jméno autora Mgr. Lenka Čechová název projektu Modernizace výuky na ZŠ Česká Lípa, Pátova ulice číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.0495 číslo šablony III/2 Inovace výuky pomocí ICT předmět Vlastivěda/D pořadové číslo DUM 11

Anotace Prezentace je zaměřena na život Karla IV. Ukázky korunovačních klenotů a pohled na hlavní město Prahu. Autor Mgr. Lenka Čechová Očekávaný výstup Seznámení s životem Karla IV. a jeho důležitými životními momenty od dětství až ke korunovaci. Vyjmenovat korunovační klenoty. Prezentace ukázek. Druh učebního materiálu Prezentace Druh interaktivity Aktivita Cílová skupina Žák Stupeň a typ vzdělávání Základní vzdělávání – první stupeň Typická věková skupina 9 – 10 let

Karel IV. OTEC VLASTI

Narození 1316 - jako nejstarší syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny přichází 14. května na svět v některém z gotických domů na Starém městě a je pokřtěn jménem Václav. Eliška Přemyslovna (1292 až 1330) byla jako osmnáctiletá provdána za čtrnáctiletého Jana - a manželství nedělalo dobrotu. Eliška, poslední žena z rodu Přemyslova, byla vychována v Čechách. Měla vážnou, hrdou a nedůvěřivou povahu, byla neústupná, bouřlivá a nezvykle vášnivá. Na svatbu si šaty sama vyšívala, aby vzbudily obdiv…Byla hezká, urostlá, ale v rozporu s tehdejší módou byla snědá a černovlasá. Tmavé vlasy a oči po ní zdědil její syn Václav. V té neklidné době Eliška v obavách před intrikami dvora svěřila dvouměsíčního synka do ochrany Viléma Zajíce z Valdeka na Křivoklátě. Později se s malým Václavem a ostatními dětmi ukryla na opevněném hradu Lokti. Špatné vztahy mezi oběma rodiči, které vyvolávaly jejich rozdílné politické názory a podezření, že Eliška chce Jana intrikami zbavit trůnu vyvrcholily roztržkou.

Podobizny Elišky Přemyslovny

Jan Lucemburský

Jan Lucemburský Na muže tohoto hleď, jenž věci obdivuhodné provádí všude. Jen válčit je zvyklý A po bojích touží. Strnulým takřka se stává, když od válek nastane poklid. Zřídka se najde zem, jež skrze něj byla by bez války. Zřejmě to říká jak Německo, Francie, Flandry.

Svatba Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny (1310)

Karel IV. (14.5.1316 (v Praze) -29.11.1378 (tamtéž) )

O životě Karla IV. Český a německý král a římský císař z dynastie Lucemburků. Je považován za našeho nejvýznamnějšího středověkého panovníka, který dovedl české království k vrcholnému rozkvětu. Narodil se jako nejstarší syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny a při křtu dostal jméno obvyklé v přemyslovském rodě - Václav. Neurovnané vztahy mezi oběma rodiči vyvrcholili roztržkou, po níž byl malý princ odtržen od matky a izolován nejprve na Lokti a pak na Křivoklátě. V roce 1323 ho otec odvezl na francouzský dvůr k vychování. Zde studoval Václav svobodná umění na pařížské univerzitě a připravoval se na státnické poslání. Naučil se nejen číst a psát, což nebylo u panovníků jeho doby obvyklé, ale osvojil si i cizí jazyky, takže kromě češtiny, kterou považoval za svou mateřštinu, ovládal také latinu, francouzštinu, němčinu a italštinu. Po svém kmotru, francouzském králi Karlu IV., přijal při biřmování jméno Karel.

Biřmování První je člověk pokřtěn. Biřmování dokončuje to, co začal křest. Je to zvláštní pomoc Ducha svatého. Pomáhá uvést člověka do křesťanského života. Dělá z člověka dospělého křesťana, který je zodpovědný za svůj křesťanský život. Nalézá místo v životě.

Návrat do Čech Po sedmiletém pobytu ve Francii a Lucembursku působil Karel jako správce severoitalských držav svého otce. V roce 1333 si část české šlechty vynutila na Janu Lucemburském, aby se Karel vrátil a ujal se vlády v zemi. Král mu ji svěřil a udělil mu titul markraběte moravského, přestože Karlovi příliš nedůvěřoval. Spatřoval totiž v osobě svého syna silného konkurenta. Karel sám vzpomíná ve svém životopisu, jak po příchodu do Čech našel celé království v zuboženém stavu, Pražský hrad neobyvatelný. Nesetkal se zde již ani s matkou, kterou od dětských let neviděl, protože mezitím zemřela. Doba správcovství připravila Karla na vlastní roli panovníka. Té se ujal v roce 1346 poté, co Jan Lucemburský zahynul v bitvě u Kresčaku.

Karel IV.

Korunovace 1346 - zvolen za římskoněmeckého krále 1347 – korunován za českého krále 1355 – korunován za římského císaře (římskoněmecký císař)

Korunovace Českým králem V roce 1347 mu pražský arcibiskup při korunovaci na krále českého vsadil na hlavu svatováclavskou korunu, kterou nechal Karel pro tento účel zhotovit.

Korunovace

Korunovační klenoty Svatováclavská koruna Svatováclavská koruna - klenot zhotovený ze zlata, zdobený drahými kameny a perlami - je v korunovačním souboru nejstarší. Váží téměř dva a půl kilogramu, i s křížkem je vysoká 19 cm. Ke své korunovaci v roce 1347 ji dal zhotovit Karel IV., poté ji věnoval prvnímu patronu země sv. Václavovi a zanechal ji, jako korunu státní, ke korunovaci dalších českých králů. Snad až do konce svého života (1378) ji však nechával upravovat a doplňovat nejvzácnějšími drahými kameny, jež se mu podařilo získat. A tak se koruna vyvíjela do své konečné současné podoby.

Korunovační klenoty Královské jablko Jablko je zhotovené ze zlata, váží 780 gramů a je vysoké 22 cm. Tvoří ho dvě zploštělé polokoule, které jsou spojené ozdobným prstencem. Nahoře je ukončeno poměrně velkým křížkem. Na kruhu pod křížem je latinský nápis, který v překladu znamená (Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá). Jablko je zdobeno drahými kameny , perlami a drobnými postavičkami šesti sfing.

Korunovační klenoty Královské žezlo Žezlo je zhotovené ze zlata, jako jablko, je 67 cm dlouhé a váží 1013 gramů. Je zdobeno čtyřmi safíry, a šedesáti dvěma perlami a dalšími vzácnými kameny. Celou plochu pokrývá jemný vzorek vinných úponků, lístků nebo květů.

Korunovační plášť Nepatří do doby Karla IV. Korunovační plášť, uchovávaný na Pražském hradě, je zhotoven z luxusní hedvábné tkaniny zvané zlatohlav. Vzor látky tvoří hedvábná nit obtočená plochým zlatým drátkem (dracoun). Plášť je polokruhový, bez rukávů, vzadu prodloužený do vlečky. Je 312 cm široký, od krčního výstřihu do konce vlečky 236 cm dlouhý. Po celém obvodu je lemován hermelínem - zimní bílou kožešinou hranostaje - pro svou vzácnost mnohdy považovaným za kožešinu králů. Badatelům se ho podařilo přesněji zařadit do počátku 17. století, nejspíš do doby Ferdinanda II.

Hranostaj (lasicovití)

Pražský hrad

Pražský hrad panorama

Pražský hrad

Chrám sv. Víta

Chrám sv. Víta Kaple sv. Václava Hlavní loď chrámu (katedrály)

Použité zdroje: www. wikipedia.cz