Přímočaré šíření světla (Učebnice strana 152 – 154) Prochází-li světlo čistým vzduchem, nevidíme je. Když svítí Slunce oknem do místnosti, kde je hodně prachu, nebo v lese při lehkém mlžném oparu či mezi mraky, vidíme sluneční paprsky jako světlé přímé „svítící čáry“. Světelné paprsky „vidíme“ jen tehdy, když se procházející světlo odráží např. na částečkách prachu, kouře nebo mlhy a pak přichází do našeho oka.
Pokus: Za žárovku umístíme clonu s kruhovým otvorem a za ni stínítko (list papíru). Na stínítku se zobrazí světelný kruh jako stopa dopadajícího světla. Oddálíme-li stínítko, světelný kruh se zvětšuje. Pokud bychom zvýraznili paprsky např. kouřovými nebo prachovými částicemi, viděli bychom, že kolem žárovky se šíří světlo všemi směry a za clonou vzniká světelný svazek paprsků. Když otvor clony zmenšujeme, zmenšuje se i světelná stopa a světelný svazek se zužuje. Velmi úzký světelný svazek se nazývá světelný paprsek.
Pokus: Několik stejných těles umístíme na jedné přímce. Při pohledu po této přímce se tělesa překrývají. Tohoto jevu se využívá v zeměměřičství, stavebnictví a při zaměřování střelby. Světelný paprsek se šíří přímočaře. Pokud nejsou kruhové otvory v téže přímce, světlo na stínítko nedopadá. Ve stejnorodém optickém prostředí se světlo šíří přímočaře. Plamen svíčky se na stínítku za otvorem zobrazí převráceně, protože paprsky se šíří přímočaře. Otázky a úlohy k opakování – učebnice strana 154 – 155.