PEDOSFÉRA – typy půd Mgr. Jana Nováková

Půdní horizonty = vrstvy, které vznikají při půdotvorném procesu = kolmý řez půdou, na kterém můžeme pozorovat půdní horizonty základní horizonty: další horizonty: subhorizonty:

Základní půdní horizonty svrchní pásmo půdního profilu dokonale zvětralé částice, vysoký obsah humusu (tmavý), biologické procesy A1 A2 iluviální, obohacený o látky vyplavené z horizontu A (humus, sloučeniny železa a hliníku), barva dle hromadících se látek (hnědý – železitý), černošedý (humus) půdotvorný substrát a nezvětralá matečná hornina

Další půdní horizonty rašelinový horizont glejový, vzniká vlivem podzemní vody vzniká na karbonátových horninách, nejčastěji na vápencích a dolomitech (CaCO3) – rendziny rašelinový horizont

Půdní typy se určují podle uspořádání = základní jednotka klasifikace půd půdy jednoho typu vznikly působením stejných půdotvorných činitelů a vyznačují se stejným uspořádáním půdních horizontů

Rozšíření půd na Zemi pedosféra je rozdělena podle typu a na velkých územích se rozšíření půd řídí zákonitostmi zeměpisné zonálnosti vodorovná pásmovitost, projevuje se ve velkých nížinách nebo na zarovnaných površích podmíněno změnami teploty, vlhkosti se změnou geografické šířky nebo délky výšková stupňovitost, v hornatých krajinách, kde dochází ke klimatickým změnám v souvislosti s narůstáním nadmořské výšky – v důsledku různorodosti geologicko-geomorfologických poměrů

Rozšíření půd na Zemi – horizontální zonálnost TUNDROVÉ PŮDY PODZOLOVÉ PŮDY ČERNOZEMĚ HNĚDOZEMĚ ČERVENOZEMĚ A ŽLUTOZEMĚ POUŠTNÍ A POLOPOUŠTNÍ PŮDY ČERVENOŽLUTÉ PŮDY

subarktické podmínky horizont A, C – je tvořen (nepropustná, dlouhodobě zmrzlá půda) půda se nehodí pro obdělávání, chudá pastvina pro soby podzolizační proces – rozklad nerostů působením silných organických kyselin – popelavě šedá barva nekvalitní humus, kyselost, nedostatek živin, málo úrodné, pokryté jehličnatými lesy

– spraš vápnité, sedimenty nejúrodnější půdy největší plochy mírně teplých a mírně vlhké oblasti do 450 m n. m. při vhodných podmínkách tvoří kvalitní zemědělské půdy

vlhké subtropické lesy kyselé, chudé na živiny, intenzivní hnojení (bavlna, čaj, tabák, sója …) subtropy, mírný, tropický pás (suché klima) málo humusu, hlinité, písčité, štěrkovité, kamnité chudé pastviny

Amazonské nížina, Konžská pánev, vlhko, teplointenzivní hnojení, cukrová třtina, kakaovník, tropické ovoce kácení lesů – eroze půdy

Rozšíření půd střední Evropy – vertikální zonálnost níže položená místa, říční roviny, říční náplavy podél vodních toků, bývají zaplavovány (povodně), C1 = slabě vyvinuté horizonty, štěrkovité až jílovité větší vzdálenost od vodních toků, nebývají zaplavovány 30 cm – 1 m mocný tmavošedý humusový horizont (A1) 100 cm A1 C1 C 100 cm C A1 G vertikální zonalita půd je podmíněna především změnou klimatických podmínek v souvislosti s narůstáním nadmořské výšky.

suché a teplé místa střední Evropy do 300 m n. m. na svazích pahorkatin – lemují černozemě, mírně teplé a mírně vlhké podnebí probíhá proces (mechanické prosakování jílovitých částic z povrchu do spodních částí půd – díky prosakující vodě) A1, B (jílový, hnědý), C (spraš) půdy s hladinou podzemní vody blízkou povrchu reliéfu – mají nepropustnou vrstvu pro vodu 100 cm C 100 cm C A1 B 100 cm A1 G

navazují na hnědozemě směrem do výše položených oblastí 100 cm B A1 C A2 navazují na hnědozemě směrem do výše položených oblastí intenzivní illimerizační proces (větší vlhkost) A1, eluviální A2, illimerizovaný B (rezavě hnědý) půdy vrchovin, A1- malá mocnost, chemickým zvětráváním se uvolňuje Fe – B (hnědý) převládající půdní typ stř. Evropy půdy hornatin, horní hranice lesa, kosodřevina 100 cm B A0 C A1 100 cm B C A2

glejové půdy nivní půdy antropozemě hnědá lesní půda hnědozemě vodní plochy pseudogleje

hnědá lesní půda černozem podzolová půda nivní půdy glejové a antropozemě hnědozemě