Základní principy distančního vzdělávání DISTANČNÍ MINIMUM (kurz) Modul č. 1: Úvod do DiV Příloha č. 1 © Centrum distančního vzdělávání UP

Po absolvování modulu budete umět: Charakterizovat podstatu a význam distanční formy vzdělávání . Identifikovat důvody pro realizaci distančního vzdělávání. Vyjmenovat a popsat základní pilíře distančního vzdělávání. Používat potřebnou odbornou terminologii.

Co se ještě dozvíte : Budou vám nabídnuty zajímavé Internetové zdroje k distančnímu vzdělávání: Národní centrum distančního vzdělávání v Praze: http://www.csvs.cz/ The Open University (Otevřená univerzita) ve Velké Británii: http://www.open.ac.uk/ Centre Nathional d´Enseignement a Distance (Národní centrum distančního vzdělávání )ve Francii: http://cned.fr/

Co je distanční vzdělávání ? Forma výuky, tedy způsob organizace výuky vztahující se k uspořádání prostředí, způsobům organizace činností učitele a žáků. (klasické formy výuky: frontální, skupinová, individuální) !!! Pozor, nezaměňujme s metodou výuky: Činnost učitele vedoucího žáka k dosažení stanovených cílů (např. podle způsobu: slovní, názorná, praktická,/ podle myšlenkových operací: srovnávací, induktivní, deduktivní, analyticko-syntetická,/apod.)

Distance learning (angl.) Distance: vzdálenost, izolovanost od okolního Learning: učení se // Teaching: učení, výuka Distance learning ≠ Distance teaching DISTANČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ JE MULTIMEDIÁLNÍ FORMA ŘÍZENÉHO SAMOSTUDIA. Vzdělávací instituce uplatňují tuto progresivní formu v případě, kdy studenti a učitelé nejsou v tradičním, osobním a pravidelném kontaktu. Opakem je prezenční forma.

Důvody pro rozvoj DiV Rozšiřující se poptávka po vzdělávání v dospělém věku. Zkracování intervalu inovace vzdělávání (vliv ICT). Měnící se životní styl společnosti (hodnoty, ekonomické faktory). Změna očekávání studentů. Vývoj vzdělávacích metod a technologií (silný vliv rozvoje informačních a komunikačních technologií). Rostoucí konkurence na trhu se vzděláváním.

Charakteristika studentů pro DiV zralí, dospělí jedinci (mají jiná očekávání a hodnoty, na rozdíl od klasických studentů prezenčního VŠ studia) ekonomicky samostatní (jsou připraveni za studium zaplatit, ale za své peníze očekávají odpovídající kvalitu) ekonomicky aktivní (mají závazky vůči svému zaměstnavateli, mají zkušenosti z praxe) rodinné závazky (jsou živiteli rodin, rodiči, partnery) vysoce motivovaní (rozhodnutí studovat má své opodstatněné důvody) časově vytížení

Předpoklady studenta pro DiV. Schopnost na odpovídající úrovni samostatně studovat. Ochota převzít vlastní zodpovědnost za vzdělávací postup a cíl. Zájem a motivace.

Co musí škola o svých distančních studentech vědět ? Kolik bude učit studentů ? Jak jsou studenti staří ? Kde pracují ? Proč chtějí studovat ? Jak souvisí studium s jejich prací či životem ? Jaký styl vzdělávání upřednostňují ? Jaké vzdělávací zkušenosti mají ? Mají zkušenost s DiV ? Ovládají ICT ? Jsou technicky vybaveni? Jaký mají vztah ke studovanému oboru ? Kdo bude platit studium ? Kolik času mohou věnovat studiu ? Apod.

Komplexní systém podpory studia Vzhledem ke specifikům vzdělávané cílové skupiny je nezbytnou podmínkou pro správné uskutečňování distanční formy DiV vybudování komplexního systému podpory studia. Studujícímu, který nemá možnost přímého kontaktu s pedagogem, musí být vzdělávací institucí vytvořeno takové zázemí, které tento nedostatek účinně kompenzuje.

Společnou vlastností všech pilířů je multimediální charakter. Základní pilíře DiV Organizace studia Studijní materiály Tutor Osobní kontakt F2F Společnou vlastností všech pilířů je multimediální charakter.

Organizace studia Zabezpečuje studijní středisko. Klíčovým pracovníkem je manažer / administrátor. Systematický informační servis studentům i pedagogům. Dodávka studijních materiálů (studijní balík). Studijní agenda. Technické zabezpečení studia, včetně prezenční části výuky.

Model distančního studia Zahájení Úvodní dopis Průvodce studiem Vstupní dotazník Studijní materiály Studijní balík Samostudium Distanční prvky Prezenční prvky Vlastní studium Úkol 80 % 20 % Samostudium E-komunikace Zpětná vazba Úkoly Tutoriály Konzultace Tutoriál Zkouška Písemná Ústní Evaluace Závěr

Studijní materiály Nahrazují prezenční část výuky, resp. přednášky. V případě VŠ studia nenahrazují odbornou literaturu ! Jsou určeny pro (řízené) samostudium ! Mají specifické didaktické zpracování a specifickou grafickou strukturu (hlavní a popisný sloupec). Kromě výkladového textu obsahují také: studijní cíle, doba potřebná ke studiu, náměty k zamyšlení, testy, shrnutí, případové studie apod.

Co jsou to „opory“ ? Studijní materiály (texty, zvukové, obrazové) někdy označujeme jako OPORY. Anglická literatura pro studijní materiály v DiV používá výstižný název support, překládaný jako opora. Dále však také vyjadřuje: podepřít, podložit, .../ udržovat v chodu, napomáhat, doprovázet,…/ dát dodatky, vysvětlivky, …/ skýtat, poskytnout dostatečný materiál pro, …/ starat se o …./ apod. Tento volný překlad výmluvně vyjadřuje, co se od materiálů v DiV očekává

Multimédia: distribuce distribuce prostřednictvím Internetu (minimální náklady na publikaci, možnost tvorby multimediálních prvků názorně ilustrujících probíranou látku/ nevhodné je přenášet velké objemy dat) distribuce prostřednictvím elektronického datového média: CD-ROM, DVD (vhodné pro velké objemy dat, minimální náklady, dlouhodobá archivace, vhodná pro ustálení obsahu výkladu) distribuce kombinací (jeví se jako ideální pro distanční studenty – nejvyšší míra interaktivity a názornosti)

Multimédia: druhy publikací Elektronické publikace (elektronická verze skript nebo knihy určená pro tisk) Multimediální publikace (výukový text doplněný o MM prvky, audio/video záznamy, animace) Audio-video záznamy (autentický záznam zvuku či obrazu, obvykle na CD-ROMu či DVD, vhodné pro výuku jazyků, ilustrace pokusů, záznam přednášky) Interaktivní publikace (hypertextový průchod) Programované učebnice (systematický výklad včetně zpětné vazby)

Multimédia: výuka Smyslem multimediálního prostředí je umožnit učení co nejvíce smysly najednou, aby paměťová stopa byla co nejhlubší (zrak, sluch). Samotný přenos efektů však nevede k žádoucímu pedagogickému cíli. Používání médií samo o sobě dosahuje hodnoty zlepšení efektivity výukového procesu jen asi o 2 % !

Průvodce studiem ORGANIZAČNÍ ČÁST METODICKÁ ČÁST Co je distanční vzdělávání Řízení distančního studia (tutor, examinátor, manažer) Tutoriály (co to je, jak se připravovat, jak probíhají) Zkoušení v distančním studiu Administrativa (formuláře) Pokyny k organizaci (harmonogram, kontakty) METODICKÁ ČÁST Jak se připravit na studium (doba, místo, způsob, motivace, studijní čas a prostředí, učební styl) Jak efektivně číst Jak účinně psát Jak využívat informační zdroje Jak se připravit na zkoušku Zásady duševní hygieny při studiu

Tutor Změněná role učitele: metodický zprostředkovatel distančního studia a hodnotitel výsledků. Úkoly tutora: - motivovat studenty ke studiu - poskytovat studentům konzultace - poskytovat studentům zpětnou vazbu - ověřovat studijní výsledky - vést tutoriály

Multimediální nástroje pro práci tutora: Internetová stránka Prezentační výukový systém Testovací výukový systém Globální výukový systém Elektronická pošta On-line rozhovory Diskuze Plánovač Videokonference

Osobní kontakt Konzultace Tutoriály Rezidenční školy

Je však zajímavou příležitostí ! Závěrem … Z uvedeného je zřejmé, že technologie Div je použitelná pro každý druh vzdělávání, od krátkých kurzů až po graduální studijní programy. Jejich obsah, rozsah a pedagogický cíl zůstává zachován.  Realizace distanční formy vzdělávání není pro vzdělávací instituce věcí nezbytně nutnou. Je však zajímavou příležitostí !

Zdroje: Hais, K., Hodek, B.: Velký anglicko-český slovník. Praha 1997 Průcha,J., Walterová,E., Mareš,J.: Pedagogický slovníK. Praha 2001 Zlámalová, H.: Úvod do distančního vzdělávání. Olomouc 2002 Huba, M., Orbánová, I.: Pružné vzdělávanie. Bratislava 2001 Fasuga, R.: Proces distribuce informací v elektronickém vzdělávání. In.: eLearning ve vysokoškolském vzdělávání, sborník příspěvků, Zlín 2004 Nocar, D., Hoblíková, I., Snášelová, L., Všetulová, M.: E-learning v distančním vzdělávání. Olomouc 2004 (c) Mgr. Irena Hoblíková