Paměťové obvody a vývoj mikroprocesoru

RWM typ paměti určené pro čtení i zápis Rozdělujeme do kategorií : s libovolným přístupem se sekvenčním přístupem semipermanentní paměť

RAM -Označení libovolné paměti, do které je možno libovolně přistupovat a cokoli měnit Energeticky závislé Dělíme na statické a dynamické

Statické a dynamické paměti (SRAM a DRAM) Statické paměti: uchovávají informaci v sobě uloženou po celou dobu, kdy jsou připojeny ke zdroji elektrického napájení je realizována jako bistabilní klopný obvod Dynamické paměti: informace uložena pomocí elektrického náboje na kondenzátoru je nutné periodicky provádět tzv. refresh, tj. oživování paměťové buňky  Buňka paměti DRAM je velmi jednoduchá

SAM paměť se sériovým přístupem; př. pásková média

CAM paměť adresovaná obsahem; př. seznam v mobilu-podle výběru

LIFO paměť typu poslední dovnitř, první ven př: zásobník-zbraň

FIFO paměť typu první dovnitř, první ven,nevyžaduje adresování

ROM PROM EPROM EEPROM FlashEPROM -konstantní,data trvale uložena,určena pouze ke čtení -statické,energeticky nezávislé Dělíme na: PROM EPROM EEPROM FlashEPROM

PROM neobsahuje po vyrobení žádnou pevnou informaci a je až na uživateli, aby provedl příslušný zápis informace také realizují pomocí bipolárních multiemitorových tranzistorů

EPROM Zapsané informace je možné vymazat působením ultrafialového záření Zapojení jedné buňky paměti EPROM je podobné jako u paměti EEPROM

EEPROM Výhodou oproti EPROM pamětem je, že vymazání se provádí elektricky Při výrobě se používá speciálních tranzistorů vyrobených technologií MNOS

FlashEPROM jsou obdobou pamětí EEPROM Vymazání se provádí elektrickou cestou přeprogramování je možné provést přímo v počítači

Von Neumannova architektura mikroprocesoru popisuje počítač se společnou pamětí pro instrukce i data zpracování je sekvenční oproti například harvardské architektuře, která je typickým představitelem paralelního zpracování. Procesor počítače se skládá z řídící a výkonné (aritmeticko-logické) jednotky Řídící jednotka zpracovává jednotlivé instrukce uložené v paměti, přičemž jejich vlastní provádění nad daty má na starosti aritmeticko-logická jednotka  Vstup a výstup dat zajišťují vstupní a výstupní jednotky

Harvardská architektura mikroprocesoru je typická oddělením paměti programu a paměti dat větší technologická náročnost daná nutností vytvořit dvě sběrnice Za hlavní výhodu lze považovat možnost jiné šířky programové a datové sběrnice najdeme osmibitové mikrokontroléry s programovou sběrnicí širokou 12, 14 i 16 bitů rychlost vykonávání instrukcí, protože instrukci i potřebná data lze číst v jeden okamžik

Vnitřní struktura mikroprocesoru dvojkový kód, počátek pole, ovládání souborů, zahájení obsluhy, asynchronní data, konverze programu, společná paměť, posuv obsahu registru, soubor ukazatelů, odměřování času