SVĚTOVÁ RENESANČNÍ LITERATURA ITÁLIE – přelom 13. a 14. století FRANCIE – 15./16. století PORTUGALSKO Mgr. Michal Oblouk

DANTE ALIGHIERI (1265 – 1321) slavný básník italského středověku, tvůrce spisovné italštiny narodil se ve Florencii jako syn šlechtice v dětství se zamiloval do Beatrice de Portinari, která se stala jeho celoživotní láskou a inspirací v letech 1285 – 1287 pobýval na univerzitě v Bologni dosáhl značného vzdělání, zabýval se studiem antického básnictví živě se účastnil politického života, hájil městské svobody proti papežské moci, za což byl později odsouzen k doživotnímu vyhnanství poslední léta svého života strávil v Ravenně zemřel pravděpodobně na malárii

BOŽSKÁ KOMEDIE duchovní alegorický epos (básnická skladba), vrcholné dílo evropské středověké literatury tvoří ji 100 zpěvů, které jsou rozděleny do tří částí: Peklo, Očistec, Ráj v prvním zpěvu básník zabloudí, na pomoc mu přichází Vergilius (symbol nadpozemského vědění), který ho provází peklem (33 zpěvů) a očistcem (33 zpěvů) Peklo je tvořeno 9 stupňovitými kruhy, dole se trestají těžké hříchy, výše lehké Očistec má podobu ostrova s horou, básník prochází sedmi pásmy očistce (7 hříchů) v rajském lese se Danta ujímá Beatrice (symbol dokonalosti), jeho celoživotní láska v dalších 33 zpěvech Ráje prochází básník 9 sférami blažených (setkává se s Bohem) dílo vyjadřuje touhu člověka po poznání, po pravdě a dobru, hovoří o cestě k Bohu, která znamená spásu duše

FRANCESCO PETRARCA (1304 – 1374) humanista a básník, zakladatel italského národního písemnictví („otec humanismu“) studoval práva a teologii v Itálii a ve Francii r. 1326 se stal knězem podnikl řadu cest po Evropě znal se s Karlem IV., r. 1356 se stal hostem na jeho dvoře v Praze vliv na jeho básnickou tvorbu měla láska k florentské šlechtičně Lauře, stala se jeho celoživotní inspirací zajímal se o antickou literaturu, vydával staré latinské rukopisy měl smysl pro přírodu, hory a turistiku bývá považován za tvůrce sonetu jako básnického žánru a jednoho z nejvýznamnějších autorů evropské milostné poezie

ZPĚVNÍK vrcholné dílo rané italské renesance sbírka milostné poezie, soubor 366 lyrických básní (převážně sonetů) básně jsou věnovány básníkově nenaplněné lásce – paní Lauře (jeho celoživotní inspirace), jejich platonický vztah trval 21 let, Laura zemřela na morovou nákazu sonet = literární poetický útvar, skládá se ze 14 veršů (osmiverší + šestiverší)

GIOVANNI BOCCACCIO (1313 – 1375) známý básník a novelista, zakladatel italského básnického jazyka a umělecké prózy byl nemanželským synem italského kupce a Francouzky mládí strávil na dvoře neapolského krále studoval církevní právo a klasické jazyky věnoval se diplomacii a literární činnosti přátelil se s Petrarcou byl prvním vykladačem Dantovy Božské komedie, poprvé souhrnně zpracoval antickou mytologii

DEKAMERON soubor 100 novel (10 x 10) převážně s erotickým zaměřením výpravná próza s rámcovou kompozicí děje 10 mladých lidí (7 žen a 3 muži) utíká před morem z Florencie, cestou (10 dní) si vypravují příběhy, které jim poskytují zábavu a krátí čas příběhy o neštěstích, o lásce, o lidské hlouposti, vychytralosti,... úsměvná kritika soudobých mravů, výsměch pokrytectví církev dílo odsoudila

DALŠÍ AUTOŘI LODOVICO ARIOSTO (1474 – 1533) – básník, autor epické básně Zuřivý Roland (vychází ze středověkého eposu o Rolandovi, ale hrdina se nešťastně zamiluje do krásné Angeliky, zblázní se a bloudí po světě) NICCOLÓ MACHIAVELLI (1469 – 1527) - politik a spisovatel, autor spisu Vladař a komedie Mandragora

FRANCOIS VILLON (asi 1431 – po r. 1463) 1. prokletý básník, tulák a bohém vl. jm. Francois de Montcorbier vyrůstal v chudobě, ujal se ho ale bohatý kněz, který ho poslal na studia na pařížskou Sorbonnu, místo vzdělání zvolil bohémský způsob života stýkal se s podsvětím, často byl ve vězení za výtržnictví a krádeže, dopustil se dokonce vraždy, za kterou byl odsouzen k oběšení, pak byl trest zmírněn na 10leté vyhnanství villonská balada = skládá se ze čtyř slok (první tři jsou po 7 až 12 verších, poslední se skládá z 5 veršů) dílo: ODKAZ – Malý testament (závěť), ironické verše ZÁVĚŤ – Velký testament, obraz vlastní bídy, společenská kritika, komičnost

FRANCOIS RABELAIS (asi 1483 – asi 1553) spisovatel (satirik), právník, lékař, botanik a stavitel na přání otce vstoupil k františkánům a stal se knězem v letech 1528-1530 žil v Paříži, kde snad začal studovat medicínu a měl zde dvě nemanželské děti pracoval jako lékař v nemocnici v Lyonu r. 1535 se vzdal lékařského místa a vstoupil do benediktinského řádu závěr života prožil v klidu a dobře zaopatřen ve městě Metz (působil zde jako lékař a tajemník) dílo: GARGANTUA A PANTAGRUEL – 5dílný satirický román o rodině obrů (otec a syn), jejich dobrodružná cesta za poznáním

DALŠÍ AUTOŘI PIERRE DE RONSARD (1524 – 1585) – básník, sbírka Lásky (milostná poezie) MICHEL DE MONTAIGNE (1533 – 1592) – filozof, spisovatel, dílo Eseje (citáty antických autorů, úvahy o životě, povaze člověka, přírodě, lásce)

LUÍS DE CAMOES (asi 1524 – 1580) portugalský básník vzdělávali ho dominikáni a jezuité, nějaký čas navštěvoval univerzitu v Coimbře byl romantik a idealista účastnil se bitvy proti Maurům, ztratil zrak na pravé oko, po návratu žil bohémským životem v letech 1553 – 1570 cestoval po světě dílo: LUSOVCI – epos, oslava hrdinství Vasca da Gamy a mořeplavců na cestě do Indie, dobrodružné prvky + realistický obraz soudobého Portugalska i objevovaných zemí, oslava renesančního způsobu života

ZDROJE http://cs.wikipedia.org/wiki/Dante_Alighieri http://cs.wikipedia.org/wiki/Francesco_Petrarca http://cs.wikipedia.org/wiki/Giovanni_Boccaccio http://cs.wikipedia.org/wiki/Bo%C5%BEsk%C3%A1_komedie