01 ÚVOD DO SOCIÁLNÍ POLITIKY, OBJEKTY A SUBJEKTY SOCIÁLNÍ POLTIKY Sociální politika 01 ÚVOD DO SOCIÁLNÍ POLITIKY, OBJEKTY A SUBJEKTY SOCIÁLNÍ POLTIKY

 Sociální politika je důležitou složkou veřejného života. Hlavní úlohu v dnešní společnosti hraje v oblasti sociální politiky většinou stát. Dalšími aktéry na tomto poli pak jsou, samotní občané.

V českém jazyce tedy jde o sousloví slov „politika“ a „sociální“ V českém jazyce tedy jde o sousloví slov „politika“ a „sociální“. S oběma pojmy mohou nastat definiční problémy. V případě slova „sociální“ můžeme rozlišit několik vymezení podle jejich „šíře“ záběru

1) nejširší vymezení = společenský 2) užší = snaha, která bezprostředně směřuje ke zdokonalování životních podmínek lidí 3) nejužší = řešení nepříznivých, nouzových sociálních situací.

Sociální politika je…. V českém jazyce je často citováno, že sociální politika je: „Soustavné, cílevědomé úsilí sociálních subjektů o změnu nebo udržení sociálního systému“ (autor: Tomeš).

Oblasti sociální politiky Sociální politika sice funguje jako celek, ale dělíme ji do několika základních oblastí, i když ty se vzájemně prolínají.

3 oblasti sociální politiky 1) politika se vztahuje k určitému cíli cílem je např. podpora zaměstnanosti, vzniká politika zaměstnanosti

3 oblasti sociální politiky 2) politika je vázána k demografické skupině např. péče o invalidy, důchodce, vzniká důchodová politika

3 oblasti sociální politiky 3) politika je vázána k určité ekonomické jednotce např. rodina – rodinná politika škola – vzdělávací politika region – regionální politika.

Další oblasti…… - sociální zabezpečení, - zdravotní politika, - sociální služby, - vzdělávací politika, - politika zaměstnanosti, - bydlení Ve všech těchto klíčových oblastech figurují určité subjekty a určité objekty.

Subjekty sociální politiky Subjekt je ten, kdo sociální politiku provádí Hlavní subjekt sociální politiky je tedy stát, který určuje pojetí, obsah, cíle a úkoly sociální politiky. Dále nadnárodní instituce a subjekty EU, OSN apod.

Stát jako sociální subjekt Stát se od ostatních sociálních subjektů liší tím, že je nadán zvláštní mocí regulovat společenské vztahy a vynucovat realizaci své vůle sankčními mechanismy.

Stát jako sociální subjekt Dále se liší zvláštní povinností zaručit občanům lidská práva a poskytnout jim sociální ochranu. Stát je vybaven zvláštními prostředky k uskutečnění (realizaci) svých sociálně-politických cílů (peníze, instituce).

Z toho však vyplývá, že sociální politiku má nejen stát, ale každý subjekt v něm působící. Tak lze oprávněně mluvit o sociální politice politických stran, odborů, zájmových a jiných nestátních organizací.

Mezi další subjekty řadíme: 1) zaměstnavatele a firmy, 2) zaměstnavatelské, zaměstnanecké a odborové orgány, 3) regiony, místní komunity, obce, jejich orgány a instituce, občanské organizace a iniciativy, zájmové organizace, dobročinné organizace, charitativní instituce, nadace, církve, 4) občany, rodiny, domácnosti, svépomocná sdružení, např. rodin postižených dětí.

Objekty sociální politiky Objekt je ten, komu je sociální politika určena. Objekty sociální politiky jsou tedy ti aktéři, na které je opatření sociální politiky orientováno, kterým je určeno.

Pod pojmem objekt vidíme v prvé řadě všechny obyvatele dané země. Nahlížíme na ně buď jako na jednotlivce, nebo jako na sociální skupiny, tedy skupiny osob

Sociální skupina ke své existenci potřebuje: 1) trvalý kontakt jejích členů (primární sociální skupiny – rodiny, domácnosti), 2) nebo vědomí společných zájmů (např. společné potřeby, způsob života, náboženské cítění), pak jde o sekundární sociální skupiny (nezaměstnaní, důchodci, chudí).

Objekty sociální politiky - strukturování  Objekty je možné (a nutné) podle typu opatření sociální politiky různě strukturovat: - podle věku, - podle pohlaví, - podle vzdělání, - podle příjmu, - ekonomické aktivity, - počtu dětí atd.

Doporučená literatura:  BRDEK, M.; JÍROVÁ, H. (2008). Sociální politika v zemích EU a ČR. Praha: CODEX Bohemia. HILL, M. (2000). Understanding Social Policy. 6th Edition. Oxford: Blackwell Publishers. KELLER, J. (2005). Soumrak sociálního státu. Praha: Sociologické nakladatelství. KREBS, V.; DURDISOVÁ, J.; POLÁKOVÁ, O.; ŽIŽKOVÁ, J. (1997). Sociální politika. Praha: Codex. MISHRA, R. (2005). The Welfare State in Capitalist Society. Hemel Hempstead: Harvester Wheatsheaf.

Doporučená literatura: MORAWSKI, V. (2005). Ekonomická sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství. POTůČEK, M. (1997). Nejen trh. Praha: Sociologické nakladatelství. SIROVÁTKA, T. (ed.) (2000). Česká sociální politika na prahu 21. století. Brno: MU. Smutek, M. (2005). Sociální stát – úvod do studia. Hradec Králové: Gaudeamus. VEČEŘA, M. (1996). Sociální stát - Východiska a přístupy. Praha: Sociologické nakladatelství.