Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu Orbis pictus 21. století

podle druhu napadení materiálu OB21-OP-STROJ-STE-TRE-U-2-029 Koroze podle druhu napadení materiálu OB21-OP-STROJ-STE-TRE-U-2-029

Koroze - podle napadení materiálu Rozdělujeme je do dvou skupin: Koroze rovnoměrná (plošná koroze) : Při rovnoměrné plošné korozi ubývá povrch působením koroze přibližně rovnoměrně a pomalu. Tento druh koroze se vyskytuje u nepovlakovaných součástí z nelegovaných konstrukčních ocelí ve venkovním prostředí nebo při zokujení výkovků, je nejrozšířenější. Koroze nerovnoměrná (napadení pouze určité části povrchu) Důlková - větší nebo menší důlky na povrchu Bodová - ojedinělé korozní body, zbytek materiálu bez zřejmého napadení Laminární - terasovité odleptávání materiálu Štěrbinová - objevuje se v jemných kapilárách nebo ve štěrbinách Mezikrystalová - napadení rozhraní mezi krystaly Transkrystalová - současné napadení hranic zrn a vlastních zrn Selektivní - preferenční napadení jedné nebo více fází slitiny tvořené různými strukturami

Koroze Podle druhu napadení materiálu Koroze rovnoměrná rovnoměrný úbytek materiálu po celém povrchu Koroze nerovnoměrná napadení pouze určité části povrchu, nebo vnitřku materiálu

Důlková koroze Důlková koroze se projevuje vznikem větších nebo menších důlků na povrchu kovu, dochází k ní například pod antikorozními nátěry a povlaky na uhlíkové oceli nebo při porušení ochranných nátěrových filmů, důlková koroze je nebezpečná, její průnik dovnitř kovu probíhá velmi rychle, zbytek povrchu kovu může zůstat bez koroze. Struktura důlkové koroze na mostní konstrukci po 18 – 30 letech letech

Bodová koroze Bodová koroze je charakterizována tím, že se tvoří ojedinělé korozní body, zatímco zbytek plochy je bez zřejmého napadení, k této korozi dochází zejména u kovů s přirozenou oxidovou vrstvou, například u nerezavějící oceli, hliníku a jeho slitin, v místech, kde je vrstva oxidů tenčí mohou vzniknout korozní body, v místě poruchy pasivní vrstvy vzniká důlek, ve kterém migrací vzrůstá koncentrace agresivních iontů a hydrolýzou korozních produktů klesá hodnota pH, tím se vytvářejí stále agresivnější podmínky a vzniklý důlek se dále šíří, ochrana před bodovou korozí spočívá hlavně ve výběru odolného kovového materiálu, ke vzniku bodové koroze přispívá také hrubě obrobený povrch, přítomnost okují a vměstků Mn,S ve struktuře oceli.

Laminární koroze Laminární koroze postupuje přednostně po hranicích jednotlivých vrstev, např. u válcovaných nebo vrstvených materiálů, které se pak oddělují v šupinách, nastává zejména u kovů, které jsou méně odolné než jejich oxidy, například při zpracování mědi může dojít k zaválcování oxidů, které jsou odolnější než vlastní kov a při korozi pak dochází k již zmíněnému slupkovitému odleptávání mědi ve směru, v němž byla válcována – podobně jako na obrázku.

Štěrbinová koroze souvisí rovněž s bodovou korozí a objevuje se v jemných kapilárách nebo ve štěrbinách korozního prostředí tam, kde vznikající místní rozdíly v koncentraci kyslíku a tím se vytvářejí podmínky pro vznik koroze, ochrana před štěrbinovou korozí spočívá především v konstrukčních úpravách, které zabraňují vzniku konstrukčních štěrbin, nespojitých svarů, omezují konstrukční spoje, které vytvářejí štěrbiny, při kontaktu kovových povrchů dojde ke vzniku štěrbin často již jen v důsledku jejich drsnosti, problém štěrbinové koroze lze řešit výběrem vhodného, korozně odolnějšího materiálu, nebo úpravou prostředí

Štěrbinová koroze – příklady napadení korozí

Mezikrystalová koroze Mezikrystalová koroze je typická zejména pro nerezavějící oceli, tento typ koroze je způsoben buď na přítomnost nečistot na hranicích zrn, nebo na místní obohacení nebo vyčerpání jednoho nebo více legujících prvků, při mezikrystalové korozi dochází k napadení rozhraní mezi jednotlivými krystaly (zrny), materiál ztrácí pevnost a houževnatost a může dojít až k jeho úplnému rozkladu, tento druh koroze je tím nebezpečnější, že na povrchu kovu nemusí být viditelné žádné korozní napadení, např. slitiny kovů se rozpadají a ztrácí své mechanické vlastnosti, nebo malé množství Fe v Al nebo Ti, v níž Fe má nízkou rozpustnost

Transkrystalová koroze Transkrystalová koroze se projevuje napadením rozhraní mezi zrny a současným praskáním vlastních krystalů, v praxi se vyskytuje jen velmi zřídka.

Selektivní koroze Při selektivní korozi dochází korozními procesy k odstranění jedné složky slitiny, typickým představitelem tohoto druhu koroze je odzinkování mosazí, kdy část původního materiálu slitiny mědi a zinku se přemění na houbovitou měď, dochází k tomu buď v celé vrstvě u povrchu nebo lokálně, k odzinkování jsou náchylné všechny mosazi s obsahem Zn větším než 15 %, odzinkování mosazí je častou příčinou selhání mosazných armatur ve vodních rozvodech.

Koroze z vnitřního pnutí Korozního praskání je proces, který zahrnuje zahájení trhlin a jejich šíření, případně až do úplné destrukce, vzniká kombinovaným působením mechanického zatížení v tahu a současném působení koroze, tato forma koroze představuje velké riziko v průmyslových zařízeních hlavně z hledisek ekonomických a bezpečnostních, materiály jako sklo, plasty a guma mohou být také za určitých podmínek náchylné k tomuto typu koroze, prostředků ke snižování nebo předcházení korozního praskání jsou: odstranění zbytkových napětí od vnitřního pnutí tepelným zpracováním, volba vhodného materiálu, úprava svárů, ochranných nátěrů.

Galvanická koroze Vzniká spojením dvou odlišných kovů a jejich vystavením koroznímu prostředí, ušlechtilejší kov (katoda) koroduje pomaleji než by korodoval sám, kov méně ušlechtilejší (anoda) naopak koroduje rychleji než v případě, kdy není s druhým vodivě spojen, neúmyslná galvanická koroze je však většinou jevem nežádoucím, galvanické koroze je definována jako efekt vyplývající ze styku dvou různých kovů a slitin v agresivním prostředí.

Koroze bludnými proudy pokud je zemina vlhká a jsou v ní uloženy kovové předměty z různých kovů, pak se celek chová jako korozní článek a kovové předměty které fungují jako elektrody jsou chemicky rozrušovány korozí, velmi nebezpečné jsou účinky bludných proudů např. na mostní konstrukce, potrubí, další vodiče či jiné kovové předměty v továrnách, apod., původcem bludných proudů jsou zejména stejnosměrné železniční trakce, které jsou postupně nahrazovány střídavými, zejména u tramvajových provozů ve městech způsobují bludné proudy škody na inženýrských sítích.

Použitá literatura Moderní strojírenství, Josef Dillinger a kolektiv. Strojnictví I, II, J. Doleček, Z. Holoubek. Strojírenská příručka, Rudolf Kříž, Pavel Vávra, Scientia, spol.s.r.o, Praha 1998, ISBN 80-7183-054-2.