Vývoj chůze, lokomoční typy

Výchozí typ - primitivní kvadrupedismus Stromová adaptace - funkční vyváženost obou párů končetin při pohybu Kosti předloktí jsou spojeny klouby tak aby umožňovaly rotaci předloktí Zástupci : hmyzožravci - tana Aegyptopithecus - egyptská opice

„Generalizovaná“ kvadrupedie Pohyb pomocí úchopu podmínka: možnost silového držení na větvích - palec obou párů končetin byl schopen úchopu - pohybový repertoár : skákání, šplhání vertikální lpění a skákání Zástupce : lemur Dendropithecus

Proconsul africanus

semibrachiátoři Přibývání na váze = obtížnější pohyb po stromech - začínají ručkovat, zavěšovat se na větve - ocas je protiváha těla, je požíván jako kormidlo, vzduchová brzda je silný - pověsí se za něj je citlivý - dokáže jím utrhnout bobuli a přenést si ji do úst Anatomické změny : zkrácení a rozšíření hrudníku posun lopatky na záda - dorzolaterálně prodloužení paží - klouby horní končetiny jsou pohyblivější než u kvadrupedů dryopithecus Zástupce : chápán

brachiátoři Brachiace = ručkování Malí a lehcí - hmotnost do 10 kg dlouhé končetiny vhodné k ručkování ruka s krátkým silným palcem a vytaženými prsty - nevhodné pro manipulaci hlubší a širší trup dorzolaterální umístění lopatek dlouhá a silná klíční kost ocas zanikl - nepotřebují ho k udržování rovnováhy vysoká specializace těla neumožňuje např. kvadrupední pohyb klouby ruky výhradně k zavěšování Zástupce : orangutan

oreopithecus

Kotníkochodci - knuckle - walking Střídají několik pohybů : šplhání, zavěšování, zhoupne se, ručkuje na zemi chodí po čtyřech - hmotnost se zčásti přenáší na kotníky prstů má krátké dolní končetiny a delší horní končetiny trup je skloněn šikmo dopředu Zástupce : šimpanz, gorila

Co si primáti v evolučním vývoji ponechali ? Dobře vyvinutou klíční kost - dovoluje velkou pohyblivost pletence ramenního - ostatní savci ji „ztratili“ dorzolaterálně umístěnou lopatku - zvětšuje pohyblivost ramenního pletence dvě oddělené kosti předloktí - umožňující supinaci a pronaci (u hominoidů kloubně připojena k ruce kostí vřetenní u primátů kloubně připojeny k ruce obě kosti předloktí) možnosti pohybu v loketním kloubu a předloktí umožňují extrémní množství poloh ruky = přírodní selekce cílená na lokomoci v trojrozměrném prostoru korun stromů

Bederní část páteře moderního člověka s Ruka - pohyblivé zápěstí- adaptace k ručkování a zavěšování,je zřejmé, že i moderní člověk prošel tímto evolučním stadiem Funkční rozlišení obratlů na krční, hrudní, bederní, křížové a kostrční (ocasní) - největší adaptační variace se vyskytla v bederní oblasti prodloužení mají poloopice pohybující se „skokem a následným lpěním“ zkrácení se vyskytuje u brachiátorů - zkrácení trupu, zvednutí těžiště snížení pohyblivosti trupu Bederní část páteře moderního člověka s jeho pěti silnými obratli připomíná jeho brachiační nebo semibrachiační původ

Co bylo nutné udělat na cestě k bipedii ? Ekonomický stoj a chůze osvojit si vzpřímenou polohu při lezení po stromech, zafixovat si vertikální způsob pohybu opakované vyrovnávání těžiště těla při vzpřímené poloze na zemi - udržovat rovnováhu pokles potřeby energie pro udržení stoje a následně chůze Ekonomický stoj a chůze

Cena za uvolněné zručné ruce Esteticky lahodí oku Proč bipedie ? Cena za uvolněné zručné ruce STRATEGIE CHOVÁNÍ Období vývoje hominidů = období silného ochlazování podnebí Afrika - vysoušení kontinentu Málo dešťů = ústup hustých pralesů a výskyt řidších lesostepí Vývoj stepní komunity velkých savců (včetně hominidů)

Více času stráví na zemi na cestě mezi dvěma stromy Stromy jsou daleko od sebe Více času stráví na zemi na cestě mezi dvěma stromy Musí více cestovat za získáním potravy Energeticky více náročné Výhoda bipedie Hominidi se vyvinuli z tvorů žijících napůl na stromě Ručkování a kotníkochodectví x bipedie hominidů Spotřeba energie při chůzi je u šimpanze 3x větší než u člověka v přepočtu na tělesné rozměry

Australopitéci - byly to dvounohé opice , vedly opičí strategii i způsob stravování Lucy - nález z r. 1974 - lidské i opičí rysy, pohybovala se po dvou, ale chodidla nesla znaky opičí Pro vertikální držení svědčí i uspořádání polokruhovitých kanálků vnitřního ucha Australopitéci - mají uspořádání kanálků vnitřního ucha stejné jako opice Homo - u všech druhů je orientace dvou kanálků vertikální jako u lidí