Systémy politických stran – základní klasifikace a typologie Ladislav Mrklas mrklas@cevro.cz

Obsah bloku Co to je systém politických stran – vymezení a kritéria pro třídění Faktory ovlivňující podobu stranického systému Technické – ústavní a volební systém Sociální – struktura tzv. cleavages Stranické systémy – základní typy Monopartismus Bipartismus Multipartismus Typologie M. Duvergera Typologie J. Blondela Sartoriho typologie stranických systémů Pojmy: „relevantní strana“, „koaliční potenciál“, „vyděračský potenciál“ Kritéria pro třídění: soutěživost, počet relevantních stran, ideologická polarizace Jednotlivé kategorie (a příklady): Systém jediné strany Systém hegemonní strany Systém predominantní strany Umírněný multipartismus Polarizovaný multipartismus Atomizovaný systém

Literatura Klíma, Michal: Volby a politické strany v moderních demokraciích. Radix. Praha 1998 Novák, Miroslav: Systémy politických stran, Sociologické nakladatelství. Praha 1997 Sartori, Giovanni: Strany a stranické systémy. Schéma pro analýzu, Centrum pro studium demokracie a kultury. Brno 2005

Systém politických stran souhrn tzv. relevantních politických stran a jejich vzájemných vztahů Giovanni Sartori v této souvislosti hovoří o formátu stranického systému (tj. počtu stran) a mechanismu stranického systému (tj. systému vztahů mezi nimi).

Systém politických stran kritéria pro třídění Sociální původ stran Počet stran Organizační uspořádání stran Model opozice Síla stran Ideologická polarizace Formát Mechanismus Soutěživost (otevřenost)

Sociální původ: základní konfliktní linie (Rokkan a Lipset) Teritoriální dimenze Funkcionální dimenze Národní revoluce Centrum - periferie Stát - církev Průmyslová revoluce Město - venkov Vlastníci – pracující

Typy stran vzniklé konfliktními liniemi Centrum – periferie Regionální (autonomistické, separatist.) strany Stát – církev Křesťanské strany Město – venkov Agrární strany Vlastníci – pracující Sociálnědemokratické strany

Proměny konfliktních linií v západní Evropě Křížící se linie Postmateriální dimenze – strany tzv. nové levice a nové pravice Lijphart: Podpora režimu – komunismus/fašismus versus demokracie Zahraniční politika – studená válka, evropská integrace Materialismus versus postmaterialismus – strany zelených

Faktory ovlivňující podobu stranického systému Technické – ústavní systém a volební systém Sociální – počet a struktura konfliktních linií („cleavages“) – čím více, tím více Ostatní – historie, tradice…

Typologie stranických systémů Maurice Duverger Přirozená dualita monopartismus bipartismus technický metafyzický multipartismus Jean Blondel Vedle počtu i velikost a ideologie bipartismus tripartismus (s. 2 a půl strany) multipartismus s dominantní stranou na levici ve středu na pravici multipartismus bez dominantní strany

Sartoriho typologie stranických systémů Kritéria pro třídění: Soutěživost Počet relevantních stran Ideologická polarizace Základní pojmy: „relevantní strana“, „koaliční potenciál“ „vyděračský potenciál“

Sartoriho typologie stranických systémů Jednotlivé kategorie: Systém jediné strany Systém hegemonní strany Systém predominantní strany Bipartismus Umírněný multipartismus Polarizovaný multipartismus Atomizovaný systém

Systémy jedné strany Systém jediné strany je uspořádáním, kde je povolena pouze jediná politická strana, jež má politický monopol (např. SSSR). V systému hegemonické strany existují vedle vedoucí strany další subjekty, které však mají postavení satelitů. Nemohou tedy samostatně vládnout, ale mohou se podílet na vládě např. obsazovaním administrativních postů (např. ČSSR Systém predominantní strany je založen na tom, že jedna strana minimálně ve třech po sobě jdoucích svobodných volbách dosáhne absolutní většiny mandátů v parlamentu (např. dlouhodobá dominace sociálních demokratů ve Švédsku či liberálních demokratů v poválečném Japonsku).

Bipartismus Systém dvou stran je v Sartoriho pojetí v podstatě totožný s charakteristikami, které užívají Duverger, Dahl nebo Blondel. Sartori dodává, že takový systém se vyskytuje jen velmi výjimečně (např. UK)

Multipartismus systém omezeného pluralismu čítá 3-5 relevantních politických stran, pro extrémní pluralismus je charakteristická existence 6 až 8 relevantních stran atomizovaném systému na počtu stran nezáleží, neboť je jich tolik, že ani jedna nemá o nic větší sílu než strany další. příčiny fragmentace (roztříštěnosti) stranického systému: segmentace (přetrvávání většího počtu základních "cleavages" ve společnosti) polarizace (značná ideologická vzdálenost mezi jednotlivými relevantními stranami) Pokud je příčinou nižší (tj. do pěti relevantních stran) nebo vyšší (tj. více než pět relevantních stran) fragmentace segmentace společnosti, pak systém omezeného spadá do kategorie umírněného pluralismu. Jestliže je však fragmentace důsledkem ideologické polarizace, pak extrémní pluralismus náleží do kategorie polarizovaný pluralismus. Typickým znakem polarizovaného pluralismu je obsazení celého spektra na ose levice - pravice relevantními politickými stranami.

Umírněný pluralismus Základní vlastnostmi: ideologická umírněnost bipolární vztahovost dostředivost stranické soutěže neomezené formování a střídání vládní koalice (koalic)

Polarizovaný pluralismus Typické vlastnosti: přítomnost antisystémových stran existence dvojstranné opozice obsazení politického středu ideologická polarizace odstředivý charakter stranické soutěže ideologický přístup k politice neodpovědná opozice politika maximálních slibů.