Liberalizace světových agrárních trhů ASP KS IV. Liberalizace světových agrárních trhů GATT, WTO Konkurenceschopnost

Program Liberalizace AZO, GATT, WTO Konkurenceschopnost Definice Typy konkurenceschopnosti Hodnocení konkurenceschopnosti

Liberalizace agrárního zahraničního obchodu

Vznik a vývoj Světové obchodní organizace V roce 1944 se v americkém městečku Bretton Woods sešli zástupci budoucích vítězů druhé světové války, aby položili základy novému světovému řádu a založili tzv. Bretton Woodské instituce – Mezinárodní měnový fond a Světovou banku. Navíc se zde domluvili zástupci 50 zemí na založení multilaterální organizace, která by dohlížela na světový obchod – Mezinárodní obchodní organizace (International Trade Organization, ITO). V letech 1947-48 tuto instituci opustilo 23 zemí a sepsalo Všeobecnou dohodu o clech a obchodě (General Agreement on Tariffs and Trade, GATT). Zatímco původní zaměření ITO bylo značně široké a zahrnovalo i oblast zaměstnanosti, mezinárodních investic, opatření omezující obchod, dohody o pohybu zboží a službách, GATT byla daleko jednodušší smlouvou usilující o snížení celních sazeb. V rámci GATT se uskutečnilo osm „kol“ obchodních jednání. Zpočátku se zabývala výhradně omezováním celních sazeb, časem ale začala pokrývat i oblast obchodu se službami, právo duševního vlastnictví a necelních bariér pro obchod. Jednání z let 1986-1994 (Uruguyské kolo) vedlo k založení Světové obchodní organizace (World Trade Organization, WTO). Zatímco GATT byla spíše jednacím fórem, WTO si vydobyla uznávanou pozici mezinárodní instituce dohlížející na uplatňování smluv podepsaných v rámci GATT/WTO.

GATT Podepsána r. 1947, platnost od r.1948 GATT – General Agreement on Tariffs and Trade (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) Do r.1995 podepsána 128 zeměmi. Československo bylo zakládajícím členem GATT a nikdy z organizace nevystoupilo, i když se do r. 1989 aktivně nezapojovalo do její činnosti. Po rozdělení na Českou republiku a Slovenskou republiku se oba státy staly členy GATT

GATT Uvolňování mezinárodních obchodů odstraněním obchodních překážek Před tzv. Uruguayským kolem úspěšně proběhlo sedm kol jednání v rámci GATT: 1947 - Ženevské kolo (Geneva Round) 1949 - Annecy, Francie 1950-51 - Torquay, Velká Británie 1956 - Ženeva II. 1960-62 - Dillonovo kolo (Dillon Round) 1964-67 - Kennedyho kolo (Kennedy Round) 1973-79 - Tokijské kolo (Tokyo Round) 1986-94 - Uruguayské kolo (Uruguay Round)

GATT Výsledkem prvního Ženevského kola v roce 1947 mezi 23 zakládajícími státy bylo 123 dohod pokrývajících polovinu světového obchodu. Úspěchem prvního kola bylo snížení cel, zejména díky USA jako zastánci volného obchodu, které byly ochotny snížit svá cla na dovoz z Evropy, aniž žádaly po evropských zemích, aby opustily svá obchodní omezení uvalená na import. Kennedyho kolo v letech 1964-67 proběhlo ve znamení reformulování obchodní politiky USA. Byl přijat nový, přeshraniční přístup ke snižování cel pro průmyslové zboží. Celní úlevy pokrývaly odhadem obchod za 40 miliard USD (75 % světového obchodu). Konečným výsledkem bylo 35% snížení cel s výjimkou textilu, chemikálií, oceli a dalších citlivých produktů. Dále 15-18% snížení cel na zemědělské a potravinářské výrobky. Vypracován byl také kodex antidumpingu. Rozvojové země hrály v tomto kole vedlejší roli, nicméně i pro ně bylo přínosem výrazné snížení cel především u nezemědělských produktů. Jejich hlavním úspěchem byla tehdy možnost nepřijmout reciproční úlevy a většina je také nepřijala. Tokijského kola se účastnilo 99 zemí. Výsledkem bylo výrazné snížení cel, ale co je ještě důležitější, dojednaly se nové dohody či kodexy, zabývající se mimocelními opatřeními a příznivějším zacházením s obchodem v rozvojových zemích. Tokijské kolo učinilo jakýsi pokrok v zemědělství, vznikly zvláštní mnohostranné dohody o hovězím mase a mléčných produktech. Dále se podařilo snížit dovozní poplatky a další obchodní bariéry na tropické produkty, které uvalovaly průmyslové země na rozvojové. Nepodařilo se však liberalizovat obchod zemědělskými produkty, neboť by to vyžadovalo reformu domácích podpůrných politik, např. zemědělských dotací, na něž nebyly smluvní vlády připraveny. Zemědělství tak zůstalo stranou hlavního proudu pravidel GATT. Nová klauzule zavedla právní základ, na němž mohly rozvojové země rozšířit všeobecný systém preferencí. Již existující konzultační procedura a Výbor pro obchod a rozvoj sledovaly aktivity GATT a zajišťovaly, aby byla problémům rozvojových zemí věnována patřičná pozornost. Role výboru byla v Tokijském kole posílena vznikem úžeji zaměřených podvýborů. Tokijské kolo se lišilo od předchozích tím, že se zabývalo mimocelními bariérami.

1994 : WTO – World Trade Organisation (Světová obchodní organizace) Zastřešuje: GATT (General Agreement of Tarriffs and Trade) GATS (General Agreement on Trade in Services ) TRIPS (Agreement on Trade-Related Aspects of Intellectual Property Rights) V současné době má WTO 153 členů

Podepsáním Dohody o zřízení Světové obchodní organizace v Marrakeši, Maroko, dne 15. dubna 1994 bylo završeno mnohaleté úsilí o doplnění a přeměnu Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) v mezinárodní organizaci, která byla zřízena od 1. ledna 1995. Zároveň byly přijaty výsledky tzv. Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání (19 dohod, 24 rozhodnutí, 8 ujednání a 3 deklarace), tvořící náplň činnosti WTO. V současné době má WTO 153 členů a cca třicet zemí jedná o svém přístupu k ní (z větších obchodních partnerů nejsou dosud členy např. Ukrajina). WTO je mezivládní organizace. Členy nemusí být vždy státy, ale jednotná celní území (tedy celní unie nebo přímo celní území, např EU jako celek).

Dohody a ujednání WTO, závazky členů Mnohostranné dohody (cca 60 dohod) jsou právními texty závaznými pro všechny členy WTO, které pokrývají spolupráci v oblasti obchodu s nezemědělským zbožím (dohoda GATT 1994), se zemědělským zbožím (Dohoda o zemědělství), se službami (Všeobecná dohoda o obchodu se službami), právy k duševnímu vlastnictví (Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví). M Mnohostranné dohody jsou doplněny tzv. listinami koncesí, které obsahují závazné podmínky pro přístup na trh každého člena WTO. V oblasti zboží se jedná o stanovení celní ochrany a povolené míry exportních subvencí, v oblasti služeb jde o možnosti zahraničních dodavatelů obchodovat se službami; Rovněž byly sjednány dvě vícestranné dohody WTO (pro obchod s civilními letadly a o vládních zakázkách), jejichž smluvními stranami jsou na základě dobrovolnosti jen některé členské státy WTO. Česká republika se stala smluvní stranou těchto dohod teprve po svém vstupu do Evropské unie.

Konference WTO VII. 2009 – Ženeva VIII. 2011 - Ženeva I. 1996 – Singapore II. 1998 – Ženeva III. 1999 - Seattle IV. 2001 – Dohá V. 2003 – Cancún VI. 2005 – Honkong VII. 2009 – Ženeva VIII. 2011 - Ženeva

1996 - Singapore Nachází se u Malajsie Zasedání proběhlo 9. - 13. 12. 1996 Konference se zabývala problémy marginalizace, úlohou WTO, regionálními dohodami, přístupy dalších členů, prováděním dohod a ujednání WTO, obchodem s textilem a rozvojovými aspekty. Otevřela nová, později tzv. singapurská témata: vztah obchodu a investic, obchodu a hospodářské soutěže, usnadňování obchodu a veřejné zakázky. Odsouhlasila uzavření Dohody o obchodu s informačními technologiemi a rozšíření položek bezcelně obchodovaných léčiv.

1998 - Ženeva Zasedání proběhlo 18. - 20. 5. 1998 Byla spojena s oslavami 50. výročí založení GATT, potvrdila cíle, závazky a rozsah další práce WTO. Rozhodla o zahájení přípravného procesu vedoucího k budoucím mnohostranným jednáním. Zvláštní deklarace se týkala elektronického obchodu.

1999 - Seattle Zasedání proběhlo 30. 11. - 3. 12. 1998 Očekávalo se zahájení nového kola mnohostranných obchodních jednání v souladu s náplní negociačních oblastí stanovenou 1.konferencí WTO. Konference skončila neúspěšně, nebyla přijata žádná deklarace ministrů, nebylo tedy ani zahájeno nové kolo jednání.

Doha – Quatar (Katar) Nachází se na východ od Saúdské Arábie Zasedání proběhlo 9.-14. 11. 2001 Za člena byla přijata Čína V mezidobí se podařilo překonat rozpory mezi členy, takže bylo možno přijmout tzv. Rozvojovou agendu z Dohá, která je programem jednání do 1. 1. 2005. Program jednání prakticky ve všech oblastech činnosti WTO je výrazně doplněn prvky, které by umožnily prohloubit integraci rozvojových a nejméně rozvinutých členů do světového obchodu a ekonomiky.

Mexiko - Cancún V. Ministerská konference se konala 9. – 14. září 2003 v Mexiku v Cancúnu Měla zhodnotit dosavadní jednání a přijmout rozhodnutí k jejich dokončení. Nepodařilo se dosáhnout konsensu o dalším pokračování mnohostranných jednání a konference přijala pouze prohlášení o pokračování prací v duchu dokumentů přijatých v Dohá.

Honkong, 2005 Zasedání proběhlo 13. - 18. 12. 2005 Očekávalo se přijetí modalit pro dokončení jednání o Rozvojové agendě z Dohá. Vzhledem k tomu, že před jednáním nebylo dosaženo shody mezi členskými státy, byly sníženy ambice. Výsledkem je přijetí Deklarace ministrů, která popisuje dosažené výsledky a průběžný stav jednání a obsahuje některé částečné kroky vpřed. Největšího úspěchu bylo dosaženo v oblasti pomoci a zvláštního zacházení pro rozvojové a nejméně rozvinuté země. Deklarace umožňuje pokračovat v kole mnohostranných jednání na dříve přijatých zásadách.

Rok 2006 Generální ředitel WTO Pascal Lamy oznámil 24. července 2006 v Ženevě, že Generální radě WTO 27. července předloží návrh na úplné přerušení negociací v rámci tzv. katarského kola mnohostranných obchodních jednání na neurčito. Důvodem tohoto kroku byly nepřekonatelné překážky v postojích jednotlivých stran, které se následně začaly obviňovat z podílu na krachu jednání

Současný stav jednání – o čem se vlastně (ne)jedná Na základě dokumentů ze IV. Konference ministrů v Doha byla zahájena mnohostranná jednání o tzv. "Rozvojové agendě z Doha" (Doha Development Agenda — DDA). Mezi nejvýznamnější problematiky DDA patří agrární reforma, tzv. NAMA (liberalizace obchodu s nezemědělskými výrobky), liberalizace obchodu se službami, některé prvky Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, problematika obchodu a životního prostředí, usnadňování obchodu, pravidla mnohostranného obchodu (antidumping, preferenční dohody a subvence a vyrovnávací opatření). Všechny problematiky společně prolíná tzv. "rozvojový aspekt" — poskytnutí větších výhod rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím s cílem jejich urychlení jejich hlubšího zapojení do systému světového obchodu.

Další postup jednání Výsledkem diplomatických aktivit zástupců mnoha států a vůle ministrů obchodu, kteří se sešli během Světového ekonomického fóra v Davosu v lednu 2007, bylo obnovení jednání o Rozvojovém programu z Dohá). Pokračování negociací bylo potvrzeno i na zasedání Generální rady Světové obchodní organizace (WTO) 7. února 2007. Přes obecné proklamace o zájmu k dohodě o DDA však dosud k žádnému posunu nedošlo.

Rok 2008 Generální ředitel Pascal Lamy navrhl pro rok 2008 tzv.“cestovní plán“ Aid-for-Trade (Pomoc obchodu), který mapuje pomoc rozvoje obchodu zemím Afriky, Latinské Ameriky a Karibiku a Asie-Pacifiku na národní a sub-regionální úrovni. Tento plán dostal podporu členů Rady pro obchod a rozvoj 25.2.2008

V roce 2009 se konala VII. konference ministrů v Ženevě Problematika týkající se DDA nebyla kvůli neshodám zařazena jako hlavní a negociační bod na program konference v Ženevě. Ministři se shodli na významu dokončení jednání o DDA v r. 2010. Rozvojový prvek musí zůstat v centru jednání s cílem ekonomického vzestupu a odstranění chudoby v rozvojových a nejméně rozvinutých zemích; Za základ jednání budou sloužit dříve předložené návrhy negociační texty. Priorita je pro dokončení modalit v zemědělství a NAMA (Non Agriculteure Market Access — přístup na trh pro nezemědělské výrobky). Za důležité oblasti byly dále označeny služby, pravidla a usnadňování obchodu; Ministři zdůraznili zájem na dokončení jednání o zvláštních otázkách přednostního zájmu pro nejméně rozvinuté členy, které byly v zásadě dohodnuty v Hongkongu (bavlna, bezcelní a bezkvótový přístup na trh, výjimka v oblasti služeb); V oblasti přístupu zemí do WTO byly v diskusi předloženy rozdílné názory na zjednodušení nebo časové omezení přístupových procesů. V této souvislosti zmínil předseda i význam technické pomoci rozvojovým zemím; Ministři se shodli na uznání a případném dalším posílení monitorovacího a analytického procesu ve věci přijímání opatření v období krize. Diskutován byl i vztah mezi mnohostranným systémem obchodu a rozšiřujícím se počtem dvou—či vícestranných regionálních obchodních dohod; Jako další vývoj a výzvy, kterým bude čelit WTO v budoucnosti byly zmiňovány klimatické změny, příspěvek WTO k odstraňování překážek pro environmentální zboží a služby. Zaznělo varování proti "zelenému protekcionismu". K řešení byly navrženy i další oblasti, jako např. soukromé standardy, vládní zakázky, investice, hospodářská soutěž a další.

VIII. Konference WTO na úrovni ministrů v prosinci 2011 v Ženevě Tato konference nebyla negociační Ekonomicky nejvýznamnějším výsledkem konference jsou přínosy Dohody o veřejných zakázkách, které lze vyčíslit na 80 až 100 miliard amerických dolarů ročně. Přístup na své trhy zlepšilo všech 42 členů dohody. Významné bylo například otevření trhu Japonska, kde se evropské firmy budou moci účastnit projektů obnovy v hodnotě miliard euro. Díky rozšíření Světové obchodní organizace o čtyři nové členy (Rusko, Černá Hora, Samoa, Vanuatu) se bude jejími pravidly řídit už 97 % světového obchodu. Jen vstup Ruska představuje přínosy pro ostatní členy ve výši kolem 5 miliard dolarů. Ministerská konference přijala balíček rozhodnutí ve prospěch nejméně rozvinutých zemí. Za nejvýznamnější lze považovat otevření trhu rozvinutých zemí v oblasti služeb. V souvislosti s pokračující ekonomickou krizí dominovala na Konferenci obava z nové vlny protekcionismu. Podle analýz Světové obchodní organizace by odstranění všech opatření bránících obchodu ušetřilo až 800 miliard dolarů. Summit ale ukázal, že ne všichni členové Světové obchodní organizace chápou protekcionismus stejně. Konference bohužel nepřijala žádné konkrétnější závěry pro další jednání o mnohostranné liberalizaci obchodu, tedy o Rozvojové agendě z Dohá. Členové sice potvrdili svou vůli pokračovat na základě přijatého mandátu i vyjednávacích zásad, nepřijali však žádný konkrétní program jednání pro nejbližší období

Vedení WTO Sídlo: Centre William Rappard, 154 Rue de Lausanne, CH-1211, Geneva 21, Švýcarsko Nejvyšším orgánem je Konference ministrů Mezi konferencemi ji řídí Generální rada Pracovní orgány Sekretariát – současný generální ředitel Pascal Lamy

Hlavní problémy Problematika rozvojových zemí Koncepce multifunkčního zemědělství EU Domácí dotace do zemědělství Spor o biotechnologie a labelling „Damoklův meč“ WTO je ekologie a TUR

Nejednotné zájmy mocenských bloků: 1. skupina – EU, Japonsko, Jižní Korea, Švýcarsko a Turecko 2. skupina – USA a země tzv. Cairnské skupiny 3. skupina - rozvojové země, významná je zejména skupina G 22 (nebo též G20+)

Cairns Group koalice zemí s nízkými. výrobními náklady. vytvořená v r Členové Cairns Group 1. Argentina 7. Kolumbie 13. Nový Zéland 2. Austrálie 8. Costarika 14. Paraguay 3. Bolívie 9. Fidži 15. Filipíny 4. Brazílie 10. Guatemala 16. Jižní Afrika 5. Kanada 11. Indonésie 17. Thajsko 6. Chile 12. Malajsie 18. Uruguay

ČR, stejně jako ostatní členské země WTO, na sebe přijala závazky vyplývající z UK GATT a vztahující se k liberalizaci světového obchodu se zemědělskými a potravinářskými výrobky

Členění konkurenceschopnosti AS podle předmětu jejího definování 1) Podle typu trhu vnitřní vnější 2) Podle úrovně agregace konkurenceschopnost ve smyslu komoditním podnikovém odvětvovém 3) Konkurenceschopnost jednotlivých komodit (zemědělských produktů ) Konkurenceschopnost jednotlivých zpracovaných produktů potravinářského průmyslu

Možnosti hodnocení konkurenceschopnosti v AS podílem na trhu ekonomickým efektem solventností a důvěryhodností oceněním domácích zdrojů mírou efektivnosti matice PAM (Policy Analysis Matrix) efektivnost AZO multidimensionální dynamická konkurenceschopnost

Měření konkurenceschopnosti Ekonomickým efektem ukazatele: - absolutní (zisk) - relativní (rentabilita) konkurenceschopnost je nejčastěji obecně chápána jako výnosy vztažené na jednotku produkčních faktorů (jako práce, půda a kapitál) z hlediska stavového, nebo jako výnosy na jednotku vložených nákladů z hlediska tokového.

Měření konkurenceschopnosti Oceněním domácích zdrojů rozdělení nákladů obchodovatelné (prodejné) neobchodovatelné (neprodejné) konstrukce 2 ukazatelů: DRC (domestic resource costs) PRC (private resource costs)

Měření konkurenceschopnosti Efektivností AZO saldo AZO podíl cen při vývozu a při dovozu, ukazatel směnných relací -„terms of trade“ SR = jCex / jCim kde SR ….. ukazatel směnných relací jCex ….. průměrná jednotková cena dané komodity v exportu j Cim ….. průměrná jednotková cena téže komodity v importu

Měření konkurenceschopnosti Pomocí matice PAM jeden z nejrozšířenějších způsobů hodnocení posuzuje se vliv ochrany domácího trhu vliv podpory domácích producentů vliv nákladovosti

Struktura matice PAM PAM Výnosy Náklady obchodov.. Náklady neobchod Zisk Finanční ceny A B C D= A-B-C Ekonomické ceny E F G H= E-F-G Transfery politiky I=A-E J=F-B K=G-C L=D-H L= I+J+ K

Ukazatele konkurenceschopnosti odvozené z PAM Koeficient nominální ochrany KNO=A/E-1 Říká, o kolik % jsou pro danou komoditu vyšší (KNO>0) nebo nižší (KNO<0) domácí tržní ceny než ceny světové Koeficient efektivní ochrany KEO=(A-B)/(E-F) Udává o kolik % je pro danou komoditu přidaná hodnota měřená v domácích tržních cenách větší (KEO>0) nebo menší (KEO<0 než přidaná hodnota měřená ve světových cenách Náklady domácích zdrojů DRC=G/(E-F) Ukazují, zda náklady domácích zdrojů v domácích ekonomických cenách jsou nižší (DRC<1) nebo vyšší (DRC>1) než přidaná hodnota měřená ve světových cenách pro danou komoditu. Je-li DRC>1 komodita není konkurenceschopná.

Ukazatele konkurenceschopnosti odvozené z PAM Koeficient přizpůsobení soukromých nákladů PCAC=A/(B+C)-1. Ukazuje, o kolik % je třeba snížit (PCAC<0) nebo zvýšit (PCAC>0) náklady v domácích cenách, aby daná komodita byla konkurenceschopná (měřeno v domácích tržních cenách) Koeficient přizpůsobení ekonomických nákladů SCAC=E/(F+G)-1. Ukazuje, o kolik % je třeba snížit (SCAC<0) nebo zvýšit (SCAC>0) náklady ve světových a ekonomicky nedeformovaných cenách, aby daná komodita byla konkurenceschopná (měřeno ve světových cenách).

Konkurenceschopnost vybraných komodit Komodita KNO % KEO % DRC % PCAC % SCAC % Pšenice - 16 - 9 0,74 22,0 24,0 Ječmen -21 - 10 0,80 17,0 19,0 Řepka-semeno - 21,0 10,0 21,0 Cukrovka 14,9 36,0 2,20 - 18,0 - 31,0 Brambory 19,9 28,0 0,90 40,0 9,0 Mléko 58 39,0 1,84 - 14,0 - 33,0 Skot 43 1,66 - 24,0 Prasata 19 20,0 1,17 - 2,0 - 6,0

Multidimensionální dynamická koncepce konkurenceschopnosti Zahrnuje hledisko : kvantity včetně časového přizpůsobení nabídky poptávce kvality Kvalitativní prvek pak obsahuje tradiční stavový produktový přístup k hodnocení kvality zemědělských a potravinářských výrobků, tedy hygienickou nezávadnost nutriční hodnotu organoleptické kvality vzhled výrobku význam značky (jedinečnost výrobku)

Multidimensionální dynamická koncepce konkurenceschopnosti soubor kvalitativních ukazatelů dynamického charakteru, hodnotící dopady na životní prostředí “labelling”, tedy přítomnost geneticky modifikovaných produktů “animal welfare“ sociální a etickou úroveň produkujících jednotek

Konkurenceschopnost zemí podle mezinárodního multikriteriálního hodnocení Světové hodnocení konkurenceschopnosti zemí podle 321 ukazatelů řazených do 3 skupin a 20 podskupin : Výkon ekonomiky Efektivnost činnosti vlády Efektivnost podnikání Infrastruktura

Konkurenceschopnost zemí podle mezinárodního multikriteriálního hodnocení Výkon ekonomiky Efektivnost domácí ekonomiky Mezinárodní obchod FDI Zaměstnanost Vývoj cen Efektivnost činnosti vlády Veřejné finance Fiskální politika Institucionální rámec Obchodní legislativa Společenský rámec

Konkurenceschopnost zemí podle mezinárodního multikriteriálního hodnocení Efektivnost podnikání Produktivita Trh práce Finanční management Praxe Postoje a hodnoty Infrastruktura Základní infrastruktura Technická infrastruktura Vědecká infrastruktura Zdraví a životní prostředí Vzdělání

Mezinárodní měření konkurenceschopnosti Provádí IMD World Competitiveness Center od roku 1989 Měření se provádí v 61 zemích a regionech po celém světě ČR se v roce 2006 umístila na 32. místě (ze ZSVE třetí za Estonskem a Litvou) http://www.imd.ch/research/centers/wcc/index.cfm