11. Schopnosti, temperament charakter – integrativní pohled na psychické procesy Blatný, M., Plháková, A. (2003). Temperament, inteligence, sebepojetí: nové pohledy na tradiční témata psychologického výzkumu. Brno: SCAN. Smékal, V. (2002): Pozvání do psychologie osobnosti, Brno: Barrister a Principal.

Horizontální a vertikální(úrovňový) pohled na psychické dění horizontální pohled („vedle sebe“ – vzájemně se ovlivňují) – trojstránkovitost psychického dění - procesy kognitivní emocionální motivační vertikálně (k postupně složitějším, ale různé úrovně se ovlivňují) (hierarchicky ve smyslu integrace) biologicky determinované funkce (např. reflexy, instinkty) vigilita (úroveň vědomí) nižší psychické funkce (motorické a senzorické procesy) vyšší psychické funkce (např.komplexní učení, paměť,myšlení, řeč, emoční vztahy atd.) akční tendence (postoje, motivační struktura, životní styl) celková osobnostní integrace (psychosociální interakce, sebetranscendence)

Schopnosti, temperament, charakter bývají chápány jako složky tradičně pojímané struktury osobnosti – v tomto smyslu jim bude věnována pozornost v psychologii osobnosti mohou být také připomínkou nutnosti přemýšlet o psychických procesech v jejich celistvosti členění psychického dění na dílčí procesy (poznávací, emocionální a motivační) je jen abstrakcí, která má didaktickou povahu. Neustále si musíme uvědomovat provázanost dílčích psychických procesů.

Úrovňové pojetí Zawadského model stromu v základech (osobnosti = integrace psychického dění) jsou schopnosti a temperament, ve vrcholu je dle Allporta „zhodnocená osobnost“, tedy charakter (vztah ke světu a k sobě samému)

Předpoklady úrovně činnosti úroveň a dokonalost činností člověka závisí na předpokladech (dispozicích) pro činnost (vlohy, schopnosti, nadání, tvořivost, vlastnosti poznávacích procesů) regulačních procesech (kognitivní a akční styly, emoční a motivační regulace) vlohy = vrozené dispozice (schopnosti jsou rozvinuté vlohy) schopnosti = vnitřní dispozice k výkonu nadání = mimořádně vyvinuté vlohy talent = naučené mimořádné dispozice vědomosti = pamětní mentální předpoklady k výkonu dovednosti = dispozice k vykonávání určité praktické činnosti

Schopnosti Schopnosti můžeme dělit na schopnosti psychické a fyzické, na schopnosti obecnější (ke skupině činností) a specifické (k velmi speciálním činnostem). Typičtější je dělení Vernonovo na schopnosti obecné (např. inteligence), skupinové (např. hudební schopnosti) a specifické. Guilford provedl faktorovou studii schopností a získal tak tři dimenze: percepční schopnosti psychomotorické schopnosti inteligence.

Inteligence Inteligence: obecná schopnost Inteligence: globální schopnost myslet racionálně, jednat účelně a efektivně reagovat v daném prostředí Inteligence je a hypotetický, abstraktní konstrukt.

Inteligence – základní funkční koncepce Inteligence jako přizpůsobení (Stern, Wechsler) Inteligence jako schopnost abstraktně myslet(Ellithorn) Inteligence jako vhled a pochopení (Lindworski) Inteligence jako schopnost učit se a tempo učení (Vygotskij, Feuerstein)

Inteligence – entita nebo přírůstek Reveun Feuerstein – testování inteligence – zjistit ne do dítě dovede, ale co se dokáže s pomocí různě variovaných instrukcí naučit; metoda instrumentálního obohacování překážky,které způsobují, že se lidé s mentální retardací chovají méně inteligentně impulzivita neschopnost rozeznat problém (vnímání rozporu) útržkovité chápání skutečnosti (bez kontextu,souvislostí) nedostatky při srovnávání (více hledisek,špatně u abstraktního porovnávání, lépe zvládají osobně důležitý materiál) nepřiměřená prostorová orientace (špatně strukturují podle obvyklých způsobů – např vpravo, vlevo; problémy při vizualizaci) pasivní přístup k prostředí (netroufají si odvozovat/vyvozovat) Společný je nedostatek zdůvodněných zkušeností (dostatek vysvětlujících informací) – bez nich se nelze ze zkušenosti poučit.

Inteligence – základní strukturní teorie Spearmanova teorie 2 faktorů – obecný G-faktor a speciální faktor specifický pro danou činnost teorie 7 skupinových faktorů (Thurstone) (faktor verbální, početní, pamětní, prostorový, mechanický, mentální produktivity, induktivní) teorie struktury intelektu (Guilford) – kombinace tří kritérií: intelektových operací, výsledků intelektových činností a obsahů, ichž se intelektová činnost týká

Druhy inteligence Thorndike – 3 druhy (abstraktní, praktická, sociální) fluidní a krystalizované inteligence (Cattell) 7 odlišných inteligencí (Gardner) (jazyková, hudební, logicko-matematická, prostorová, tělesně-pohybová, intrapersonální, interpersonální) triarchická teorie (Sternberg) (komponentová-analytická, zkušenostní-tvořivá, kontextová – praktická)

Měření inteligence nejčastěji používané testy - Wechsler, Stanford – Binet, v současnosti řada dalších*. inteligenční koeficient (IQ) porovnává výsledek testu dané osoby (skóre) s normami odpovídající populační skupiny. IQ = mentální věk/chronologický věk x 100 *např. Test struktury inteligence I-S-T 2000 R, Ravenovy matice, Test kognitivních schopností TKS, Terman-Merrill III.revize

Měření inteligence – normální rozložení skórů Gaussova křivka

Měření inteligence – příklady položek Wechslerova testu v Aj

Měření inteligence 3 požadavky pro psychologické testy: Standardizace—stanovení populačních norem a jednoznačného způsobu zadávání a vyhodnocování testu Reliabilita—míra konzistence testových skórů (nemůže část testu měřit něco jiného než zbytek) a stability výsledků testu v čase Validita—schopnost testu měřit to, k čemu byl sestaven (prediktivní, souběžná, přírůstková)

Přemýšlejte: Proč je důležité si uvědomit, že inteligence je hypotetický, abstraktní pojem? Stručně vysvětlete jak se reliabilita liší od validity.

Hodnoty IQ

Vysvětlování rozdílů v inteligenci mozková záležitost? veškerá mentální aktivita je závislá na neurální aktivitě mozku genetické vlivy nebo role prostředí (výchovy)? dědičné vlivy y vlivy prostředí jsou vzájemně pŕovázané, obojí hraje významnou roli.

Genetické vlivy versus vlivy prostředí – korelační studie zhruba 70-75% variance v inteligenci je připisováno dědičným vlivům, 25-30% vlivům prostředí

Inteligence – kulturní vlivy některé etnické skupiny mohou v testech vytvořených v jiných kulturách selhávat – například: projevy praktické inteligence v Čechách a v prostředí aboriginců v Austrálii selhávání může vytvořit hrozbu stereotypizace – např. zařazování romských dětí do zvláštních škol (dnes základní školy praktické)

Temperament jedna z dimenzí (konstitutivních složek) osobnosti, souvisí s emocemi, případně s emoční a snahovou (motivačně podmíněnou) vzrušivostí – charakterizuje dynamiku psychické činnosti („temperamentum“ správný poměr mísení tělesných šťáv, mnemotechnicky i „ tempo“, „tempera“ – zabarvení) vrozené obecné vlastnosti duševní dynamiky – projevují se s impulsivitě, síle a rychlosti duševních procesů relativně formální charakteristika – není vázána na zážitkový obsah

Temperament Allport: temperament zahrnuje vnímavost k emocionální situaci, obvyklou sílu a rychlost odpovědi, kvalitu převládající nálady a všechny zvláštnosti fluktuace a intenzity nálady Eysenck: více či méně stabilní a setrvávající systém afektivního chování

Čtyřkomponentová teorie temperamentu Hippokrates –humorální teorie, systematické zpracování Galén charakteristiky komponent dle Rempleina popis komponent podle Eysencka

Morfologické teorie temperamentu Ernst Kretschmer (1888 – 1964) předpoklad souvislosti tělesné stavby a disponovanosti k určitému prožívání a chování a predisponovanosti k určitému typu duševní choroby: Temperametovým (a tělesným) typům odpovídají při nadměrné zátěži vyšší pravděpodobnosti rozvoje určité duševní poruchy : pyknik - cyklotýmní temperament - maniodepresivní porucha astenik/leptosom - schizotýmní temperament - schizofrenní psychózy atletik - viskózní resp. epitýmní temperament - epilepsie William H. Sheldon Typy nazývá viscerotonní somatotonní cerebrotonní. (Tyto tři typy odpovídají Kretschmerově cyklotýmii, epitýmii a shizotýmii.) spíše historické přístupy, přesto dobře strukturují každodenní zkušenosti

Některé současné teorie temperamentu A.H.Buss, R.Plomin – vývojově interakční teorie temperamentu utváření temperamentových dispozic závisí na interakci s okolím a příležitostech ke vzniku určitého chování 4 základní složky aktivita emocionalita sociabilita impulsivita např. introverze=nízká sociabilita, nízká impulsivita; agresivita = vysoká aktivita, emocionalita a impulzivita

Některé současné teorie temperamentu C. R. Cloninger – neurobiologicky založená teorie (3 složky temperamentu – odpovídají určité neuromodulaci, každá několik dimenzí) vyhledávání nového (behaviorální aktivace; dopamin) explorační vzrušivost – stoická rigidita impulzivita – reflexe extravagance – rezervovanost chaotičnost – systematičnost vyhýbání se poškození (behaviorální inhibice, serotonin) anticipační pesimismus – uvolněný optimismus hodně – málo obav z neurčitého smělost – plachost před neznámými lidmi unavitelnost, astenie - odolnost závislost na odměně (behaviorální podpora, noradrenalin) senzitivita perzistence citová vázanost

Charakter a postoje propojení poznávacích, emočních a motivačních procesů při strukturování zkušenosti a vytváření souboru postojů a morální struktury osobnosti stabilizovaný soubor postojů tvoří jeden z výchozích stupňů rozvoje charakteru postoj = získaná a relativně ustálená komplexní tendence k myšlenkové, citové a akční odezvě na určité objekty, osoby, sociální skupiny, problémy, situace či hodnoty systém postojů jedince = osobní pojetí světa předsudky = převzaté, tradicí udržované iracionální postoje

Charakter charakter Allport: CH = zhodnocená osobnost v čistě psychologickém smyslu = individuální zvláštnost člověka „morální charakter“ = pohotovost jednat dle určitých etických principů řada současných psychologů charakter považuje za etickou kategorii (osobnost z pohledu morálních kritérií) Allport: CH = zhodnocená osobnost Krueger: CH = zdroj odpovědného jednání a hodnocení; širší a podrobnější pohled na člověka než obsahuje jeho pouhé „jáství“ charakter jako soustava vztahů k sobě a ke světu soustava dominujících vlastností soustava zásad a způsobů jejich naplňování