Eva Žampachová virologie České Budějovice Obecná virologie Eva Žampachová virologie České Budějovice

Vlastnosti virů Nejmenší částice živé hmoty velikost 30 - 400 nm Obsahuje DNA nebo RNA Mimo hostitele se nerozmnožuje Nemá vlastní metabolismus

Kritéria klasifikace virů Podle nukleové kyseliny DNA viry RNA viry Podle obalu obalené (citlivější k zevním vlivům) neobalené (rezistentnější k zevním vlivům) Podle tvaru s kubickou symetrii (ikosahedron) s helikální symetrií

Fáze množení viru Adsorpce (přisednutí na buňku) Penetrace (proniknutí) Eclipse (virus neprokazatelný) svléknutí replikace maturace Eluce (uvolnění z buňky)

Priony Infekční bílkovina bez nukleové kyseliny PrP je protein vyskytující se v konfiguraci alfa helix (normální) v konfiguraci beta sheet (patologický) Příčina změny konfigurace je nejasná Patogenetický mechanismus není znám

Typy virové infekce Lytická Perzistentní Latentní virus se množí, způsobuje lýzu buněk Perzistentní virus se množí, buňka uvolňuje virus, ale nehyne Latentní virus přežívá v buňce ale nemnoží se

Cesty přenosu infekce Orální (potrava, sliny) Inhalační (kapénková) Transkutánní (hmyz, poranění) Kožní Sexuální Transplacentární Genomová

Strategie přežívání viru Vyvolává minimální imunitní odpověď Obchází imunitní odpověď Tlumí imunitní odpověď Antigenní změny Rychlá replikace Přežívání v slabě odpovídajících hostitelích

Co zvýhodňuje parazitizmus Velké nahromadění hostitelů Vhodné klima Hygienické podmínky Změny chování (cestování, promiskuita…)

Vakcíny Živé (atenuované) Výhody Nevýhody lepší imunogenita Nevýhody méně bezpečné méně odolné k prostředí Mrtvé (usmrcené, rekombinantní..) Výhody bezpečnější odolnější Nevýhody méně imunogenní nutné opakované dávky

Imunita Po přirozené infekci Po vakcinaci optimální odpověď velký stimul dlouhé trvání Po vakcinaci variabilita odpovědi kratší trvání

Antivirotika Úzké spektrum účinku závislé na biologických vlastnostech viru Různě vysoká toxicita Virostatický účinek

Vyšetřovací metody ve virologii Kultivační Mikroskopické Průkaz antigenu Průkaz nukleové kyseliny Průkaz protilátek

Kultivační metody Kultivace na buněčných (tkáňových) kulturách klasická s cytopatickým efektem zrychlená s vizualizací viru imunochemicky Kultivace na kuřecím embryu Pokus na zvířeti

Mikroskopické metody Průkaz viru imunohistochemicky v buňkách pacienta Elektronmikroskopický průkaz viru

Průkaz virového antigenu Prokazujeme přítomnost jednoho nebo úzké palety agens Odpovídáme zda je nebo není přítomno někdy lze kvantifikovat Metodicky jde o reakci antigen - protilátka Je obvykle drahý

Průkaz nukleových kyselin Hledáme selektivně jedno nebo několik agens Metody rozlišujeme amplifikační (citlivé, metodicky náročné) bez amplifikace (málo citlivé, méně náročné) Rychlé a perspektivní

Průkaz protilátek Prokazuje reakci imunitního systému na infekci Lze prokazovat jednotlivé třídy imunoglobulinů V počáteční fázi infekce se protilátky ještě netvoří Není vhodný k monitorování léčby

Jiné možnosti léčby virových infekcí Imunomodulační preparáty chemické imunomodulátory interferony Hyperimunní imunoglobuliny Terapeutické vakcíny

Které virové infekce léčit S těžkým průběhem Se špatnou prognózou U pacientů s defektem imunity transplantovaných s nádory Epidemiologicky významné