Jedovatí obojživelníci

Nejvíce se však liší ropuchovití. Žáby Ze zoologického hlediska lze žáby rozdělit do mnoha čeledí, mezi něž patří kuňkovití, blatnicovití, hvízdalkovití, bachratkovití, nosatkovití, rosničkovití, pípovití, létavkovití, skokanovití. Nejvíce se však liší ropuchovití.

Čeleď ropuchovití (Bufonidae) Ropuchy jsou původními obyvateli mírného i tropického pásu, pouští i deštných pralesů, hor i prérií. Najdeme je téměř po celém světě. Většina z nich patří k rodu Bufo. Ropuchy patří mezi žáby, které většinu svého života žijí na souši. Vynikají i velkým množství vyprodukovaných vajíček.

Ropuchy

Charakteristika kulaté, baculaté tělo je pro ně typická suchá puchýřovitá kůže poměrně krátké zadní končetiny jen zřídkakdy blány mezi prsty ve vodě tráví minimum času vypouklé oči - ideální pro noční život bezzubé čelisti

Pohyb vzhledem k tomu, že mají krátké zadní končetiny a kulaté tělo, nejsou tak pohyblivé a agilní jako ostatní žáby nejvíce času však tráví lezením některé druhy, jako například ropucha krátkonohá ve skutečnosti běhají jako myši

Ropucha krátkonohá

Potrava ropucha chytne kořist koncem svého lepkavého jazyka, potom kořist polkne malé ropuchy se živí drobným hmyzem, jako jsou mšice, cvrčci, mouchy, malí červy plně vzrostlý jedinec zabije i myši, krysy, hady, ještěrky jinak sežerou téměř cokoliv, co se hýbe a co mohou polknout

Obrana suchá puchýřovitá kůže obsahuje stovky žláz, které uvolňují jed jsou koncentrovány za hlavou a kolem zadních končetin jed je velmi účinný, dokáže odradit např. i kočku nebo psa v případě ropuchy velké jed může útočníka i zabít

Reprodukce samci mají velký hlasový vak pod bradou, který funguje jako rezonanční komora můžeme je slyšet až na vzdálenost 3 km mnoho samic přichází k vodě již se samcem na zádech ropuchy kladou vajíčka v dlouhých šňůrách, které obsahují až několik tisíc vajíček jakmile se u pulců vyvinou končetiny a vstřebá se u nich ocas, jsou z nich malé ropuchy

Druhy ropuch: Ropucha obecná

Ropucha krátkonohá

Ropucha zelená

Ropucha obrovská

Pralesničky (Dendrobatidae)

Charakteristika patří k nejzajímavějším a nejpočetnějším žábám žijí v deštných pralesích Střední a Jižní Ameriky drobné tělo – největší druh 62 mm prsty pralesniček jsou zakončeny tzv. přísavkami jsou aktivní ve dne kladou malý počet vajíček do vlhkých úkrytů a rodiče je hlídají

Vzhled jejich pokožka je pestře zbarvená – signalizuje jedovatost vylučuje alkalické jedy působící na nervovou soustavu domorodci používají jejich jed k trávení šípů (50 šípů z 1 žáby) toxiny z jediné žabí kůže by dokázaly usmrtit 20 000 laboratorních myší a méně než 200 mg vpravených do krve stačí zabít člověka

Reprodukce samečci v době páření vydávají bzučivé, cvrkavé, pískavé zvuky samička klade v období dešťů 2-3 vajíčka, na které sameček vypustí sperma rodiče o ně pečují, cca po 2 týdnech sameček odnese pulce do stojaté vody po 2 měsících nastává metamorfóza

Pralesnička batiková (Dendrobates auratus) Druhy pralesniček: Pralesnička batiková (Dendrobates auratus)

Pralesnička trojbarvá (Epipedobates tricolor)

Pralesnička mnohobarvá (Dendrobates tinctorius)

Dendrobates azureus

                         Dendrobates arboreus

Dendrobates agreja

Dendrobates fantasticus

Dendrobates galactonotus

Dendrobates granuliferus

Dendrobates terribilis

Epipedobates parvulus

Mantela baroni

Konec prezentace