Vitrail – 14.stol. – specializace skláren (duté sklo, tabulové sklo, kaménky do mozaik) – roste rozmanitost výrobků – výrazná roste spotřeba okenního skla – intenzivní výstavba gotických kostelů majících stále větší okna – velmi dobrá znalost barvení skla – ve 14.- polovina15 stol. – v Čechách pravděpodobně velké množství vitrailí – dochoval se jen zlomek – války a barokizace kostelů (17. a 18.stol.) Výroba – vyřezání tvaru z tabulového skla podle návrhu – spojování dílů olověnými páskami ve figurální či ornamentální kompozici – kompozice je doplněna kresbou – u náročnějších (hl. figurálních) kompozic – spolupráce s návrhářem – předkreslil návrh a určil barevnost – za Karla IV. významný vliv malíře Theodorika na vitrail v letech 1360-1380

Vitrail

Mozaika – mozaika „Posledního soudu“ – nad portálem chrámu sv.Víta „Porta aurea“ 1370 – kronikář Beneš Krabice „v té době dal císař udělat nad portálem kostela velice drahocenný obraz ze skla po řeckém způsobu“ 1371 – „toho roku dokončen slavnostní obraz, který dal císař udělat nad portálem pražského chrámu po způsobu Řeků, který je o to krásnější a jasnější, čím více je omýván deštěm“ – vytvořena italskými mozaikáři podle kartonu Nicoletta Semitecoly – unikátní památka v regionu střední Evropy

Mozaika Prokop, Zikmund, Vít; Vojtěch, Ludmila, Václav

Mozaika „Posledního soudu“ – bohatá barevná škála skleněných kaménků (30 odstínů) českého původu – převrstvování zlaté fólie – většina K2O-CaO-SiO2; K2O až 30hm.% - nízká odolnost – část Na2O-PbO-SiO2; PbO až 80hm.% – Mg, Zn, Mn, Cu, Ni, P, Al, Fe pod 1hm.%

Restaurování mozaiky

Restaurování mozaiky – v průběhu staletí mozaika značně utrpěla-zšednutí obrazu, nezřetelný obraz – 1889-90 část se zřítila; mozaika sejmuta – 1910 osazena do cementové malty – 1959-60 restaurování (methylchlorsilany a epoxidová vrstva, methylmethakrylát) – 1973 mozaika opět nezřetelná – 1980 nové restaurování, obroušení zkorodované vrstvy, ochranná vrstva silgel – od 1986 zkoumání příčin šednutí odborníky z ČSAV a VŠCHT Praha – proces zvětrávání – působení kyselých dešťů a vodní páry – vymývání Na+, K+ a Ca2+ a nahrazení ionty H+ – na povrchu – uhličitany, sírany a hydratovaný SiO2 (-OH) – neprůhledná vrstva – uhličitany a sírany vymývány kys. dešti a mechanicky vydrolovány (teplota) – koroze dále pokračuje – 1989-2000 poslední restaurování Gettyho konzervační institut (USA)

Středověké sklárny – polovina 13.stol.-zakládání „lesních“ skláren v horských oblastech – předpokládaný počet 51 hutí – ověřeno nálezy v 80. a 90. letech – sever, severozápad a jih

Krušnohorské sklárny – na samých hřebenech hor –> křemen, vápenec a dřevo – 6 okruhů – nejstarší – jilmovský (pol.13.stol.) – největší je moldavský (konec14.st.) – vazba na obchodní cestu do Saska

Krušnohorské sklárny – mateřské a dceřiné hutě – návětrná strana, u potoků – ústí topeniště proti směru převládajících větrů Mateřská huť – větší rozloha – areál výrobní, provozní a obytný – baterie 3 pecí (1 hlavní největší, 2 pomocné) – přístřešky pro suroviny a výrobky – haldy s odpady, lehké dřevěné domy kůlové konstrukce Dceřiná huť – menší rozloha – pouze výrobní areál, výroba surového skla (frity) – důvody vzniku – poškození staré pece – vytěžení dřeva

Technologie hutní výroby – řada objevů v 80. letech, stále však útržkovité informace – rozdílná technologie; vývoj v čase; předávání empirických zkušeností – experiment – pokusná tavba simulující technologii v 15.stol. na Moldavě – 1.pol.90.let – 3 tavby včetně tvarování replik a chlazení – tavilo se od dubna do listopadu (vhodné klima) – po zbylý čas – těžba dřeva, úprava surovin (drcení křemene, vaření potaše…), úprava materiálů pro sklářské pomůcky (jílů a dalších keramických hmot), výroba dřevěných forem a dalšího nářadí pro tvarování skla – křemen + popel později potaš (salajka) a vápenec – tavicí proces: vícefázový či jednofázový Vícefázový – 1. tavení kmene při nižší teplotě -> frita (nehomogenní, opakní)-drcena – 2. tavení frity v hlavní peci

Středověká sklářská pec – 14. a 15.stol. – horizontální, vícekomorové na otop dřevem – tavení, zpracování a chlazení skla Rekonstrukce pece na Moldavě – 2 pánve, – malé tavicí pánvičky (tyglíky) zavěšené na stěny pánví-pro barevné skloviny – zhotoveny z žárovzdorných jílů – typově 2 druhy pánviček: - nízké, miskovité pánve – starší - vyšší s odsazeným dnem – tavicí teploty do 1300°C ( 50°C – podle krystalických fází v keramice) – experiment ukázal velkou obtížnost dosahování této teploty (zkušení skláři) – nabírání skla píšťalou a tvarování volné nebo do jedno či vícedílných forem – výrobky chlazeny v hrncovitých nádobách v temperovací části peci – výrobky po čase vyjmuty a postaveny do blízkosti pece – K2O-CaO-SiO2 – vyšší tavicí teploty než u Na a Pb skel

Středověká sklářská pec

Středověké pánve

Sortiment výrobků – často obtížná rekonstrukce – nepovedené výrobky, příliš drobné zlomky – 13.stol. – velmi málo zlomků výrobků (sklo vzácné, výroba surového skla) – 14. a počátek 15.stol. – velké množství zlomků skleněných výrobků – nejvíce poznatků – Moldava I (Krušné hory); Doubice (Lužické hory) – hl. typy nádob: - vysoké číše, malé číšky, lahve a kutrolfy – zlomky okenních terčíků (výrob au nás od 14.stol.) – transport výrobků koňskými potahy ? (nálezy podkov) – 14. a 15.stol. velký rozkvět sklářství v Čechách – konec 15. a počátek 16.stol. – výrazný pokles výskytu dutého skla – oživení až v polovině 16.stol. (saské rodiny-drahé dřevo v Německu) – nové sklárny i ve vnitrozemí (Křivoklátsko, Novohradsko) - ve stylu renesance

Sortiment výrobků

Číše českého typu

Obrazy skleněných nádob

Obrazy skleněných nádob

Sortiment výrobků

Obrazy skleněných nádob

Obrazy skleněných nádob