Ženichu, nevěsto, co Vás to napadlo, vyměnit svobodu za svazek manželský, to už je kopanec opravdu ďábelský. Co jste už zkazili, to se již nespraví, teď už nám nezbývá, než připít na zdraví!
Na prahu manželství nejistě stojím, milovaný domov opustit se bojím. Budoucnost neznámá trochu mě leká, copak mě zítra asi už čeká? Zvyklá jsem na teplé máminy dlaně, řekni mi, můj milý, co mi dáš za ně? Něco mě varuje, něco mě svádí, co mi dáš, milý, za moje mládí?
Neboj se života, ráda jej poznáš, hruď moje široká, za ni se schováš. Já také na prahu života stojím, s Tebou jít životem, se nebojím. Za dlaně máminy, své ruce Ti dám, by naší lásce stavěly chrám. Domov Ti nahradím domovem novým. Co Ti dám za mládí? Časem Ti povím.
Dnes Vám všichni blahopřejí, slavnostní už zvony znějí, tak ať je toto Vaše ANO dnešního dne požehnáno. Co je láska, to už víte, co je štěstí, pochopíte, až se sklánět budete, nad postýlkou dítěte. G r a t u l u j e m e ! !