Institucionální rámec transatlantických vztahů Transatlantické vztahy EU
Institucionální rámec vztahů Do 90. let vztahy probíhaly především na úrovni bilaterální. Hlavní společnou platformou jednání mezi USA a zeměmi ES bylo NATO Změna s Transatlantickou deklarací, která přinesla první institucionalizaci vzájemných vztahů. Institucionalizace byla prohloubena Novou transatlantickou agendou (NTA).
Institucionální rámec vztahů Mark Pollack a Greg Shaffer identifikovali tři úrovně vládnutí: Úroveň mezivládní (intergovernmental) Úroveň transvládní (transgovernmental) Úroveň transnacionální (transnational)
Mezivládní úroveň Setkávání představitelů vlád Hlavní témata: zahraniční a bezpečnostní politika a obchod Na nejvyšší úrovni se jedná o summity EU-USA a summity NATO
Mezivládní úroveň Summit EU-USA: Slouží k tomu, aby se zde činila zásadní rozhodnutí, a stanovil rozsah spolupráce od r probíhají jednou ročně Účastníci: prezident USA, předseda Komise a předseda Rady Součástí jsou i dialogy na ministerské úrovni (především ministři zahraničí a hospodářství, zástupci Komise)
Mezivládní úroveň Summity se dotýkají především zahraničně politických a bezpečnostních otázek a obchodu. ZP a bezpečnost: převládají témata soft security, ale může se jednat i o vojenských otázkách (např. vývoj EBOP). Koordinují se zde diplomatické aktivity. Obchod: rozsah a pokrok spolupráce, řešení obchodních sporů. Hodnocení realizace NTA a rozhodnutí o jejím dalším směřování.
Mezivládní úroveň Problémy: EU nemá jednoho zástupce Americký prezident má mnohem širší mantinely pro vyjednávání Může zde být tendence preferovat bilaterální vztahy jak ze strany USA, tak i některých členských zemí EU
Mezivládní úroveň Srovnání Clintonovy a Bushovy ml. administrativy Clinton – preference jednání se zástupci Unie jako celku, summity Bush – preference jednání s Unií jako celkem zejména v otázkách mezinárodního obchodu (obchodní jednání, WTO), též v některých politických a bezpečnostních otázkách (Balkán, Írán, izraelsko-palestinský konflikt) V jiných podstatných otázkách preference bilaterálních vztahů – např. vojenské akce (Irák) Mimo summity stály tehdy i otázky klimatických změn a ICC Typické zejména pro první administrativu, druhá již více nakloněna jednat v rámci transatlantických institucí
Mezivládní úroveň Summity NATO Hlavní témata z vojenské oblasti = hard security Hlavy států a předsedové vlád všech členů aliance Nemají přesný rozvrh → většinou jednou za dva roky Předznamenávají posuny v politice a strategiích NATO, sílu závazku členských zemí k akcím NATO
Mezivládní úroveň Ministerská úroveň Hl. zahraničně politická oblast setkávání amerického ministra zahraničí s ministry zahraničí členských zemí EU a komisaře pro vnější vztahy obvykle se konají po summitech Může dojít k setkávání ad hoc i jiných ministrů
Transvládní úroveň Kontakty mezi úředníky vládních útvarů → ministerstva USA a DG Komise Charakterizována jako síť vztahů, která má polopermanentní charakter a ve které se aktéři ne vždy chovají jako zástupci či vyslanci svých vlád Tyto kontakty ovlivňují celkový charakter vztahů mezi EU-USA → označováno jako „transatlantické vládnutí“ (transatlantic governance)
Transvládní úroveň Hlavním cílem je implementace NTA. Na této úrovni se činí každodenní politická rozhodnutí a zároveň zde dochází ke stanovování nových témat, která jsou následně předložena na summitu.
Transvládní úroveň Na úrovni státních úředníků: Senior Level Group (SLG): nejvyšší státní úředníci Za USA náměstci pro obchod a hospodářství a politické záležitosti v rámci ministerstva zahraničí, zástupci Komise (DG pro vnější vztahy a obchod) a zástupci předsednické země (obchod a zahraničí) Příprava summitů a diskuze významných otázek Obvykle dvakrát za půl roku
Transvládní úroveň Task Force Vysocí státní úředníci z USA, zástupci Komise a předsednické země Pomocný orgán SLG, identifikuje otázky, které nemohou být vyřešeny na nižší úrovni a ty postupuje SLG Setkávání cca pětkrát za půl roku
Transvládní úroveň Hospodářská oblast = Steering Group v rámci Transatlantického hospodářského partnerství (TEP) Zástupci Komise (ředitelé ekonomických úseků DG), předsednické země a zástupce amerického ministerstva pro obchod a hospodářství Monitoruje realizaci cílů TEP, vypracovává zprávy, identifikuje nové cíle spolupráce, slaďování strategií pro jednání na WTO Zjišťují možné oblasti sporu → systém včasného varování
Transvládní úroveň Pracovní skupiny V oblasti zahraniční politiky→ na úrovni ředitelů sekcí Nejvýznamnější jsou v hospodářské oblasti Setkávání i v oblasti životního prostředí a energetiky, i když jsou technicky mimo rámec NTA
Transvládní úroveň Transvládní úroveň je podstatná zejména v oblasti hospodářských vztahů (Transatlantického hospodářského partnerství) Cíl: odstranit bariéry vzájemného obchodu, dosáhnout regulačních dohod
Transvládní úroveň Výsledky jsou smíšené Největší pokroky v oblasti hospodářské soutěže, vzájemného uznávání standardů, obchodu a hraniční bezpečnosti Smíšené: ochrana dat, regulace finančních služeb Minimální: biotechnologie
Transvládní úroveň Problémy v oblasti regulace: Odlišné regulační systémy a přístupy k regulaci Domácí opatření, která brání poskytování dat zahraničním regulátorům Víceúrovňový charakter vládnutí v EU a USA Domácí politizace některých otázek (ochrana dat, GMO)
Transnacionální úroveň Síť vztahů mezi nevládními aktéry I když zde není vliv vlád, některé sítě jsou úzce spjaty s aktivitami a zájmy národních vlád nebo institucí EU NTA: cíl vytvořit transatlantickou veřejnou sféru a zároveň získat podporu pro aktivity v rámci transatlantických vztahů Dialogy existují v oblasti obchodu, ochrany spotřebitele, životního prostředí a práce
Transnacionální úroveň Transatlantický obchodní dialog (Transatlantic Business Dialogue, TABD) Mezi americkými a evropskými podnikateli Je nejúspěšnějším dialogem Setkání skutečně probíhají a aktéři identifikují klíčové otázky, které jsou řešeny na jiných úrovních Velmi dobré vazby na vládní činitele
Transnacionální úroveň Transatlantic Consumer Dialogue (TACD) Zástupci organizací na ochranu spotřebitele Méně úspěšný než TABD Organizace jsou schopné dohodnout se na společných pozicích, ale nemají tak dobré vazby na vládní činitele jako TADB
Transnacionální úroveň Transatlantický legislativní dialog (Transatlantic Legislative Dialogue, TALD) Od 70. let probíhají ad hoc setkávání europoslanců a amerických zákonodárců, ale TALD je výsledkem NTA Marginální vliv Trpí rozdílným postavením v institucionálním rámci a v pravomocech přijímat legislativu Osoby, které se setkávají, obvykle nemají podíl na vytváření klíčové legislativy pro transatlantické vztahy
Transnacionální úroveň Transatlantický environmentální dialog Transatlantic Environment Dialogue (TAED) Dialog mezi odbory Oba jsou neaktivní Aktéři preferují globální úroveň
Tvorba americké politiky v EU Pro evropské státy byly vždy USA významný „other“ USA aktér jak vnější (síla měnit charakter globální ekonomiky) USA aktér i vnitřní („speciální vztahy“ mezi USA a některými členskými zeměmi (VB), působení amerických obchodních firem, lobby)
Tvorba americké politiky v EU Všechny unijní politiky mají i americkou dimenzi (společná obchodní politika, zemědělství, výzkum, hospodářská soutěž atd.) USA se podílí i na formulování SZBP „speciální vztahy“ Koordinaci členských států USA mohou do značné míry podpořit, ale i rozbít (taktika „rozděl a panuj“ – viz Irák)
Tvorba evropské politiky v USA Tvorba zahraniční politiky je v rukou prezidenta a Kongresu Od 2. světové války vzrostl počet aktérů, kteří ji ovlivňují (lobby, think-thanky)
Tvorba evropské politiky v USA Lobbistické skupiny Nejvýznamnější reprezentují zájmy ropných společností (American Petroleum Institute), zbrojní průmysl (Boeing, General Dynamics Corporation, Lockheed Martin) Ocelářství, zemědělství (American Farm Bureau Federation) Etnická lobby – nejvýznamnější: Izraelská lobby – podílí se na formulování americké blízkovýchodní politiky Kubánsko-americké lobby – definuje politiku USA ke Kubě
Tvorba evropské politiky v USA Think-thanky (výzkumné instituce) Konzervativní: Heritage Foundation, American Enterprise Institute Liberální: Brookings Institutions, Council on Foreign Relations Nevládní organizace Nejvíce během Bushovy administrativy neuspěly organizace bojující za ochranu lidských práv