Eva Moulíková a Tereza Janovská 3.B Environmentalismus Eva Moulíková a Tereza Janovská 3.B

Obecná charakteristika politických ideologií Politické ideologie mají čtyři základní funkce: napomáhají v objasňování politických jevů a politické praxe umožňují identifikaci s komplexním systémem hodnot umožňují identifikaci s danou sociální skupinou poskytují základní východiska pro formulaci politického programu a jeho cílů Termín ideologie poprvé zmínil Francouz Antoine Destutt de Tracy (roku 1795). Následně dostal negativní význam jako soubor iracionálních, nepraktických či falešných představ o světě. Pro západní demokracii měl od 19. století zásadní význam vliv konzervativní, liberalistické a sociálně-demokratické ideologie. V evropském prostoru se výrazně uplatnily též ideologie komunismu, fašismu nebo anarchismu.

Úvod do Environmentalismu Jako politická teorie se ustálila počátkem 60. let minulého století. Jedná se o politickou ideologii, jejíž program je zaměřen na ekologii, tedy ochranu životního prostředí, které je devastováno současným Západním životním trendem blahobytu a nadbytku.

Hlavní představitelé V 60. letech se mnozí autoři začali věnovat problematice životního prostředí a poukazovali na nevyhnutelnost populační exploze, mezi nimi především: ekolog Paul Ehrlich ve své knize The Population Bomb (1968) někteří autoři hledají východisko v syntéze ekologie a východních náboženství (A. Naess, G. Snyder) Objevují se ekologické nátlakové skupiny, jako Greenpeace, Earth First!, Friends of the Earth. V průběhu 80. let vnikají v mnoha evropských zemích strany zelených. Nejznámějšími představiteli environmentalismu jsou bezesporu manželé Meadowsovi, kteří již v 70. letech varovali před lidskou expanzí ve své knize Meze růstu (1972), a na ní navazující knihou Překročení mezí (1995), ve které naznačili, že lidstvo již meze rozvoje a růstu překročilo, nebo se k tomu bezprostředně blíží.

Ekologie a environmentalismus Pokud jde o význam těchto klíčových slov, lze odhalit značný rozdíl: EKOLOGIE - toto slovo použil poprvé v roce 1858 Ernst Haeckel a postupně se vžilo pro označení podoboru biologie, zkoumajícího vzájemnou interakci mezi organismy a životním prostředím. V tomto smyslu můžeme ekologii chápat jako pozitivní vědu Ekologie nicméně bývá chápána také jako oblast normativních doporučení, jak se má člověk chovat uprostřed přírody. V tomto druhém smyslu se již začínáme pohybovat v rovině politických soudů, která se běžně označuje jako environmentalismus. ENVIRONMENTALISMUS je tak plně hodnotnou politickou ideologií, hlásící se k principům ekologie.

Vnitřní členění Vnitřně můžeme ideologii dále diferencovat na: radikální environmentalismus - představovaný ekoterorismem, ekoanarchismem a dalšími antisystémovýmy proudy umírněný environmentalismus - lze dále rozčlenit na: nátlaková hnutí (Hnutí Duha, Děti Země) participující skupiny (Strany zelených, UNEP) Na základě míry ideologizace lze také rozlišovat: nábožensky-ideologickou rovinu (především radikální environ-mentalismus) pragmatickou institucionálně-státní rovinu ochrany přírody

Radikální environmentalismus Označovaný též jako hlubinný představuje silně ideologicky zabarvený proud s antisystémovýmy požadavky. Vychází z eticky-náboženského přesvědčení, že příroda je posvátná, a proto je nutné ji chránit, nikoli pro lidi, ale pro ni samotnou. Důležitým momentem je zde „návrat k přírodě“ a omezení konzumu s cílem dosáhnout harmonie mezi člověkem a přírodou. V radikálním environmentalismu se v konfrontaci s různými etickými, filosofickými a náboženskými myšlenkami ustalují některé další směry: například ekofeminismu, ekomarxismus, ekoanarchismus Tyto proudy usilují o přetvoření dosavadní společnosti ve jménu nejvyšších hodnot, jako je přežití lidstva či posvátnost přírody, což vede k vysoké míře agresivity. Někteří autoři extrémní environmentalismus podrobují další kritice. Martin Lewis ve své knize Zelené mámení (1992) argumentuje, že pokud by byl uskutečněn, vedl by ke skutečné ekologické katastrofě.

Umírněný environmentalismus - je představován poněkud optimističtějšími ideologickými proudy. Především je zde klíčová teze, že ekologický rozvoj lze zajistit správným rozhodováním státu Silněji ideologizované a poněkud radikálnější křídlo nátlakových skupin lze spatřovat v Hnutí Duha snažícím se prosadit svoji vizi blížící se ekologické katastrofy a její prevence. Protipólem je pak v podstatě neideologická skupina Děti Země snaží se řešit jednotlivé případy poškozování životního prostředí bez toho, aby vynášela mravní soudy o všeobecné prohnilosti moderní civilizace. Participující skupiny jsou pak zelené strany. Tyto strany mají obvykle již ve svém programu zabudovány environmentální soubory ekonomických, vědeckých i politických názorů na problémy typu: jaderná energie, znečišťování ovzduší, ubývání fosilních paliv či globální oteplování, které se pak snaží uplatňovat ve státní politice. Environmentalismus však může prosakovat i do jiných, standardních politických ideologií, čímž se opět ve státní politice uplatňuje.

Kritika environmentalismu Upozorňuění na existenci hranic limitujících možnosti expanze lidské společnost a diskuse ohledně environmentalismu, vyvolaly zápornou reakci. Jako rozhodní odpůrci vystoupili například: britský Fyzik John Maddox s knihou The Doomsday Syndrome (1972) americký futurolog Herman Kahn, spoluautor knihy Things to Come (1972) R. B. Fuller, autor knihy An Operating Manual for Spaceship Earth Ve svých pracích shodně uvádějí, že expanze moderní ekonomiky nepředstavuje žádnou hrozbu pro životní prostředí, naopak je v ní klíč, všech současných problémů. John Maddox navrhuje řešit hrozbu hladu tím, že budou vykáceny deštné pralesy a uvolněná půda oseta! R.B. Fuller přirovnává zeměkouli k řiditelnému stroji a vyjadřuje přesvědčení, že všechny problémy budou vyřešeny pomocí počítačů.

Kritika environmentalismu Jinou formu argumentace nalézáme v 80. letech u Rona Arnolda, autora knihy Ecology Wars (1987): Lidská činnost a všechny její produkty jsou právě tak částí biosféry jako ptáci či velryby. Znečištění není proto nijak nežádoucí; je to přirozený důsledek života a práce. Negativistické a nekonstruktivní právní normy omezující průmyslové znečištění jsou právě tak hloupé, jako kdybychom chtěli krávám nařizovat, že nesmějí produkovat hnůj.

Politika environmentalismu Manželé Meadowsovi vydali svou knihu Meze růstu již v roce 1972: „Bude-li trvat současná tendence růstu světové populace, znečišťování, produkce potravin a vyčerpávání přírodního bohatství, bude někdy v průběhu příštích sta let na této planetě dosaženo mezí růstu. Nejpravděpodobnějším důsledkem bude náhlý a nekontrolovatelný pokles populace i průmyslové výroby“ Právě náhlý a nekontrolovatelný pokles populace i průmyslové výroby se stal klíčovým momentem pro hledání trvale udržitelného rozvoje.

Program OSN OSN se na počátku svého fungování nezabývala otázkami ekologických hrozeb. V 60. letech bylo podepsáno několik úmluv týkajících se znečištění moří v souvislosti s únikem ropy, ale mezinárodní společenství začalo skutečně reagovat na možné dopady rostoucího rozvoje až počátkem 70. let. Z tohoto důvodu vznikl program na ochranu životního prostředí (UNEP), který vznikl na stockholmské Konferenci OSN v roce 1972. Tento program má podporovat partnerskou spolupráci ve snaze nalézt způsoby, jakými by státy a národy mohly zvyšovat svou životní úroveň bez toho, aby musely ohrožovat životy budoucích generací. Zapojování ekologických odhledů do hospodářského plánování však probíhalo příliš pomalu a celkový stav životního prostředí se nadále zhoršoval, navíc se zde objevili nové hrozby, jako ozónová díra či globální oteplování. V 80. letech bylo podepsáno několik smluv a v roce 1983 vznikla Světová komise pro životní prostředí. V roce 1987 pak předložila Komise Valnému shromáždění OSN koncepci trvale udržitelného rozvoje, jako alternativu ke stávajícímu přístupu, který byl založen pouze na dosažení hospodářského růstu.

Agenda 21 Na Konferenci Spojených národů o životním prostředí a rozvoji (UNCED) (Rio De Janeiro, 1992), známé rovněž jako Summit Země, se státy světa shodly na všeobecné koncepci rozvoje, který by byl šetrný k životnímu prostředí a zároveň zajistil ekonomický rozvoj. Summit schválil: Agendu 21 - akční plán definující rozvojové i environmentální cíle pro 21. Století Deklaraci z Ria o životním prostředí a rozvoji, která stanoví práva a povinnosti států, a Zásady správy lesů, které obsahují směrnice pro udržitelné lesní hospodářství ve všech státech světa. Přítomní představitelé rovněž podepsali úmluvy týkající se klimatických změn a biodiverzity.

Výhody této ideologie Environmentalismus má stejně jako jiné ideologie mnohé nevýhody i výhody. Environmentální politika je velmi důležitá pro budoucí generace. Že environmentalismus není nezanedbatelná ideologie je vidět na postkomunistických zemích, kde byla ekologie po dlouhou dobu opomíjena a ekologická krize je tam tak viditelnější. Postkomunistické země, do kterých ekologické snahy pronikly mnohem později, se obvykle potýkají s daleko většími ekologickými problémy, nicméně za posledních 10 let je zjevně viditelné zlepšení, především díky ekologickým programům politických stran. Environmentalismus je výhodou sám o sobě, zajišťuje nám lepší životní prostředí.

Výhody této ideologie Nesporně další výhodu je celkový pohled na budoucnost, snaha ošetřit přírodní zdroje pro budoucí generace. Rychlost technického vývoje v moderní společnosti přispívá k našemu individualismu a krátkozrakosti, takže nejsme schopni nějakého dlouhodobějšího a globálnějšího vhledu na zacházení s přírodou. Environmentalismus se nám snaží ukázat, jak je důležité šetřit s neobnovitelnými zdroji energie a energií vůbec či co nejméně znečišťovat životní prostředí. Environmentalismus počítá s budoucností.

Výhody a nevýhody ideologie Z dlouhodobého ekonomického hlediska je environmentalismus rovněž výhodný, protože nynější investice do ochrany životního prostředí se dlouhodobě vyplatí. Hospodářský rozvoj není trvale udržitelný, proto se snaží dosáhnout zásadního obratu v dosavadním pojetí rozvoje a učinit hlavním kritériem rozvoje jeho trvalou udržitelnost. Na druhou stranu, státní politika vedená v duchu environmentalismu bývá daleko náročnější na finance, než politika vedená bez ohledu na životní prostředí, což v mnohých případech nahrává proti environmentalismu. Vezme-li však v potaz dlouhodobé důsledky takové politiky, musíme bezesporu přiznat, že ta environmentální je nejen výhodná, ale také se jeví jedinou možnou a nezbytnou cestou.

Výhody a nevýhody ideologie Proti environmentalismu nahrávají jeho krajní radikální směry, které by mohly vést k totalitarismu. Tyto směry se snaží změnit myšlení lidí a dosavadní strukturu společnosti, což by mohlo vyvolat katastrofální důsledky. Ekologické smyšlení lidí je sice ještě třeba trochu „vypilovat“, ale mělo by se tak dít osvětou a v rámci stávajícího společenského systému.

Závěr Životní prostředí se nám zhoršuje před očima a environmentalismu nám nabízí cestu jeho ochrany, proto je velmi důležitou ideologií nejen pro státní politiku, ale i pro nás pro všechny. Jako politická ideologie je víceméně výhodný, uvědomíme-li si možné důsledky našeho jednání s životním prostředím a cestu k jedinému možnému východisku, které nám environmentalismus nabízí, a sice jeho ochranu..