Čeleď: Leknínovité Václav Janda

Čeleď Leknínovité (Nymphaeaceae) Jsou to bahenní nebo vodní byliny, s adventivními kořeny uchycenými na dně nebo volně se vznášející ve vodě. Patří k emerzním hydrofytům, což jsou rostliny vynořené nebo splývající s vodní hladinou (tzv. aerohydrofyty). Listy: střídavé, jednoduché, okrouhlé až eliptické, dlouze řapíkaté, bez palistů; čepele vzplývají po hladině nebo jsou vyzdviženy nad hladinu. Květy: ☿ K 4-5 C∞ A∞ G(∞) svrchní - na dlouhých stopkách plovoucí na hladině nebo nad ní, jsou oboupohlavné, pravidelné, mají mnoho korunních lístků a tyčinek, 4-5 kališních lístků. Plodem je dužnatá bobule s množstvím semen, jinde jsem našel měchýřek v souplodí, šíří se vodou. Ve sladkých vodách celého světa, hlavně tropů a subtropů, se vyskytuje 6 rodů a přibližně 65 druhů leknínovitých. U nás rostou 2 rody se čtyřmi druhy. Všechny druhy jsou u nás chráněné. V minulosti se také užívaly jako léčivé byliny.

Leknín bílý (Nymphaea alba) Kriticky ohrožený druh. V ČR vzácně, hlavně na jižní a střední Moravě, v Čechách zřídka, nejvíce v nížinách, méně v pahorkatinách. Celkově roste v Evropě po jižní Skandinávii, v severozápadní Africe, v Sýrii, v Palestině, v Zakavkazsku, v severním Íránu, v Kašmíru. Silný plazivý oddenek. Čepel plovoucích listů zelená, na okraji načervenalá, na bázi hluboce zastřižená. Listové řapíky dlouhé až 3m. Květy plovoucí, 4-5 kališních lístků, až 30 bílých korunních plátků, mnoho tyčinek (až přes 100), blizny žluté. Plod je vejčitý, nejprve na vodní hladině, později potopený. Rostlina obsahuje alkaloid nufarin a glykosid nymfalin (nymfaein). Je zřejmě mírně jedovatá, možná s halucinogenními účinky.

Stulík žlutý (Nuphar lutea) Výskyt v Evropě, na východě zasahuje až do střední Asie, na jihu do severní Afriky. U nás se objevuje především v nižších polohách, zřídka zasahuje do hor, všude se však vyskytuje stále vzácněji. Mohutná vytrvalá vodní bylina s dlouhým plazivým oddenkem, vzrůst 50-250 cm. Rozrůstá se do souvislých porostů. Čepel listů plovoucích na hladině je široce eliptická, zářez zasahuje zpravidla nejvýše do 1/3 listu. Květy mají 4-6 cm v průměru, voní po jablkách, vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách, kališních lístků je 5, jsou žluté, někdy částečně nazelenalé, dlouho vytrvávající, žlutých korunních lístků je rovněž 5. Plodem je vejcovitá tobolka. Listů je možno použít jako krmiva pro dobytek. V Turecku destilují vonné květy k přípravě příjemného a chladivého nápoje, který se nazývá „Pufer ciceghi“.

Lotos (Nymphaea, Nelumbo) Listy jsou zdvižené nad vodní hladinou nebo plovou na ní, jsou pokryty tenkou voskovou vrstvou, která jim dodává modrozelenou barvu. Lotosový květ (2x větší než leknínový) byl a je v řadě náboženství posvátnou květinou a důležitým symbolem. Uctívali ho staří Egypťané, dodnes ho ctí Indové i buddhisté. Květy se otevírají odpoledne a ráno se opět zavírají. V Egyptě šlo především o bílý lotos (Nymphaea lotus), případně o jeho modrou formu (Nymphaea caerulea). Je otázkou, zda byl lotos jen symbolem krásy, čistoty a ztělesním bohů, nebo zda byl při náboženských rituálech inhalován k navození změněného stavu vědomí. Lotos ořechonosný (Nelumbo nucifera) má růžové květy, které příjemně voní, a je domovem v Indii, v jižní Asii a severní Austrálii. Velké listy jsou modrozelené, oříšky jsou jedlé.

Lotos žlutý (Nelumbo lutea) roste na východě USA a ve střední Americe. Zralá i nezralá semena lotosu jsou v čerstvém stavu jedlá, je možné je i vařit, péci nebo kandovat. Používá se i oddenek. Hlavní komponenty, které obsahuje jsou asparagin, nelumbin a škrob. Nelumbin stimuluje pohyb tělních tekutin a hlenů. Asparagin pomáhá vylučovat přebytek tekutin z plic a dýchacích trubic. Je také důležitý při odstraňování amoniaku (čpavku), který je toxický pro mozek, z těla. Podporuje léčbu syndromu chronické únavy. Lotosový škrob, který obsahuje 13% jednoduchých cukrů, je dobrým zdrojem energie a pomáhá ostatním složkám při jejich práci. Lotos je vynikající při léčbě nachlazení, kašli, astmatu, při plicních a také ledvinových problémech. Pěstování lotosu v ČR je velmi obtížné, protože jen málokde jsou pro to vhodné podmínky.

Viktorie královská (Victoria amazonica) Největší vodní rostlina na světě. Listy mají průměr až 2 m a unesou až 50 kg. Jsou nadlehčovány žebry na spodní straně. Květy mají v průměru 35 cm a zůstávají rozvité přes noc. Byla objevena roku 1801 českým botanikem Tadeášem Haenkem v močálech bolivijské řeky Mamoré v Jižní Americe. Vyskytuje se v celé amazonské oblasti. Vzácně se pěstuje ve sklenících (např. v botanické zahradě PřF MU). Jméno dostala podle britské královny Viktorie.

Podobný druh z jiné čeledi Další druhy Leknín bělostný (Nymphaea candida) - podobný leknínu bílému. Trpasličí lekníny - nejsou nikdy větší než 20 cm. Mají květy s průměrem jen několik centimetrů s velkou barevnou škálou. Jsou nenáročné. Pro jejich pěstování stačí nádoba o průměru 30-40 cm. Díky tomu se dají pěstovat i na balkonech nebo terasách. Stulík malý (Nuphar pumilum), má listovou čepel 8×(5–7) cm velikou a slabě vonné květy měří 2-3 cm v průměru. Roste na podobných místech jako stulík žlutý, je však mnohem vzácnější. Podobný druh z jiné čeledi Plavín leknínovitý (Nymphoides peltata) má téměř stejné listy jako . leknín, ale patří do čeledi vachtovitých. Pěstuje se v zahradních jezírkách s hloubkou 20 – 100 cm, v přírodě . roste ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách hlavně v tropech. Říká se mu „bahenní leknín“. Květy skoro nevoní, jsou zlatožluté na až 20 cm dlouhých stoncích.