1IT D OTAZOVACÍ JAZYKY V RELAČNÍCH DATABÁZÍCH Ing. Jiří Šilhán
R ELAČNÍ ALGEBRA Relační algebra představuje nejzákladnější formální prostředek pro práci s relacemi a je tvořena: definicemi jednotlivých elementů relačního datového modelu a definicemi relačních operací nad těmito elementy
Vytvořené a naplněné tabulky jsou předpokladem pro jejich další využívání. Nejčastější forma takovéto využití je realizace dotazů, v nichž uživatel specifikuje své požadavky na vyhledání konkrétních informací. Pro tento účel existuje formální matematický aparát - relační algebra, který popisuje vlastnosti jednotlivých relačních operací ( selekce, projekce a spojení ) a představuje teoretický nástroj k objasnění postupů manipulace s relacemi.
Mezi základní operace relační algebry nezbytné a zároveň postačující pro tvorbu jakéhokoliv uživatelského dotazu patří: Operace projekce (project) Operace selekce (select)
P ROJECT Slouží pro potlačení označených sloupců (atributů). Výsledkem je relace o p- sloupcích, která vznikla z původní relace s n-sloupci, přičemž platí, že p n. Schematicky lze tuto operaci znázornit takto:
S ELECT Při této operaci vzniká nová relace, do které jsou vybírány pouze ty řádky (záznamy) z původní tabulky, které splňují uživatelem specifikovanou podmínku. Schematicky lze tuto operaci znázornit následovně:
J OIN
R ELAČNÍ KALKUL A JEHO VZTAH K DOTAZOVACÍM JAZYKŮM Relační kalkul je tvořen množinou formálních pravidel, pomocí kterých se skládají jednotlivé výrazy. Z určitého pohledu je proto kalkulem každý počítačový jazyk, neboť i počítačové jazyky jsou vymezeny příslušnou množinou symbolů a pravidel. Kalkul tedy představuje určitý způsob formalizovaného zápisu. Relační kalkul je pak formalizovaným a symbolickým způsobem zápisu stejných operací, které vymezuje relační algebra. V praxi rozeznáváme dva druhy relačních kalkulů (n-ticový kalkul a doménový kalkul) a nad nimi postavených dotazovacích jazyků.