Hoaxy? Neboli jak se budí panika…… Kateřina Procházková

Den první Juppííí!!!!!!!!!!! Mamka mi konečně dovolila si založit svůj vlastní .Už se nemůžu dočkat až si budu psát s kamarády, jenom z pohodlí domova za studených a deštivých nocích. Protože jsem na počítač chodila vždy jenom, když jsem potřebovala něco do školy,vůbec jsem nevěděla jak na to.Ač mi založil tatínek nevěděla jsem jak s ním zacházet.Teď byl ještě v práci, tak jsem se nemohla ani zeptat.První , který jsem chtěla napsat byl mojí kamarádce Lucce.Na monitoru počítače se mi po řpihlášení objevila úvodní strana.Nemohla jsem si nevšimnout dvouch nových ů.Plna očekávání jsem klikla na ten první.Na obrazovce mi vyskočil , ve kterém mi naprosto neznámý lidé děkovali za to že jsem se přihlásila na a doufají že se mi zde bude líbit. Musím tedy uznat, že hned první mě nehorázně zklamal, protože jsem čekala že se mi už ozvala Lucka.A tak jsem už s mnohem nadšením klikla na druhý.Teď mi už připadal mnohem zajímavější, i když mě celkem znepokojil:

Ahoj, jsem NĚKDO, kdo bojuje proti nehumálnímu zabíjení slonů v Africe.Tento má sloužit jako varování pro Tebe.Aby jsi s tímto naprosto nechutným a sprostým zabíjením proti přírodě začal také okamžitě něco dělat.Jestli s tím okamžitě nepřestaneš budu tě pronásledovat, tak dlouho dokuď tě nedostanu – jako totálně.Jestli jsi pouhý prostředník k tomu všemu pošli to dál, ať se najde pravý člověk, kterého si mám v plánu podat.

Když jsem si ten přečetla, zdrceně jsem se zabořila do naší zbrusu nové židle.Nevěděla jsem co mám dělat.Kdych jen tenkrát věděla, že si nějaký vtipálek tuhle komedii vymyslel, protože se nudil, tak bych jen neškodně vymyzala a všechno by šlo dál.Ale tak to bohužel nebylo………..Snad tisíckrát jsem si ten vytiskla, vložila do obálek a hodila ho snad do všech schránek v naší dlouhé ulici.Kdyby jen to, ale jsem se tenkrát ještě tak tupě musela podepsat.Měla jsem moc, moc ráda zvířátka a rozhodně jsem je chtěla zachránit.Když jsem se přibližně po dvou hodinách vrátila domů lehla jsem si na gauč a koukal až do večera na televizi.Ještě k tomu jsem se celou dobu chválila z vykonaného dobrého skutku.Potom, když konečně okolo páté hodiny přišla domů mamka s taťkou.Už, už jsem jim chtěla říct co jsem udělala a doufala že mě za to pochválí, ale oni si před mě sedli, vypli mi televizi.Řekli mi že už je po cestě domů zastavilo minimálně pět sousedů a nadávalo jim co jsem si to jako vymyslela za blbý vtip.Když jsem potom vysvětlila celou situaci, pochopili že jsem se stala jenom obětí polašných a lživých hoaxů.Už nikdy nebudu věřit žádnému u, ani od paní učitelku, když mi bude zasílat úkoly.