Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: III/2VY_32_inovace_194

Výstižný popis způsobu využití, případně metodické pokyny: Jméno autora: Mgr. Bartošíková Hana Třída/ročník: 3. (7.) Datum vytvoření: 15. 10. 2012 Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Tematická oblast: Přírodní látky Předmět: Chemie Výstižný popis způsobu využití, případně metodické pokyny: Význam a zástupci polysacharidů Klíčová slova: Polysacharid, škrob, glykogen, celulosa Druh učebního materiálu: prezentace

Sacharidy – 9. část Přírodní látky

polysacharidy Jsou složeny z více než 10 monosacharidových jednotek spojených glykosidickou vazbou HOMOPOLYSACHARIDY – jeden typ podjednotek Nejvýznamnější glukany = stavební jednotka je glukosa Škrob, glykogen, celulosa HETEROPOLYSACHARIDY – různé podjednotky nemají redukční vlastnosti Nejsou sladké

Polysacharidy Např. celulosa lineární větvené Např. celulosa Monosacharidové podjednotky vázané vazbou 1  4 Např. glykogen Hlavní řetězec 1  4, na něj jsou dalšími vazbami připojeny vedlejší řetězce (1  6) Obr. 1 Obr. 2

Rozdělení a význam polysacharidů stavební zásobní Stavební materiál Nerozpustné ve vodě Málo reaktivní Např. celulosa Mají v molekulách méně vodíkových můstků – jsou méně odolné vůči vodě (ve vodném prostředí bobtnají) Škrob, glykogen

škrob Makromolekulární látka syntetizována rostlinami – zásobní látka rostlin (škrobová zrna) Živočichové jej přijímají v potravě (rýži, mouce, těstovinách, bramborách atd.) – tvoří důležitou složku výživy (zdroj energie) působením enzymů obsažených ve slinách štěpí škrob na jednodušší sacharidy Využití – potravinářství, farmacie, výroba lepidel Skládá se ze dvou složek: -amylosy a amylopektinu

-amylosa nevětvená, několik tisíc glukosových zbytků, vázaných vazbami (1  4) šroubovice Obsah amylosy ve škrobu kolísá Nerozpuští se ve studené vodě Obr. 1

Amylopektin Obsahuje D-glukosové zbytky vázané vazbou 1  4 a 1  6 Je bohatě větvený Rozpouští se ve studené vodě Obr. 2

Glykogen Zásobní polysacharid živočichů Je přítomný ve všech buňkách (nejvíce v játrech a svalech) Strukturou připomíná amylopektin (je více větvený) Rozpustný ve vodě

Celulosa Hlavní složka buněčných stěn rostlin, vyskytuje se ale i v některých bakteriích a jiných org.(pláštěnci) Váže více než polovinu uhlíku v biosféře, nejrozšířenější biopolymer Obsahuje D – glukosové zbytky spojené  (1  4) glykosidickými vazbami, molekula je stabilizována vodíkovými můstky Téměř čistá celulosa jsou vlákna bavlníku, ve dřevě je doprovázena hemicelulosou, ligninem atd. Ve vodě nerozpustná Využití: papírenský, textilní průmysl, umělá vlákna, výroba bioplynu Nitrací – nitráty celulosy – střelná bavlna

Vláknina Celulosa je pro člověka a většinu živočichů nestravitelná Tvoří tzv. vlákninu = nestravitelná část rostlinné potravy projde trávicí soustavou, vstřebává vodu, váže na sebe některé látky- např. cholesterol, podporuje peristaltiku střev, působí preventivně proti nádorům, polypům apod. Vláknina je rozpustná a nerozpustná Hlemýžď zahradní dokáže celulosu strávit Býložravci mají ve střevech bakterie, které celulosu rozkládají

Hemicelulosa Menší relativní hmotnost než celulosa Doprovází ji v rostlinných tkáních Pestrá směs polysacharidů (různé stavební jednotky – D-glukosa, D-galaktosa, D-mannosa, L-arbinosa…)

Chitin Základní stavební složka exoskeletu členovců (pavouci, hmyz , korýši) i dalších bezobratlých a také hub a řas Podobný celulosa, jen na druhém uhlíku je vždy místo OH acetamidová skupina

Pektiny Stavební jednotkou je kyselina galakturonová Vyskytuje se v rostlinných pletivech Vysoký obsah pektinů mají citrusové plody, rybíz, jablka Význam pro výrobu džemů

Polysacharidy se specifickými funkcemi Glykosaminoglykany (mukopolysacharidy) Živočišného původu, vyskytují se v hlenovitých sekretech dýchací a trávicí soustavy, v pojivové tkáni apod. Kys.hyaluronová –hlavní složka mezibuněčné hmoty, využití – lékařství Heparin – antikoagulační účinek, inhibuje přeměnu protrombinu na trombin Chondroitinsulfát – v chrupavkách, skořápkách vajec

Použité zdroje Středoškolské učebnice chemie: MAREČEK, Aleš a Jaroslav HONZA. Chemie pro čtyřletá gymnázia: 3. díl. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc s. r. o., 2005. ISBN 80-7182-057-1. RŮŽIČKOVÁ, Květoslava a Bohumír KOTLÍK. Chemie II. v kostce. 3. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2004. ISBN 80-7200-761-0. Vzorce byly vytvořeny v programu ChemSketch Obrázky: 1. Matanya. Commons.wikimedia.org : Amylose.gif [online].2005-06-12 [cit. 2012-10-15]. Dostupný jako volné dílo na WWW:< http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/36/Amylose.gif> 2. Neurotiker. Commons.wikimedia.org: Amylopektin Haworth.svg  [online].2008-04-28 [cit. 2012-10-15]. Dostupný na WWW:< http://commons.wikimedia.org/wiki/File%3AAmylopektin_Haworth.svg >