říjen 1814 – červen 1815
Nejvýznamnější mocnosti, které se sešly ve Vídni, měly jednat o uspořádání Evropy po svržení Napoleona (a jeho intervenci na ostrově Elba). Důležitou roli zde hrál ruský car Alexandr I., rakouský císař František I. a kníže Metternich, pruský král Fridrich Vilém III. a (překvapivě) francouzský ministr zahraniční Talleyrand
ukončit války obnovit politické poměry k roku 1792 (anulovat územní změny, ke kterým došlo v důsledku válek) restaurovat poměry ve Francii (návrat dynastií a obnova absolutismu) zabránit revolučním myšlenkovým hnutím.
Hlavní roli měly mocnosti uvedené v úvodu (Rakousko, Prusko, Rusko, Anglie, Francie), ostatní evropské státy hrály tzv. „druhé housle“ (neměly žádný hlas). Často se účastnily pouze recepcí a plesů. Proto je tento kongres také někdy nazýván „tančící kongres“.
„Evropa je unavena válkami a revolucí, je nutný klid a pořádek, přičemž tento stav zajistí policie, církev a cenzura.“ (Metternich). Nastává období takzvané „ reakce“ (zpátečnictví) – snaha o zamezení veškerých revolučních snah; návrat ke starým pořádkům
Svatá aliance bylo spojenectví Ruska, Rakouska a Pruska, které mělo dohlížet na dodržování některých cílů Vídeňského kongresu (rovnováha v Evropě, zamezení revolucím) Jelikož tvůrcem této politiky byl především kníže Metternich, je také tato politika někdy nazývána jako „metternichovský systém“.