POHYBOVÉ SCHOPNOSTI

SMÍŠENÉ-HYBRIDNÍ SCHOPNOSTI KONDIČNÍ SCHOPNOSTI podmíněny metabolickými procesy, dominantně souvisejí se získáním a přenosem energie pro vykonání pohybu SMÍŠENÉ-HYBRIDNÍ SCHOPNOSTI souvisejí s procesy metabolickými i s procesy regulace a řízení pohybu CNS KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI souvisejí s procesy regulace a řízení pohybu v CNS, schopnost organismu konat časoprostorové pohybové vzorce

Kondiční schopnosti Vytrvalostní schopnosti Silové schopnosti Rychlostní schopnosti - částečně

Vytrvalostní schopnosti Komplex předpokladů provádět činnost požadovanou intenzitou co nejdéle nebo co nejvyšší intenzitou ve stanoveném čase (odolávat únavě) Závisí především na adaptaci oběhového a dýchacího systém a na zvýšení jednoduše dostupných energetických zásob, řídící roli sehrává CNS. Aerobní a anaerobní procesy Základní předpoklady pro vytrvalostní činnost - somatické (výška, hmotnost, délka končetin,zastoupení svalových vláken) - fyziologické (VO2max, LA, množství č.krvinek a plazmy, velikost min. srdečního objemu, utilizace O2) - psychologické – osobnostní, volní vlastnosti, - technické – ekonomika provádění pohybů Rozdělení vytrvalosti - obecná - speciální

Dělení vytrvalostních výkonů Rozdělení vytrvalosti: - dlouhodobá - od asi 8 – 10 min do.. ( do 35´, 35-90´,90´-6 hod., nad 6 hod) - střednědobá - od 2-3 min. do 8 – 10 min. - krátkodobá – od 20s. do 2-3 min. - (rychlostní)- do 20s. Dlouhodobá vytrvalost Vytrvalost s aerobním základem, čím kratší tím se podíl anaerobního metabolismu zvyšuje Aerobní výkon Aerobní kapacita Střednědobá vytrvalost Vytrvalost s aerobním základem, potřebou kvalitní úrovně anaerobní vytrvalosti. Častěji dosahovaná tzv. kritická intenzita.

Krátkodobá vytrvalost Základem je vysoká anaerobní kapacita, schopnost práce při vysoké hladině krevního LA a také vysoká kvalita činnosti enzymů neoxidativního odbourávání energie. - kyslíkový dluh – nepřímý ukazatel anaerobní kapacity Rychlostní vytrvalost Charakterizována dobou udržení maximální intenzity pohybu. Energetické zabezpečení pouze ATP-KP systém.

Rozvoj (stimulace) vytrvalostních schopností Metody – nepřerušované - přerušované - fartlek Nepřerušované – rovnoměrná - střídavá Přerušované – intervalová metoda - klasická – 90 s. – krátké, intenzivní, rychlé (do 20s.) - střední, (2 – 4(5)min. - dlouhé , extenzivní, pomalé (nad 5 min) Pro intervalové metody je společným znakem neúplné zotavení při zahájení dalšího úseku. Opakovaná metoda – střední až dlouhé úseky (nad 3-4min), společný znak je vysoká úroveň zotavení Vhodný věk pro rozvoj vytrvalosti

Silové schopnosti Schopnost člověka překonávat nebo udržovat vnější odpor svalovou kontrakcí. Příčiny odporu: - gravitace - reakce opory - odpor vnějšího prostředí - hmotnost břemene - odpor soupeře, partnera - setrvačnost jiných těles

Druhy silových schopností Podle převládajícího způsobu činnosti, tedy podle druhu kontrakce zapojených svalových skupin lze provést základní rozdělení síly na sílu statickou a dynamickou. Statická síla je schopnost vyvinout sílu v izometrické kontrakci, svalová činnost nezpůsobuje pohyb, tělo či břemeno udržuje ve statické poloze. Dynamická síla je silová schopnost projevující se pohybem těla či jeho segmentů, jehož podstatou je koncentrická či excentrická svalová kontrakce.

Další dělení silových projevů Výbušná (explozivní) Absolutní (maximální) Rychlá Pomalá Vytrvalostní

Hybridní schopnosti Rychlostní schopnosti Závislé od řízení a regulace pohybové činnosti CNS a současně od kvality činnosti energetických systémů. Vysoce dědičně závislá schopnost, tedy je obtížně trénovatelná. Rychlostní schopnosti chápeme jako: jako vnitřní předpoklady provedení pohybu vysokou až maximální rychlostí, jako schopnost zahájit a uskutečnit pohyb v co nejkratším čase.

Úroveň rychlostních schopností Je dána mj: - vysokou úrovní techniky specifického pohybu - svalovým systémem, tj. vysokým podílem rychlých FG vláken ve svalech (u sprinterů až 90 %), schopností současné aktivace velkého počtu motorických jednotek, rychlého střídání svalového napětí, stahů a uvolnění jak synergistů,tak antagonistů, elasticitou svalů, nervovým systémem, tzn. rychlostí vedení vzruchů, kvalitou a rychlostí přenosu informací při nervosvalové činnosti, energetickým systémem tj. vysokou zásobou kreatinofosfátu, rychlou resyntézou ATP, psychickými předpoklady, tj. rychlým a přesným vytvořením představy o pohybu, koncentrací, emoční stabilitou.

Členění rychlostních schopností Rychlost reakční je schopnost reagovat v co nejkratším čase na určitý podnět. Rychlost akční – akční rychlost pohybu (cyklická či acyklická) je výsledkem rychlosti svalové kontrakce a činnosti nervosvalového systému. Podle průběhu jednotlivých fází pohybu rozlišujeme cyklickou a acyklickou pohybovou činnost a jí odpovídající typ rychlostní schopnosti: rychlost acyklická – rychlost startovní, odrazová, vrhačská, hráčská, jednorázových pohybů (kopů, úderů, hodů, vrhů aj.), rychlost cyklická – rychlost akcelerační, maximální (běžecká), se změnami směru, hráčská (vedení míče), frekvenční, kombinací.

Rozvoj (stimulace) rychlostních schopností Obtížně trénovatelná Jejich změna je dlouhodobou záležitostí Příznivé podmínky pro rozvoj rychlostních schopností se vyskytují už v dětském věku, kdy se ve 12 -13 letech formuje nervový základ rychlostních projevů, tj. především pohyblivost, labilita a rychlost nervových procesů. Po 14. a 15. roce se přirozená dispozice zvyšování "čisté" rychlosti - především frekvence pohybů - poněkud snižuje. Maxima rozvoje rychlostních schopností se většinou dosahuje v 18 -21 letech (silové schopnosti) Rozvoj rychlosti Rychlostní zatížení stimulující rozvoj je udáváno jako celek těmito parametry: Intenzita cvičení: maximální Doba cvičení: do 10 -15 s Interval odpočinku: 2 - 5 minut Počet opakování: 10 - 15 Způsob odpočinku: aktivní Aktivace CNS: velmi vysoká, hraniční

Zatížení ve zlehčených podmínkách Rychlostní kontrast Obměňování odporu za účelem střídání rychlosti pohybu Zatížení ve zlehčených podmínkách Dosahování „nadmaximální rychlosti“ Snížení odporu prostředí, vnější dopomoc, nižší hmotnost nářadí, náčiní, úprava sportovního náčiní, Role pohyblivosti a koordinačních schopností Důležité pro techniku, která je pro rychlost významná Zkrácení svalů působí kontraproduktivně

Pohybový obsah cvičení U vrcholového sportu i výkonnostního musí odpovídat potřebám daného sportu (cyklický, acyklicky atd.) U výkonnostního, dětí a mládeže: - Bez ohledu na specializaci stimulovat všechny druhy rychlostních schopností. - Rychlostně zatěžovat širší spektrum svalových skupin, tj. nohy, paže, trup. - Používat širší okruh cvičení, založených na pohybech cyklických, acyklických Rychlost a síla Zvýšení rychlosti – zvýšení frekvence pohybu - zvýšení hybné síly

Reakční rychlost a její stimulace Reakční rychlostí se ve sportu rozumí schopnost reagovat pohybem na určitý podnět, vyjadřuje se dobou reakce mezi počátkem působení podnětu a zahájením pohybu, podle této doby se schopnost hodnotí. Základní stimulace - metoda opakování navozené situace - reakce jednoduchá nebo výběrová Signály, podněty: signál optický (pohyb, situaci nebo její změnu, světlo), signál akustický, taktilní (dotek) Příklady reakční rychlosti: - na taktilní podnět - reakční čas 0,14-0,16 s - na akustický podnět - reakční čas 0,15-0,16 s, u sportovců 0,07-0,10 s. - na optický podnět - reakční čas 0,19-0,21s (kolektivní sporty)

Rychlostní bariéra a její překonávání Zlepšování – adaptace – požadavek častého opakování Vyhasínání Potřeba variability podnětů Další podmínky účinné stimulace Psychický stav sportovce, stav CNS Rozcvičení Klimatické podmínky, prostředí Rychlostní zatížení se má zařazovat po dostatečném odpočinku a spíše v první polovině tréninkové jednotky

Stimulace rychlostních schopností v RTC Záležitost každého sportu Nutnost rozvíjet po základní kondiční přípravě (síla, vytrvalost) To znamená asi až do 1/3 PO Rychlostní trénink představuje zatížení vysoké intenzity, proto nemůže být objemově příliš rozsáhlý, u rychlostních a rychlostně silových sportů max. 15-20% objemu. Metodická problematika zařazení silových a rychlostních TJ

Pohyblivostní schopnosti (Flexibilita) Schopnost realizovat pohyb v náležitém rozsahu o plné amplitudě. Dobrá úroveň je podmíněna: - konstitučními předpoklady - kondičně – energetickými předpoklady - koordinačními schopnostmi - trénovaností Stimulace pohyblivosti spočívá v záměrném potlačení činitelů, které omezují kloubní rozsah, to znamená: usilovat o potřebné uvolnění svalů zvyšovat pružnost svalů vazů protahováním usměrňovat reflexní aktivitu svalů posilovat odpovídajícím způsobem agonisty, tj. svaly, které se podílejí na dosažení krají polohy, krajního rozsahu v kloubu Pohyblivost lze zlepšovat kombinací uvolňovacích , protahovacích a posilovacích cvičení.

Metody rozvoje uvolněnosti svalů,vazů: 1 Metody rozvoje uvolněnosti svalů,vazů: 1. Podle aktivity jedince při provedení - aktivní - pasivní 2. Podle dynamiky provedení - dynamické - statické

Jsou podmíněny funkcemi a procesy pohybové koordinace, jsou spjaty především s řízením a regulací pohybové činnosti, kladou zvýšené nároky na jednotlivé analyzátory a CNS - menší nároky na energetický systém. Definice: autoři nejsou jednotni Farfel(1975): schopnost člověka vykonávat jednoduché a integrované pohyby rychle a přesně v měnících se podmínkách. Hirtz(1985) :Komplexní, relativně samostatné předpoklady výkonové regulace, které se utváří v pohybových činnostech a na základě dominantně genetických ,ale ovlivnitelných neurofyziologických funkčních mechanizmů umožňují učení(pohybové) a dají se tréninkem rozvíjet. Choutka: Schopnost řešit rychle a účelně pohybové úkoly různého stupně složitosti, někdy se sem řadí i schopnost se rychle učit novým pohybům. Dovalil: již definici neuvádí, - širší komplex schopností, ale současně o jistou specifičnost jednotlivých schopností

Hlavní oblasti činnosti CNS důležitých pro koordinaci pohybu Mezi hlavní oblasti patří: – Činnost analyzátorů (zrakového, sluchového, proprioreceptorů-analyzátorů ve svalech a šlachách), – činnost jednotlivých funkčních systémů (oběhového, dýchacího aj.) zabezpečující přísun energetických zdrojů do svalů a buněk v konkrétním pohybu, – nervosvalová koordinace, – psychologické procesy (např. vůle, pozornost, motivace). Dělení koordinace: Obecná Specifická(speciální)

Projevy kvality koordinačních schopností rychlá a správná reakce na podněty zahájení, změn či ukončení činnosti prostřednictvím koordinace jednotlivých dílčích pohybů (např. částí těla) a jejich integrace do sladěných pohybových celků, osvojování nových pohybů v krátké době a v přiměřené kvalitě, kontrola vlastní pohybové činnosti ve smyslu přiměřeného vynakládání svalové síly, využití prostoru a náležitého načasování pohybové činnosti, adaptace (přizpůsobení a případné přestavbě) pohybové činnosti respektive pohybů těla měnícím se podmínkám vnějších i vnitřních, výběr pohybových programů a jejich hospodárná realizace.

Dílčí schopnosti koordinace Hirzt (1985) – - reakční - rovnováhové - prostorově orientační - kinesteticko diferenciační - rytmické V současnosti u nás dělíme: diferenciační, orientační, reakční, rovnováhovou, rytmickou, sdružování, přestavby navazování a spojování pohybů Moderní pojem agility – hbitost,

Diferenciační schopnost tj. schopnost řízení pohybu v prostoru a čase s ohledem na silové požadavky, na základě přesně rozlišené a rozpracované kinestetické informace (přicházející ze svalů, šlach, vazů a kloubních pouzder) Orientační schopnost tj. schopnost určovat a měnit polohu a pohyb těla v prostoru a čase a to vzhledem k akčnímu poli nebo pohybujícímu se objektu, je to schopnost dokonalého hodnocení prostorových vztahů respektive schopnost určit a adekvátně změnit postavení a pohyb těla v prostoru. Schopnost reakční je schopnost zahájit (účelný pohyb na daný jednoduchý nebo složitý podnět v co nejkratším čase. Rytmická schopnost je schopnost postihnout a motoricky vyjádřit rytmus daný z vnějšku nebo obsažený v samotné pohybové činnosti. Rytmickou schopnost lze členit na schopnost rytmické percepce a schopnost rytmické realizace (schopnost vnímat a rozlišovat rytmické vzorce přijímané akusticky, opticky, taktilně). Rovnováhová schopnost schopnost udržování těla v určitých polohách nebo v průběhu přemisťování těla tento stav udržet případně obnovit.

Schopnost sdružování schopnost navzájem propojovat dílčí pohyby těla (končetin, hlavy, trupu) do prostorově, časově a dynamicky sladěného celkového pohybu, zaměřeného na splnění cíle pohybového jednání. Schopnost přestavby schopnost adaptovat či přebudovat pohybovou činnost podle měnících se podmínek (vnitřních i vnějších), které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá., schopnost přestavovat pohybovou činnost podle měnícího se zadání. Navazování a spojování pohybů Schopnost plynulé změny délky svalu a jeho tonu (napětí) při změně pohybu v jeho plném rozsahu, schopnost uplatnit tyto změny v časoprostoru.

Rozvoj koordinačních schopností Období optimální z pohledu dospívání dětí a mládeže - za senzitivní období se považuje 6 -11let, zhruba do puberty, v období puberty obvykle tyto přirozené předpoklady ke zlepšení klesají. Využíváme cvičení: nespecifická specifická Metody: změny výběru cvičení v souvislosti se změnou podmínek nebo vykonávání cvičení v závodních podmínkách, zvyšováním rychlosti pohybů atd. kontrastní metoda – střídání pomalých – rychlých cvičení spojeného účinku se zdokonalováním sportovní techniky a taktiky Formy: Herní, soutěživá, skupinová, proudová

Základní zásady pro rozvoj Plná koncentrace, přesnost, plynulost, rytmus. Rozvoji koordinace je nutné se věnovat celoročně, V prvních etapách ST Od jednoduššího ke složitějšímu Na začátku hlavní části TJ , 3-5x týdně Výrazné změny v rozvoji koordinačních schopností se dostavují až po 30-40 dnech tréninku, nejdříve diferenciační , potom navazování pohybů, dále orientační, reakční a schopnost přestavby pohybových programů..