Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště Sabinovo náměstí 16 360 09 Karlovy Vary Bohuslav V i n t e r odborný učitel uvádí pro T1 tuto výukovou prezentaci : SUBMIKROSKOPICKÁ STAVBA DŘEVA

Schéma stavby buněčné stěny a) – mezibuněčná hmota, b) – primární stěna, c) – sekundární stěna, d,e,f) – vnější, střední a vnitřní vrstva sekundární stěny

Stavba buněčné stěny Buněčná stěna u mladých buněk má stěnu tlustou sotva 0,001 mm.Její vrstevnatost lze pozorovat jen pod elektronovým mikroskopem Na příčném řezu se zdřevnatělé stěny jeví jako vrstevnaté. Stěny buněk jsou v bezprostředním styku se stěnami sousedních buněk. Mezi nimi je společná vrstva zvaná střední lamela. Mladé buňky mají velmi tenkou průhlednou a propustnou blánu – membránu, která snadno propouští vodu a vodní roztoky – je to primární stěna.

Stavba buněčné stěny Během růstu buňky ukládá protoplazma zevnitř buňky na primární buněčnou blánu postupně další tři vrstvy, v nichž se ukládá lignin. Vzniká tak sekundární stěna složené ze tří vrstev, z nichž druhá je nejmohutnější. Na příčném řezu jsou viditelné vrstvy zdřevnatělé stěny. Vrstva mezi primárními stěnami sousedních buněk se nazývá střední lamela.

Stavba buněčné stěny

Stavba buněčné stěny Schématické znázornění stavby buněčné stěny a orientace mikrofibril : SL – střední lamela, P – primární stěna, L – lumen S1 – vnější vrstva sekundární stěny, S2 – střední vrstva sekundární stěny, S3 – vnitřní vrstva sekundární stěny

Stavba buněčné stěny Základní stavební jednotkou buněčné stěny je mikrofibrila /starší název micela) celulózy. Mikrofibrily jsou sdruženy do větších útvarů – fibril. Fibrily tvoří řetězce, které jsou v jednotlivých vrstvách buněčné stěny orientovány. V primární stěně jsou různosměrně překříženy, v sekundární mají v jednotlivých vrstvách různý sklon od podélné osy.Střední lamela nemá mikrofibriální strukturu.

Stavba buněčné stěny Buněčná blána dřevnatí přirůstáním nových vrstev a ztrácí propustnost. Proto v ní zůstávají tenká místa, v nichž se další vrstvy neuložily. Tato místa se nazývají ztenčeniny a umožňují propouštět vodu a vodné roztoky do sousedních buněk. Ztenčeniny – pohled na tečku a dvojtečku v radiálním řezu buněčné stěny a schématický tangenciální řez buněčnou stěnou a – tečka, b – dvojtečka, M – membrána, P – porus, T - torus

Stavba buněčné stěny Schématický řez buněčnou stěnou : SL – střední lamela, P – primární stěna, L – lumen, S1 – vnější vrstva sekundární stěny, S2 – stření vrstva sekundární stěny, S3 – vnitřní vrstva sekundární stěny

Ztenčeniny Ztenčeniny jsou dvojího druhu : a) tečky – otvory kruhového tvaru, rozdělené membránou (původní tenkou blánou) b) dvojtečky – rovněž otvor kruhového tvaru. Dvojtečka vypadá na radiálním řezu jako dva kroužky se společným středem.

Tečky a) tečky – otvory kruhového tvaru, rozdělené membránou (původní tenkou blánou). Jsou hlavně v listnatém dřevě. Na radiálním řezu vypadají jako kroužek, na tangenciálním je vidět otvor s membránou uprostřed.

Dvojtečky b) dvojtečky – rovněž otvor kruhového tvaru. Dvojtečka vypadá na radiálním řezu jako dva kroužky se společným středem. Na tangenciálním řezu jsou vidět odchlíplé vrstvy buněčné stěny od membrány, takže vypadají jako dvojzubé vidličky.

Dvojtečky Membrána má uprostřed otvoru, který se nazývá porus, tlustší místo , zvané torus. Torus se při odumření buňky vychýlí na stranu a otvor se uzavře. Buňka se tak stane nepropustnou. Dvojtečky jsou v buňkách jehličnatého dřeva. V listnatém dřevě se vyskytují minimálně,jsou však bez torusu.

Dvojtečka