CHOV I. VÝŽIVA ZVÍŘAT cvičení 1.

celkem 5 cvičení zápočet je formou testu, bude se týkat pouze výživy zvířat (místnost A 22) doporučená literatura: Jílek, F.: Biologické základy chovu hospodářských zvířat (2000) Tyleček, J.: Výživa a krmení hospodářských zvířat (1992) Kacerovský, O.: Výživa a krmení hospodářských zvířat I. (1989) Čermák, B.: Výživa a krmení hospodářských zvířat II. (1989) Kováč, M.: Výživa a krmenie hospodárských zvierat (1989) Kacerovský, O.: Zkoušení a posuzování krmiv (1990) Mudřík, Z., Kodeš, A., Hučko, B.: Krmivářské poradenství (2002)

1. Zkrácené rozbory krmiv, analytika krmiv 2. Rozdělení krmiv, ukázky a poznávání běžných krmiv 3. K rmná aditiva, doplňky biofaktorů, minerální doplňky a premixy krmiv h odnocení krmiv, stravitelnost, biologická hodnota bílkovin, využitelnost energie, jednotky produkční hodnoty krmiv 4. Krmné směsi, normy, ukázka výpočtu krmné dávky 5. Zápočet Témata cvičení:

soubor fyziologických a biotechnologických pochodů spojených s přijímáním, trávením, vstřebáváním a intermediálním metabolismem pro udržení životních funkcí (záchova) a pro produkci vědní disciplína, která se zabývá studiem procesů spojených s příjmem, trávením, vstřebáváním, metabolismem, a využitím živin (záchova a produkce) v živém organismu Živina - chemicky definovatelná látka Krmivo – substrát (látka) rostlinného, živočišného, minerálního či syntetického původu, který obsahuje živiny v přijatelné, stravitelné a využitelné formě Výživa zvířat:

Pro zajištění optimální potřeby živin je nutné znát živinové složení krmiv a jejich kvalitu Údaje o složení krmiv je možné získat z : - databází krmiv - katalogu krmiv - laboratorním rozborem Rozbory krmiv

!! Je nutné získat reprezentativní vzorek o správném objemu a kvalitě !! Dělení vzorků (hmotnost nebo objem jsou stanoveny normou): 1) Dílčí vzorek (podle množství krmiva se stanoví kolik vzorků a odkud se budou brát 2) Hrubý vzorek (při menším množství vzorkovaného krmiva je možné ho vynechat 3) Konečný vzorek (je dostatečně promíchaný – reprezentativní, hmotností či objemem odpovídá požadavkům pro laboratorní zpracování 4) Laboratorní vzorek (svým množstvím odpovídá potřebám laboratorních analýz) Odběr vzorků

5) Rezervní vzorek – část konečného vzorku určená pro novou nebo další zkoušku 6) Kontrolní vzorek – pro kontrolu přesnosti práce laboratoře

u krmiv s vysokým obsahem vody (pivovarské kvasnice) - vysoušení - mražení - lyofilizace (hluboké zmražení až na -80°C a následné odpařování ve vakuu - mletí (částice menší než 1 mm) - odtučnění – u krmiv s vysokým obsahem tuku (lněné semínko) - skladování krmiva – u nezmražených vzorků v uzavřených nádobách, v suchu, do 25°C, popř. chladnu a temnu Úprava a uchovávání vzorků před analýzou

Makroskopické hodnocení krmiva - hodnocení na základě smyslů - porovnává se krmivo se standardem kvalitního krmiva - hodnotí se barva, vůně pach, konzistence, struktura, vlhkost a výskyt nečistot - možno také zjistit poškození plísněmi nebo skladištními škůdci - rychlé avšak subjektivní, nutno získat zkušenosti a doplnit alespoň chemickou analýzou

Mikrobiologické hodnocení krmiva - zjištění přítomnosti a množství: - jedná se hlavně o konzervovaná vlhká objemná krmiva a semena rostlin a) pozitivně působících mikroorganismů b) patogenních mikroorganismů

Toxikologický rozbor krmiva - provádí se v případě podezření na přítomnost látek zdraví škodlivých (toxinů) - tyto látky jsou především produktem plísní, jejich zvýšený obsah lze očekávat v krmivech zapařených a uskladněných ve vlhkém prostředí za přístupu vzduchu

Chemický rozbor krmiva - nejobjektivnější způsob získání informací o živinách v krmivu Typy chemických rozborů a) kompletní rozbor - výhodou je získání velkého množství informací o krmivu - nevýhodou je vysoká cena a náročnost na laboratorní vybavení b) zkrácený rozbor - provádí se pouze základní stanovení - nižší cena - menší množství informací

Výsledky analýz se uvádějí: ve 100% sušině Přepočtové faktory sušiny: výsledek v původní hmotě = S / 100 výsledek ve 100% sušině = 100 / S (S – sušina vzorku) v původní hmotě

Stanovení sušiny Sušina – všechny živiny, kromě vody, které krmivo obsahuje Čím více sušiny krmivo obsahuje, tím delší je jeho skladovatelnost (čerstvé pivovarské kvasnice x sušené pivovarské kvasnice) Vlastní stanovení sušiny – vysoušením při 105°C Pokud má krmivo více jak 15 % vody, je nutné ho nejdříve předsušit při 60°C

Stanovení popelovin a nerozpustného písku Popeloviny – zůstatek minerálních látek po spálení původního vzorku Provádí se spalováním v muflových pecích při 550° C Nerozpustný písek – zbytek popelovin nerozpustných v 10% HCl

Stanovení N podle Kjeldahla (destilační metoda podle Kjeldahla) Základní operace: - mineralizace biologického materiálu - destilace – oddělení amoniaku od mineralizátu - stanovení amoniaku Výsledky - obsah dusíku -obsah dusíkatých látek (NL nebo N x 6,25) (faktor 6,25 vychází z toho, že bílkoviny v průměru obsahují 16 % N)

Princip stanovení N podle Kjeldahla Spalovací tuba – obsahuje vzorek zvážený na 4 desetinná místa, 96% H 2 SO 4, katalyzátor (Cu, Ti, Hg, Se, …), H 2 O 2 Spalovací hnízdo (spalování při teplotě 420°C – 440°C) Mineralizace vzorku

Princip stanovení N podle Kjeldahla zmineralizovaný vzorek 40% NaOH vodní pára chladič vodní pára + NH 3 nádoba s jímacím roztokem (H 3 BO 3 + barevné indikátory) byreta s kyselinou o známé koncentraci (0,1M) voda + NH 3 Destilace a stanovení amoniaku

Stanovení vlákniny Většinou se používá metoda stanovení podle Henneberga-Stohmana Princip spočívá ve dvoustupňové hydrolýze za přesně stanovených podmínek

Postup stanovení: 1) Navážení vzorku (přesnost na 0,0001 g) 2) Hydrolýza pomocí 5% roztoku H 2 SO 4 3) Promytí vzorku destilovanou vodou 4) Hydrolýza pomocí 5% roztoku KOH 5) Promytí vzorku destilovanou vodou 6) Usušení hydrolyzátu při 105°C a zvážení 7) Spálení usušeného hydrolyzátu při 550°C a jeho zvážení

Stanovení hrubého tuku Stanovení tuku v krmivech je vysoce významné z hlediska vysoké energetické hodnoty Základní metodou stanovení tuku je extrakce podle Soxhleta K extrakci se používají různá organická rozpouštědla nejčastěji petrolether

Postup stanovení hrubého tuku 2) Navážení vzorku do extrakční patrony s přesností na 0,0001 g 3) Vlastní extrakce na Soxhletově nebo Twisselmannově extraktoru 4) Vysušení baněk s vyextrahovaným tukem 5) Zvážení vysušených baněk s vyextrahovaným tukem s přesností na 0,0001 g 1) Zvážení vysušených baněk s přesností na 0,0001 g

Stanovení brutto energie Provádí se spalováním vzorku v kyslíkové atmosféře v adiabatickém kalorimetru Hodnota BE se zjistí pomocí teplotního rozdílu chladící vody před a po spálení vzorku

Děkuji za pozornost