Muzejní pedagogika

Muzejní pedagogika věda, která se zabývá muzejní edukací, interdisciplinární obor, který vychází zejména z podnětů muzeologie a pedagogiky. Edukace: záměrné, cílené a často institucionalizované působení na rozvoj osobnosti. Edukační funkce muzea: Imanentní edukační funkce – souhrn vzdělávacích a výchovných možností, jež obsahuje každá muzejní instituce Reálné aktivity – formální, neformální a informální vzdělávání

Reálné edukační aktivity muzea Formální vzdělávání ( uplatňuje se v rámci tradiční spolupráce muzeí se vzdělávacími institucemi , se ZŠ a SŠ) – probíhá organizovaně a strukturovaně ( z hlediska cílů, prostředků a času), jde o učení řízené, je z hlediska toho, kdo učí, záměrnou činností. Informální vzdělávání – součást celoživotního učení a vzdělávání, probíhá v rodině, mezi vrstevníky, v práci, ve volném čase, při cestování, četbě, poslechu rozhlasu, sledování televize, při návštěvě výstav, divadel a kin. Neformální vzdělávání – je zaměřeno na získání takových dovedností, které jeho účastníkům mohou pomoci zlepšit si uplatnění na trhu práce a prohloubit si dosavadní a získat nové znalosti a dovednosti.

Soudobé trendy muzejní edukace: využívání moderních technologií participace na rozvoji kyberkultury (webové stránky muzeí a virtuální muzea) vytváření adekvátních prostor podporujících procesy učení (tvůrčí dílny, ateliéry, herny, dětské koutky, experimentária, dětská muzea) interaktivní muzea – vycházejí ze součinnosti, spolupráce a vzájemného působení mezi exponáty, výstavou, muzejními pedagogy, muzejním publikem i mezi jednotlivými návštěvníky.

Interaktivnost muzea podporuje: začleňování interaktivních prvků do materiálního prostředí instituce – využití nových technologií ( displeje, se kterými může návštěvník komunikovat slovy, čísly, dotyky, zvukové vstupy a výstupy, hry se světly, multimédia) rozvoj progresivních forem muzejní komunikace Muzeem připravené didaktické materiály: písemné( pracovní listy, omalovánky, vystřihovánky) auditivní a audovizuální systémy. Muzejní edukace by měla usilovat o vytváření takového prostředí, které je nondirektivní, svobodné a iniciuje procesy učení, které vycházejí z vlastního zájmu.

Didaktické aspekty návštěvy muzea Organizační naplánování Osobní seznámení učitele s expozicí Příprava na exkurzi ve třídě v průběhu exkurze lze realizovat: práci s pracovními listy výklad realizovaný učitelem výklad odborníka objektové učení zážitkovou pedagogiku

Základní oblasti muzejní pedagogiky: obecná muzejní pedagogika komparativní muzejní pedagogika muzejní didaktika – souvisí s koncipováním, realizací, evaluací a výzkumem vzdělávacích programů pro veřejnost ( koncipování průvodcovské činnosti, pojetí demonstračních metod v muzeu, tvorba doprovodných muzejně didaktických materiálů, formy a metody spolupráce se školami a dalšími vzdělávacími institucemi, didaktické aspekty přípravy muzejních pedagogů): výstavní muzejní didaktika – participuje na koncipování a realizaci expozic a výstav, propojuje vybrané muzejní exponáty s dalšími komunikačními prostředky prezentační muzejní didaktika - využívá, rozvíjí a zkoumá spektrum specifických principů, metod a forem vzdělávacích aktivit muzejního publika ( prohlídky, workshopy, inscenační hry, tvůrčí dílny, projekty , prázdniny v muzeu atd.).

Doprovodné programy v muzeu: primární forma muzejní komunikace – expozice a výstavy doprovodné aktivity – kontaktní prostředek muzea s veřejností Doprovodné programy (dle J. Beneše): primární okruh programů vázaný přímo na expozice a výstavy ( koncerty s vazbou na vystavená díla, oživující demonstrace předmětů – např. módní přehlídka, ukázky řemesel, demonstrace funkcí různých přístrojů) sekundární okruh programů – mimo výstavní místnosti ve zvláštních prostorách s příslušným vybavením – výtvarné dílny, filmové projekce, přednášková činnost terciární okruh programů – mimo budovu muzea, přednášky a besedy ve školách a dalších institucích, exkurze do terénu, uměleckých ateliérů atd.

Didaktické aspekty doprovodných programů: cíle: kognitivní, afektivní, psychomotorické struktura programu – často třífázový model učení ( E-U-R) ↓ evokace – motivace a aktivizace uvědomění si významu - nové informace, jejich třídění, hodnocení a vřazování do souvislostí reflexe - hodnotící fáze, systematizace a upevnění poznatků, jejich vřazení do poznatkové struktury

Vztah muzea a školy muzeum nabízí – možnost pracovat s autentickými kulturně hodnotnými předměty, neformálnost edukačního procesu, atraktivní prostor 4 typy spolupráce muzea a školy: jednorázová návštěva školy v muzeu či muzejního pracovníka ve škole projekty dlouhodobého charakteru cyklicky se opakující aktivity – soutěže, tematické dny materiály poskytované školám Současný stav v ČR – spíše improvizace, osobní nasazení učitele či muzejního pracovníka

Brána muzea otevřená Program Brána muzea otevřená Nadace Open Society Fund – 1997-2002 – zabýval se způsoby, jak rozšířit veřejné působení současných regionálních a městských muzeí, rozvíjením vzdělávací funkce muzea, vytvářením vztahu muzea a místního společenství ↓ Alexandra BRABCOVÁ (ed.), Brána muzea otevřená. Průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do muzea, Praha – Náchod, 2003. Konference Muzeum a škola Acta musealia, suplementa 2003

České muzejnictví a škola Koncepce rozvoje muzejnictví (2003): koncepce účinnější péče o kulturní dědictví v České republice na léta 2003-2008: zvýšení kvality a dostupnosti informací o sbírkách muzeí podpora využívání sbírek pro vzdělávání a výchovu dětí a mládeže a pro celoživotní vzdělávání občanů→projekt Muzeum a škola (2006) podpora prezentací dějin českých zemí ve 20. století. Děti a mládež – 65% návštěvníků. Rok 2002: 8, 7% muzeí má muzejního pedagoga 5,3% muzeí nabízí speciální oddělení pro práci s dětmi ve 21, 3 % muzeí se práci s dětmi částečně věnují pověření pracovníci

Komise pro práci s veřejností a muzejní pedagogiku – AMG ČR Centrum pro prezentaci kulturního dědictví – NM Praha Metodické centrum muzejní pedagogiky – NZM Brno →Dětské muzeum

Asociace muzeí a galerií ČR www.cz-museums.cz