Sebepoškozování mládeže jako aktuální téma Doc. PhDr. Pavel Vacek, Ph.D.

Vymezení pojmu Správně vyložit pojem sebepoškozování není snadné. V našich i zahraničních pokusech o jeho vymezení se často objevuje terminologická nejednotnost. Obecně lze říci, že sebepoškozování v různých formách lidstvo provází již od nepaměti. Existovaly různé druhy tetování, řezy na těle válečníků, které byly způsobovány z rozmanitých rituálních důvodů apod.

Definice sebepoškozování Sebepoškozování, sebezraňování (self-harm, self-injury) je dobrovolné poškození vlastního těla bez sebevražedného úmyslu. Chování je zpravidla zaměřeno na úlevu od nesnesitelných emocí. Bráno jako příznak hraniční poruchy osobnosti. (Hartl, Hartlová Velký psychol. Slovník, ). A. R. Favazza in „Bodies under Siege“ („Těla v obležení“) uvádí „Záměrné poškozování je přímá a záměrná destrukce nebo poškození vlastních tělesných tkání bez vědomého suicidálního záměru“ (in Kriegelová, 2008).

Definice sebepoškozování Obdobně Koutek a Kocourková definují sebepoškozování „jako jednání vědomé, záměrné bez vědomé suicidální motivace, při kterém dochází k narušení tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu“ (Koutek, Kocourková, 2008). Favazza dokonce velmi rázně oddělil záměrné sebepoškozování od suicida, a to v základním poznání faktu, že jedinec, který se opravdu pokusí o sebevraždu, chce svůj život skončit, zatímco jedinec, který se záměrně poškodí, se snaží cítit lépe (in Kriegelová, 2008). Shrnutí (Koutek, Kocourková, 2007): Způsoby sebepoškozování nemají letální důsledky. Sebepoškozování vede k častému opakování sebepoškození (více než 60% sebepoškozujících se osob opakuje toto chování ve vysokém počtu případů). Suicidální úmysl je při poškozování spíše výjimečný.

Terminologie V odborné literatuře je nejvíce užíván pojem záměrné sebepoškozování (deliberate self-harm). Tento pojem je chápán jako specifický typ sebepoškozujícího chování (self-destructive behaviour), nutno ho odlišit od rizikového chování (risk-taking behaviour) a suicidálního jednání (suicidal behaviour) (Kriegelová, 2008). Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing) má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí, které nemá vědomý sebevražedný motiv. Dostupná literatura: KOUTEK, J., KOCOURKOVÁ, J. Sebevražedné chování. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 127 s. ISBN 978-80-7367-349-9 KRIEGELOVÁ, M. Záměrné poškozování v dětství a adolescenci. 1. vyd. Praha: Grada Publishing,2008. 176 s. ISBN 978-80-247-2333-4 KOUTEK, J., KOCOURKOVÁ, J. Sebepoškozování v adolescenci – narůstající problém? Československá psychologie, 2008, č.6, s. 609 – 614. [online] [cit. 24.3. 2009]. Přístup z databáze ProQuest. PLATZNEROVÁ, A. Sebepoškozování. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. ISBN 978-80-7262-606-9

Způsoby záměrného sebepoškozování Pro ilustraci Jaffe (2004) vypočítává tyto metody sebepoškozování: řezání, pálení, vyřezávání určitého tvaru do kůže, rozdírání, či obnovování starých již se hojících zranění, vytrhávání vlasů (trichotomálie), bití sebe samého, nadměrné užívání tetování a piercingu, či dokonce pití škodlivých chemikálií. Kriegelová ve své publikaci uvádí výzkum z roku 1989 od Favazzy a Conteriové, kteří sledovali procentuální zastoupení jednotlivých částí těla, využívaných k záměrnému sebepoškozování. Zjistili, že nejvíce jsou postiženy ruce (74%) a nejméně genitálie. Na dalších místech pak nohy (44%), oblast břicha (25%), hlava (23%) a oblast hrudníku (18%). Jiný výzkum uvádí, že důvodem proč se jedinec nejčastěji poškozuje na rukou, je dostupnost této části těla. Ostatní části jsou postihovány sestupně (směrem od horní poloviny těla k dolní).

Adolescence a sebepoškozování Hawtonova studie z roku 2002, kterou autor provedl na několika britských školách mezi patnáctiletými a šestnáctiletými žáky. Bylo zjištěno, že akt sebepoškozování se alespoň jednou objevil u 6,9% z nich (11,2 dívek a 3,2% chlapců). Mezi užitými metodami bylo nejčetnější řezání (60%), na druhém místě otrávení. Studie provedená Bologninim (2004) mezi švýcarskými adolescenty ve věku 14 až 25 let uvádí sebepoškozování u 18% dívek a 8% chlapců. Nejčastěji užívanými technikami bylo opět řezání (43%), dále bití se (19%), bouchání se do hlavy (14%), trhání vlasů (nebo tahání za ně) (12%) a pálení se (8%) (In Kolář, 2007, s.7). Kriegelová (2008) publikuje výsledky výzkumů Bywaterse, Rolfa (2002) kteří zařazují na 1. místo taktéž řezání se, na druhé místo propichování a škrábání kůže (výrazně vyšší u žen) a na třetí sebetlučení (vyšší u mužů). Ve většině studií je řezání uvedeno jako hlavní sebepoškozovací technika ve většině studií technika (nástrojem je žiletka), následuje sebepálení cigaretou a zapalovačem (in Kriegelová, 2008).

Náš výzkumný záměr Zmapování znalostí, názorů a postojů respondentů z řad žáků základních a středních škol a jejich pedagogů. Našimi respondenty byli pedagogové ZŠ a SŠ (N =104; 28 mužů, 76 žen). A 242 žáků z  toho 148 žáků základní školy (76 dívek, 72 chlapců) a 94 studentů střední školy (50 dívek, 44 chlapců), + pět příběhů sebepoškozujících se dívek.

Informovanost o záměrném sebepoškozování – pedagogové

Informovanost pedagogů Výrazně převažující procento (78,8%) učitelů odpovědělo, že si nemyslí, že jsou dostatečně informováni o problematice záměrného sebepoškozování a pouze 21,2% se domnívá, že informace o tomto jevu mají. Poměrně zajímavé je, že z celkového počtu 28 mužů pouze jeden (!) se cítí být dostatečně informován. Rozdíly v informovanosti mezi učiteli základních škol a středních škol jsou značné. 26% (17 pedagogů) učitelů základní školy se cítí být dostatečně informováno o tomto jevu a 74% nikoliv. Na gymnáziích a středních odborných školách pouhých 13% (tedy 5 učitelek) se domnívalo, že mají o záměrném sebepoškozování dostatečné informace. Naopak celých 87% respondentů odpovědělo negativně. Ze získaných dat je zjevné, že na základních školách jsou učitelé poněkud všímavější a více se zaměřují i na výchovnou složku pedagogické práce. Učitelé na středních školách se naopak zřejmě více soustřeďují na vzdělávací proces.

Zdroje informací o sebepoškozování – pedagogové Nejvíce dotazovaní učitelé získávají informace (38% z celkového počtu) o záměrném sebepoškozování z médií (četbou novin, časopisů, sledováním TV pořadů a posloucháním rozhlasu). Dalšími zdroji (14%) jsou odborné knihy, hlavně pedagogicko-psychologického charakteru. Aktivní učitelé dále uváděli jako zdroje různé přednášky, besedy (12%), či sami vyhledávali informace pomocí internetu (12%). Celkem pět učitelů spojovalo znalost o této problematice se svoji osobní zkušenosti. Zbylých 16% zdrojů bylo z oblasti doslechu, filmových dokumentů/filmů, letáků a zkušenosti rodinných příslušníků.

Důvody rozšířenosti sebepoškozování – pedagogové Nejčastěji jde o snahu poškozujících se na sebe upozornit (23%). Dalších 20% učitelů uvádělo jako důvod problémy v rodině (zanedbávání, týrání, úmrtí v rodině aj.). Psychické poruchy a nervová labilita (deprese) uvedlo 11% pedagogů. 7% zaznamenalo pocity osamocení, sociální nejistoty, které mnohdy mohou vést k určité nelásce k sobě a trestání se kvůli „černému“ svědomí (7%). 6% učitelů vyplnilo jako důvod nudu („neumějí duchaplně vyplnit svůj volný čas“) a snahu odlišit se (6%). Vlivu médií připsalo vinu 6% učitelů. Dospělí upozorňovali na různé filmy, jejichž hlavní hrdinové se sebepoškozují apod. „Důvody rozšířenosti jsou z nadprodukce hmotné výroby, která vede ke degradaci hodnot. Člověk před 100 lety něco vyrobil sám a cítil uspokojení – to dnes chybí. Člověk nevidí výsledky svého snažení, což je pro mnohé jedince velice frustrující záležitostí.“

Osobní setkání se sebepoškozováním – pedagogové Většina dotazovaných (76%) odpověděla, že se nikdy se záměrným sebepoškozováním osobně nesetkala. 24% respondentů uvedlo, že nějaké osobní zkušenosti má. Opět zajímavým faktem je to, že pouze jeden muž z  28 se setkal se záměrným sebepoškozováním. Všeobecně lze říci, že ženy - učitelky jsou zjevně v podchycení případu záměrného sebepoškozování vnímavější než muži. Osobní setkání na základních školách se sebepoškozujícími subjekty má 23% učitelů a na středních 21% učitelů.

Způsob odhalení sebepoškozování - pedagogové Dvanáct učitelek vypovědělo, že odhalily sebepoškozování u žáků samy díky poraněním na rukou, nohou v různých situacích. Nejčastěji díky krátkým rukávům, či při hodinách tělocviku. Jedna učitelka odhalila sebepoškozující žákyni díky krvavým kapkám na obalu školního sešitu. Dalších 5 učitelek uvedlo, že tuto skutečnost jim sdělili rodiče, kteří rovnou přišli i pro radu. Zbývající vyučující se informaci dozvěděli díky dokumentaci o žácích, zpráv od doktorů, orgánu sociálně právní ochrany dětí, psychologa či etopeda. Učitelky ve všech případech popisovaly sebepoškozování jako řezání, ve dvou případech ještě spojené s pálením.

Pojem záměrné sebepoškozování – žáci Celkově 71% žáků základních škol (věková skupina od 12 – 16 let) zná a zvládá vysvětlit poměrně shodně s odbornými definicemi pojem záměrné sebepoškozování. Podle šetření odpověď NE, tedy že žáci neznají/neumí vysvětlit pojem záměrné poškozování (29%), vyplnilo shodně 25 chlapců a 25 dívek. Žáci střední školy v 78% případů z celkového počtu odpověděli, že vědí, co pojem záměrné sebepoškozování znamená a umějí ho vysvětlit. Ve větším měřítku ho dokáží vysvětlit dívky před chlapci (o 35,8%).

Způsoby sebepoškozování – žáci Většina žáků (64%) napsala, že nejčastější způsob sebepoškozování je řezání, nejčastěji žiletkou, ale i nožem. Druhý nejčastější způsob 15 % je podle žáků pálení (pomocí zapalovače, cigaretou, žhavým kovem). Dále 10% uvádělo propichování (pomocí špendlíku, nože). 5% žáků uvádělo trhání vlasů a kousání (rukou, či nohou). Jeden žák uvedl tzv. „masový rituál“, kdy dochází ke komplexnímu záměrnému sebepoškozování pomocí více technik a k „většímu prožitku z tohoto aktu“. Pokud se týká rozdílů mezi pohlavími, chlapci uváděli jako způsob sebepoškozování nejčastěji řezání, dívky však dokázaly častěji zařadit i ostatní techniky záměrného sebepoškozování (pálení, propichování, škrábání, trhání vlasů atd.)

Informovanost žáků o sebepoškozování Žáci ZŠ: 53% ze svého okolí díky příbuzným a kamarádům a 47% zprostředkovaně pomocí médií (televize, rozhlas, noviny, časopisy) a internetu. Středoškoláci: 70% zprostředkovaně pomocí médií a 30% ze svého okolí.

Důvody počátku záměrného sebepoškozování – žáci Důvodů, které jedince vedly k záměrnému sebepoškozování. Nejvíce žáci (21%) udávali určitou tíživou situaci. Dalších 18% vyplňovalo jako důvod rodinu a problémy s ní spojené. Další kategorie pod deset procent je škola a její problematika, neshody s vrstevníky, upoutání pozornosti, móda/styl, neláska k sobě a se sebou samým, šikana, odtékání bolesti při řešeních různých problémů a psychické problémy (deprese) atd.

Výpovědi o důvodech - ilustrace Někteří studenti odpovídali velmi uceleně a pro ilustraci přikládám některé vybrané odpovědi. V bodech odpovídala sedmnáctiletá dívka druhého ročníku gymnázia: nedokáže se vyrovnat s nějakým problémem a sebepoškozování používá jako ventil, chce na sebe upozornit a svými jizvami se chlubí, prožívá příjemné pocity při bolesti nebo při pohledu na vlastní tekoucí krev, napodobování vrstevníků a jejich stylu. Občas se v odpovědích studentů objevil i černý humor, jako například u osmnáctiletého studenta „Způsob zvládání problémů, ale naprosto debilní. Mladý ´fakan´ neví, jak jinak zvládnout situaci, a tak hledá východisko zde. Nebo taky chce být litován, přijde mu to módní nebo byl v dětství málo mlácen (sarkasmus).“ Rozdíl v pochopení pro sebepoškozování u chlapců a dívek!

Dílčí závěry Dívky problematiku záměrného sebepoškozování mají víc zmapovanou a dokáží se více vcítit do „duší“ poškozujících se subjektů a jsou k  této oblasti citlivější. Jejich reflektování tohoto jevu je často blízké názoru odborníků. Chlapci mají tendenci v některých případech odsuzovat sebepoškozování a vidí v něm slabost, která je založená na hlouposti. Častěji než děvčata si z této problematiky dělají legraci a ve svých komentářích zesměšňují sebepoškozující jedince. S tím se u děvčat nesetkáváme. Respondenti osobně ve svém okolí znají pouze sebepoškozující se dívky. Je zřejmé, že chlapci tomuto nešvaru propadají méně a pokud se tak stane nechávají si to pro sebe (viz výše – vnímáno jako slabost). Pro sebepoškozování se ukázalo jako klíčové propojení, vliv či inspirace prostřednictvím elektronické komunikace v různých formách (blogy, informační stránky atd.). Jde o jakési „spřízněni volbou“ (sdílení „ilegálních“ zážitků v podobě skupinového tajemství) v pasivní i aktivní variantě.

Důvody uváděné sebepoškozujícími dívkami – výzkum studentek zdr. školy Výzkumný soubor ve věku 14 – 19 tvořilo 138 respondentek. K záměrnému sebepoškozování se přiznalo 20%. Z tohoto počtu jako důvod uvedlo 12 dívek (tj. 42,9 %): Mám pocit uspokojení z tělesného prožitku bolesti, tepla krve atd. Na druhém místě 8 dívek (tj. 28,7 %). Chci, aby si mě všimlo okolí, chci upoutat pozornost, demonstrovat vlastní sílu nebo dosáhnout péče a ochrany, chci někoho z okolí potrestat. Další důvody: Potřebuji procítit vlastní tělo. Trestám se, abych odstranila pocity viny, studu, vyjádřila hněv na sebe např. za vlastní slabost nebo za nedostatek disciplíny. Uvolním se, snížím napětí a úzkost. Zbavím se tíživých myšlenek na své problémy nebo sebevražedných myšlenek. Chci být ošklivá, neatraktivní, chci se zohyzdit. Žádné děvče nevolilo nabízenou položku: Chci umřít.

Kasuistiky I Příběhy 5 dívek: 2 dívky jsou ve věku 16 let, další ve věku 13 a 14 let a jedna se věkově vymyká: jedná se o studentku vysoké školy ve věku 20 let. Věk začátku sebepoškozování: 10, 12, 13, a dvě ve 14 letech.

Formy záměrného sebepoškozování Všech 5 se poškozovalo pomocí žiletky. D. na tuto činnost měla i jednu „vyčleněnou“, T. i pomocí nože. K. podala toto vysvětlení: „Většinou to bylo řezáni... páleni jsem taky jednu chvíli zkoušela, ale přece jenom kapky krve vytékající z rány se mi líbily více...a taky když sem u sebe neměla něco čím bych se mohla říznout, jen tak jsem se škrábala nehtama... třeba i do obličeje, pak sem řekla, že mě poškrabala kočka (mámě 4 :-D) nebo ňákou takovou trapnou výmluvu…prostě všechno ostrý… Ze začátku to byly jen různý obrázky atd. špendlíkem nebo tak, pak už mi začalo být jedno jak to vypadá a už sem se jen tak škrábala... a pak sem objevila žiletku…řezala sem se tak, aby to bylo úhledný… pěkně vedle sebe na ruku pod náramky… pak už těch problémů ovšem bylo víc --> víc řezných ran.. už to nebylo tak úhledný... teď už téměř každý ví, jak na tom jsem, takže je mi jedno jak to vypadá... celou ruku mam pořezanou od zápěstí pres předloktí až po rameno a na nohách to není o moc lepší...“

Frekvence poškozování I. a Kat. uvedly jednou týdně, ostatní dívky se odkazovaly na momentální rozpoložení a náladu. D. nakonec uvedla, že „přibližně 1x za 14 dní“, K. vypověděla „to záleží na situaci...v 10 to bylo tak po měsíci, teď je to tak, v průměru, po 4 dnech...ale někdy je to s větším odstupem a pak třeba každý den...je to opravdu různé“, T. to shrnula „Mňo, ty jo to jako nejde nějak říct přesně…ono záleželo jak jsem se cítila, třeba jsem vydržela do sebe neřezat i celý měsíce, ale pak jednou o Vánocích, to bylo takový psycho ze sem jela každej den…“

Možnost ukončení sebepoškozování I Kladně odpověděla I., která bez přemýšlení prohlásila „ANO. Dokázala bych přestat“, T. vyrovnaně prohlásila „jo určitě, už jsem hned ze dne na den slíbila našim, ze už do sebe řezat nebudu a hodlám to splnit a nikdy to dělat nebudu, protože je to prostě blbost…“. V době, kdy se o jejím poškozování dozvěděli její rodiče, byli z toho velice nešťastní a T. dokázala ze dne na den se sebepoškozováním přestat. D. si již se svým skoncováním se sebepoškozováním nebyla tak jistá „Dá se to, když je klidný období. Ale pak zase přijde nějakej fakt velkej kopanec v životě a je to jako na začátku. Možná kdybych měla někoho, kdo by mi pomáhal řešit problémy, tak to tak není…“ Kat., která má již sebepoškozování za sebou vzpomínala „já jsem s tím chtěla skončit několikrát a vždycky po měsíci jsem se  k tomu znovu vrátila, vždycky když se objevil nějakej problém, s kterým jsem si neuměla poradit…občas mám i dneska tendence se říznout, ale už to mám natolik zracionalizovaný, že to neudělám (snad  )…“

Možnost ukončení sebepoškozování II Pro K. během rozhovoru několikrát podotkla, že záměrné sebepoškozování je pro ni drogou a že když onu „drogu“ nemá, je podrážděná. Tedy „dávka“ sebepoškozování jí dává útěchu, kterou dívka popsala téměř učebnicově „To se nedá popsat, to se musí zažít… prostě s tou krvi odchází i problémy...je to srabárna, když to nedokážu vyřešit sama, ale teď už se to asi řešit nenaučím…” Na otázku o možnosti přestat tedy odpověděla “Nad tím občas přemýšlím...a bojím se, ze už to tak pod kontrolou nemám....snažila jsem se byt asi měsíc „'čistá“ ale pak to bylo celkem zajímavý, v průběhu toho měsíce jsem byla fakt nepříjemná a nedalo se to mnou vydržet…”

Emo girl

Gothic boy

Emo boy

Sebepoškozování - pořezávání

Propagace „žiletky“

Sebepoškozování – „kult krve“

Ilustrace pokročilého sebepoškozování

Výpověď „emo girl“ Možná, že to tak není u všech, ale já jsem se ze začátku řezala jenom na zápěstí, a stačilo mi, když jsem se řízla slabě. Postupem času jsem se začala řezat po celých rukou a nohou, a to až do krve. Prostě mi to přestalo stačit, a chtěla jsem víc a víc… jako každý člověk. V jednu dobu jsem se bála, že bych kvůli tomu mohla umřít, a snažila jsem se nenápadně upozornit mé přátele. Jenže to nejde tak snadno, nakonec jsem se na to vykašlala, přede mnou samotnou mě už nikdo nezachrání. Už několikrát jsem se i pokusila vzít si život, ale po tom co všechny pokusy krachly, smířila jsem se s představou, že přece jen budu žít. Ale každého kdo se řeže, prosím, vím že to není možné, ale je mi smutno při představě, že tohle neprožívám jen já, ale i milióny dalších lidí - omezte to, a pak třeba přestaňte úplně…

Závěr a prognóza Ohroženou skupinou hlavně dívky ve věku 11-16 let. Osobnostně jde spíše o introvertní, uzavřenější, „přemýšlivé“ typy. Zvyšuje se motivace odreagování tenze, úzkosti, nejistoty hledání v odtékající krvi řešení problémů. „Zážitková zkratka“, zvědavost, zakázané ovoce, nuda. Posléze závislost analogická jako např. gamblerství. Sdílení („spřízněni volbou“) prostřednictvím internetové komunikace posiluje sebepoškozování a prohlubuje eventuální závislost. Prevence: konkurenční zážitky, včasné zachycení signálů a máme další téma, o kterém je třeba s dětmi a jejich rodiči hovořit.

Děkuji za pozornost!