ANATOMIE - věda o tvaru a stavbě lidského těla, o struktuře, poloze a vzájemném vztahu jeho součástí. Anatomie funkční – zabývá se aplikací pohybu na lidské tělo Anatomické názvosloví Základní označení směrů na těle Trup – superior (horní), inferior (spodní); anterior (přední), posterior (zadní); medialis (vnitřní), lateralis (vnější); internus, externus → oba výrazy se v některých případech používají ve stejném významu jako medialis a lateralis; dexter (pravý), sinister (levý); superficialis (povrchový), profundus (hluboký). Končetiny – proximalis (horní),distalis (dolní) - na předloktí a ruce - ulnaris (loketní) ,radialis (radiální, vřetenovitý) - palmaris (na dlaňové straně), dorsalis (na straně hřbetu ruky) - na bérci a noze - tibialis (holenní), fibularis (lýtkový) - plantaris (na straně plosky nohy), dorsalis (na straně hřbetu nohy)

Pohybový systém Pohyb - změna polohy nebo tvaru fyzikálního objektu v prostoru a v čase; - základní projev života; - umožňuje udržení života; - jeho realizaci zajišťuje pohybový systém Vlastní pohybový systém = funkční komplex, složený ze tří podsystémů: OPĚRNÝ A NOSNÝ (kosterní soustava) - kosti, klouby, vazy HYBNÝ - EFEKTOROVÝ (svalová soustava) - kosterní svaly ŘÍDÍCÍ – KOORDINAČNÍ (nervová soustava) - receptory, centrální a periferní nervstvo

Kosterní soustava Osový skelet (lebka, páteř, kostra hrudníku) Skelet končetin (kostra pletence horní a dolní končetiny a kostra volných končetin) Základním stavebním článkem kostry je kost. Kostra spolu s připojenými chrupavkami a s kloubními a vazivovými spoji kostí vytváří pasivní pohybový aparát Funkce kostry - oporná - ochranná - u některých kostí, např. lebeční kosti, pánevní kosti, obratle → ochrana vnitřních orgánů, míchy; - depozitum minerálů - podílejí na udržení homeostázy organismu; - krvetvorba - červená kostní dřeň - energetický zdroj - žlutá kostní dřeň – významným zdrojem chemické energie vázané v tukových buňkách, atd.

Kosterní soustava - kosti 3 základní tvary kostí – dlouhé, krátké, ploché Dlouhé kosti – diafýza, 2 epifýzy, fýza (physis) – růstová chrupavka (při růstu odděluje epifýzu od diafýzy) Dělení kostní tkáně: a) kostní tkáň hutná - povrch kosti b) kostní tkáň trámčitá (spongiózní) - nitro kosti Kostní dřeň - vyplňuje dutiny uvnitř kostí a všechny prostory mezi trámečky spongiózy - červená kostní dřeň - orgán krvetvorby - žlutá kostní dřeň - šedá kostní dřeň Okostice - vazivový obal kryjící zevní povrch kosti, bohatě protkána cévami → cévní zásobení kosti

Vývoj kostí - osifikace z vazivového nebo chrupavčitého modelu procesem osifikace (kostnatění) Osifikační proces začíná uprostřed kosti v  tzv. osifikačním jádru a pokračuje směrem k periférii. primární a sekundární osifikace Primární osifikace - probíhá z tzv. primárních osifikačních center; proces rozpadu chrupavky, diferenciací kostních buněk produkujících mezibuněčnou hmotu a její mineralizací → vznik tzv. fibrilární kosti, která ještě není definitivní. - probíhá cca od 3. měsíce života plodu (prenatálně). → následuje opakované odbourávání a znovuvýstavba kosti → sekundární osifikace. sekundární osifikační centra - tvoří se po narození - jedná se o tzv. osifikační jádra - jsou důležitou pomůckou pro stanovení kostního věku - pomocí rentgenu. Kostní věk - parametr pro posouzení vývoje a růstu dítěte na základě rentgenologicky zjištěných osifikačních center (jader).

Růst kostí 1. Do délky - probíhá z růstové chrupavky tzv. fýzy; po zastavení růstu celá růstová chrupavka postupně osifikuje. K zániku fýz dochází mezi 15. - 21. rokem věku, kdy dochází k postupné zástavě růstu těla. 2. Do šířky - probíhá z hlubokých vrstev okostice. Faktory ovlivňující růst kostí: - vnitřní faktory - genetické - zevní faktory - výživové, hormonální, mechanické !!! Zvyšování axiálního tlaku na růstovou chrupavku → omezení až zástava růstu kosti do délky !!! Snižování tlaku délkový růst kosti urychluje. !!! Nepřiměřené odlehčení chrupavek → přerůstání kostí (např. po dětské obrně - nestejná délka končetin). Délkový růst stimuluje přerušovaný axiální tlak.

Kostní spoje a) pevné, pružné - vazy, chrupavky, srůsty kostí (neboli pojivové spoje); b) pohyblivé - klouby Ad a) vazivové, chrupavčité a kostěné spoje: - vazivové spoje - tvořené tuhými vazy; někdy membránami; - typy tohoto spojení: švy - např. vazivové spoje mezi lebečními kostmi, syndezmóza - vazivové spojení kostí mimo lebku; spojení mezi kostmi vedle sebe je mezikostními blánami, atd. - chrupavčité spoje - poměrně pevné, málo pohyblivé, ale pružné spojení; schopnost absorbce značné síly působící na spojované kosti; specifickým typem tohoto chrupavčitého spojení je symfýza (spoj pánevních kostí) - kostěné spoje - synostoses - druhotné kostní spoje; zcela nepohyblivé; např. kost křížová - srůst 5 obratlů.

Kostní spoje - klouby Ad b) pohyblivé spoje - klouby: Kloub - pohyblivé spojení dvou i více kostí - uvnitř vazivového pouzdra se dotýkají plochami povlečenými chrupavkou; - mezi artikulujícími kostmi je štěrbina (kloubní dutina), vystlaná synoviální membránou, - konce artikulujících kostí spojuje vazivové kloubní pouzdro (zevní a vnitřní vrstva) Styčné kloubní plochy: - jamka kloubní - hlavice kloubní

Stavba kloubu Kloubní pouzdro - tvořeno 2 vrstvami: - zevní vazivová vrstva - vnitřní vrstva - souvislá a mimo styčné plochy vystýlá celou kloubní dutinu; obsahuje synoviální buňky, které produkují do nitra kloubu synoviální maz – vazká čirá tekutina, která zvyšuje skluznost styčných ploch, má význam pro výživu jejich chrupavek, zvyšuje a udržuje pružnost chrupavek; Zvláštní kloubní zařízení: - kloubní lem - kloubní disky a menisky - kloubní vazy (ligamenta) - tíhové váčky (bursae synoviales) - svaly kloubu (musculi articulares) Cévní zásobení kloubů Inervace kloubů Propriocepce

Pohyby v kloubu Určující faktory pro pohyby v kloubech: - geometrický tvar styčných ploch - rozmístění svalových úponů v okolí kloubu - velikost měkkých částí v okolí kloubu, zejména svalové masy. Klouby jednoosé, dvojosé a víceosé - základní poloha (postavení) kloubu - stoj s horními končetinami visícími podél těla, s dlaněmi obrácenými vpřed; ze základní polohy jsou možné tyto pohyby: - flexe (ohnutí dopředu) a extenze (natažení dozadu) - abdukce (upažení, unožení) a addukce (přitažení ke střední rovině – připažení, přinožení) - rotace (otáčení), tj. pohyb kolem osy jdoucí podélně tělem otáčející se kosti - podle směru pohybu se rozlišuje rotace zevní a vnitřní.

Osová kostra páteř spoje na páteři svaly pohybující osovou kostrou = kosterní svaly kosterní základ hrudníku, jeho spoje a dýchací svaly kostra lebky dílčí součást posturálního systému funkční poruchy pohybového aparátu vztahující se ke kosternímu systému se zahrnují pod pojem tzv. vertebrogenní syndrom;

Páteř Základní složka osového systému Pohybový segment = základní funkční jednotka páteře - z funkčního hlediska má tři základní komponenty: 1. Nosná a pasivně fixační komponenta = obratle a meziobratlové vazy 2. Hydrodynamická komponenta = meziobratlové destičky a cévní systém páteře 3. Kinetická a aktivně fixační komponenta = klouby a svaly páteře.

Stavba páteře Obratel - základní stavební prvek nosné komponenty páteře 7 krčních (C), 12 hrudních (Th), 5 bederních (L) a 5 křížových obratlů, které jsou srostlé do kosti křížové, a 4-5 kostrčních obratlů, srůstajících v kost kostrční Spojení na páteři - vazy (dlouhé a krátké) a svaly - chrupavčitá spojení mezi sousedícími obratli prostřednictvím meziobratlové ploténky (destičky) - odolné na vertikálně působící tlak, velmi málo však na torzní a smykové zatížení - meziobratlové klouby páteře - vždy mezi sousedními obratli Zakřivení páteře - krční lordosa - s vrcholem při C4-C5 - hrudní kyfosa - s vrcholem při Th6-Th7 a od dolní hrudní páteře (Th10) - bederní lordosu - s vrcholem při L3-L4 Základní pohyby v páteři jsou: předklon a záklon, úklony, rotace

Hrudník 12 hrudních obratlů 12 párů žeber kost hrudní spoje na hrudníku hrudní svaly - prvních 7 párů žeber je skloubeno se sternem, další 3 páry jsou spojeny s předchozími žebry a poslední 2 žebra končí volně ve svalovině Základní funkce hrudníku a hrudní páteře: - elastická, pevná a prostorná schránka pro plíce, srdce, velké cévy, jícen a další hrudní orgány; - pevná opora pro svaly zajišťující dýchací pohyby Spoje na hrudníku - mezi žebry a páteří, mezi žebry a hrudní kostí, a mezi chrupavčitými konci žeber - jsou zesíleny vazivovými strukturami

Kostra horní končetiny Pletenec horní končetiny Volná končetina - kost klíční - lopatka → pasivní komponenty pletence - pletencové svaly → aktivní komponenta pletence Spoje pletence horní končetiny - akromioklavikulární kloub - sternoklavikulární kloub - zpevnění vazy Pohyb pletence - vždy komplexní; jedná se o pohyb lopatky, který je vždy spojen s pohybem klíční kosti

Kostra horní končetiny Ramenní kloub - spojuje pletenec horní končetiny s volnou horní končetinou Paže a předloktí - kost pažní - artikuluje se dvěma předloketními kostmi: kostí vřetenní a kostí loketní prostřednictvím loketního kloubu Ruka - distální článek horní končetiny - úchopová funkce - spojení s kostmi předloktí radiokarpálním skloubením Kostra ruky - je členěna na: - zápěstí - 2 řady zápěstních kůstek - záprstí - 5 kostí záprstních - články prstů

Kostra dolní končetiny Pletenec dolní končetiny Volná končetina Pletenec dolní končetiny - pánev - 2 pánevní kosti - kost křížová → pasivní komponenta pletence - svaly kyčelního kloubu a stehna → aktivní komponenta pletence Části pánevní kosti: kost kyčelní, kost sedací, kost stydká Spoje pletence dolní končetiny - křížokyčelní kloub - stydká spona (symfýza) - zpevnění pánevními vazy Pohyblivost křížokyčelních kloubů, stydké spony a pánevních vazů je minimální; nezbytná pro sklon pánve a optimální funkcí bederní a dolní hrudní páteře

Kostra dolní končetiny Kyčelní kloub - spojuje pánev s kostí stehenní Kost stehenní - největší a nejsilnější kost těla - hlavice kosti stehenní, - krček připojující hlavici k tělu kosti, laterálně vybíhá v tzv. velký chocholík, který je důležitým orientačním bodem dolní končetiny a místem četných svalových úponů; - tělo - distální konec stehenní kosti; - distální konec vybíhá ve dva kloubní hrboly - vnější a vnitřní kondyly; na obou bocích kondylů jsou vyvýšeniny tzv. epikondyly

Kostra dolní končetiny Kosti bérce - kost holenní (tibie) - kost lýtková (fibula) - čéška - je dynamizujícím prvkem extenzorového aparátu kolenního kloubu, dochází na ní ke změně směru tahu čtyřhlavého svalu stehenního. Vazivové spoje tibie a fibuly - tibiofibulární kloubní spoj hlavice fibuly s tibií - membranna interossea cruris - vazivová ploténka mezi tibií a fibulou; místo začátků hlubokých svalů bérce; - mechanicky brání vzájemnému posunu kostí bérce proti sobě; - distální konce tibie a fibuly jsou spojeny syndesmózou (pevné, ale pružné spojení → předpoklad správné funkce hlezenního kloubu.

Kostra dolní končetiny Kostra nohy - má tři oddíly: - zánartí - tarsus; - nárt - metatarsus; - články prstců - phalanges digitorum. Zánartí - ossa tarsi - sedm kostí nepravidelného tvaru: - hlezenní kost - talus - patní kost - calcaneus - člunková kost - os naviculare - klínovité kosti (3)- ossa cuneiformia - krychlová kost - os cuboideum - na malíkové straně nohy Nártní kosti - ossa metatarsalia -formují střední část kostry nohy; je jich 5; jako 1. metatarz je označován ten na palcové straně Články prstců - phalanges - tvoří skelet prstů nohy; jsou anatomicky uspořádány podobně jako články prstů ruky

Kolenní kloub - stýkají se v něm kost stehenní, holenní a čéška; mezi styčné plochy stehenní a holenní kosti jsou vloženy kloubní menisky - jako kloubní hlavice fungují vnější a vnitřní kondyly stehenní kosti; jako kloubní jamky fungují kloubní plochy proximální části holenní kosti spolu s menisky - dalšími styčnými plochami kostí kolenního kloubu jsou kloubní plošky čéšky Menisky - laterální a mediální - tvořeny převážně chrupavkou, liší se tvarem a velikostí; - mediální meniskus - pevně srostlý s kloubním pouzdrem a s částí vnitřního postranního vazu → méně pohyblivý → bývá často poškozen; - laterální meniskus - upevněn pouze v jednom místě, značně pohyblivý, zejm. při mírných flexích v kolenním kloubu.

Vazivový aparát kolena Ligamenta (vazy) zesilující kloub: - ligamenta kloubního pouzdra - nitrokloubní vazy - Ligamenta kloubního pouzdra vepředu: - šlacha čtyřhlavého svalu stehenního (připojená na čéšku); - ligamentum patellae (pokračování šlachy čtyřhlavého stehenního svalu s úponem na kost holenní; - retinacula patellae (vazivové pruhy jdoucí po obou stranách čéšky od čtyřhlavého svalu ke kosti holenní); - Ligamenta po stranách pouzdra: - postranní vazy – tibiální a fibulární - jsou to stabilizátory kolena při extenzi (maximálně napjaty) a při částečné flexi; - Ligamenta vzadu: - ligamentum popliteum obliquum - pokračování úponové šlachy poloblanitého svalu stehenního.

Vazivový aparát kolena Nitrokloubní zkřížené vazy - nejmohutnější stabilizátory kloubu - Přední zkřížený vaz - omezuje posun holenní kosti dopředu a zabezpečuje vnitřní rotaci bérce; - nejvíce je zatížen při vnitřní rotaci bérce se současnou hyperextenzí kolena; - Zadní zkřížený vaz - omezuje posun bérce dozadu a omezuje jeho zevní rotaci; - nejsilnější vaz kolenního kloubu.