Vzdělávací materiál/DUM VY_52_INOVACE_01A21 Obchodní akademie, Ostrava-Poruba, příspěvková organizace směry zahraničního obchodu Vzdělávací materiál/DUM VY_52_INOVACE_01A21 Autor Ing. Helena Svršková Období vytvoření Říjen 2012 Ročník/věková kategorie 4. ročník Vyučovací předmět/klíčová slova zahraniční obchod, export, import, reexport, absolutní a komparativní výhoda, liberalismus., protekcionismus, prostředky obchodní politiky, nástroje zahraničního obchodu Anotace Studenti se seznamují se základními faktory, které vedou ke vzniku ZO a jeho jednotlivými formami. Dokáží vysvětlit absolutní a komparativní výhody ZO, jeho základní směry, nástroje a prostředky.

Světové trhy zahraniční obchod Autorem materiálu není-li uvedeno jinak, je Ing. Helena Svršková, svrskovah@seznam.cz

Zahraniční obchod Zahraniční obchod je obchod přes hranice státu. Může být světový nebo jednotlivých kontinentů se sousedními státy. Zahraniční obchod je jedním z důsledků dělby práce. Je základní formou propojení ekonomik.

Význam mezinárodního obchodu v současné době neustále roste. Mezi hlavní příčiny tohoto vývoje patří: odlišné přírodní a klimatické podmínky (těžba nerostných surovin, zemědělství, cestovní ruch) odlišný spotřebitelský vkus a preference (některá zboží mohou mít spotřebitele pouze v zahraničí) snaha o zvyšování efektivnosti výroby (rostoucí dělba práce na mezinárodní úrovni, efektivní využití technologií, nutnost vyrábět určité množství, aby byl realizován zisk) konflikt výroby a spotřeby – výroba se specializuje, dovoz umožňuje domácím výrobcům potřebnou specializaci

Formy zahraničního obchodu Export – vývoz zboží nebo služeb do zahraničí. Důsledkem exportu je příliv kapitálu do země, odkud se zboží nebo služby vyvážejí. Reexport – vývoz zboží a služeb, které byly předtím dovezeny Import – dovoz zboží nebo služeb ze zahraničí. Důsledkem importu je odliv kapitálu ze země, kam se dováží.

Absolutní a komparativní výhoda Položme si dvě základní otázky: 1. Co vede jednotlivé země k obchodování ? 2. Proč se státy specializují na určitou výrobu? Ekonomové dospěli k závěru, že tento způsob obchodování a tato specializace přináší zemím výhody, které platí i doposud. Jsou to tyto dvě výhody: - absolutní výhoda - komparativní výhoda

Absolutní a komparativní výhoda Absolutní výhoda znamená, že země je schopna vyrábět výrobek s nižšími náklady než země jiná a tím může nabídnout při mezinárodním obchodu lepší cenu. Komparativní výhoda znamená „výhoda ve srovnání“. Rozvoj nutí některé země vzdát se i výroby, ve které má absolutní výhodu. Země se zaměřuje na výrobu a prodej takového zboží, u něhož má nejpříznivější poměr národních nákladů jiných zemí, tj. nejméně zaostává. Je výhodné tedy opustit méně ziskovou výrobu ve prospěch více ziskové výroby. Takové výrobky bude země vyrábět a prodávat.

Základní směry vnější obchodní politiky LIBERALISMUS představuje volný obchod, za podmínek stanovených zákonnými předpisy PROTEKCIONISMUS (ochranářství) znamená ochranu vlastního trhu, výrobců a spotřebitelů za pomocí nástrojů

Liberalismus Je ekonomická teorie, která má svůj původ v osvícenství. Zakladatelem této teorie je považován skotský filozof Adam Smith. Tato teorie vychází z ekonomického liberalismu, snaží se o posun hospodářství ke kapitalismu a volnému trhu. Představuje volný obchod, za podmínek stanovených zákonnými předpisy. Klade důraz na soukromé vlastnictví. Ekonomický liberalismus tvrdí, že jednotlivci v ekonomickém prostředí konají zejména ve vlastním zájmu, a umožnit jim to bez jakýchkoliv omezení vede k nejlepšímu výsledku. Ekonomický liberalismus se částečně vytratil v první polovině 20. století s rozvojem sociálního liberalismu. V tomto období byl nahrazen ekonomikou s výraznými státními zásahy. Po tom, co tyto teorie selhaly nastal návrat liberálních ekonomických teorií.

Protekcionismus (z latiny: protectio = ochrana) neboli ochranářství Je ekonomická teorie, která klade důraz na ochranu vlastních výrobků před zahraniční konkurencí. Mívá velmi často diskriminační charakter a stojí v opozici k volnému mezinárodnímu obchodu. K této ochraně vnitřního trhu může stát využít několika ekonomických nástrojů, například: - stanovení měnového kursu, - výrobní a exportní dotace, - státní úvěry, - soustava dovozních kvót a cel. Vlády aplikují protekcionismus vždy. Hájí se např. ochranou výrobců v určitém odvětví, udržením zaměstnanosti a koupěschopnosti. Vede to k neefektivnímu chování „chráněných“ ekonomických subjektů. Vlády však potřebují udržet nezaměstnanost. Protekcionistická opatření by měla být vždy důkladně zvážena s ohledem na konkrétní situaci

Prostředky obchodní politiky Prostředky (nástroje) jsou opatření, kterými stát zasahuje do zahraničního obchodu v zájmu rozvoje vlastní ekonomiky. Dělí se na smluvní a autonomní: Smluvními rozumíme bilaterální (dvoustranné) a multilaterální (mnohostranné) obchodní smlouvy, dohody a závazky vyplývající z členství v mezinárodních organizacích. Autonomní přijímá stát nebo EU nezávisle na základě vlastních rozhodnutí. Člení se na: - pasivní (ochrana domácího trhu), např. cla, embargo, apod. - aktivní (podpora domácí výroby při vývozu), např. subvence vývozní, dotace, daňové úlevy, propagace, apod.

Nástroje zahraničního obchodu Nástroje zahraničního obchodu mohou ovlivňovat dovoz i vývoz. Mezi nejvýznamnější nástroje, které mají povahu pasivních prostředků, ovlivňující dovoz patří: Clo(dovozní) - zatěžuje importované zboží, tím zvyšuje jeho cenu na domácím trhu a dává prostor domácím výrobcům Kvóty - snaha o zajištění stability trhu pomocí stanovení povoleného množství dováženého zboží. Vztahuje se ke komoditě nebo zemi producenta. Překročení kvóty by vedlo ke snížení ceny a část domácí produkce by byla neprodejná Neviditelné překážky dovozu - jedná se o nepřímé znevýhodnění zahraničního výrobce. Cílová země stanoví např. hygienické nebo kvalitativní podmínky tak, že to je pro dovozce nerealizovatelné, nebo musí vynaložit dodateční náklady Mezi nejvýznamnější nástroje, které mají povahu aktivních prostředků, ovlivňující vývoz patří: Embargo - obvykle politicky motivované administrativní rozhodnutí o zákazu obchodu s určitou zemí, nebo komoditou Vývozní subvence - jsou poskytována např. na zemědělské výrobky. Tyto subvence pokryjí rozdíl mezi cenou na domácím a zahraničním trhu. Využívá se například při prodeji zemědělských přebytků.

Zdroje ŠVARCOVÁ, Jena. Ekonomie stručný přehled 2009/2010. Zlín: CEED, 2009. s.47- 48. ISBN 978-80-903433-8-2.