Diskurzivní psychologie (etnometodologie, konverzační analýza, členská kategorizační analýza)

Diskurzivní psychologie se zabývá jazykem, ale klade důraz na jazyk jakožto způsob jednání Diskurz je v rámci diskurzivní psychologie „produktivní“ (produkuje realitu stejně jako v případě Foucaulta), ovšem tato produktivnost je dosahována především v rámci aktuálních interakčních/řečových výkonů Diskurzivní psychologie má blízko k etnometodologii, konverzační analýze, členské kategorizační analýze zkoumá texty v širším významu slova - nejen to co byla zapsáno aktéry jako texty, ale také přepisy interakcí a výpovědí Jonathan Potter, Margaret Wetherell Discourse and social psychology: beyond attitudes and behaviour Diskurzivní psychologie popisuje způsoby prostřednictvím kterých jazyk strukturuje naše vnímání, stejně jako způsoby prostřednictvím kterých „děláme něco slovy“. Ukazuje nám zkrátka jak může být jazyk použit aby vytvářel sociální interakce a různorodé sociální světy.

Předmětem etnometodologie jsou každodenní metody užívané k uskutečňovaní sociálního řádu nebo také – z poněkud jiné perspektivy – metodické uskutečňování („dosahování“) rozpoznatelné uspořádanosti různých aspektů každodenního života

Význam sociálních jevů lze odvodit z metodických procedur, skrze které aktéři dosahují a udržují význam sociálního fenoménu v interakci Sociální jednání je kontextuální – lze mu porozumět pouze v lokálním kontextu Sociální řád není něco daného, ale musí být „dosahován“ a udržován

Co je charakteristické pro výzkum v rámci diskurzivní psychologie Orientace na jednání Zkoumání „accountability“ Výzkum interpretativních repertoárů Popis „pozice subjektu“

Přístupy jdoucí „zespoda nahoru“ (bottom up approaches) Přístupy jdoucí „shora dolů“ (top down approaches) Konverzační analýza Diskursivní psychologie Etnometodologie Foucaultovské přístupy Kritická diskursivní analýza Sémiotická analýza   - je jim společné: zaměření na jazyk v akci, podrobnou analýzu, odklon od „velkého teoretizování“ - je jim společné: zaměření na celek, na popis velkých struktur, zevšeobecňování, silnější teoretické předpoklady

Diskurzivní psychologie/etnometodologie a jejich pojmy Indexikalita Indexikalita odkazuje k lokálnímu a kontextuálnímu ukotvení významů v interakci To že významy je nutno vnímat v nějakém kontextu berou do úvahy samozřejmě všechny sociologické teorie i laické myšlení. Etnometodologie dovádí ovšem tento přístup do krajnosti

Reflexivita Lidé jsou si vědomi svého jednání, nejsou bezmocnými oběťmi struktur (sociálních, kulturních, ekonomických), ale jednají reflektovaně v určitých kontextech a podílejí se na jejich vytváření/reprodukci Toto jejich vědomí sebe sama nikdy není dokonalé – lidé jsou si sami sebe, svých motivů, vlastností atd. vědomi jen skrze jazyk, lidé tedy neinterpretují jen druhé, interpretují i sami sebe.

Vykazatelnost (accountability) Lze přeložit také jako odpovědnost, důvěryhodnost, srozumitelnost responsibility Jde o to, že lidé musí (protože je od nich očekáváno a oni to také od ostatních očekávají) prezentovat své jednání jako pochopitelné, důvěryhodné, srozumitelné – musí být tedy připraveni je zdůvodňovat, ospravedlňovat, vysvětlovat. Jedině díky tomu je možné dosahování relativní sociální uspořádanosti (Sociální) jednání je vykazatelné do té míry do jaké jej lidé, kteří jsou mu přítomni pokládají za pochopitelné a racionální

Dokumentární metoda interpretace Dokumentární metoda interpretace je metodou porozumění světu, kterou všichni každodenně používáme. Jednotlivé jevy vnímáme jako dokumenty a příklady něčeho hlubšího – nějakého vzorce/typu. Jednotlivé věci tedy slouží jako základ pro popis typu, ale zároveň tato konstrukce typu nám pomáhá poznat jednotlivé jako zástupce tohoto typu Týká se to samozřejmě i sociálních „faktů“

Konverzační analýza Zkoumá jaké metody mluvčí užívají při produkci a interpretaci běžného rozhovoru a jaké strukturní problémy rozhovoru mluvčí řeší- jaké metody (prostředky) má při tom k dispozici (Jiří Nekvapil) Tento přístup ke zkoumání interakce má svůj původ v 70´kdy se skupina výzkumníků (především Harvey Sacks) na UCLA pokusila aplikovat etnometodologii systematicky na zkoumání jazykového jednání v přirozeném kontextu Analyzována jsou většinou přepisy interakcí pořízené podle přísných pravidel přepisu Ve své striktní formě konverzaní analýza zkoumá skutečně jen samotnou interakci bez ohledu na její kontext. S sociologických aplikacích se ovšem kontext nějakým způsobem do hra dostává

Zkoumán je „lokální řád“ interakce Častým předmětem výzkumu je způsob střídání mluvčích v interakci (turn-taking norms) Typická pravidla změny mluvčích: 1. dosavadní mluvčí zvolí následujícího mluvčího 2. dosavadní nezvolí následujcího a někdo jiný začne sám mluvit 3. dosavadní nezvolí, nikdo jiný nezačne mluvit, dosavadní tak může (ale nemusí pokračovat)

Transkripční značky

Členská kategorizační analýza Každodenní vědění o lidech organizováno v členských kategorizačních prostředcích. Ty se skládají ze souborů členských kategorií a dále z pravidel, podle nichž se tyto kategorie užívají Kategorizování se neděje jen pro samo kategorizování, ale uskutečňuje se jím zároveň ještě něco jiného, totiž praktické akce. Situačně podmíněné každodenní vědění o lidech v té podobě, jak se ho sami lidé dovolávají, spoléhají na něj a reprodukují ho (přívlastek „členská“ tedy v zásadě vystihuje dvě věci: jde o vědění, kategorie atd. o „členech“ určitého společenství a tímto věděním, kategoriemi atd. disponují sami „členové“).

Příklad: Psychologické diagnózy a psychodiagnostika z hlediska diskurzivní psychologie (Gabriela Mikulášková) diskurzivní psychologie zkoumá psychiatrii rozhovory s psychiatry a jejich pacienty soustředění na proces diagnostikování, jeho výsledek a efekty

Závěry Lze identifikovat dva diskurzy (interpretativní repertoáry) - biomedicínský (diagnóza představuje objektivní popis stavu nemocného, identifikuje jeho nenormalitu a současně i způsob léčby) - interpretativní (diagnózy jsou chápané a interpretované jako sociální konstrukce, jde spíše o jejich užitečnost pro klienta než o jejich vědeckou objektivnost) Pacienti chápou biomedicínské diagnózy jako zpochybňování vlastních kompetencí.

Aplikace diskurzivní psychologie/etnometodologie

Rom Harré – diskurzivně psychologický výzkum emocí Emoce jsou obvykle chápány jako fenomén, který existuje především mimo naše vědomí – je určen naší fyziologií,naším podvědomím, nejsou sociální/kulturní Existují ale i jiné přístupy, které se dívají na emoce jako fenomén kulturní a interakční

Harré neodmítá představu, že emoce jsou spojeny s fyzickým prožíváním a fyziologickými projevy. Ty jsou ale samy o sobě neurčité a musí být nějak uchopeny a „zahrány“ těmi kdo tyto emoce prožívají a současně musí být nějak interpretovány ostatními, kdo jsou svědky projevu emocí. Emoce mají svůj efekt na ostatní účastníky interakce – reagují na ně Interpretace emocí, to jak je chápeme a zda jejich projev v dané situaci vidíme jako patřičný je ovlivněno kulturou (existují interpretační repertoáry emocí – „emociologie“, specifické pro různé skupiny, sahající velikostně od rodiny až po národ), sociálním postavením, lokálním kontextem

Historický vývoj emocí Kulturní interpretace emocí se liší v čase - PETER N. STEARNS, CAROL Z. STEARNS – výzkum proměn kulturní interpretace emocí v čase. - v 17. století se soukromé pocity nepovažovaly za indikátor všeobecně používaných výrazů pro emoce - například když se řeklo, že někdo je rozhněvaný, pak to znamenalo, že vyjadřuje pobouření a výčitky – ta jaké pocity toto vyjádření provázeli nebylo důležité - postupem času, jak na významu získávala osobnost, se stále více zdůrazňovala role vnitřního prožívání - došlo i ke změnám v přisuzování emocí z hlediska pohlaví – emoce se zfeminizovaly

Interkulturní diference v emocích Kulturní interpretace emocí se liší v prostoru Při podrobném výzkumu jiných kultur se zjistilo, že se jejich interpretační repertoáry emocí od té „naší“ mohou značně lišit Příkladem je Catherina Lutzová a její výzkum Ifaluků. soustředila se na zkoumání výrazů, používaných pro jevy, které odpovídaly tomu, co mi nazýváme emoce současně pozorovala situace a události, které byly danými výrazy popisovány postupně vypracovala popis místního interpretačního repertoáru pro emoce

Jednalo se výzkum spokojenosti se životem formou dotazníkového šetření Charles Antaki – diskurzivně psychologická interpretace měření štěstí v sociologických výzkumech Jedná se o analýzu záznamů interakce tazatele a respondenta – tedy záznamu praxe provádění dotazníkového šetření Jednalo se výzkum spokojenosti se životem formou dotazníkového šetření Šlo o podrobnou analýzu přepsaných záznamů

Tazatelé často ani nečtou všechny kategorie odpovědí V případě, že respondenti otázce nebo nabízeným odpovědím nerozumí, tazatelé zjednodušují znění otázky, nejasnou odpověď zařadí do některé z kategorií, vyjednávají s respondenty o významu otázky a odpovědi

D. R. Watson - etnometodologická analýza policejních výslechů Jde o zkoumání toho jak je během výslechu připisována aktérům události, jíž se výslech týká motivace pro jejich jednání a také ne/vina ve vztahu k tomuto jednání Výslech představuje určitou zvláštní formu interakce (institucionálně upravenou, mocensky nerovnou)

Jak vyšetřovatelé i vyšetřovaní používají kategorizace lidí a věcí Kategorizace slouží i pro popis a prezentaci motivů Motiv není něco „vnitřního“, „soukromého“, co teprve čeká až bude vyjádřeno slovy. Spíše je to konstitutivní součást popisu jednání Motivy jsou jednání připisovány – nejen ostatními lidmi, ale i samotní aktéři se „dohadují“ o svých motivech Připisování motivů má morální náboj – určuje koho budeme považovat za čestného, odpovědného, rozumného

Diskurzivní psychologie a rasismus Zkoumány jsou především přirozeně probíhající interakce a rozhovory (každodenní diskurz) V nich pozornost výzkumníků vážou „členské kategorie“ jejich aktérů – v našem případě vymezení a charakteristika „jinakosti“ – jiných etnik a ras, jejich vlastností atd. Důležité je i zvládání interakce – zda je konsenzuální nebo v ní probíhá spor, jak se její účastníci prezentují (tedy například jak se vyhýbají tomu, aby byli nařčení z rasismu)

Fragment přepisu rozhovoru o diskriminaci 100 Chris A co myslíš, jaké jsou příčiny diskriminace o které jsi mluvila (.) 101 Třeba toho, že Romové těžko hledají práci? (1.2) 102 Carla °Protože podle mě°– (.) >alespoň si to myslím< 103 (.) >co jsou to vlastně příčiny<? (0.2) že ano? (.) Myslím, že si za to mohou sami 104 (.) protože nechtějí 105 (.) nemají v sobě tu vůli (0.4) Nemyslím si, že by přijímali pravidla 106 (.) >ani že by skutečně chtěli pracovat<

Souhlasím s Vaší výzvou za snížení hranice trestní odpovědnosti, stejně tak za bedlivé a důsledné hlídání násilníků a deviantů. Myslím si, že toto je zapotřebí již dávno a bohužel český stát a jeho zákonodárci na tuto oblast chtě nechtě kašlou - jak se říká lidově. Důsledkem toho je nárůst zločinosti jak u dětí, tak i recidivistů, stoupající počet brutálních násilných útoků a větší kriminalita. Osobně jsem pro to, aby se zavedly vyšší tresty (změnou zákoníku) a začala se konečně více trestat násilná činnost. Vždyť je směšné, že zloděj dostane větší trest než vrah! Kde to žijeme, to jsme v banánové republice či co? Podívejme se na jiné západní státy (USA, Anglie a spol.) Tam vrah dostane 100 let nebo smrt a je klid! U nás dostane takových maximálně deset let, někdy když se chová slušně je puštěn dřív. To se pak není čemu divit, že tihle neřádi vraždí dál a mnohdy i surověji. (diskuse ke Kmetiněvské výzvě)