SPISOVNÁ VÝSLOVNOST Mgr. Michal Oblouk

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST ORTOEPIE = pravidla spisovné výslovnosti spisovný jazyk má svou ustálenou výslovnost hlásku vyslovujeme, písmeno píšeme – vždy není shoda mezi zvukovou a grafickou podobou slova (jedno písmeno nemusí odpovídat jedné hlásce) ORTOEPIE = pravidla spisovné výslovnosti LOGOPEDIE = zabývá se nápravou výslovnostních vad styly výslovnosti: zvlášť pečlivá – slavnostní, jevištní, recitační (v umělecké činnosti) neutrální – ve veřejných projevech (rozhlas, televize, přednášky, škola) hovorová – běžná, volnější (v soukromých projevech) nespisovná – ledabylá, nepečlivá artikulace, výrazné zjednodušování, nedodržování délky samohlásek

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST platí pravidla určující výslovnost jednotlivých hlásek a souhláskových skupin při výslovnosti samohlásek je třeba dbát na jejich náležitou délku nebo krátkost – řídíme se psanou podobou slov, např. pivo, tchyně, lyže, včera, lékárna, láhev, primář,… dodržování náležité délky je důležité zejména při rozlišování významů slov – léta x létá, mladí x mládí, zprava x zpráva, vila x víla,… spisovná výslovnost vyžaduje náležité vyslovování souhlásek – odchylky ve výslovnosti některých z nich jsou vadami řeči k některým zvláštním případům dochází ve výslovnosti souhláskových skupin:

SPODOBA ZNĚLOSTI setkají-li se ve slově nebo na hranici předložky a jména párové souhlásky lišící se znělostí, rozhoduje o výslovnosti skupiny poslední souhláska ZNĚLÁ + NEZNĚLÁ = výslovnost celé skupiny je neznělá, např. hádka, zpívá, z prstu,… NEZNĚLÁ + ZNĚLÁ = výslovnost celé skupiny je znělá, např. prosba, kdo, s důvěrou,… souhláska V se ve spisovném projevu spodobou mění, např. vtom, vpředu, ale sama spodobu nezpůsobuje, neznělé souhlásky se před ní nemění, např. tvůj, svatý, květ,… neznělé souhlásky C, Č se spodobou ve výslovnosti mění v DZ, DŽ, např. leckdo, léčba,… skupinu souhlásek SH vyslovujeme buď ZH, nebo SCH, např. na shledanou, shoda, shromáždění,…

ZTRÁTA ZNĚLOSTI NA KONCI SLOV VÝSLOVNOST ZDVOJENÝCH SOUHLÁSEK SPISOVNÁ VÝSLOVNOST ZTRÁTA ZNĚLOSTI NA KONCI SLOV párové souhlásky znělé se na konci slov vyslovují nezněle, např. hrad, páv, vůz, věž, loď, sníh, gong,… VÝSLOVNOST ZDVOJENÝCH SOUHLÁSEK setkají-li se dvě stejné souhlásky nebo na styku kořene a přípony, vyslovujeme je nejčastěji jako souhlásku jednu, např. měkký, kamenný, sušší, vítězství, Slezsko, užší, nižší,… zdvojeně vyslovujeme souhlásky tam, kde potřebujeme odlišit význam slova, např. poddaný x podaný, nejjasnější x nejasnější, racci x raci, dále např. oddálit, podtrhnout, rozzářit, rozsvítit, bezzásadový, bezstarostný, babiččin,…

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST SPLÝVÁNÍ SOUHLÁSEK ZJEDNODUŠOVÁNÍ ve výslovnosti obvykle splývají souhláskové skupiny TS, DS v C a TŠ, DŠ v Č, např. svatovítský, bohatství, lidský, Kladsko, mladší, většina, kratší,… ZJEDNODUŠOVÁNÍ v některých slovech vyslovujeme souhláskové skupiny zjednodušeně tak, že některé souhlásky ve skupině vypouštíme, např. dcera, srdce, ctnost + tvary jsem, jsi, jsme, jste, jsou ve složeném slovesném tvaru