNDT, což značí „Česká společnost pro nedestruktivní testování“

Zvuková zkouška Jedná se o nejjednodušší, ale zcela plnohodnotnou zkoušku bez porušení materiálu. Principem je fakt, že při jemném úderu na zkoušený předmět uslyšíme více, či méně zřetelný tón. Je li pracovník dostatečně zkušený, je schopen dle tónu rozeznat materiálovou vada.

Zkouška kapilární Fyzikální princip této metody je založen na kapilární elevaci, tj. na povrchovém napětí kapaliny způsobeném kohezní silou (tedy přitažlivá síla mezi atomy či molekulami jedné látky) u stěn nádoby. Ponoříme-li úzkou trubici (nazývanou kapiláru) do kapaliny, která smáčí stěny trubice, zaujme hladina kapaliny v této trubici tvar vydutého vrchlíku a je výše než hladina okolní kapaliny.

Metody barevné indikace Příprava testovaného povrchu, jeho očištění a odmaštění. Penetrace, tedy nanesení tekuté látky na testovaný povrch. Odstranění přebytku penetrantu a sušení testovaného povrchu. Aplikace látky, zvaná vývojka. Vizuelní vyhodnocení zkoušky. Finální očištění povrchu.

Metoda fluorescenční Vada při ozáření ultrafialovým světlem zeleně nebo žlutozeleně fluoreskuje, a tím světle kontrastuje s tmavým okolím vady (není třeba tedy využívat látky tzv. vývojky, pouze fluorescenčního penetrantu).

Zkouška elektromagnetická Z fyzikálního hlediska je elektromagnetická zkouška založena na fyzikálním jevu, který popisuje chování magnetických siločar na povrchu materiálů. V případě, že tyto siločáry jsou přerušeny vadou, což je trhlina, nebo prasklina na povrchu, či těsně pod povrchem, dochází ke změně jejich směru. Tuto změnu je možné zobrazit pomocí určitých detekčních prostředků. Pro detekci povrchových vad se nejčastěji používá metoda bílo-černá nebo fluorescenční.

Zkouška elektromagnetická Princip Praktická realizace

Zkouška prozařovací Zkouška je zaměřena především na zjišťování objemových vnitřních vad materiálů a to kovových i nekovových. Těmito chybami myslíme zejména chyby jako jsou bubliny, vnitřní trhliny, póry, neprůvary, nebo různé geometrické odchylky. Zkouška využívá lokální změny intenzity pronikavého záření radioaktivního zdroje prošlého zkoušeným předmětem. Změna záření se registruje pomocí speciálního radiografického filmu, kde vyvolá jeho rozdílné „zčernání“. Výsledkem prozáření je radiogram (při využití rengenového záření) či betagram (při využití beta záření), v jehož rámci jsou výraznější a rozpoznatelně zobrazeny změny tloušťky, vnitřní a povrchové defekty, změny struktury, apod.

Zkouška prozařovací

Zkouška tomografická Tato metoda je velice podobná rentgenové technice používané v lékařství. Rentgenové paprsky pronikají objektem a na vhodném detektoru ho zobrazí. Trojrozměrný obraz vzniká otočením zkoumané součásti o 360° kolem vlastní osy na otočném stole zařízení) a takto získaná data jsou přepočtena na 3D objemový model.

Zkouška ultrazvukem Zkouška ultrazvukem využívá průchodu ultrazvukového vlnění pružným homogenním prostředím – materiálem. Při průchodu materiálem dochází k zmenšování intenzity vlnění i amplitudy kmitů. V případě, že vlnění narazí na rozhraní dvou prostředí (např. materiál – vzduch), dochází k odrazu a lomu vlnění. Základem většiny měření je měření ultrazvukové energie, která projde materiálem či se naopak vrátí po odrazu od nějakého rozhraní zpět.

Zkouška ultrazvukem Průchodová metoda

Zkouška ultrazvukem Impulzová metoda

Seznam použité literatury 1.Havlík J.,SzlachtaT,.: Základy strojnictví, skriptum VŠB – TU Ostrava 1996 2. Drastík a kolektiv, Strojnická příručka: vývoj, výpočty, konstrukce, technologie, výroba. [Svazek 1], Praha: Dashöfer, c2002-2009, ISBN 80-86229-65-3 3. F. Drastík a kolektiv, Strojnická příručka: vývoj, výpočty, konstrukce, technologie, výroba. [Svazek 2], Praha: Dashöfer, c2002-2009, ISBN 80-86229-65-3 4. F. Drastík a kolektiv, Strojnická příručka: vývoj, výpočty, konstrukce, technologie, výroba. [Svazek 3], Praha: Dashöfer, c2002-2009, ISBN 80-86229-65-3 5. Hluchý, Kolouch, Strojírenská technologie 1, Nauka o materiálu 1. díl, Praha: SCIENTIA, 1998, ISBN 80-7183-150-6

Děkuji za pozornost