Veřejná ekonomika katedra Krizového řízení Ing. Dana Junková Č. dv. 827 Junkova@polac.cz Konzultační hodiny LS 2006 Pátek, popř. dle dohody: 10 – 12 hod.

Cíl předmětu Seznámit se základy vědní disciplíny Veřejná ekonomika, zabývající se tou částí NH, která je financována z přerozdělovacích procesů a je obvykle nazývána veřejným sektorem. Důraz bude kladen zejm. na základní poznatky z teorie veřejných financí a jejich praktické uplatňování. Seznámení s fiskální politikou, fiskálním federalismem, rozpočtovým deficitem a veřejným dluhem. Uvedeny také budou mezinárodní aspekty veřejných financí.

Ekonomie patří mezi společenské vědy zkoumá společenskou realitu používá nástroje přírodních věd: matematika a statistika vychází i z poznatků filozofie Mikro x Makro Ekonom. zákonitosti neplatí v každém dílčím případě, ale prosazují se dlouhodobě (tendence)

Základní pojmy Veřejný sektor Veřejná ekonomika Veřejné finance Veřejný zájem Veřejná politika Veřejné rozpočty A další

Název tématu Počet hodin Počet Veřejná volba a byrokracie S C 1. Ekonomika veřejného sektoru ·        Úvod do studia ·        Veřejný sektor ve smíšené ekonomice   1 2. Veřejná volba a byrokracie ·        Teorie veřejné volby ·        Teorie byrokracie 3. Parciální oblasti veřejné ekonomiky a jejich financování ·        Parciální oblasti veřejné ekonomiky ·        Veřejná ekonomika 2 4. Daňová teorie a státní rozpočet ·        Zdanění a efektivnost ·        Rozpočtová soustava 5. Veřejné statky a jejich financování ·        Veřejné statky a veřejně poskytované statky soukromé ·        Financování vybraných odvětví veřejné ekonomiky 7. Analýza nákladů a prospěchu ·        Analýza nákladů ·        Analýza prospěchu Počet hodin Celkem: 15 hodin 8 7  

Název tématu Počet hodin Počet Fiskální federalismus P S C 1. Fiskální politika ·        Pojem fiskální politiky ·        Typy fiskální politiky ·        Účinnost fiskální politiky   1 2. Fiskální federalismus ·        Podstata fiskálního federalismu ·        Decentralizace kompetencí ·        Modely fiskálního federalismu ·        Decentralizace funkcí veřejné správy 2 3. Rozpočtový deficit a veřejný dluh ·        Deficit veřejného rozpočtu ·        Veřejný dluh 4. Mezinárodní aspekty veřejných financí ·        Globalizace světa, ekonomická spolupráce ·        Pilíře EU, rozhodování ·        Financování EU ·        Mezinárodní aspekty veřejných financí Počet hodin Celkem: 10 hodin 6 4

Doporučená – zákl. literatura  Stiglity, J.E. Ekonomie veřejného sektoru. Praha, Grada Publishing, 1997.   Strecková, Z. Teorie veřejného sektoru. Brno, MU, 1997. Hamerníková, B., Kubátová, K. Veřejné finance – učebnice. Praha, Eurolex, 1999 Ochrana, F. Veřejný sektor a efektivní rozhodování. Praha, Management press, 2001. Peková, J., Pilný J. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha, ASPI Publishing, 2001. Peková, J. Veřejné finance – úvod do problematiky. Praha ASPI Publishing, 2001. Příslušná legislativa ČR

Úvod do studia VE …život všech občanů civilizovaných států…… ……neexistuje jakákoliv aktivita ve společnosti, která by nebyla ovlivněna… Vymezení podstaty a funkce veřejného sektoru úzce souvisí s: vymezením úlohy a funkcí státu a úlohy a funkce samosprávných orgánů

Rozsah VS v průběhu historického vývoje se neustále zvětšoval v současnosti cca 40 % NH velké rozdíly ve struktuře a v rozsahu

Příklady: VS v našem životě Porodnice Státní školy Nájemné dotované resp. regulované státem Zdravotnické služby Peněžní příspěvky od státu Platíme daně a příspěvky na zdrav. a sociální pojištění Veřejné statky (komunikace, osvětlení, služby policie, armáda) Právní prostředí Ovlivňování zaměstnanosti i pracovně právních vztahů (min. mzda, prac. doba, zaměstnávání žen a mladistvých, limity pro zahr. prac. síly) Spotřební daně (alkohol, cigarety) vs. dotované komodity (léky, rozhlasové a televizní poplatky, bydlení, poskytování sociálních služeb)

VS a státní zásahy do ekonomiky Existují prakticky ve všech zemích světa Obtížné porovnávat, jaký je podíl tržních sil a podíl VS a státu Současná praxe používá pro kvantifikaci VS tyto ukazatele: Podíl veřejných výdajů na HDP Podíl veřejných příjmů na HDP Počet pracovníků ve veřejném sektoru

Podíl veřejných výdajů na HDP Země / rok 1980 1990 2000 Austrálie 33,8 37,6 32,6 Francie 46,1 46,9 51,0 Holandsko 57,5 55,6 41,6 Japonsko 32,3 36,6 Německo 48,5 46,0 43,3 Rakousko 48,9 49,6 47,9 Švédsko 61,6 61,4 52,7 USA 33,7 36,1 29,9 Česká republika 53,3 (r. 89) 54,8 45,8 Maďarsko 61,4 (r. 89) 57,7 48,2

Elasticita veřejných výdajů Pro srovnání dynamiky veřejných výdajů v čase Ukazatel pružnosti , který vyjadřuje změnu VV ke změně HDP mezi obdobími t a t+1 E=((VVt+1 – VVt): VVt): ((HDP t+1 – HDP t): HDPt) E < 1 dynamika růstu VV je menší než u HDP E > 1 VV rostou rychleji než HDP – dlouhodobě neudržitelné z hlediska zdrojů financování E = 1 Strukturální elasticita výdajů – dílčí: např. změny výdajů na školství či zdravotnictví ke změně HDP mezi obdobími

Veřejný zájem Podstata Historické aspekty Utváření a uplatňování

Veřejný zájem – podstata, obsah Veřejná politika – veřejný zájem založen na existenci veřejného sektoru Filosof E. Kohák „tragédie obecní pastviny“ Literální noviny 1994, (příběh 10ti majitelů ovcí, možnosti řešení) „…..demokracie představuje především pokus o přijetí vlastní osobní odpovědnosti za věci obecné.“

Veřejný zájem ? VZ a jeho prosazování je určitý typ veřejné politiky, který má na mysli především další bezproblémový rozvoj společnosti několik úhlů pohledu na tuto kategorii

Ad 1) Potřeby jednotlivých skupin obyvatelstva a hodnoty, o které usiluje společnost včetně jejich obrany Hmotné statky Služby Kulturní hodnoty

Ad 2) Je snahou, úsilím, aspirací jednotl. subjektů o dosažení prioritních hodnot a potřeb Preference a priority pro dané časové období Totalitní systémy: zaměňování zájmů urč. skupin obyv. za veřejné zájmy

Ad 3) Krátkodobý Střednědobý Dlouhodobý

Ad 4) Předmětem a obsahem praktické veřejné politiky se stávají veřejné zájmy tehdy, jsou-li jako veřejné zájmy skutečně uznány. Význam analýzy veřejných zájmů a podmínek jejich možné realizace.

prezentován v dokumentech obecného charakteru Ad 5) Komplex prvků ekonomických, sociálních, politických, kulturních, civilizačních, ekologických prezentován v dokumentech obecného charakteru (ústava, legislativní normy, programy polit. stran)

Ad 6) Je záležitostí příslušných veřejných institucí, ale i jednotlivců a jednotlivých skupin obyvatelstva Veřejná politika v obecném slova smyslu určuje celkovou koncepci a strategii státu.

Geneze VZ od období naturální směny, přes období římské republiky, po 30. léta 20. století Po hospodářské krizi 30. let a 2. sv. válce význam veřejného zájmu i význam veřejného sektoru neobyčejně vzrostl

Proces vzniku a utváření a uplatnění veřejných zájmů VZ vznikají ze 2 hlavních zdrojů, které se prolínají a vzájemně podmiňují: 1. z aspirací či snah členů společnosti na uspokojení jejich potřeb, přesahujících jejich individuální možnosti 2. z působení společenských faktorů např. mezinárodní prostředí a vztahy, celkové ekonom. faktory

Podstata realizace VZ jednotlivců je v tom, že tito jednotlivci jsou schopni vyvinout dostatečný tlak na mocenské struktury státu, aby jejich zájmy byly uznány a staly se veřejnými politickými programy.

Kategorizace veřejných zájmů Souvisí s vydělováním jednotl. druhů veřejné ekonomiky i veřejné politiky odvětví a oborů NH Školství, zdravotnictví, obrana a bezpečnost, Zemědělství, finanční politika, hospodářská politika Nutnost koordinace (příklad výstavba dálnice aj.)

nutno usilovat o vytváření takového klimatu ve společnosti, ve kterém budou hodnoty dlouhodobé povahy a s nimi související veřejné zájmy považovány a uznávány jako prvořadé a prioritní.

Veřejná politika její existence a oprávnění je založena a svým způsobem legitimizována existencí veřejných zájmů, jejich vznikem a uznáním Objektem působnosti VP je oblast veřejného sektoru a veřejných zájmů, a její činnost je vázána na existenci tržní společnosti a veřejného a soukromého sektoru.

Problematika potřeb a jejich uspokojování Ekonomie chápe potřebu jako určitý pociťovaný nedostatek. Smyslem ekonomického systému je produkce, distribuce a spotřeba statků a služeb, kterými jsou uspokojovány rozmanité potřeby (nejen člověka samotného, ale i jednotlivých podniků a organizací).

Sociální aspekty potřeb Všechny lidské potřeby mají sociální aspekty projevující se v různé intenzitě a rozsahu. (Příklady: potřeba jídla, nákup šatů, auta a faktory, které ovlivňují rozhodování)

materiálního či nehmotného psychického charakteru zaujímají Různé potřeby materiálního či nehmotného psychického charakteru zaujímají různé místo v preferenčních hodnotách spotřebitelů Mění se v prostoru a čase, v určitých společenských podmínkách. Vyvíjejí se mění se rozsah, objem, struktura i jejich kvalita, pořadí důležitosti i způsob jejich uspokojování

vzniku a celkového vývoje potřeb V současnosti: nesmírné zrychlování vzniku a celkového vývoje potřeb prudký rozvoj vědy a techniky globalizace růst produktivity práce růst volného času rostoucí podíl sektoru služeb v národním hospodářství

Shrnutí první: VP: její existence je založena a svým způsobem legitimizována existencí veřejných zájmů, jejich vznikem a uznáním Smyslem ekonomického systému je produkce, distribuce a spotřeba statků a služeb, kterými jsou uspokojovány rozmanité potřeby zrychlující se proces změn a vývoje potřeb promítá se i v národní či světové ekonomice

I.A.Seneca „Dvě věci dal člověku Bůh, aby ze slabého jedince učinily velkého siláka, a to rozum a pospolitost……….“

Tržní systém – stručné opakování Tj. rozvinutý mechanismus pro vědomou koordinaci lidí a jejich činností prostřednictvím cen a trhu Trh chápeme jako systém vzájemných vztahů mezi N a P Konkurence je atributem/neoddělitelnou vlastností trhu, tzn. nemůže existovat žádný trh bez konkurence

Tržní systém O alokaci zdrojů se rozhoduje na T Rozhoduje vztah N a P V dokonalé konkurenci se utváří optimální cena dobrovolný a nehierarchický Každý subjekt rozhoduje s ohledem na dosažení svého ekonomického optima, užitku, blahobytu

Cena plní 3 funkce: předává informaci, motivuje k zavádění nejméně nákladných výrobních procesů a tím k nejhospodárnějšímu využití dostupných zdrojů, určuje, kdo a kolik dostane vyrobených výrobků

Příčiny tržního selhání a státních zásahů

Nedokonalá konkurence tendence k monopolizace Vznik monopolu deformace ceny Existence tzv. veřejných statků např. základní vzdělání Vznik externalit přenášení užitku nebo škody Nutnost zkvalitňovat lidský potenciál, brát ohled na etiku apod. Nedostatek informací pro efektivní alokaci zdrojů Potřeba zmírnit nerovnosti mezi subjekty Nedostatečné využívání zdrojů a lidského potenciálu, potřeba zabezpečit stabilní hosp. růst, stabilitu zaměstnanosti, zmírnit inflaci

Externality (mikroE příčiny selhání trhu) Zvláštním statkem Nechtěný, nezamýšlený vnější efekt: užitku: pozitivní E újmy: negativní E vzájemného prospěchu: reciproční E (komplementární výroba exhalace včelař a sadař)

Pozitivní či negativní E Nezamýšlený přenos újmy či užitku: Spotřební ze spotřeby urč. statku (pláž – reprodukovaná hudba, teplo z okolních bytů) B) Produkční Tzv. technologické externality

Významní ekonomové Angl. , 1877 – 1957 „Ekonomie blahobytu“ A. C. Pigou Angl. , 1877 – 1957 „Ekonomie blahobytu“ Navrhoval externality řešit daněmi Ronald Coase LON, 1910 NC z r. 1991 Prof. Právnické fakulty University of Chicago Liberální institut: „Ekonom, který se vloupal do práva“ K ekonomii přistupuje jako filosof mikroE, cenovou teorií Podstata firmy" (1937) „Problém společenských nákladů" (1960). Coase tvrdí, že většina ekonomů zkoumá spotřebitele, aniž by se zabývali lidskou povahou, firmu, aniž by je zajímala její organizace, a dokonce problém směny, aniž by si všímali trhů. Tento přístup Coase nazývá „školní ekonomií". On naproti tomu přistupuje k ekonomii jako filosof. Analyticky myslí a píše. Typické pro jeho díla je, že vycházejí z podrobného přehledu reálných podmínek, z nichž vyvozuje důsledky. Ronald Harry Coase se narodil 29. prosince 1910 v londýnském předměstí Willesden. S ekonomií se blíže seznámil na London School of Economics, kde se zapsal na studium obchodu. V roce 1951 odešel do Spojených států na University of Buffalo. V letech 1964 až 1981 přednášel na právnické fakultě Chicagské univerzity a koeditoval Journal of Law and Economics s Aaronem Directorem. Po Miltonu Friedmanovi a George Stiglerovi byl třetím laureátem Nobelovy ceny za ekonomii, jemuž byla tato cena udělena v době, kdy působil na této věhlasné universitě, přestože jeho největší intelektuální přínos pochází z doby dřívější. Patří k liberálním ekonomům a je členem prestižní společnosti liberálních myslitelů Mont Pelerin Society. . H. Coase se zabýval mikroekonomií neboli cenovou teorií. Jeho hlavním zájmem byla teorie firmy, studium problémů odvětví a trhů. Za celoživotní dílo a dosažené výsledky zkoumání mu byla udělena Nobelova cena za ekonomii. Jeho největší přínos pro ekonomickou vědu je obsažen ve dvou článcích, vydaných v dlouhém časovém rozpětí : „Podstata firmy" (1937) a „Problém společenských nákladů" (1960). Díky těmto dvěma článkům se stal nejen známým, ale i světově proslulým. Coasův přístup k ekonomii je charakteristický tím, že středem jeho zájmu se stává vždy nějaká ekonomická instituce. V souvislosti s ní si klade dvě vzájemně závislé otázky : 1. Jak ovlivňuje určitá instituce alokaci zdrojů ? 2. Jak lze vysvětlit nepřetržitou existenci a vývoj určité instituce z hlediska analýzy jejího působení na alokaci zdrojů ? V „Podstatě firmy" vyšel z kritiky standardní ekonomické teorie, která používala pojmy firma a trh pouze jako názvy bez jakéhokoli obsahu. Firma byla často interpretována jako „černá skříňka". V moderních ekonomických systémem firmy zaměstnávají většinu zdrojů a tyto zdroje jsou užívány v závislosti na administrativních rozhodnutích, a ne přímo na fungování trhu. V důsledku toho efektivnost ekonomického systému závisí přímo na tom, jak vhodně je management firem schopen alokovat a kombinovat výrobní zdroje. Týká se to zvláště moderních velkých korporací, které v současnosti zaměstnávají podstatnou část zdrojů a vyrábějí převážnou část produkce. Coase na jedné straně uznává, že konkurence, která působí prostřednictvím cenového systému, nutně koordinuje výrobce. Na druhé straně si však uvědomuje, že firmy disponují výrobními činiteli a managementem, jehož úkolem je rovněž koordinace. Naskýtá se tedy otázka, k čemu je vůbec management potřebný, když cenový systém provádí veškerou nezbytnou koordinaci. Koordinace prostřednictvím cenového systému byla jedinou formou koordinace, jíž se ekonomové do té doby seriózně zabývali. Stejným problémem se zabýval Coase v jiné podobě. Bylo to v souvislosti s revolucí v Rusku. Lenin prohlásil, že ruská ekonomika bude řízena jako jedna velká továrna. Přestože to množí ekonomové na Západě uznávali, Coase to považoval na naprostý nesmysl. A najednou, rovněž na Západě vznikly extrémně velké továrny. Jak lze vysvětlit a uvést do souladu názor ekonomů na fungování cenového systému s existencí managementu zjevně plánovaných společností a firem působících uvnitř západních ekonomik ? Odpověď nalezl Coase v létě roku 1932. Zjistil, že ani využívání trhu, resp. cenového mechanismu, není zcela zadarmo, nýbrž nese s sebou určité náklady. Musí se vést jednání, je nutné vyhotovit smlouvy, kontrolovat jejich plnění, přijímat opatření k vypořádání možných sporů apod. Souhrn těchto nákladů nazval Coase transakčními náklady. Byl prvním, kdo uvedl tento pojem do ekonomické teorie. Z existence transakčních nákladů vyplývá, že přestože jsou alternativní metody koordinace samy o sobě nákladné a z mnoha hledisek nedokonalé, mohou být preferovány oproti trhu s jeho cenovým systémem. Tímto způsobem lze obejít trh, který určuje náklady realizovaných transakcí prostřednictvím cenového systému. Takto lze vysvětlit existenci firem, které alokují výrobní činitele na základě administrativního rozhodnutí. V článku z roku 1937 Coase dokazuje, že v konkurenčním systému se optimálně plánuje, pokud firma jako malá plánovaná společnost nadále existuje a když vykonává svou koordinační funkci při nižších nákladech než by představovaly transakční náklady nebo náklady jiné firmy na stejnou koordinaci. Efektivní ekonomický systém nezbytně vyžaduje nejen existenci trhu, ale také adekvátní plánování uvnitř firem. Optimální kombinaci těchto nástrojů určuje konkurence. Transakční náklady byly podle Coase hlavním motorem přechodu od naturální formy směny k peněžní směně. Každý z účastníků směny musel vlastnit a nabízet něco, co si přál potenciální kupující. Směna v naturální formě vyžaduje něco, co nazval velmi originální anglický ekonom S. Jevons „dvojitou náhodou". Vyhledávat partnery s vhodnými předpoklady pro směnu či obchod je velmi nákladné a jednoznačně to lze považovat za překážku pro realizaci jiných výhodných obchodů. Zavedením peněz do obchodování se usnadnilo uzavírání obchodních dohod a snížilo se množství uchovávaného zboží pro potřeby naturální směny, čímž se značně snížily transakční náklady a zvýšilo se množství obchodovaného zboží. „Problémem společenských nákladů" způsobil Coase zvrat v ekonomickém myšlení. Tento článek vyšel roku 1960 v jím tehdy nově založeném teoretickém časopise Journal of Law and Economics, dodnes vydávaném. V tomto článku kritizoval všeobecně respektovanou Pigouovu analýzu o rozdílu mezi soukromými a veřejnými statky. Pigou považoval za nutný určitý druh vládních zásahů (obvykle prostřednictvím daní), aby udržel na uzdě ty, jejichž činnost negativně působí na ostatní. Tyto negativní efekty působící bez rozdílu na všechny jsou nazývány negativní externalitami. Coase v tomto článku ukázal, že v režimu nulových transakčních nákladů, z kterého standardní ekonomická teorie vychází, povedou jednání mezi zúčastněnými stranami k dohodám maximalizujícím prospěch. To je stručný popis Coasova teorému, který na základě Coasova zkoumání zformuloval a pojmenoval nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1983 George Stigler. Coasův teorém je považován za výchozí bod na cestě ke studiu ekonomie s pozitivními transakčními náklady. Coasův teorém zároveň vyvrací Pigouův systém. Pokud standardní ekonomická teorie předpokládá, že transakční náklady jsou nulové, neposkytuje Pigouův systém žádná řešení. Neznamená to však, že při pozitivních transakčních nákladech nelze pomocí vládních zásahů (například regulací zdanění včetně poskytování subvencí) dosáhnout lepších výsledků než jednáním mezi jednotlivými zúčastněnými tržními subjekty. Přechod z režimu nulových transakčních nákladů do režimu pozitivních transakčních nákladů je bez existence zákona nemožný. Coase v „Problému společenských nákladů" vysvětluje, že to, co se prostřednictvím trhu prodává, nejsou fyzické entity, jak ekonomové všeobecně předpokládají, ale právo něco dělat. Práva, kterými jednotlivci disponují, jsou stanovena zákonem. Zatímco si dokážeme v hypotetickém světě nulových transakčních nákladů představit, jak účastníci směny jednají o změně každého ustanovení zákona, které jim brání učinit všechny kroky nezbytné ke zvýšení hodnoty produkce, tak ve skutečném světě pozitivních transakčních nákladů by takovýto postup byl nesmírně nákladný a značná část takového smlouvání kolem zákona by byla ztrátová. Z tohoto důvodu jsou práva a povinnosti jednotlivců do značné míry určeny zákonem. Proto bude mít právní systém značný vliv na fungování ekonomického systému a z určitého hlediska jej dokonce může kontrolovat. Tato práva musí být zcela samozřejmě přiřčena těm, kteří je mohou nejproduktivněji využít a kteří jsou motivováni tak učinit. Náklady takového převodu by byly nízké díky transparentnosti zákona a jednoduchosti provádění těchto převodů. To lze dosáhnout jen za předpokladu, že existuje adekvátní systém vlastnických práv. Většina ekonomů si dosud neuvědomuje těsnost vztahu mezi ekonomickým a právním systémem. Burza cenných papírů a plodinová burza se často užívá jako příklad dokonalé nebo téměř dokonalé konkurence. Velmi detailně však reguluje aktivity kupujících a prodávajících, a to odděleně od jakékoliv veřejné regulace. Orgány burzy striktně určují, s čím se může obchodovat, kdy se s tím může obchodovat, podmínky převodu majetku atd. To je ve skutečnosti soukromé právo. Bez těchto pravidel a omezení by nebylo možné rychle uzavřít obchod. Většina obchodů se odehrává mimo burzu. Obchodníci jsou rozptýleni v prostoru a mají velmi rozdílné zájmy jak v maloobchodě, tak ve velkoobchodě, a proto by bylo velmi obtížné zavést soukromé právo. Jejich činnost bude regulována zákony státu. Proto nemá smysl diskutovat o procesu směny, aniž by byl určen institucionální rámec, v němž se obchod odehrává, poněvadž ovlivňuje jak stimuly k výrobě, tak transakční náklady. Před vydáním tohoto článku v roce 1960 se studium ekonomie a práva nevyskytovalo jako nezávislá a samostatná specializace na univerzitách. Důkladná Coasova analýza podstaty práva jako ekonomické instituce probudila tak velký zájem jak ekonomů, tak právníků, že se ekonomická analýza práva stala jedním z nejatraktivnějších studijních směrů. Už od poloviny 70. let jsou v pedagogickém sboru každé významnější právnické fakulty ekonomové, kteří vedou kurzy a semináře v duchu Coasova přístupu. LITERATURA :

Tzv. „Coasův teorém“ Jsou-li vlastnická práva právním systémem jasně a dostatečně definována, externality se řeší v rámci trhu soukromým vyjednáváním mezi subjekty. Důležité je, že transakční náklady, které vznikají při vyjednávání, nejsou vysoké. Účastníci se mohou dohodnout na internalizaci externalit.

„Coasův teorém“ pokračování Jsou-li transakční N příliš vysoké, jsou překážkou pro soukromé vyjednávání, trh selhává, dochází k neefektivnosti. že v režimu nulových transakčních nákladů, z kterého standardní ekonomická teorie vychází, povedou jednání mezi zúčastněnými stranami k dohodám maximalizujícím prospěch („odškodní se“), efektivně alokují zdroje, optimální řešení

Některé příčiny vládních selhání Obtížnost předvídání důsledků st. zásahů, obtížnost předvídání reakce soukromého sektoru Omezené informace, vč. časového zpoždění Omezená možnost kontroly činnosti státní správy Problém vlivu zájmových skupin na veřejné rozhodování Politický vliv

Témata pro dnešní odpoledne  Charakteristika veřejného sektoru, veřejné správy, úlohy státu 2. Statky z ekonomického hlediska problém černého pasažéra jev přetížení křivka produkčních možností efektivnost VS 3. Teorie veřejné volby

Veřejný sektor ve smíšené ekonomice Cílem (státních zásahů) je: předcházet důsledkům selhání trhu řešit důsledky selhání trhu v ekonomickém růstu a sociálním rozvoji

Veřejná správa Rozhodnutí volených orgánů realizují v praxi výkonné orgány na jednotlivých vládních úrovních tzn. ve veřejné správě Moc výkonná

Veřejná správa je chápána jako: Souhrn záměrných činností a úkolů zabezpečovaných na jednotl. vlád. úrovních ve veřejném zájmu (na úrovni státu a územní samosprávy), zejm. zajišťování veřejných služeb, tzn. čistých i smíšených veřejných statků. (Předmětem četných diskusí je definování veřejného zájmu) 2. Souhrn institucí, které tuto činnost vykonávají přímo, či zprostředkovaně. Státní instituce vykonávají veřejnou správu přímo, ostatní odvozeně, např. územní samospráva. (institucionální pojetí)

Portál veřejné správy ČR www.portal.gov.cz Občan * Podnikatel * Cizinec Novinky Povinně zveřejňované informace Info o ČR ČR a EU Zákony atd. Kraje ČR

Úloha státu Vymezuje zákonný rámec pro postavení, organizaci a úkoly obcí a vyšších stupňů územní samosprávy. Poskytuje územní samosprávě právní ochranu. Vykonává právní dozor nad činností územní samosprávy d) Poskytuje územní samosprávě finanční prostředky (ze státního rozpočtu a ze státních mimorozpočtových fondů)

Různé pojetí funkcí státu

Úkoly veřejného sektoru Zajistit potřebné veřejné statky i tzv. hraniční, s maximální hospodárností na vstupu a maximálním užitkem na výstupu (teorie veřejné volby) 2. Vytvářet podmínky pro fungování soukromého sektoru (infrastruktura, zákonodárství, řešení externalit) 3. Přispět k ek. růstu (růst zaměstnanosti, zkvalitňování lidského života) 4. Dosáhnout větší spravedlnosti v rozdělování (právní systém, soudnictví, infrastruktura, služby policie, obrany, hasičů, apod.)

Charakteristika VS (jako část NH) O produkci veřejných statků (struktuře, kvantitě, kvalitě) se rozhoduje tzv. veřejnou volbou, zpravidla nepřímo rozhodováním volených zástupců Je financován z finančních prostředků soustředěných v rozpočtové soustavě, zejména v soustavě veřejných rozpočtů (především z daňového výnosu)

3. Je řízen veřejnou správou státní správou a územní samosprávou 4. Podléhá veřejné kontrole ze strany kontrolních orgánů (odborná) a občanské kontroly (laická) 5. Zabezpečuje veřejné statky na neziskovém principu Případně jejich poskytování za úhradu (modifikovaná cena) tzv. uživatelský poplatek

Struktura VS Členění dle: Resortů – nejčastější (justice, policie, armáda, školství, věda a výzkum, kultura, zdravotnictví, sociální služby, veřejná doprava, komunikace, spoje, energentické a vodní hospodářství, sociální bydlení, masmédia) b) Institucí – veřejnoprávních (vládních) neziskových orgcí (v ČR organizační složky, dříve rozpočtové orgce a příspěvkové orgce). Neziskové orgce, nejsou zakládány za účelem podnikání a dosahování zisku. Slouží veřejně prospěšným cílům, zabezpečují veřejné statky. Veřejnoprávní neziskové ogranizace mohou být někdy i ziskové. Pokud ojediněle vykáží ve svém hospodaření zisk, nerozdělují ho ani mezi své členy, zaměstnance ani řídíci aparát, ale musí zisk, použít na financování účelů, pro které byly zřízeny.

VS a veřejná politika Činnost VS ovlivňuje VP resp. hospodářská politika VP stanoví funkce, úkoly, priority VS a nástroje dosažení cílů (normy, standardy, učební osnovy aj.) VP ovlivňuje rozsah i potřebné finanční zdroje Dílčí politiky (bezpečnostní politika státu, školská, zdravotní, dopravní, bytová aj.) ovlivňují činnost jednotlivých resortů VS

Faktory ovlivňující velikost a strukturu VS Ekonomické Historické a geopolitické Demografické Kulturně náboženské Politické Ekonomické (fáze ekon. rozvoje, výkonnost ekonomiky, možnosti přerozdělovacích procesů, velikost disponibilních finančních zdrojů rozpočtové soustavy Faktory Historické a geopolitické (tradice využívání principu solidarity a rovnosti, např. v Norsku stát zvýhodňuje obyvatele, které bydlí v severnějších částech země, kde jsou velmi tvrdé přírodní podmínky Demografické – růst populace a její věková a sociální struktura. Růst populace obecně vede k růstu VS, změna věkové a sociální struktry vede ke změnám v jednotlivých resortech VS. Např. změny v porodnosti a stárnutí obyvatelstva ovlivní ve střednědobém a dlouhodobějším horizontu postupně změny ve školství – v jednotlivých typech škol, ve zdravotnictví, v sociální péči, v důchodovémzabezpečení, apod. Faktory kulturně náboženské (ovlivňují sociální cítění, i charitativní charaakter sociální podpory a pomoci, podporují snahy o vzdělávání lidskéhoj potenciálu a vytvoření rovných příležitostí pro všechny vrstvy obyvatelstva Faktory politické (kvantita a kvalita veřejných statků zabezpečovaných VS je často jedním z hlavních bodů volebních programů politických stran, díky kterému politické strany získávají hlasy voličů

Statky a jejich třídění a spotřeba Podle původu na VOLNÉ a EKONOMICKÉ Volné statky: jejich cena je nulová, vyskytují se bez omezení Ekonomické statky: jedná se o produkt ekonomických činností člověka, platí se za ně, procházejí li trhem, jedná se o zboží, označují se bžně jako výrobky Ekonomickým statkem se stává voda pitná balená

Ekonomické statky členíme dle: Spotřeby: spotřební X kapitálové Vzájemného vztahu: substituty X komplementy Institucionálního hlediska: kdo, jaká instituce rozhoduje o statcích Místa a způsobu rozhodování o statcích a jejich financování: soukromé X veřejné Geografického hlediska: národní X regionální X lokální

Třídění statků dle způsobů alokace Tzn. dle způsobů rozhodování o výrobě či spotřebě a financování Soukromé individuální subjekty, dle svých rozpočtových omezeních, maximalizace individuálních užitků Veřejné veřejnou volbou, politické hlasy financovány z prostředků ve veřejných rozpočtech (daňový výnos) produkce zvýhodňuje určité skupiny obyv., problém rozdělování a spravedlnosti v rozdělování Produkce veřejných statků tedy zvýhodňuje určité skupiny obyvatel, a proto souvisí s problémem rozdělování, se spravedlností v rozdělování. Je tu určtitá nerovnoměrnost, neboťzabezpečování veřejných statků preferují především chudší vrstvy obyvatel. Při využívání progresivních důchodových daní na jejich financování platí především bohatší vrstvy obyvatel. Ty chtějí mít užitek ze zdanění, lproto veřejné statky spotřebovávají také. To může vést k nadspotřeb veřejného statku a potřebě velkého objemu zdrojů financování

Třídění statků z ekonomického hlediska Čisté soukromé statky: Dělitelná spotřeba mezi jednotlivce Produkce i spotřeba je rivalitní, užitek individuální Čisté kolektivní statky, tzn. kolektivní spotřeby Nedělitelná spotřeba - nelze zpoplatnit Mezní náklady spotřeby dalšího uživatele – nulové Nedělitelná je i kvalita (standard) statku Automatická spotřeba Př. Služby hasičů, právní systém, veřejné osvětlení Čisté kolektivní statky. Jejich spotřeba je nedělitelná, tzn. že nelze určit podíl jednotlivce na spotřebě tohoto statku v daném společenství (v obci, státu). Nelze tudíž ocenit tuto spotřebu ani uživatelským poplatkem jako modifikovanou cenou. Náklady na produkci těchto statků do určité míry nezávisí na tom, kolik uživatelů je spotřebovává. Mezní náklady spotřeby jsou pro každého dalšího uživatele nulové, nejsou však nulové mezní náklady jejich produkce. Nedělitelná je i kvalita (standard) statku. Při nadměrné spotřebě takového statku hrozí nebezpečí snížení kvality statku pro všechny uživatele. Rovnost spotřeby čistých kolektivních statků však neznamená zároveň stejný (rovný) pocit užitku a uspokojení u jednotlivých spotřebitelů. Jedním uživatelem neubírá možnost spotřebovávat je jiným uživatelem. Nelze vyloučit jednotlivce ze spotřeby, spotřebitelé mezi sebou nesoutěží. Tak je tomu v případě státu – např. u obrany zajišťované armádou, v obci, např. u veřejného osvětlení apod. Jde o kolektivní statky s automatickou spotřebou, jejich spotřebu si často ani občan neuvědomuje. Čistým kolektivním statkem je například i vnitřní bezpečnost zajišťovaná policicí, služby hasičů, využívání veřejné správy, právního systému, ale i veřejného osvětlení

c) Smíšené kolektivní statky, tzn. kolektivní spotřeby Spotřeba je dělitelná Lze určit podíl jednotlivce na spotřebě – ocenit Lze stanovit uživatelský poplatek za jednotku spotřeby tzn. lze vyloučit ze spotřeby Kvalita (standard) je nedělitelná (dálnice: mýtné vs vstup do veřejného parku)

Problém tzv. černého pasažéra Nechce dobrovolně finančně přispívat Neúměrné náklady na evidenci jeho spotřeby a vynucení platby tzv. transakční náklady Nutnost financovat z prostředků rozpočtových soustav

Ad) transakční náklady resp. statky, u kterých je výlučnost spotřeby možná, ale nákladná Transakční N zvýši cenu na p* Bezplatné poskytování: „ušetříme“ plochu ABCD Spotřeba roste z Qe na úroveň Qo (mezní užitek ze spotřeby je nyní vyšší než mezní N výroby) ABE: užitek ze zvýšení spotřeby Qm: při nulové ceně spotřebitelé zvýší spotřebu na úroveň Qm, kde jejich mezní užitek je nulový Tak vysoká výroba je neefektivní, ztrátu měříme plochou EFQm Porovnat užitek AECD se ztrátami z neefektivní výše produkce EFQm a se ztrátami vzniklými uvalením daní, které financují bezplatné poskytování statku

Spotřeba smíšených kolektivních statků Fakultativní Individuální preference MHD x os. automobil nadstandardní péče b) Přikázaná státem preferované, upřednostněné, poručnické či paternalistické veřejné statky Zákon Povinná škol. docházka, bezplatné zákl. vzdělání

Jev přetížení Vysoká poptávka Kvalita se sníží všem uživatelům (dálnice, MHD, výuka ve škole) Stát využije k vyloučení nadbytečného spotřebitele: Cenový mechanismus uživatelský poplatek na jednotku spotřeby (průjezd dálnicí) b) Přídělový systém

Charakteristika: qig….kvalita spotřeby smíšeného veřejného 1. Dělitelnost spotřeby: g …… smíšený kolektivní statek xig ……spotřeba statku g spotřebitelem i yg …….celková spotřeba tohoto statku 2. Kvalita není dělitelná: qig = qg ………..pro každého spotřebitele qig….kvalita spotřeby smíšeného veřejného statku g spotřebitelem i

4. bod „M“ – bod minimální bezpečnosti, 3. funkce přetížení 4. bod „M“ – bod minimální bezpečnosti, Za tímto bodem klesá bezpečnost provozu rychle až na nulovou hodnotu 5. Většinou je vztah mezi oběma komponenty spotřeby tohoto smíšeného kolektivního statku vztahem nepřímé úměry

Konstrukce uživatelského poplatku Motivem není zisk, ale uspokojování potřeb Možnosti: Pokryje různou část nákladů (1 - 99 %) produkce je dotována z veřejného rozpočtu otázka efektivnosti (profitují i bohaté vrstvy) 100 % nákladů, tzv. ekonomicky nutných sociálně slabším vrstvám – adresná dotace Ekonomicky nutné náklady a zisk Diferencovaný uživatelský poplatek Na neziskovém principu pro obyvatelstvo Na ziskovém principu podnikatelům, firmám /dálniční poplatek

Způsoby zabezpečování veřejných statků „P po veřejném statku tažena N VS“ Nutno zvažovat: hospodárnost při vynakládání fin. prostředků účelnost a užitek občanů

Proces souvisí s: Prohlubováním demokracie a účasti obyv. na rozhodování Decentralizací alokační funkce veřejných financí Teorie fiskálního federalismu V praxi: kompetenční zákon: v ČR zákon o veřejné správě

3 způsoby zabezpečování veřejných statků Ve veřejném sektoru (většina) 2. Veřejnou zakázkou u soukromého sektoru (trend) 3. Společným partnerstvím veřejného a soukromého sektoru

Jaká množství veřejných statků má společnost vyprodukovat? Křivka produkčních možností Čím více chce stát, resp. územní samospráva, produkovat veřejných statků, tím více se musí omezit produkce privátních statků

Efektivnost VS Stav, kdy z dostupných společenských zdrojů se podaří získat maximální množství statků a maximální užitek 1. Užší pojetí: tzv. paretovská efektivnost Ekonomické uspořádání je efektivní tehdy, nemůže-li nastat změna, při níž by některý subjekt (občan apod.) získal, aniž by jiné subjekty něco ztratily. 2. Širší pojetí: vztah mezi vstupy a výstupy VS

It. ek., V. Pareto (1848-1923) (alokační efektivnost základ teorie blahobytu a teorie veřejné volby) Efektivnost VS: efektivní je takové řešení, kdy roste užitek alespoň jednomu jedinci, a přitom ostatním zůstává užitek nezměněn Optimální řešení je takové, kdy už není možné zvýšit užitek kteréhokoliv jedince, aniž by se snížil užitek ostatních subjektů.

Důvody kritiky: Obtížně dosažitelná, U jednotlivce není bezprostřední ekvivalence mezi placenou daní a užitkem v podobě produktů VS Např. zvýšení adresných soc. dávek a zvýšení daní

Hranice užitkových možností Křivka, klesající sklon, užitek 2 skupin spotřebitelů Přerozdělení důchodů od skupiny A ke skupině B snižuje užitek A a zvyšuje B Na křivce užitkových možností leží efektivní body (paretovská efektivnost), odpovídají efektivní kombinaci produkce statků a jejich rozdělení mezi A a B Indiferenční křivky vyjadřují kombinaci blahobytu pro A a B, které jsou stejné z hlediska společenského Bod B vyhovuje paretovské efektivnosti, maximalizace společenského užitku

Vztah mezi vstupy a výstupy VS VS – tendence k neefektivnosti (nepůsobí kategorie zisku) Produkty se poskytují za uživatelský poplatek či daňovou cenu, vstupy se nakupují za tržní cenu Vstupy jsou kvantifikovatelné, výstupy obtížně (nehmotné, nepřímé) Ve VS tendence k maximalizaci vstupů a minimalizaci výstupů Kvalifikovaný management Zakázky u soukromého sektoru

Pracovní činitelé, výkony a užitek VS Mzdy (MZ) : náročnost na využití lidského potenciálu s vysokou kvalifikací a profesionalitou (školství aj.) Materiál (MA): materiálové náklady, změřitelné dle kalkulací (technická infrastruktura, bydlení, zemědělství) Energie (EN): prolíná všemi odvětvími, nezbytný prac. činitel, významný u technické infrastruktury Hmotný a nehmotný investiční majetek (HIM): klíčový v etapě rozvoje odvětví, stabilně významný u armády, ve zdravotnictví, u technické infrastruktury

2. Stanovení výkonů: 3. Určení užitku: Jednoduché v zemědělství, bydlení Obtížné v oblasti vědy a výzkumu, masmédiích či justici Nutnost co nejpřesněji, nejpodrobněji vymezit měřitelné výkony 3. Určení užitku: Užitek policie či armády a justice má v totalitních režimech zcela represivní a útočný charakter vs. užitky v demokratických režimech

Příklady pořadí důležitosti pracovních činitelů, výkonů a užitku v některých odvětvích VS Tabulka: Číslo u činitele značí jeho důležitost v odvětví 1-nejvyšší důležitost 4-nejmenší důležitost Př. MZ – 1 u zdravotnictví Zdroj: Rektořík, J. a kol., Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru, Ekopress 2002, str. 29

Veřejná správa MZ – 1 MA - 3 EN - 4 HIM - 2 Výkony, užitek Policie Účast ve volbách Spokojenost občana s výkonem veřejné správy Počet prokázaných stížností Rozvoj regiónů, rozvoj státu Policie MZ - 2 MA – 2 EN - 3 HIM - 1 Počet objasněných případů Zločinnost, např. počet vězněných na 1000 obyvatel Struktura a závažnost zločinnosti Spokojenost občana s výkonem policie prokázaná průzkumem Zdravotnictví MZ - 1 Počet ošetřených pacientů Čerpání nemocenského pojištění Průměrný věk obyvatel Demografický stav populace v dlouhodobém horizontu Úmrtí podle druhu nemoci (nemocnice) Doprava MZ - 3 MA - 2 EN – 3 Počet přepravovaných osob, počet absolvovaných km, délka a propojení pozemních komunikací dálničního typu, délka železničních koridorů v rámci transevropské železniční sítě, Kvalita dopravy, vliv na životní prostředí, rychlost dosažení letištní dopravní sítě ze sítě městské dopravy či železnice

Specifika VS Kritérium úspěšnosti není vždy zisk Obtížná definice objektivních potřeb a výsledků Efektivnost vložených prostředků je obtížně měřitelná, projevuje se značným zpožděním a je obtížně vyjádřitelná v peněžních jednotkách Přirozená tendence k neefektivnosti Chybí vhodné normy a limity pro určité druhy výdajů Neprofesionalita rozhodování (problém zákl. článku úz. samosprávy)

Specifické postupy pro posuzování efektivnosti výdajů 1. Komparativní metody v čase, v prostoru Výsledkem je stanovení a zpřesňování vhodných ukazatelů 2. Benchmarking – metoda porovnávání Nákladovosti služeb, kvality, výkonnosti Tzv. high-level comparisons Interní x finanční x strategický x funkční x konkurenční

3. Volba vhodných ukazatelů Finanční, naturální, nákladové Počet obyv. v produkt. věku, délka komunikací 4. Využití kalkulace nákladů Normy, normativy, limity Metoda historická, m. nulového základu 5. Standardy Výkony, normy, standardy Počet pedagogů k počtu vyuč. žáků, pacientů na 1 lékaře atd. 6. Hodnocení občanů 7. Komplexní audit, včetně výdajů

Shrnutí třetí: Ekonomie se zajímá o to, jakým způsobem se rozdělují vzácné zdroje. Ekonomie VS se zaměřuje na volbu mezi soukromým a veřejným sektorem a na způsob rozhodování v rámci VS

Úvod do problematiky veřejné volby Teorie rozhodování (teorie volby) Teorie veřejné volby

Vymezení pojmu „veřejná volba“ 2 zákl. významy: Teorie (vědní disciplína) Praxe (aplikace rozhodovacích postupů) Veřejná volba druhem rozhodování, které: se uskutečňuje ve VS, předmětem a kritériem rozhodování je tzv. veřejný zájem. Dochází k vyjednávání mezi jednotl. subjekty podle vybraných pravidel, přičemž o problému se rozhoduje v rámci tzv. politického trhu.

Teorie veřejné volby Od 18. st. – fr. politik J. A. de Condorcet – Condorcetův (hlasovací, volební) paradox Samostatná vědní subdisciplína: od 20. stol. K.J. Arow (1921) Studie o společenském výběru – Arrowův teorém nemožnosti J.A. Schumpeter (1942) Kapitalismus, socialismus a demokracie A. Downs (1957) Economic Theory of Democracy J.M. Buchanan (1957) Ekonomie, teorie a demokracie, (1967) Veřejné finance v demokratickém systému

O mixu veřejných a soukromých statků rozhodují voliči – veřejná volba Levicové strany obvykle prosazují více veřejných statků na úkor soukromých statků, zvyšují státní výdaje a daně. Pravicové strany – naopak.

Komparace politického trhu a trhu ekonomického Aspekt Politický trh Ekonomický (volný) trh (trh privátních statků) Institucionální Probíhá ve VS Probíhá v privátním sektoru Instrument hlasování Hlas voliče Cena Objekt, o němž se hlasuje Veřejné statky Soukromé statky Subjekt hlasování Voliči, politici, veřejnost Jednotlivec (individuum) Kritérium volby Veřejný zájem Individuální zájem (preference individ. spotřebitele) Tabulka: viz. Ochrana, F., Veřejná volba a řízení veřejných výdajů, Ekopress, I. vydání, 2003, str. 13

Veřejná volba Je poznamenána: maximalizací užitku: Voliče: racionální ignorance racionální neznalost Zájmových skupin Byrokratů 4. Politiků

Ad 1a) Racionální ignorance Racionálně se chovající volič využije své volební právo tehdy, bude-li mít jeho hlas vysokou rozhodovací hodnotu (vs. spolek, klub, malé volební okrsky) Náklady voliče, který je členem velkého souboru voličů, převyšují jeho přínos z účasti ve volbách (ztracený čas, ušlý zisk)

Příklad: soubor 10 voličů, stejné právo Zdroj: Ochrana F., Veřejná volba a řízení veřejných výdajů, Ekopress, s.r.o., 2003 2 možnosti: (X a Y) 10 voličů volič: V10 nezná preference zbývajících 9ti voličů

Možnosti voličů a jejich výsledky Možnosti X kombinace hlasů Možnosti Y Kombinace hlasů 9 8 1 7 2 6 3 5 4

Vx = 50 VY = 20 Pravděpodobnost, Společenský výnos že hlas referenčního voliče V10 bude rozhodující = 1:10 Společenský výnos Vx = 50 VY = 20 Čistá hodnota volebního výsledku NV = 50 – 20 = 30

NB = 1/n (Vx – VY ) Očekávaný přínos z voleb pro jednotlivce z celkového počtu n voličů NB = 1/n (Vx – VY ) 1/n pravděpodobnost, že hlas voliče ovlivní výsledek voleb Vx očekávaný přínos pro jednotlivce v případě vítězství varianty X VY očekávaný přínos pro jednotlivce v případě vítězství varianty Y

voleb pro jednotlivce: 30 . 10 –6 NB = 0.10 . (50 – 20) = 3 Čistý výnos pro jednotlivce z účasti ve volbách jsou 3 peněžní jednotky Reálný případ: počet voličů je 1 000 000 Očekávaný přínos voleb pro jednotlivce: 30 . 10 –6

Praktické závěry: Podle teorie racionální neúčasti ve volbách racionálně se chovající volič nepůjde volit za předpokladu, že jeho možnost ovlivnit konečný výsledek je minimální, a jsou-li náklady na volební účast vyšší nežli očekávané přínosy pro voliče. Normativní analýza – tzv. občanská povinnost účasti ve volbách, přijetí určitých norem jednání

Volební účast v ČR Senátní volby v r. 1998 Zvolen kandidát se 40 % hlasy Při 50 % účasti Podporu vyjádřilo pouze 20 % všech zaregistrovaných voličů Volby do zastupitelstev krajů v r. 2004 Účast 29,6 % Počet zapsaných voličů 7,307 mil. Počet odevzdaných obálek 2,159 mil., 98 % platných Zdroj Statistická ročenka 2005

Příspěvky politickým stranám a hnutím  Stálý příspěvek ročně: 6 000 000 Kč pro stranu a hnutí, které získaly v posledních volbách do Poslanecké sněmovny 3 % hlasů. Za každých dalších i započatých 0,1 % hlasů obdrží strana a hnutí ročně 200 000 Kč. Obdrží-li strana a hnutí více než 5 % hlasů, příspěvek se nezvyšuje. Příspěvek na mandát poslance nebo senátora činí ročně 900 000 Kč a na mandát člena zastupitelstva kraje a člena zastupitelstva hlavního města Prahy činí ročně 250 000 Kč.

Příspěvky politickým stranám a hnutím: rok 2005 Název Stálý příspěvek Příspěvek celkem ČSSD 10 000 000 108 550 000 ODS 174 850 000 KDU - ČSL 5 000 000 58 650 000 KSČM 89 950 000 US-DEU 23 200 000 ODA 900 000 SNK 6 450 000 CELKEM 40 000 000 473 600 000

Ad 1b) Racionální neznalost voliče pokud jsou mezní náklady na získání znalosti vyšší než mezní výnos z této znalosti Veřejná volba je poznamenána rac. neznalostí kontrola politiků - slabá mohou se uplatnit vlastní zájmy a preference politiků Volba dle intuice, tradice v rodině, životní filosofií atd.

Ad 2) Zájmové či nátlakové skupiny, „lobby“ tlak na politiky prosazují dílčí (skupinové) zájmy prostřednictvím státu ovlivňováním státních úředníků a politiků prosazení zákonů pro ně výhodných

Maximalizují svůj užitek Institucionalizované organizace ochranné a podpůrné: Odbory, Podnikatelská sdružení Enviromentální skupiny Orgce bojující proti jaderným elektrárnám

Protichůdné zájmy Ekonomický prospěch Metody: prohrávají velmi početné skupiny (daňoví poplatníci, spotřebitelé) Vyhrávají malé ZS Metody: Lobbování (lobby angl. Parlamentní kuloár) Sdělovací prostředky Formou expertní činnosti (organizace právníků) Vstup do aktivní politiky (2003, kandidát odborářský na úřad prezidenta) Demonstrace, stávky Soudní procesy (mezinárodní, rakouští aktivisté – Temelín) Vliv: nežádoucí důsledky ochranářská politika, omezování mezinárodní dělby práce a ek. efektivnosti, neefektivní SR, nutnost zvyšovat daně, vznik schodku

Ad 3) Byrokraté Úředníci ve výkonných org. veřejné správy Realizují rozhodnutí volených orgánů v praxi Monopol na informace ? V jaké kvalitě poskytnou informace vládě a parlamentů Na rozdíl od rozhodovatelů mají odborné znalosti Zdatní manažeři – informace, které neohrozí jejich postavení a úřad Cíl: maximalizace rozsahu úřednických činností resp. rozpočtu své instituce

Ad 4) Politikové Zvoleni jako zástupci občanů do volených orgánů Cílem: politické přežití, maximalizace jejich volebních šancí tj. získání max. počtu hlasů v dalších volbách

Politik se chová jako monopolista Teorie A. Downse Politik se chová jako monopolista Po volbách není pravděpodobnost znovuzvolení závislá na jeho reakci na potřeby Odvolání (z parlamentu nebo obecního zastupitelstva) je nepravděpodobné

Teorie veřejné volby: shrnutí Subjekty veřejné volby a vazby mezi nimi

Demokratické rozhodování: a) Přímé (přímá demokracie) Referendum (nákladné, zdlouhavé) Častěji ve Švýcarsku, ČR vstup do EU 2003 b) Nepřímé (nepřímá zastupitelská demokracie) Delegace rozhodovací pravomoci na volené zástupce Menší počet vyjednavatelů, čas. méně náročné Spojena s politickým systémem (způsob zastoupení rozhodovatelů z jednotl. polit. stran ve volených orgánech, jaké zájmy a preference prosazují)

2 základní systémy zastupitelské demokracie a) Poměrné zastoupení b) Většinové zastoupení

Ad a) Poměrné zastoupení Přednost: ve voleném orgánu (parlamentu, v zastupitelstvu obce) jsou zastoupeny i malé politické strany Nedostatky: Rozdrobení politického spektra, vč. zastoupení extrémistických stran Vede k nutnosti vytvářet koalice stran, aby bylo možné prosadit většinová rozhodnutí, „křehká“ koalice se potýká s mnoha vnitřními problémy, oslabuje to efektivnost rozhodování, může vést k pádu koaliční vlády Nezávislým zástupcům je znesnadněno stát se členem voleného orgánu, nejsou-li na kandidátce politických stran Zvyšuje se vliv aparátu politických stran, ovlivňuje, kdo bude na kandidátní listině

Ad b) Většinové zastoupení Podporuje vznik velkých stran (slučováním) Usnadňuje dosáhnout rozhodovacího kompromisu Omezuje vliv extrémistických stran Důležité na úrovni zákonodárného sboru Vyhovuje většinové vládě Je schopna prosadit schválení návrhů zákonů Zvyšuje akceschopnost rozhodování Zejména na úrovni parlamentu uzákoněním ve volebním zákonu požadavku (klausule) na získání minimálního počtu resp. procent hlasů potřebných pro získání zastoupení politické strany v zákonodárném sboru. Tj. zatím i příklad ČR, i když se v posledních letech množí návrhy na změnu zastoupení v souvislosti s křehkou nadpoloviční většinou koalice v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR)

Většinové pravidlo Absolutní Tzv. kvalifikovaná většina polovina + 1 hlas o výši a struktuře veřejného rozpočtu Tzv. kvalifikovaná většina Tzn. větší než absolutní většina 2 / 3 nebo 3 / 5 přítomných „tyranie většiny“ – porušování lidských práv menšiny, většina získává výhody na úkor menšiny „teror menšiny“

Úskalí přímého i nepřímého hlasování Příklad: Výstavba zastávky autobusu: Obec: 5 občanů 3 nemají auto ani příliš necestují 2 mají auto a cestují Náklady na výstavbu: 25 rozdělí se formou daně rovným dílem mezi všech 5 občanů Přínos ze stavby pro 3 občany bez auta: 6

Rozhodování o výstavbě autobusové zastávky Ukazatel Obyv. č. 1 Obyv. č. 2 Obyv. č. 3 Obyv. č. 4 Obyv. č.5 Výnos ze stavby 6 Náklady na výstavbu 5 Čistý výnos ze stavby 1 -5 Hlasuje ano ne

Podle zásad efektivní alokace by tato výstavba nebyla efektivní, neboť náklady převyšují výnosy 25 vs. 24 Při hlasování: přímá volba: Jednohlasná shoda: nebude projekt realizován Většinové pravidlo: realizován, i když nebude efektivní, projde hlasováním

Alternativní postupy hlasování Snaha o překonání nedostatků většinového pravidla Tzv. pluralitní hlasování tzv. Condorcetovo kritérium Seřazení jednotlivých návrhů podle preferencí Vítězí varianta, která se nejčastěji umístila na prvním místě Tzv. metoda hlasování podle počtu bodů tzv. Bordův počet Vyhrává varianta s největším počtem bodů

Různá rozhodovací pravidla – různé výsledky voleb Možnost pro tzv. politické taktizování

Příklad: 3 alternativy (A,B,C), 21 voličů, Počet voličů ve skupině a pořadí alternativ Počet voličů: 7 Počet voličů: 6 Počet voličů: 1 B A C A: vítězí s 8 prvními místy, B má 7 prvních míst, C 6 Zdroj: Ochrana, F.: Veřejná volba a řízení veřejných výdajů, Ekopress s.r.o. 2003, str. 55

Stejný příklad za použití Bordova pravidla, první pořadí: 2 body, druhé pořadí 1 bod, 3.: 0 bodů Skupiny voličů a výsledky jejich hlasování za použití Bordova pravidla Počet voličů: 7 Počet voličů: 6 Počet voličů: 1 B: 14 hlasů A: 14 hlasů C: 12 hlasů A: 2 hlasy C: 7 hlasů B: 6 hlasů B: 1 hlas A: 0 hlasů B: 0 hlasů C: 0 hlasů A: 16 hlasů, B: 21 hlasů, C. 26 hlasů

Závěr Na základě použití dvou rozhodovacích většinových pravidel jsme dospěli k různým výsledkům Na základě použití většinových pravidel nelze eliminovat možné strategické chování voličů a tzv. politické taktizování

Příklad: soubor 118 voličů rozhodují o 6 alternativách Použijeme tzv. Condorcetovo kritérium, dané varianty porovnáváme párově např. porovnáváme alternativu A s alternativou B (A získalo 60 hlasů a B 58 hlasů, tj. celkem 118 hlasů)

Porovnání alternativ na bázi Condorcetova kritéria F Suma - 60 63 67 69 71 330 58 77 65 61 328 55 41 79 75 84 334 51 53 39 50 73 266 49 57 43 68 260 47 34 45 252 Vítězí varianta C s 334 hlasy, na druhém místě A s 330, na třetím B s 328, na zbývajících místěch se umístily D,E,F. Zdroj: Ochrana, F.: Veřejná volba a řízení veřejných výdajů, Ekopress s.r.o. 2003, str. 56

Pokračování příkladu: ten, kdo má na starosti agendu a zná rozložení voličských preferencí, má zájem na tom, aby varianta C nezvítězila. Navrhne, aby se „v zájmu racionality a urychlení volby hlasovalo pouze o zjevně silných variantách a nikoliv outsiderech“, prosadí, že do hlasování nebudou připuštěny alternativy D, E,F

Výsledky hlasování při zúžení výběru alternativ C Suma - 60 63 123 58 77 135 55 41 96 Tentokrát zvítězila alternativa B, předchozí vítěz alternativa C se umístila až na 3. místě

Volič MEDIÁN (M) „poziční diktátor“ Volič – občan – spotřebitel veř. statků a daňový poplatník Při většinové volbě jsou důležité preference (M), neboť je „jedním z poloviny hlasů plus jeden hlas“, který určuje absolutní většinu Rozděluje soubor lichého počtu voličů do dvou stejných podsouborů (volič V3)

Různé individuální preference struktury kvality kvantity „nabídkový koš“ – volební programy Politici se snaží vyjít vstříc voličům, kteří se nacházejí v centru politického resp. společenského spektra

Věta o mediánovém voliči je hypotézou, Racionální chování dvou soupeřících politických stran A pravice a B levice A „více levicovější“ B „více pravicovější“ Ve volbách zvítězí ta, která nejlépe odhadne pozici mediánového voliče Věta o mediánovém voliči je hypotézou, tvrdí, že v demokratické společnosti politici věnují nejvíce pozornosti preferencím voličů ze středu politického a sociálního spektra.

V politických systémech 2 silných politických stran (USA, VB apod.) lze vysledovat poměrně zřetelnou tendenci ke sbližování (konvergenci) politických programů snaha maximalizovat počet získaných hlasů jde o odhad středové preference a snaha ji uspokojit

Vybrané problémy veřejné volby Condorcetův (hlasovací, volební) paradox Arrowův teorém (věta) nemožnosti Tzv. „logrolling“

1. Condorcetův (hlasovací, volební) paradox 1785, fr. politik, 18. stol. Nástává, pokud žádný z navrhovaných návrhů nemůže získat většinu proti ostatním návrhům - vzniká nebezpečí nekonečných cyklických voleb a strategického manipulování s pořadím voleb.

2. Arrowův teorém nemožnosti neexistuje žádná hlasovací metoda na principu většinového pravidla, která nezávisí na pořadí jednání, zaručuje efektivnost a respektuje individuální preference. Zakládá se na předpokladech: uplatňuje se většinové pravidlo hlasuje se o více než dvou návrzích má-li někdo z voličů tzv. dvouvrcholovou preferenci

3. Tzv. „logrolling“ Založen za zákulisním jednání Př. Politická strana A podpoří návrh jiné politické strany B za podmínky, že tato strana B jí to oplatí a podpoří v jiném rozhodování

W. Churchill: „Řečník má vyčerpat téma, ne posluchače“ Děkuji za Vaši pozornost