Mikroekonomie I Měnová politika Ing. Vojtěch JindraIng. Vojtěch Jindra Katedra ekonomie (KE)Katedra ekonomie (KE)

Nezávislost centrální banky

Centrální banka má monopol na emisi peněz. Dokud však platil zlatý standard bankovek (dokud byly bankovky na požádání směnitelné za zlato), centrální banka ještě nerozhodovala o velikosti peněžní zásoby.

Teprve tehdy, když byl zlatý standard zrušen, stala se centrální banka mocnou institucí, která dělá politiku : používá své nástroje k dosažení určitých cílů.

V zemích, kde existuje silná závislost centrální banky na vládě, pozorujeme vyšší míry inflace. Vláda a centrální banka táhnou inflaci vzhůru. Nezávislost centrální banky na vládě potlačuje tendenci vládních politiků rozpoutávat rozpočtovými schodky inflaci.

Cíle a nástroje měnové politiky

Mezi konečné cíle měnové politiky patří nízká inflace, nízká nezaměstnanost a vyrovnaná obchodní bilance. Zprostředkujícími cíli měnové politiky je peněžní zásoba, úroková míra a měnový kurz. Nástroje, kterými centrální banka působí na zprostředkující cíle, jsou diskontní půjčky, operace na volném trhu, povinná míra bankovních rezerv a devizové rezervy.

Slučitelnost cílů měnové politiky

Rozeznáváme dva typy měnové politiky : expanzivní politika expanzivní politika restriktivní politika restriktivní politika

Expanzivní měnová politika zvyšuje peněžní zásobu a snižuje úrokovou míru. Tím dosáhne snížení nezaměstnanosti, zvýšení inflace a zlepšení obchodní bilance prostřednictvím depreciace.

Restriktivní měnová politika snižuje peněžní zásobu a zvyšuje úrokovou míru. Tím dosáhne snížení inflace, zvýšení nezaměstnanosti a zhoršení obchodní bilance.

Měnová politika není schopna dosáhnout současně všech svých konečných cílů, tj. snížení inflace, snížení nezaměstnanosti a zlepšení obchodní bilance.

Expanzivní měnová politika sníží nezaměstnanost a zlepší obchodní bilanci jen krátkodobě. Dlouhodobým důsledkem expanzivní měnové politiky je pouze zvýšení inflace.

Restriktivní měnová politika zvýší nezaměstnanost a zhorší obchodní bilanci jen krátkodobě. Dlouhodobým důsledkem restriktivní měnové politiky je pouze snížení inflace.

Ze tří konečných cílů je ekonomika schopna dosáhnout pouze dva – nezaměstnanost a obchodní bilanci – dosáhnout jen krátkodobě. Dlouhodobě je měnová politika schopna ovlivnit jen inflaci.

AS s AS L AD’ E 0 AS s P1P1 P0P0 P HDP P reálný HDP Expanzivní měnová politika G F AD’ AD

AS s AS L AD E 0 AS s P0P0 P2P2 P HDP P reálný HDP Restriktivní měnová politika H J AD AD’

Aktivistická měnová politika

Měnová politika je mocnou pákou, která je schopna „hýbat ekonomikou“. v době hospodářské expanze se uplatňuje restriktivní měnová politika v době hospodářské expanze se uplatňuje restriktivní měnová politika v době hospodářské recese se uplatňuje expanzivní měnová politika v době hospodářské recese se uplatňuje expanzivní měnová politika

Této politice se říká „stop-go“, stůj v dobách hospodářské expanze a jdi v dobách hospodářské recese.

Problémem aktivistické měnové politiky jsou zpoždění (rozpoznávací, rozhodovací, zapůsobení).

Aktivistická měnová politika čas tempo růstu HDP (%) dopad expanzivní politiky dopad restriktivní politiky průběh cyklu s aktivistickou měnovou politikou průběh cyklu bez aktivistické měnové politiky

Pravidlo stálého měnového růstu (měnové cílování)

Američtí monetaristé v čele s Miltonem Friedmanem navrhovali, aby centrální banka prováděla neaktivistickou politiku – politiku, která by měla podobu dlouhodobě stálého pravidla. Tímto pravidlem mělo být udržování stálého měnového růstu.

Pokud se bude centrální banka držet stálého měnového růstu, její měnová politika se stane neutrální. Stálý měnový růst může dlouhodobě stabilizovat ekonomiku lépe, něž by to dokázala aktivistická měnová politika.

Další výhodou stálého měnového růstu je „izolování“ měnové politiky od politických tlaků a od tlaků zájmových skupin. Měnová politika přestává akomodovat inflační impulzy přicházející ze strany vlády, odborů, či jiných zájmových skupin, a získává tak více protiinflační charakter.

Politika stálého měnového růstu musí být důvěryhodná – lidé ze soukromé i z politické sféry musí uvěřit, že se centrální banka nedá ničím odradit od zvoleného tempa měnového růstu. i z politické sféry musí uvěřit, že se centrální banka nedá ničím odradit od zvoleného tempa měnového růstu. Jakmile tomu uvěří, přizpůsobí tomu svá inflační očekávání. Pravidlo stálého měnového růstu tak může stabilizovat inflační očekávání a udržet je na nízké hodnotě.

Vysoké daně mají negativní dopad na ekonomický růst, protože oslabují motivace lidí k pracovním výkonům, zvětšují daňové úniky a vyvolávají únik kapitálu ze země. Když míra zdanění roste, jsou přírůstky daňového výnosu státu stále menší.

Inflační cílování

Centrální banka nemá ve skutečnosti úplnou kontrolu nad růstem peněžní zásoby. Začínají se objevovat nové platební prostředky (elektronické platební karty, kreditní karty, cestovní šeky), nad kterými nemají centrální banky kontrolu. Tyto nové „soukromé peníze“ jsou ve vyspělých zemích značně rozšířené.

Argument, že centrální banka nemá dostatečnou kontrolu nad vývojem peněžní zásoby, vedl k tomu, že mnozí ekonomové začali doporučovat nový typ měnové politiky – inflační cílování.

Inflačním cílováním dokáže centrální banka ovlivnit samotnou výši inflačních očekávání podle svého záměru. Vyhlášením svého inflačního cíle banka silně ovlivňuje tvorbu inflačních očekávání.

Když centrální banka veřejně vyhlásí svůj inflační cíl, bere na sebe závazek, jehož dodržení se pro ni stává prestižní záležitostí. Centrální banka se pak snaží inflační cíl dodržet jako každoroční cílové číslo.

Díky tomu však měnová politika ztrácí neutralitu a opět se stává do značné míry aktivistickou – tentokrát nikoli ve snaze dolaďovat hospodářský růst, ale ve snaze dolaďovat inflaci.

Centrální banka nedokáže „odměřit“ měnovou restrikci tak přesně, aby dosáhla požadovaného inflačního cíle. Snadno pak může dojít k „předávkování“ měnové restrikce.