Návrh výtvarného projektu: Cesta – Pro Mě Na … Masarykova Univerzita – Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy Návrh výtvarného projektu: Cesta – Pro Mě Na … Anna Černohlávková (Speciální pedagogika + výtvarná výchova) Jaro 2006

„Chodit bosky v přírodě je přirozené, příjemné a uvolňující „Chodit bosky v přírodě je přirozené, příjemné a uvolňující. Energetický systém člověka je přímo spojen se zemí, v těle se automaticky vyrovnává energetická nerovnováha a člověk cítí stabilitu a pohodu.“ Při chůzi naboso si náhle uvědomíme, jak důležité je vnímat okolí a prostor okolo sebe, dávat pozor, kam a na co šlapeme, kudy jdeme. Mnohem pozorněji si vybíráme cesty a soustředíme se na své vlastní kroky. Bosky najednou vnímáme své kroky mnohem intenzivněji, rychleji pocítíme změnu a rychleji na ni reagujeme. Mnohem pečlivěji si volíme svoji cestu.

Hledání a vytváření si své cesty je ústředním tématem této výtvarné akce. Vytváření své cesty pro příjemný pocit, uvolnění, radost z chůze naboso, relaxaci. A díky realizování této „relaxační cesty“ i uvědomění si své vlastní cesty životem. „Soustřeďte se na to, kam chcete jít, nikoli na to, čeho se bojíte.“ (Anthony Robbins ) Projekt je určen studentům středních škol. Je to období, kdy právě mnozí postrádají svoji stabilitu a pohodu, hledají si své vlastní cesty životem. A je to také období, kdy se pro mnoho studijních povinností zapomíná na vnímání a prožívání věcí přirozených. Ve školním vyučování není příliš mnoho prostoru pro hru a relaxaci, a ani v běžném životě se mnoho lidí často nedostane do přímého kontaktu s přírodou a se zemí. Vnímání okolního prostředí přes bosé nohy nám ukáže zase trochu jiný pohled na svět. A i když nás chůze bosky nijak neosloví, naše tělo se krásně uvolní, různé funkce zaktivizují a energie zharmonizují.

Výtvarné prostředky, materiál: Důležité je vybrat pro tuto výtvarnou akci vhodné prostředí a dobu. Celý program je rozvržen přibližně na 3 hodiny, a tak je obtížné zařadit jej do běžného vyučování. Projekt se dá uskutečnit při nějaké mimoškolní akci (výlet, kurz), nebo pro něj vyhradit konkrétní „tvořivé“ dopoledne. Nejvhodnější by bylo provádět akci venku, v plenéru, ale lze ji uskutečnit i v místnosti Projekt bude zaměřen na vnímaní různých struktur skrze bosé nohy a následně na práci s různým materiálem. K dispozici budou různé přírodniny, ale i jiné materiály - kameny, kamínky, písek, hlína, tráva, seno, větve, jehličí, listí, kořeny, šišky, větve, suché plody (čočka, fazole), papír, koberec, linoleum, látky, plasty, … + veliké bílé plátno

„Jednou za rok vyjděte někam, kde jste ještě nebyli.“ Cesta – Pro Mě Na… „Jednou za rok vyjděte někam, kde jste ještě nebyli.“ (Dalajlama)                       krok – Naladění (15 minut) krok – Vnímání (30 minut) krok – Proměna (max. 60 minut) krok – Cesta (30 minut) krok – Reflexe (30 minut) krok – Výstava Maximálně 15 studentů ve skupině.

1. Krok - Naladění Drobné hry na úvod jsou dobré nejen jako rozcvička pro tělo, ale i pro navození určité atmosféry – uvolněné, hravé a vzájemné důvěry. (http://www.fi.muni.cz/~xpelanek/hry/) Aby se studenti odpoutali od školního prostředí a studijní atmosféry a naladili se na podobnou vlnu můžeme zařadit na úvod pár her na „rozehřátí“ (tzv. warm-up). Studenti se uvolní a také se lépe poznají v trochu jiné situaci než je školní vyučování.

2. Krok - Vnímání Druhá část bude zaměřena na vnímání různých materiálů, povrchů, struktur hmatem, dotykem, chůzí. Nejlépe venku si vytyčíme určitý prostor, který bude mít rozmanitý povrch (tráva, písek, mech, kamínky, hlína, voda, beton, jehličí, kořeny, …), lze různě upravit i podlahu v místnosti (koberec, linoleum, různé látky, zmačkaný papír,…).

Studenti budou mít za úkol projít se bosýma nohama po daném prostoru Studenti budou mít za úkol projít se bosýma nohama po daném prostoru. Budou mít zavázané oči, aby se mohli lépe soustředit na dotek chodidel se zemí, vnímat změny povrchu a pocity s tím spojené. Budou mít dostatek času, aby si prošli všechna místa, uvědomili si, co je příjemné, či nepříjemné, kde se cítí uvolněně, kde je povrch naopak nutí k aktivitě apod.

„Kdo stále chodí ve šlépějích někoho jiného, nezanechává žádné stopy.“ 3. Krok – Proměna „Kdo stále chodí ve šlépějích někoho jiného, nezanechává žádné stopy.“ (Reinhard K. Sprenger ) Další fází je už samotná realizace „vlastní cesty“. Studenti budou pracovat ve skupinkách po 2 – 4 lidech. Počet skupinek závisí na prostoru, ve kterém bude projekt realizován (školní třída: maximálně 3 - 4 skupinky, pokud se bude pracovat venku, může být skupinek více, popř. mohou pracovat jen ve dvojicích).

Každá skupinka dostane bílou látku, která pro ně bude představovat základ jejich cesty. Jejich úkolem bude vytvořit si část své vlastní cesty, po které by rádi chodili, vytvořit cestu, která pro ně bude příjemná a zároveň zajímavá. Ještě než začnou studenti pracovat, vzájemně si ve skupince sdělí své pocity z předchozí části a dohromady se pokusí vytvořit společnou představu o „své cestě“ – jak by měla asi vypadat, jaké materiály chtějí použít, jaký bude mít tvar apod. „To co vidíme, nejvíce záleží na tom co hledáme.“ (John Lubbock ) K dispozici budou mít různé materiály. Tentokrát už budou rozdíly mezi různými materiály vnímat nejen hmatem, ale i zrakem. Je důležité, aby se jim po cestě nejen dobře kráčelo, ale aby pro ně byla příjemná i na pohled. Nemusí zůstat omezení výchozím tvarem bílého plátna, jejich cesta může být rovná, klikatá, do kruhu…

4. Krok - Cesta Následuje procházka po své cestě. Skupinky se nejdříve projdou po své vlastní cestě. Vnímají, jestli je cesta pro ně taková, jakou ji chtěli mít. Vnímají rozdíly mezí tím, jak cesta vypadá a jak se po ní jde. Zkouší se projít se zavřenýma i otevřenýma očima. Soustředí se na to, jak povrch cesty působí na jejich bosé nohy, jaké pocity to v nich vyvolává – mají touhu jít dál, vrátit se na nějaké místo, na chvíli se zastavit. Po té se zkusí projít i po cestách ostatních skupin. Také mohou vyzkoušet své cesty na sebe napojit. Nakonec se všechny cesty „rozpráší“. „Někdy je nutné jít dlouho po nesprávné cestě, abychom se mohli správně a rychle vrátit. „ (Edward Albee )

5. Krok - Reflexe „Pouze ti, kteří se odváží jít příliš daleko, mohou přijít na to, jak daleko se dá jít.“ (T. S. Eliot) Může probíhat formou vzájemného rozhovoru v kolečku, kde si studenti vzájemně sdělí, jak se jim pracovalo a spolupracovalo ve skupině, jak jsou spokojeni s výsledkem, jak se liší konečná podoba cesty s jejich představami apod. Na závěr je možné zařadit bleskové zhodnocení celé akce, kdy každý vyjádří míru spokojenosti např. pohybem ruky, jedním slovem, gestem apod. Nakonec zbývá závěrečná reflexe a zhodnocení celé akce. Srovnávání svých prožitků (emocí) s prožitky a zkušenostmi ostatních členů skupiny. Rekapitulace toho, jak akce probíhala a co se během ní dělo. Jaké mají účastníci momentálně pocity, jak na ně celá akce zapůsobila.

„Jít do neznáma je lepší než zůstat tam, kde nic není.“ 6. krok - Výstava Na závěr celého projektu můžeme uspořádat výstavu. Účastníci mohou vybrat jednu či více „cest“ (záleží na velikosti prostoru, kde se bude výstava konat), které instalují ve výstavních prostorách. Nebo mohou vytvořit společně novou cestu, určenou přímo pro výstavu. Vytvořená cesta tedy nebude jen na „koukání“ ale návštěvníci si ji mohou sami vyzkoušet a projít se. Instalaci budou doplňovat fotografie z průběhu akce. „Jít do neznáma je lepší než zůstat tam, kde nic není.“ (Spencer Johnson)