Ideologie Dav, masa, elita ve světle politických ideologií

Ideologie Soubory idejí, tvoří základ politického myšlení Světonázorové systémy, které pomáhají poznat a vysvětlovat svět – podávají komplexní teorii člověka i společnosti Komplexní a relativně konzistentní soubor názorů, morálních postojů i logických úvah vyjadřující zásadní životní postoje i cíle určité sociální skupiny. Ideologie se mnohdy obrací spíše na víru nebo city, popřípadě pudy, než na racionální myšlení. Ideologie v sobe často zahrnují nějakou formu manipulace

Doktrína Pojem ideologie je spojen s pojmem doktrína Doslovně: učení, nauka soustava názorů na určitý problém, postihuje konkrétní oblast vychází z ideologie nebo je její součástí

Politické ideologie 1. napomáhají vysvětlovat politické události a jevy 2. poskytují kritéria a žebříčky hodnot – určují, co je dobré a zlé 3. orientují své stoupence tak, že jim poskytují vědomí identity a náležitosti k vlastní skupině 4. nabízejí svým stoupencům základní rysy politického programu a cíle politické akce

Ideologie agresivní: legitimizují a ospravedlňují politický řád, násilí či nelegální cestu k moci mystifikují a odvádí pozornost od problémů a neúspěchů utěšují a dávají naději lepších zítřků, kdy se neúnosná, tíživá společenská, politická a ekonomická situace zlepší

Ideologie Ideologie v moderní (sekularizované) společnosti přebírá funkce, které v tradiční společnosti sehrávalo náboženství Ideologie legitimizuje, mystifikuje, utěšuje

Ideologie s nejvýznamnějším politickým dopadem: Liberalismus Konzervatismus Socialismus a komunismus Fašismus Rasismus Nacionalismus Anarchismus Feminismus Environmentalismus

LIBERALISMUS (liber = svobodný, liberalis = svobody se týkající, svobodomyslný) Ideologie, politický směr, filosofie Vzniká ve Španělsku, rozvíjí se hlavně v Anglii v 18. – 19. Stol. Navazuje na filosofy společenské smlouvy, osvícenectví Hlavní představitelé: Filosofové: Spinoza, Locke, Mill, Montequieu, Kant, Tocqueville Ekonomové: A. Smith, F. Hayek, M. Friedman Ústřední hodnotou je: svoboda jednotlivce - individialismus, politická svoboda, tolerance, uznání soukromého vlastnictví, omezení role státu a státní moci (svoboda je zde chápána v negativním smyslu – svoboda od...) Pohled na člověka jako na egoistické individuum sledující jen své zájmy a uspokojující své potřeby

LIBERALISMUS „laissez-faire, laissez-passer“(=nechat dělat, nechat probíhat) – maximální omezení pravomocí vlády, ve prospěch svobody podnikání. Stát jako noční hlídač měl plnit pouze minimální základní funkce: Ochrana svobody a majetku občanů Obrana proti vnějšímu nepříteli Zachování vnitřního řádu

John Stuart Mill (1806 – 1873) Forma vlády, na níž se bude podílet co nejvíce občanů Podpora svobod Stát stanoví pouze co je dovoleno a zakázáno Moc může být vykonávána pouze v případě, když někomu hrozí újma Jedinec musí být ponechán vlastnímu svědomí a to i v případech, kdy to ostatní pokládají za „bláznovství, zvrácenost nebo křivdu“ „Génius dýchá volně jen v atmosféře svobody““

Ekonomický liberalismus Adam Smith (1723 – 1790) Neviditelná ruka trhu Neoliberalismus: Friedrich Hayek (1899 – 1992) Milton Friedman (*1912 - 2006)

Liberalismus v ČR Politické strany: Myslitelé: Cesta změny Karel Havlíček Borovský (1821 - 1856) Tomáš Garrigue Masaryk (1850 - 1937) Politické strany: Cesta změny Liberální reformní strana (LiRA) http://www.liberalnistrana.cz/ ODA US – DEU http://www.unie.cz/ Strana zelených http://www.zeleni.cz/ Liberální institut http://libinst.cz/ Institut Karla Havlíčka Borovského http://www.ikhb.cz/

KONZERVATISMUS conservare (= zachovávat) Objevuje se v polovině 18.stol, jako kritická reakce na osvícenecký racionalismus a socialismus Kritizuje politické poměry ve Francii po Velké francouzské revoluci (1789) Soustřeďuje se na zachování tradičních hodnot a osvědčených principů společnosti. V různých společnostech však může mít konzervatismus různý obsah, poněvadž zvyky a obyčeje nejsou všude stejné. Není proti společenskému vývoji, ale proti vývoji, který se děje překotně, chaoticky, revolucemi a reformami. Proti tomu staví ideu stability a řádu.

KONZERVATISMUS Hlavní představitelé: Filosofové: Edmund Burke (1729 - 1797) Gilles Lipovetsky (*1944) Politici, politické strany: Abraham Lincoln (1809 – 1865) Margaret Thatcherová (*1925) Konzervativní strana Velké Británie Ronald Reagan (1911 – 2004) Republikánská strana (USA)

Edmund Burke (1729 – 1797) Britský myslitel a politik irského původu. „Otec konzervatismu“ - Poukazoval na chaos ve Francii /v důsledku revoluce/, kde byly zničeny všechny tradiční instituce – král, aristokracie, církev. Vývoj by se měl dít organicky na základě mírných reforem. Civilizace je plodem mnoha staletí, který musí být zachován a chráněn před libovolnými pokusy měnit zákony, zvyky a způsoby života. Návrat k předrevolučním poměrům však již není možný.

Neokonzervatismus Politický směr, který se prosadil v USA a v Republikánské straně v posledních zhruba 20 - 30 letech jako reakce na levicový radikalismus šedesátých let. syntéza liberálních názorů na ekonomiku a konzervativních politických teorií Zdůrazňuje stabilní politický systém a právní řád s určitým respektem k demokracii, soukromému vlastnictví a svobodě jednotlivce, který má však povinnosti vůči ostatním lidem. Antikomunismus, americké vlastenectví, zastánci americké světové hegemonie (nadvlády) Ronald Raegan, George W. Bush, Paul Wolfowitz (bývalý šéf světové banky) Donald Rumsfeld (bývalý ministr obrany USA) Dick Cheney (viceprezident USA)

Neocons Ronald Raegan George W. Bush Paul Wolfowitz Dick Cheney (1911 – 2004) (*1946) (*1943) (*1941)

Konzervatismus v ČR Demokratické strany: Václav Klaus (částečně) Václav Klaus Nacionalistické strany: Národní strana, Právo a spravedlnost, Národní sjednocení Koruna Česká http://www.korunaceska.org/ Konzervativní strana http://www.konzervativnistrana.cz/

Socialismus socialis (= družný, společenský) Patrně nejvýznamnější ideologie moderní společnosti, nejrozsáhlejší, nejspletitější, zahrnuje širokou škálu teorií a tradic Politická, ekonomická i filosofická koncepce vedená ideálem spravedlnosti, pospolitosti a bratrství Reakce na průmyslovou revoluci Snaží se podřídit individuum společnosti Kolektiv nadřazuje jedinci Stanoví prioritu obecného dobra nad individuálním zájmem Stojí v protikladu k individualismu, liberalismu a kapitalismu

Socialismus - směry Utopický socialismus Sociální demokracie – umírněný směr Radikální směr(y): Komunismus – marxismus, leninismus, stalinismus, trockismus, maoismus...permanentní revoluce

Utopický socialismus Platón (427 – 347 př.n.l.) Thomas More (1478 - 1535) – Utopie Thomas Campanella (1568 - 1639) Sluneční stát Jean Jacques Rousseau (1712 - 1778) Náboženské směry: Bogomilové Valdenští Husité Thomas Münzer (1489 – 1525)

Utopický socialismus Charles Fourier (1772 – 1837) Doporučoval zakládat samosprávná družstva - falangy (základní jednotky utopické společnosti - obce skládající se asi z 1600 lidí),ve kterých by se společně pracovalo a výsledky práce se dělily v kolektivu. Henri de Saint-Simon (1760 - 1825) Robert Owen (1771 - 1858) Bohatý anglický podnikatel, zaváděl prostředí vhodné pro dělníky – budoval pro ně domy, knihovny, školy Zavedl podporu v nezaměstnanosti, pracovní dobu omezil na 10 hod. denně, zakázal práci dětí V USA založil kolonii, kde se pokoušel zavést bezpeněžní hospodaření Po neúspěchu tohoto experimentu přesídlil opět do Anglie, kde se osvětové činnosti mezi dělníky

Sociální demokracie Rozvíjí se od konce 19. Stol Svoboda, rovnost spravedlnost, solidarita Sociálně demokratické strany se snaží o zavedení socialismu demokratickou cestou – např. švédský model Rozvoj sociálního státu Třetí cesta (Tony Blair)

Sociálně demokratické strany ve světě Labour party (GB) SPD – Německá sociálně demokratická strana (Německo) Arbetarepartiet Socialdemokraterna (Švédsko) Socialistická internacionála - je celosvětová organizace sdružující sociálně demokratické, socialistické a sociálně liberální politické strany. World Socialist Movement http://www.worldsocialism.org/

Socialismus v ČR http://www.sds.cz/ http://www.cssd.cz/

Komunismus communis (= společné) Politická ideologie, odmítá soukromé vlastnictví, třídní rozdíly mezi lidmi, hlásá společné vlastnictví Karel Marx (1818 – 1883) Friedrich Engels (1820 – 1895) Dílo: Manifest komunistické strany (1848) Kapitál. Kritika politické ekonomie (1867 – 1894) Materialismus – „ekonomický“ pohled na dějiny – ekonomická základna, kulturní nadstavba Teorie třídního boje – vykořisťování na základě vztahu k výrobním prostředkům Kritika státu a zastupitelské demokracie

Komunismus: Marxovo „kolo dějin“ Marxismus považuje dosažení komunismu za nutný výsledek dějinného procesu a ekonomických sil Dějiny se jeví jako posloupnost stádií, definovaných především výrobním způsobem, tedy ekonomickou základnou společnosti Od „prvotního komunismu“ – prvobytně pospolné společnosti prochází lidstvo etapami otrokářství, feudalismu a kapitalismu Počínaje otrokářstvím již existuje vykořisťování: vládnoucí třída si přivlastňuje nadhodnotu vytvořenou ovládanými třídami V kapitalismu jako vrcholném stádiu vykořisťovatelských společností však vzniká dělnická třída, která bude jednou schopna dosáhnout poslední fázi dějin, opět spravedlivou komunistickou společnost.

Leninův komunismus /leninismus, marxismus-leninismus/ Marxovy názory uvedl nejvýznamněji do politické praxe: Vladimír Iljič Uljanov alias Lenin (1870 - 1924) byl hlavním organizátorem bolševického převratu (1917), po něm se stal vůdcem nového státu a položil teoretické i praktické základy komunistické vlády pro budoucí desetiletí Podle původních Marxových předpovědí měl v komunismu zaniknout stát. Lenin toto pojetí změnil - před ustavením skutečného komunismu bude po blíže neurčenou „delší dobu“ existovat nižší stadium komunistické společnosti (tzv. reálný socialismus), mimo jiné za plné přítomnosti státu podřízení celé společnosti komunistické straně a její ideologické kontrole; vyvlastňování a zestátňování, kolektivizace, tvorba kolchozů (X NEP) Zavedení státního teroru (tajná policie Čeka prakticky s neomezenými pravomocemi)

Stalinův komunismus /stalinismus/ Josif Vissarionovič Džugašvili alias Stalin (1878 - 1953) Chopil se moci v SSSR po Leninovi, své postavení upevňoval rozsáhlým terorem vůči potenciálním oponentům ve straně (čistky), i svým spolupracovníkům Diktátor s neomezenou mocí Kult osobnosti masové vraždění a deportace předpokládaných odpůrců režimu vně i uvnitř komunistické strany Uměle vyvolaný hladomor na Ukrajině v letech 1932–33, kterému padlo za oběť několik milionů lidí

Trockého komunismus /trockismus/ Lev Davidovič Bronštejn alias Trockij (1879 - 1940) Ruský revolucionář, spolupracovník Lenina. V mocenském boji po Leninově smrti odsunut, vypovězen a později zavražděn na příkaz Stalina Kritika ideologie a politiky Stalina Odmítá SSSR jako autentickou verzi komunismu, kde byrokratická elita ovládá a „vlastní“ výrobní prostředky – tj. nový druh vykořisťování a nerovnosti Myšlenka permanentní revoluce

Komunismus Mao Ce-tunga /maoismus/ Komunistický revolucionář v Číně, pozdější vůdce ČLR (1949) – přezdívaný velký kormidelník Kult osobnosti, náboženské uctívání Oficiální doktrína Komunistické strany Číny Směsice stalinské ortodoxie a novátorství, kritika komunismu v SSSR Teorie rolnické revoluce Velký skok vpřed – důsledek 20 – 40 mil. obětí hladomoru V komunismu se vytváří nová vládnoucí třída – tu je třeba likvidovat – 1966 Kulturní revoluce ozbrojené skupiny mládeže vraždily příslušníky KS - anarchie

Komunismus v ČR KSČM http://www.kscm.cz/ KSM http://www.ksm.cz/

Fašismus Fascis (= svazky), fasces (sg.), fascio (= svazovat, sjednocovat) Znak úředníků Římské říše - označovalo jilmové pruty svázané červenou páskou s vyčnívající vetknutou sekyrou Jako svůj znak jej poprvé použili italští fašisté Fašismus se objevuje v Evropě jako jeden z důsledků 1. sv. války Ideově navazuje na mnohé filosofy: Aristotelés, Hegel, Machiavelli, Hobbes, Nietzsche, Pareto Zakladatelé: Benito Mussolini (1883 - 1945), Giovani Gentile, Mario Palmieri

Fašismus Nadřazuje zájmy celku (národa, státu) nad zájmy jednotlivce Směsice romantismu, antimarxistického socialismu, antisemitismu, biologického determinismu, okultismu, nacionalismu, vitalismu, mýtu, imaginace a vůle po silném státu. Nadřazuje zájmy celku (národa, státu) nad zájmy jednotlivce Usiluje o totalitní stát, proklamuje snahu o udržení disciplíny a plynulého chodu státu Zavrhuje demokracii a liberalismus a marxismus Hlásá nenávist k cizincům a přistěhovalcům V čele státu požaduje silného vůdce (vůdcovský princip) K potlačení opozice využívá násilí, propagandu a cenzuru Kult vůdce

Fašismus „Fašismus není jen strana, je to režim; není to jen režim, je to víra; není to jen víra, nýbrž náboženství“(Mussolini) Má mnoho podob: Italský fašismus Německý fašismus – nacismus Autoritativní režimy s prvky fašismus: režim v Portugalsku vedený diktátorem Salazarem Frankismus Perónismus

Italský fašismus „vlast, vlajka a stát“ Benito Mussolini (1883 - 1945) „vše pro stát, nic proti státu, nic mimo stát“ (Gentile) 1919 – M. založil první fašistickou stranu na světě (Partio Nazionale Fascita - PNF) spojenou s polovojenskými jednotkami Sqaudristy (Černé košile – převzaly uniformy Arditů – elitních jednotek 1. sv. v.) Násilí a zastrašování společnosti; 1922 – Pochod na Řím 1926 – 1943 – fašistická diktatura s vládou jedné strany Nepraktikoval rasismus, antisemitské zákony přijal na nátlak Hitlera Nepraktikoval teror a totální kontrolu života společnosti

Německý fašismus /Nacionální socialismus, nacismus, hitlerismus/ „krev a půda“ Adolf Hitler (1889 - 1945) Mein Kampf (1925 - 1926) NSDAP Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei (1920) Ideové zdroje: Antisemitismus, Nacionalismus, idea Herrenvolk (vůdčí národ) – R. Wagner, Nationalgeist (národní duch) – německý romantismus, germánská mytologie, pangermanismus, sociální darwinismus, eugenika, rasismus Rasistické pseudovědecké spisy: Základy devatenáctého století (Houston Stewart Chamberlain) Prase jako kritérium německých nordických národů (Walter Darré) Ostře se vymezoval proti: Židům, Slovanům, ideovým odpůrcům, homosexuálům, tělesně a mentálně postiženým Odpor k Versailleskému politickému uspořádání Evropy, těží z hospodářské krize

Další režimy, označované jako fašistické: Portugalsko – Estado Novo António de Oliveira Salazar (1889 – 1970) 1933 vyhlásil Salazar Estado Novo (Nový stát) – autoritativní stát, vycházel z katolické sociální nauky Inspirace Musolliniho fašistickou Itálií Korporativismus Nacionalismus Církev a armáda Antikomunismus, tajná policie, cenzura, represe proti odpůrcům, omezování lidských práv Etatismus – aktivní zasahování státu do života společnosti Státní organizace zaměstnávání

Další režimy, označované jako fašistické: Španělsko - Frankismus Francisco Franco (1892 - 1975) 1936 – 1939 občanská válka ve Španělsku – boje mezi levicovou vládou a pravicovými povstalci 1939 – 1975 – Franco v čele státu Represe a pronásledování levice, popravy odpůrců, Cenzura médií, nacionalismus Podpora katolické církve občanské sňatky z doby republiky byly zneplatněny neexistovala možnost rozvodu ani potratu vdaným ženám bylo zakázáno pracovat ve školách bylo povinné náboženství cizoložství a homosexualita byly trestnými činy

Rasismus Politická ideologie, „vědecký“ názor Snaží se na základě biologické různosti ustavovat sociální nerovnosti mezi lidmi -> diskriminace některých ras Sociální darwinismus: aplikace Darwinova principu evolučního vývoje na společnost: Vývoj ve společnosti /podobně jako v přírodě/ probíhá selektivně na základě přirozeného výběru – silnější druhy přežívají, slabší hynou. Společenský vývoj je tedy možno urychlit tím, že se vyberou slabší, recesivní, méněcenné lidské rasy a zlikvidují se. Joseph Arthur de Gobineau (1816 – 1882) „Rozprava o nerovnosti lidských ras“ – rozděluje lidi na vyšší a nižší Stewart Chamberlain (1855 – 1927) dějiny jsou střídáním vyšších arijských kultur, které však zanikají v důsledku „chaosu národů“, který je způsoben mícháním s nearijskými rasami. Jedinými zachránci arijské kultury vidí germánské národy. Užívá termín „biologicky hodnotnější rasy“.

Fašismus, neonacismus, rasismus v ČR Národní strana http://www.narodni-strana.cz/ Národní odpor http://www.odpor.org/ Autonomní nacionalisté http://www.nacionaliste.com/ Národní korporativismus www.narodni-korporativismus.org White justice http://www.whitejustice.com/ http://www.whitejustice.com/e-library/archiv/cze_%8Eidovsk%E9%20l%9Ei%20-%20komiks.pdf Antirasistická kampaň: Chcete ho? – Jan Budař: Brožurka: http://youtube.com/watch?v=hfLCifGFaLE

Nacionalismus Natio (= rasa, kmen) Vychází z přesvědčení o výjimečnosti vlastního národa. Často vede k izolaci, nedůvěře nebo nepřátelství vůči jiným národům Nadřazuje kolektiv (národ) jedinci, věří v „historické poslání národa“, „národní povahu“, „národní duši“ Národ v kontextu nacionalismu vymezuje: řeč, literatura, umění, kultura, tradice, zvyky, mýty Právo národa na sebeurčení „...je to nacionalismus, který plodí národy, a nikoli naopak.“ (E. Gellner) 19. stol. – vzestup nacionalismu v Evropě: Legitimizuje národní stát „Zmírňuje“ sociální nerovnosti, třídní boj, atd. Johan Gottfried Herder (1744 – 1803)

Fáze „vzniku“ národa (Miroslav Hroch): Etnická skupina je předmětem vědeckého zájmu Josef Dobrovský (1752 – 1829) Fáze „národní agitace“ – používání vědy k politickým účelům Josef Jungmann (1773 - 1847) Masové ztotožnění se s národními ideály František Palacký (1798 - 1876)

Anarchismus an archos (=bez vládce), anarchia (= bezvládí) Ideologie usilující o vytvoření společnosti bez sociální, ekonomické a politické hierarchie a jiných forem nadvlády člověka nad člověkem A. věří v seberegulativnost lidské pospolitosti Všeobecná revoluce, úplná destrukce společenského řádu, potlačení náboženských autorit, odstranění vykořisťovatelského ekonomického systému a vlastnictví, zrušení zákonů a právního řádu Cíl: stav neomezené svobody a maximální rovnosti. Anarchismus se objevuje zhruba v polovině 19. stol v Evropě Dělí na na řadu směrů: anarchoindividualismus, anarchokolektivismus, anarchosyndykalismus, mutualismus (proudhonismus), anarchopacifismus, anarchofeminismus, ekoanarchie

Anarchismus Pierre Proudhon (1809 – 1865) „vlastnictví je krádež“ odsuzoval nerovnoměrné rozdělení bohatství ve prospěch velkých výrobců na úkor malých Michail Bakunin (1814 – 1876) Zasazoval se o permanentní revoluci Petr Kropotkin (1942 – 1921) nenásilná anarchistická organizace společnosti

Anarchismus v ČR Stanislav Kostka Neumann (1875 - 1947) Československá anarchistická federace - csaf.cz Federace anarchistických skupin - http://www.anarchismus.org/ Federace sociálních anarchistů - http://odpor.wz.cz/VYZVY/fsa.htm Antifašistická akce (ANTIFA) - http://www.antifa.cz A – kontra http://www.a-kontra.net/

Feminismus femina (= žena) Ideologie, politický program, sociální a politické hnutí, aktivismus Velmi diverzifikovaný směr - požadavky jednotlivých proudů mohou také stát proti sobě Společným znakem jednotlivých proudů je přesvědčení o nižším postavení žen ve společnosti oproti mužům. Představy, jak tuto nerovnost odstranit se však v jednotlivých proudech rozchází Hlavní směry: Liberální Socialistický – ženy jsou součásti utlačované třídy, a tudíž vykořisťovány. Svých práv mohou dosáhnout pouze svržením ekonomického řádu, který je v rukou mužů. Radikální – anarchofeminismus, spirituální feminismus, lesbický feminismus

Feminismus Mary Wollstonecraftová (1759 – 1797) jako první se vyslovila pro rovná práva žen a mužů „Obrana práv žen“. Simone de Beauvoirová (1908 – 1986) francouzská spisovatelka, životní družka J.-P. Sartra. „Druhé pohlaví“. Betty Friedanová (1921 - 2006) zakladatelka americké Národní organizace pro ženy „Ženské mystično“

Feminismus 19. - 20. stol. Převážně boj za volební právo žen, přístup ke vzdělání Počátky za Velké francouzské revoluce (1789) 19. stol – hnutí sufražetek Současné aktivity: Organizace osvětových kampaní proti pornografii, domácímu násilí na ženách, za stejné mzdy a rovné příležitosti. Úsilí o dosažení procentuálního zastoupení na kandidátních listinách a ve státních úřadech. Analýza rozdílů mezi pohlavími, poukazování na vžité sociální stereotypy Pokusy o specifickou interpretaci dějin, které doposud psali a dělali muž Snahy o dosažení rovnosti s muži ve všech oblastech společnosti

Vývoj ženských práv ve světe 1809 - ve státě Connecticut má první vdaná žena poprvé právo sepsat závěť 1830 - vdovy ve Francii mají právo volit prostřednictvím svých zástupců 1836 - universita v Curychu jako první v Evropě začala přijímat žen 1872 - ve Švédsku mohly ženy starší 25 let rozhodnout o svém sňatku bez svolení rodičů 1873 - Angličanky získaly právo rozhodovat o svém jmění, které přinesly do manželství 1889 - první volební právo pro ženy na Novém Zélandě 1971 - volební právo pro ženy ve Švýcarsku

Vývoj ženských práv u ČR 1890 - v Čechách založeno první dívčí střední škola (Minerva) v Rakousku- Uhersku 1897 - Filosofická fakulta University Karlovy poprvé přijala ženy jako řádné posluchačky 1880 - první česká lékařka Dr. -Bohumila Kecková dostudovala ve Švýcarsku medicínu 1921 - promovala první česká architektka - Petříková-Pavlíková, 1900 - první ženy na UK směly studovat medicínu a farmacii 1912 - zvolena první žena poslankyní do Sněmu království českého - spisovatelka Božena Viková- Kunětická 1918 - ve Washingtonské deklaraci se objevuje zásada, že ženy budou postaveny politicky, sociálně a kulturně naroveň mužům 1918 - ženy získaly volební právo 1920 - § 106 Ústavy Československé republiky stanovil, že výsady pohlaví se neuznávají 1992 – rovnost pohlaví zakotvena v Listině základních práv a svobod (Hl.I., čl. 3)

Feminismus - Gender Kulturně vytvořené rozdíly mezi muži a ženami Sociální role muže a ženy Gender je sociální konstrukt Kultura a společnost působí rozdílně na muže a ženy, což vede k sociálně konstruovaným rozdílům v jejich chování, očekávání či postojích Tyto rozdíly nejsou univerzální, v různých společnostech a v různých dobách se významně liší Sex (angl.) – biologické rozdíly mezi muži a ženami Gender – sex (angl.) = rod – pohlaví (čes.) Rovné příležitosti, genderová rovnost/nerovnost

Feminismus - Gender studies Do češtiny někdy překládáno jako: „studie rodu“ Výzkum veškerých aspektů genderu Spadá pod sociologie, někdy vystupuje jako samostatná disciplína Inspirováno i fakticky propojeno s feminismem Souvislost s aktivitami v rámci občanské společnosti (občanský, politický aktivismus

Gender studies – témata výzkumu Výzkumný projekt rovných příležitostí v českých firmách Matkové (pečující otcové) a Pečující otcové a jejich rodiny Reprezentace sexuality: reprodukce genderových nerovností a jejich subverze Pornography: Sociological aspects of representations of sexuality and violence against women Spoutaná Rozkoš aneb reprodukce genderové struktury a heteronormativity v subkulturách žen ve vězení Pseudorodiny v ženské věznici Alternativní rodinné modely: rodiny gay otců a lesbických matek Analýza psychosociálních charakteristik české populace z aspektu genderu

Feminismus v ČR K feminismu hlásila řada představitelek intelektuálního nebo kulturního života 19. – 20- sto. v českých zemích: M. D. Rettigová, B. Němcová, K. Světlá, S. Podlipská, E. Krásnohorská, Charlotta G. Masaryková FEMINISTICKÉ ORGANIZACE: Gender Studies o.p.s. http://www.feminismus.cz/ Genderové informační centrum NORA http://www.gendernora.cz Kampaně proti násilí na ženách a za rovná práva pohlaví vedou i sdružení angažující se v oblasti lidských práv: Amnesty international http://www.amnesty.cz/ Nesehnutí http://www.nesehnuti.cz/

Enviromentalismus environment (=prostředí) Někdy též ekologismus, hlubinná ekologie, radikální ekologie Snaha o změnu společenských, ekonomických a politických mechanismů, které brání úsilí o ochranu životního prostředí Environmentalismus ideově zastřešuje ekologická hnutí a organizace Filozofické a etické vyústění biologie, ekologie a etologie Kritika liberalismu, konzervatismu a marxismu jako ideologie industriální společnosti, které hovoří jen o dobývání přírody, kritika materialismu a konzumní společnosti Zdůrazňování individuální a kolektivní /politické/ odpovědnosti Prosazování decentralizace a samosprávy

Enviromentalismus Henry David Thoreau (1817 - 1862) americký filosof, spisovatel, básník „Walden aneb Život v lesích“ (1854) Aldo Leopold (1887 – 1948) Ekolog, enviromentalista, lesník, zakladatel enviromentální etiky a filosofie Gary Snyder (*1930) Americký básník a filosof, filosofie divočiny

Enviromentalismus Greenpeace ALF Earth First! ekologické NGO (Non-Goverment Organisations = nevládní organizace) ve světě: Greenpeace ALF Earth First!

Enviromentalismus Přidružený pojem: NGOismus - razí ho zvláště Václav Klaus