vývoj poznávacích procesů předškolák vývoj poznávacích procesů

názorné, intuitivní, prelogické myšlení málo flexibilní, nepřesné, nerespektující plně logiku, vázáno na činnost; dítě uvažuje v celostních pojmech na základě vyzdvižení podstatných podobností; v úsudcích dítě ještě vázáno na názor (viz. skleničky s vodou či korálky); upravuje si realitu tak, aby byla pro něj srozumitelná a přijatelná – intuitivní přístup;

egocentrismus – tendence zkreslovat na základě subjektivního pohledu (když si zakryji oči rukama, schovám se); fenomenismus – svět je takový , jak vypadá, velryba je ryba; magičnost – není velký rozdíl mezi skutečností a světem fantazie; absolutismus – každé poznání má definitivní a jednoznačnou platnost, potřeba jistoty; příčinnost – otázky proč;

chápe trvalost objektů vnějšího světa, ale ne jejich podstatných znaků; trvalost předmětů určuje vizuální tvar; zásadní změna vzhledu znamená ztrátu původní totožnosti; nerozlišuje nadřazené třídy a dílčí složky (hnědých kuliček je víc než dřevěných); rigidní uvažování – ulpívání na jednom pohledu (můj bratr nemá bratra) a na jednom stavu (ostříhané ovečky už nejsou ty ovečky); chybí komplexní přístup, útržkovitost;

předpoklad správnosti a platnosti – hledání jednoznačné příčiny, odmítání náhod, vysvětlení nemusí být logické, ale musí být subjektivně uspokojující; nezávislé události mohou být spojeny – transdukce (prší, když jedem k babičce, vždy bude pršet při návštěvě u babičky); pokud je realita nesrozumitelná, vysvětlí si ji po svém, smyslem je dosáhnout jistoty;

globální vnímání neschopnost systematického prohlížení jedné části po druhé; postupem stále více vnímá z celku jednotlivé detaily; velmi citlivé analyzátory, sluchové vnímání se zdokonaluje a zpřesňuje; začíná přesněji vnímat prostor;

prostor, čas egocentrická perspektiva vnímání prostoru, co je blízko je větší; neodhaduje vzdálenosti; chápe nahoře, dole, nechápe vlevo, vpravo; rozšíření časové perspektivy (večer, zítra), vzdálenější budoucnost ztrácí význam; čas měří událostmi a opakujícími se jevy;

počet, množství rozliší nápadně odlišné množství (ne 3 od 4, ale od 7); osvojuje si obecný pojem změny množství (spočítá 5 koláčů, ale v řadě s většími mezerami je jich víc); porozumění pořadí a pochopení pojmů méně, více; potřeba umět počítat a znát řadu čísel ke konci období;

živá fantazie harmonizující význam, pro citovou a rozumovou rovnováhu; záliba v pohádkách; animismus – věci jsou živé (ostříhaný plyšák); antropomorfismus – připisuje lidské vlastnosti (sluníčko se směje); arteficialismus – někdo svět udělal (napustil vodu do rybníka);

konfabulace mezery a nedostatky v paměti a rozumové nedostatky vyplňuje dítě svojí fantazií; nerozlišuje mezi snem a skutečností a o svých snech mluví jako o skutečných zážitcích (kolem 6.-7.roku zaniká);

řeč důležitost verbálního vzoru; zdokonalování, výslovnost 3. letého dítěte je hodně nedokonalá, mnohé hlásky nahrazuje jinými nebo je vyslovuje nepřesně, postupně vymizí dětská fyziologická patlavost, pokroky ve větné stavbě; objevují se agramatismy; egocentrická řeč i jako prostředek myšlení;

růst poznatků o sobě a okolním světě, dítě zná své jméno, umí udat i své pohlaví, označuje hlavní barvy; doznívá první období otázek charakteristické „co to je?“; dítě se začíná ptát na příčinu, původ, význam věcí „a proč?“; počátek užívání řeči k regulaci svého chování; kolem 3 let hlasité slovní instrukce, od 4 – 5 let vnitřní řeč;

zájem o mluvenou řeč – povídky, říkanky, písničky; dítě rádo a hodně povídá – často je sám sobě jediným posluchačem; nedokonale zpívá písničky;