uspořádání Evropy po napoleonských válkách v 1. pol. 19. st. Vídeňský kongres uspořádání Evropy po napoleonských válkách v 1. pol. 19. st.

Mapa Evropy během Napoleonovy vlády

Napoleon pánem Evropy - nové státy, nové hranice Trůny rozdával svým bratrům a generálům 1812 vpadl do Ruska decimace francouzské armády 1813 - porážka Napoleona v „bitvě národů“ u Lipska Velká protifrancouzská koalice

Vítězové - summit ve Vídni (1814 – 1815) -jednání o uspořádání Evropy Hlavní role: rakouský císař František I. ruský car Alexandr I. pruský král, bavorský král, dánský král, würtemberský král 200 knížat, ministři, generálové, aristokrati doprovod

Režisérem: kníže Klement Wenzel Nepomuk Lothar METTERNICH (od r. 1810 kancléř rakouského císařství) pompézní slavnosti, plesy, bankety, divadelní představení, ohňostroje

Základní politické doktríny: udržet rovnováhu sil uzavřením aliancí – „Svatá aliance“ (sepsal ruský car, podepsali všichni kromě tureckého sultána a papeže) = společný postup evropských panovníků proti nebezpečí revolucí a národně osvobozeneckých hnutí včetně vojenské intervence restaurace - návrat k předrevolučním poměrům kvietismus – snaha o neměnnost poměrů, klid, potlačování revolučních myšlenek V Evropě se skutečně udržel „skoro“ mír po 30 let

Metternich Razumovskij Talleyrand Wellington Castleragh Löwenhielm (Švédsko) Hardenberg (Prusko)

vzrůst významu Ruska a Rakouska Územní zisky jednotlivých států: Rusko - část Polska (včetně Varšavy), Finsko Prusko – část Polska (Gdaňsk) a část německého území Švédsko – Norsko Británie – koloniální území (Malta, Cejlon, …) Rakousko – sever Itálie, Halič (jihovýchod Polska), část jadranského pobřeží) sjednocení dnešního Holandska a Belgie potvrzena nezávislost Švýcarska Itálie a Německo zůstaly rozdrobené

Období mezi 1815 až 1848 obnovení předrevolučních poměrů = restaurace návrat původních dynastií vznik Německého spolku – 30 států (rozhodující vliv Rakouska, postupně do popředí Prusko)

Francie - návrat Bourbonů (Ludvík XVIII.) - růst nespokojenosti se snahou znovu zavést absolutismus - červenec 1830 – revoluce Karel X. – útěk z F, sesazen sněmovnou králem Ludvík Filip Orleánský – „červencová monarchie“ - hospodářská prosperita jižní Nizozemí - 1830 povstání mezi katolickým obyvatelstvem - 1831 nový stát- Belgické království Rusko - tuhý absolutismus = samoděržaví - 1825 – po smrti Alexandra I. pokus důstojníků o převrat a nastolení ústavy (děkabristé) - špatná organizace potlačeno Itálie - národní hnutí za osvobození a sjednocení Itálie - (tajné spolky - karbonáři)

Osmanská (turecká) říše - 1822 - povstání Řeků proti útisku - franc.-brits.-ruská pomoc 1830 - nezávislé Řecko Polsko od konce 18. st. neexistovalo jako samostatný stát (rozděleno mezi Rakousko, Prusko a Rusko) 1830 (ruská část) - povstání kadetů ve Varšavě - car sesazen Sejmem - útok carských vojsk porážka povstání zrušení středních, vys. škol, emigrace, porušťování Irsko – 20. léta – snaha o zrušení unie s Británií - úspěchy (Daniel O´Conell) × hladomor vystěhovalectví

1816 – 1826 - vlna národně osvobozeneckých hnutí ve španělských koloniích v Jižní Americe Nejvýznamnější postava - Simon Bolívar z bývalých španělských a portugalských kolonií - 20 států (nevytvořily unii jako na severu USA)